Kývl na nabídku německého týmu South Racing a se svou závodní Tatrou a navigátorem Ladislavem Lálou se vydali okusit terény do Saúdské Arábie. Na místě se k nim připojil mechanik Philipp Rettig a společně pracují jako oranžoví dakarští andělé. Tedy jako rychlá asistence dvanácti buginám kategorie SSV, které startují pod vlajkou South Racingu. To je se svými 102 členy zřejmě největší tým na letošním 43. ročníku Rallye Dakar.

Více kilogramů i nafty

Každý den je na korbu tatry nutné naložit 600 až 800 kilogramů náhradních dílů, nářadí a pneumatik. Při maratónské etapě to bylo ještě o hodně víc, k tomu Tomeček a jeho parťáci brali věci například pro Tomáše Ouředníčka s Davidem Křípalem, kteří se postupem závodu stali jejich dalšími občasnými klienty. „Učím se jet v klidu a nezávodit. Je to nezvyk, startovat až úplně vzadu,“ komentuje nezvyklou roli Tomáš Tomeček. „V Africe na trati někoho potkám jen párkrát za etapu, tady jsou pořád kolem nás auta a další náklaďáky. Je to něco úplně jiného. Auto se víc boří do písku, v dunách je vysloveně těžkopádné. A výrazně mi stoupla spotřeba. Dřív jsem jezdil za sedmdesát litrů nafty na sto kilometrů, teď je to sto na sto,“ přibližuje Tomeček, který v Saúdské Arábii absolvuje svůj 25. dakarský start. Hned při svém prvním Dakaru v roce 1995 se radoval z vítězství jako navigátor Karla Lopraise. Od té doby vynechal jen jednou kvůli civilní službě a na kontě má mimo jiné tři vítězství v Africa Eco Race, nástupnickém závodě z Evropy do senegalského Dakaru.

Po 10. etapě Dakaru: Sto kilometrů bez skla

Tomečkova Tatra, což je vlastně na závodní auto přestavěný valník, i bez nákladu váží o 600 kilogramů více než současné speciály, které se perou o nejlepší desítku. Dohromady dosahuje hmotnostní rozdíl skoro jeden a půl tuny a s takto přetíženým kamionem se na žádné závodění pomýšlet nedá. To ani nebylo v plánu, úkolem rychlé asistence je startovat vzadu a postarat se o buginy, kterým nestačila rychlá pomoc posádky kamionu Mathiase Behringera. Ten v barvách South Racingu startuje přímo v závodě a ke svým týmovým kolegům v autech by se měl vždy dostat jako první. Čas se ale měří i Tomečkovi. Po deseti odjetých etapách mu patřilo celkové 17. místo.

V noci přes duny

Svůj závod mezi sebou jedou i rychlé asistence s označením T4.3. Mezi ně je zařazeno dvanáct kamionů a Tomáš Tomeček se téměř po celou dobu suverénně drží v čele. V posledních etapách už pořadatelé ani nestíhají dopočítat celkové časy jeho soupeřům. Žádný z nich totiž nedokončil úplně všechny etapy, natož aby posbíral všechny waypointy (časové kontroly), jako trojice Tomeček, Lála a Rittig. A to s výjimkou krátké první etapy dojížděla všechny další speciály v noci. Mnohdy sto i dvě stě kilometrů. Pořadatelé s oblibou na závěr zařazují dunová pole. Jet tohle potmě je nebezpečné i pro zkušené jezdce. A hledat přitom waypointy je snad nemožné. Není divu, že se za tatru často řadí opozdilé posádky, třeba včetně již zmíněného Ouředníčka, a nechají se vyvést až na asfaltku do bivaku.

Rallye Dakar 2021: Konečné výsledky

Pomoc rychlé asistence nejčastěji spočívá v poskytnutí nářadí nebo náhradních dílů. Někdy si mechanik Philipp Rettig musí nasadit rukavice a pustit se sám do opravy poškozeného can-amu. To může zabrat klidně hodinu, hodinu a půl. Jindy berou někoho na lano a odtáhnou ho kam je třeba. K tomu je v první řadě nutné, aby fungovala samotná tatra. Jediný větší problém se zatím ukázal hned v první etapě, kdy se asi hodinu opravovala vyšroubovaná tyč řízení. A v osmé etapě tekl jeden z tlumičů. Jinak je vše v pořádku a česko-německá posádka si stíhá i užít krásné kulisy turismem nedotčené pouštní krajiny Saúdského království. A také hodně vysokých dun, které by se podle Tomáše Tomečka daly přirovnat třeba k oblasti Erg Chegaga v Maroku.

Autor: Prokop Siwek