Přinášíme postřehy některých českých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí.

Martin Macík (kamiony, Big Shock Racing, 5./5.): „Jediný zádrhel, který jsme zaznamenali, byl menší výkon asi v třetině etapy, ale víme, čím to je a nebylo to nic zásadního. Jinak spokojenost, víme, že můžeme ještě zrychlovat. A mám radost, že se naše česká parta pěkně poskládala vpředu.“

Rallye Dakar 2020 – 1. etapa: Kubienu srazila ze stupňů penalizace

František Tomášek (kamiony, Big Shock Racing, 5./5.): „Nejeli jsme ještě ve stoprocentním tempu. Navigace je složitější, ale nic, co by nás zásadně zaskočilo. Jen jeden z bodů jsme netrefili napoprvé, minuli jsme ho asi o sto metrů a udělali si navíc kolečko. Jeli jsme v úplném klidu. Řidičském i navigačním. Pořád máme rezervy. Za nás klid a pohoda.“

Jan Brabec (motocykly, Big Shock Racing, 36./36.): „Klasika, jelo se mi dobře. Jen prvních 100 kilometrů jsem se dostával do tempa, protože můj poslední závod byl Dakar 2019. Takže člověk se po roční pauze musel zase hodit do závodního módu. Úvodní tři čtyři etapy do toho ještě kvůli noze nebudu šlapat úplně na plno, počkám, co se bude dít. Ale zatím myslím můžu být spokojený.“

Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra, 6./6.): „Na to, že je to první etapa a předjížděli jsme všechny vozy kategorie SSV a všude je mnoho kamení, tak pátý místo je úžasný. V půlce etapy nám přestal dobíjet alternátor při vysokých otáčkách, takže jsem jel na menší plyn, aby to fungovalo. Měl jsem strach, že nedojedeme. Na trati bylo velké množství kamenů a my měli štěstí, že se nám vyhnuly defekty. Za mě dnes super.“

Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing, 18./18.): „Na první etapu nám opravdu dali docela náročný terén. Asi abychom hned poznali, co všechno tu je. Teď jedeme kolem pobřeží, kde ta trasa bude nejspíš stále hodně kamenitá. Některé kameny byly ostré jak břitva. Já si bohužel hned v úvodu vybral smůlu, když jsem o jeden kámen roztrhl pneumatiku. Oprava trvala minimálně dvacet minut. Kdybych s sebou neměl na čtyřkolce rezervu, tak jsem skončil. Aktuální ztráta je hrozná. Horší bylo to, že když jsem skončil opravu, tak už odstartovaly automobily. Hrozně víří prach, vždycky když mě nějaké předjelo, musel jsem počkat, až prach zmizí, protože nebylo vůbec nic vidět. A těch aut bylo čtyřicet.“

Rallye Dakar 2020: Kdo z Čechů dosáhne na špičkový výsledek?

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 9./9.): „Jeli jsme v terénu, který mi silně připomíná Afriku, což se mi líbí, ale celkově o první etapě platí, že se v ní dalo víc ztratit než vydělat. Nastal menší problém ve druhé části etapy, kdy nám praskl držák stabilizátoru, takže auto trošku ‚plavalo‘. Neriskoval jsem. Hlavně v kamení se jelo velmi klidně. Na trati ho byla spousta a my jsme po výměně ‚pomalého‘ defektu v neutralizované zóně měli už jen jednu rezervu. Zvládli jsme ho a těšíme se, co nám přinesou následující dny.“

Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 56./56.): „Zpomalení tempa v náročných dunách nám přineslo smůlu. V hlubokém písku se najednou před námi objevilo zapadnuté auto. Já se lekl, zabrzdil a zapadli jsme taky. Celkem dlouho nám trvalo auto vyprostit, a když se nám podařilo znovu se rozjet, zastavil nás defekt. Takže výměna kola. A za kilometr to samé. Najednou jsme měli už jen poslední rezervu, a to už je v měřeném úseku celkem velké riziko. Výsledek je samozřejmě katastrofální. Ale není to nic fatálního. Viděli jsme na trati spoustu odstavených motorek i čtyřkolky. Taky shořelé auto. A třeba náš kamarád a jeden z favoritů soutěže Jakub Przygonski s Mini smutně seděl u auta a dlouho bezmocně čekal na rychlou asistenci. Přišel tak o naděje na dobré umístění v tomto dakarském ročníku. Prostě pro spoustu posádek to bylo mnohem horší než pro nás. My jsme to na úvod trochu zkonili, ale ještě máme dalších jedenáct dní na to, abychom to napravili. Zkrátka jsme zvyklí se probíjet zezadu, “

Boris Vaculík (automobily, 3RCZ.com, 27./27.): „Během rychlostní zkoušky jsme dostali panickou hrůzu, že nám hoří auto. Štiplavý zápach hořící gumy a plastu nám způsobil málem infarkt. Naštěstí se po chvíli objevil žlutý mrak táhnoucí se z komínu jakési ekologické výrobny asi pět kilometrů od cesty uprostřed pouště. Startovali jsme v pořadí jako číslo 44 a prášilo se jako prase. Chvílemi jsem si připadal jako na autokrosu v Bousově nebo Přerově. Ztratili jsme asi deset minut při jízdě v úplné tmě za jedním Jihoafričanem. Martin pronesl poznámku, že asi jede na výlet a kochá se, protože vůbec nereagoval na sentinel (silná houkačka). Auto celý den fungovalo parádně, nebloudili jsme a hodně mě to bavilo.“

Tomáš Kubiena (čtyřkolky, Orion Moto Racing Group, 6./6.): „Bylo to docela náročné a zrádné. Nečekal jsem tolik kamenitých pist a trialových sekcí. Budu muset přezout jiná kola, protože jsem „udělal“ gumu, a tak dvě třetiny etapy jel na prázdné pneumatice. Bylo to poměrně náročné a tahalo mě to ke straně. Musíme se připravit na trochu jiné podmínky, než jsem čekal, ale zvládneme to.“

Milan Engel (motocykly, Orion Moto Racing Group, 28./28.): „Určitě nešlo o klasický prolog tak, jak ho známe z předešlých let. Nikdo nebyl moc rozehřátý a ranní 200 kilometrů dlouhý přejezd tomu taky nepřidal. Musel jsem si zvyknout na navigaci i techniku, nicméně se mi povedlo dostat se do tempa. Dvakrát jsem se musel vracet pro záznam z časové kontroly, ale vše mám. Na rozjezd to bylo vážně těžké. Další dny už budou lepší.“

Martin Michek (motocykly, Orion Moto Racing Group, 31./31.): „S výsledkem můžu být spokojený a také s tím, že se mi povedlo vůbec dojet. Díky vysokému startovnímu číslu jsem do startoval dost vzadu, takže nebylo nic jednoduchého se prokousávat dopředu. Šíleně se prášilo. V pondělí budu mít mnohem lepší trasu, viditelnost, méně prachu od ostatních jezdců a zvolím si lepší tempo. Motorka mi funguje a těším se na další etapu.“

Martin Prokop (automobily, MP-Sport, 12./12.): „Neřekl bych, že první zkouška byla extra těžká, spíš pár náročných trialových úseků, které hodně dávaly zabrat gumám. My jsme bohužel udělali tři defekty a nějaký čas jsme ztratili také, když jsme si nebyli jisti, že v jednom místě jedeme správným směrem. Motalo se tam ale víc aut, takže to navigačně nebylo chvílemi úplně jasné pro všechny. Potom jsme jeli nějakou dobu pohromadě s více auty a po naší nehodě v Maroku jsem nechtěl riskovat v prachu mezi ostatními auty, protože ta nehoda se stala v podobných podmínkách. Celkově jsme spokojeni a zítra jdeme bojovat dál. Je vidět, že všichni jsou nažhavení a tlačí naplno, což přináší i chyby a potíže.“