Renault 14 (1976–1983): Milion „shnilých hrušek“ z Douai
Kompaktní hatchback nižší střední třídy Renault 14 se začal vyrábět v červnu 1976 v nové továrně v Douai na severozápadě Francie. Přední kola poháněly řadové čtyřválce s objemem 1,2 a 1,4 litru.
Když v roce 1974 přišel Volkswagen na trh s hatchbackem Golf, vytvořil sektor malých rodinných hatchbacků, do kterých postupně přispívali další evropští výrobci, například Ford s Escortem třetí generace, Opel se svým Kadettem, Fiat s modely Ritmo/Strada a Talbot s Horizonem. Renault 14 se stal jedním z prvních hatchbacků čtyřmetrové délky s pohonem předních kol a motorem uloženým vpředu napříč po vzoru Issigonisova Mini.
Motory
První Renaulty 14 ve verzi L a TL poháněly benzinové řadové čtyřválce Peugeot typ X s rozvodem OHC, karburátorem Solex, objemem 1.218 cm3 (vrtání x zdvih: 75 x 69 mm) a nejvyšším výkonem 57 k (42 kW) při 6.000 min-1. Točivý moment s vrcholem 94 Nm při 3.000 min-1 se přenášel na přední kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku.
V roce 1979 rozšířily nabídku verze R14 GTL (60 k/44 kW) a R14 TS (70 k/51 kW). Poháněly je řadové čtyřválce Peugeot typ X s dvoukomorovým karburátorem a objemem 1.360 cm3 (vrtání x zdvih: 75 x 77 mm). Motory Peugeot typ X byly známé jako Douvrin nebo kufrový motor (Suitcase Engine). Renault 14 TS s hmotností 880 kg dosahoval maximální rychlost 155 km/h a na stovku dokázal zrychlit za 14 s. TS měl halogenové světlomety a elektrické ovládání oken předních dveří.
Moderní karoserie ve tvaru hrušky
Design pětidveřového hatchbacku Renault 14 (foto) byl veřejností v lednu 1976 kladně přijat a oceňoval se dobře promyšlený vnitřní prostor. Zadní sedadla se dala sklopit nebo zcela vyjmout. Náhradní kolo bylo umístěno vpředu pod kapotou a nad příčně uloženým motorem, který byl nakloněn o 72 stupňů dozadu. Tvary pětidveřového Renaultu 14, navržené designerem Robertem Broyerem, byly považovány za moderní a předbíhající svou dobu. Jelikož zadní kola byla odpružena příčnými zkrutnými tyčemi uloženými za sebou, byl rozvor náprav na levé straně delší o 32 mm proti pravé straně (vlevo 2.530 mm, vpravo 2.498 mm). Vnější rozměry 4.025 x 1.624 x 1.405 mm (délka x šířka x výška) poskytovaly dostatek místa čtyřem až pěti cestujícím.
Prodej Renaultu 14 byl doprovázen reklamní kampaní, která jeho tvary přirovnávala k hrušce, čímž chtěla vyzvednout výhody velkého prostoru pro cestující a zavazadla. Předpremiéra v pařížském centru Pompidou byla přijata s rozpaky. Když se pak později ukázalo, že „čtrnáctka“ trpí předčasnou korozí karoserie, začala být v motoristickém tisku nazývána „shnilou hruškou“. Lépe prodávaný Renault 5 měl také problémy s předčasnou korozí karoserie, ale silná reklamní kampaň pomohla zvýšit jeho prodej a z R5 se stal prodejní hit. Renault 14 byl také známý tím, že se obtížně startoval ve vlhku. Umístění teploměru na středovém tunelu za řadicí pákou vedlo často k poškození motoru, pokud se motor přehřál a řidič si toho nevšiml.
V modelovém roce 1979 došlo ke změně značení. Z modelu R14 L se stal R14 a Renault 14 TL byl přejmenován na Renault 14 GTL. S modelem GTL přišel Renault na trh s cílem napravit slabší start nového modelu. Renault 14 GTL (foto) převzal kola a některé detaily v interiéru z nově uvedeného modelu Renault 18 (1978 až 1989).
Facelift moc nepomohl
Renault se znovu pokusil zlepšit prodejní čísla v roce 1980, kdy uvedl modernizované modely R14 (foto). Došlo k přemístění předních blikačů vedle světlometů a mírnému přepracování předních blatníků. Moc to nepomohlo, a proto byla v roce 1983 výroba ukončena. Za necelých sedm let bylo vyrobeno 993.193 vozů Renault 14. Počítalo se s tím, že z počáteční denní výroby 325 vozů vzroste tento počet v roce 1977 na 700 vozů a v dalším roce až na necelý tisíc vozů denně. To se však nestalo a moc nepomohla ani velká objednávka těchto vozů od francouzské policie.
Nástupcem Renaultu 14 se staly modely Renault 9 (od roku 1981) a Renault 11 (od roku 1983). Příď vozu Renault 9 a 11 před faceliftem se podobala přídi Renaultu 14 po faceliftu. Přestože vozy Renault 9 a 11 vypadaly konzervativněji než R14, byly velmi úspěšné a R9 se stal v roce 1982 evropským autem roku.
