Renault Clio Maxi Kit Car: Prodává se ostrý speciál po Ragnottim

Soutěžní auta, to nejsou jen legendy 70. let, monstra skupiny B a „wéercéčka.“ Vždy existovaly i nižší kategorie. Formule 2 byla vypsána v letech 1994-1996 a s monoposty neměla nic společného. FIA umožnila bojovat o oficiální světový titul i značkám, které neměly v rallye „zbraně“ tehdejší třídy A8, tedy s turbomotory a pohonem všech kol. Ano, v devadesátém čtvrtém získala titul Škodovka, i když až po diskvalifikaci Opelu. Do F2 vlastně patřilo všechno, co mělo jen atmosférický motor do dvou litrů zdvihového objemu a jednu poháněnou nápravu, lhostejno kterou.

Od poloviny 90. let pak platily upravené regule, na jejichž základě mohly automobilky svá soutěžní auta dále modifikovat. Zrodily se tzv. „kit cars.“ Na absolutní vítězství v jednotlivých podnicích mistrovství světa sice tyto vozy zpravidla nedosáhly, proto automobilová federace vypsala v sezónách 1995 a 1996 oddělené světové šampionáty. Ale na asfaltu a sněhu stačily i výkonnějším soupeřům. A uplatnily se v národních mistrovstvích.

Maxík

Kity měla většina velkých evropských výrobců a nabídla je svým zákazníkům, jako se to dnes dělá se speciály kategorie R5. Mnozí při jejich vývoji využili stávajícího „materiálu.“ To byl i případ Renaultu. Ten nemohl v rallye chybět a měl v zásobě ostrá Clia první generace. Jeho Maxi Kit Car debutoval v Paříži 1994 ve „válečném“ žluto-černém zbarvení.

Vycházel z nadupané verze Williams. Nemohl mu chybět vstup vzduchu na kapotě (prototyp měl dokonce dva), široké blatníky a křídlo vzadu, to vše v rámci pravidel. Specifický byl i nastavitelný podvozek s trojúhelníkovými rameny vpředu a čtyřmi vzpěrami vzadu. Dvoulitrový motor si zachoval původní blok agregátu F7R, dával ale velmi slušných 184 kW (250 k). Měl totiž jiné sací i výfukové potrubí, ojnice a vícebodové vstřikování. Za vývojem stál pochopitelně Renault Sport, stavbu produkčních kusů měl ale na starosti Matter Motorsport, spolupráci obou firem zmiňoval i homologační dokument FIA s číslem A-5433. Zrodilo se jich 37.

Pontiac Chieftain (1949–1958): První poválečný velký náčelník

Jedenáctý

Síň Artcurial nabídne v dražbě jedno docela unikátní auto. Jde právě o „kitové“ Clio Maxi, které v sezóně 1995 neřídil nikdo menší než Jean Ragnotti. „Jeannotovi“ táhlo už tenkrát na padesátku, oslavil ji během roku (narodil se 29. srpna 1945). Své největší mezinárodními úspěchy s nabušenými Renaulty 5 měl dávno za sebou a se stříbrným speciálem válčil ve francouzském šampionátu. Ale točit volantem a šlapat na pedály rozhodně nezapomněl, legenda je prostě legenda!

Clio Maxi Kit Car je v pořadí jedenáctým postaveným kusem s číslem podvozku VF1C57M0512425049 a kódem samotného Matteru 57K10, ten se nachází kupříkladu na vnitřní ochranné kleci. Oproti prototypu je vybaven světelnou rampou a předními mlhovkami v nárazníku. Osmipaprskové ráfky dodal Speedline, palubní deska vychází z první generace Clia, místo obvyklých přístrojů má jediný displej. Volant Momo je tříramenný, dvě závodní sedačky i rudé bezpečnostní pásy nesou značku Sparco. U řadicí páky najdeme štítek „Renault Rallyes“, pedál spojky je děrovaný, v prostoru za sedadly trůní rezerva.

Pro Krise Princena

I mistr tesař se ale utne. Ragnottimu se to podařilo před 26 lety na čtvrté „erzetě“ Rallye du Limousin. Všechno, co z auta zbylo vyjma motoru prodal Renault Sport do Belgie Bennymu Reapersovi. Ten dal speciál zase do kupy včetně nového „srdíčka“ a za jeho volant usedl Kris Princen. Možná ne úplně známé jméno, ale tenhle člověk se stal dvakrát absolutním mistrem své země, i když s jinými auty. A rallye jezdí od osmnácti, dnes je mu 46. Clio Maxi mělo v době, kdy s ním pod tovární smlouvu jezdil (1997-1998) registrační značku HKU-790 a kromě lokálních podniků doma a ve Francii startoval třeba i na Sanremu 1998, které ovšem nedokončil. Spolujezdkyni mu tenkrát dělala Elisabeth Genten.

TEST Renault Clio E-Tech vs. Toyota Yaris Hybrid – Stálice, nebo nováček?

Pak se ostré clio vrátilo do své domoviny a vystřídalo se v něm několik francouzských jezdců. Během deseti let aktivní kariéry absolvovalo tohle konkrétní auto více než 140 soutěží. Současný majitel se jej rozhodl prodat po necelých šesti letech vlastnictví. Stříbrný vůz už má zase původní barvy sponzora Diac i nápisy Simon Racing, v tomhle týmu svou kariéru začínal. Artcurial jej nabídnou auto v Paříži 5. února 2021 za 140-180 tisíc eur (3,66-4,71 milionu korun). Málo to není...

Ale nový majitel získá navíc pár náhradních dílů a určitě ho nezamkne do garáže, případně nevystaví v privátním muzeu. Byla by to škoda, dají se s ním totiž normálně jezdit rallye historických aut. Ne, věku FIVA pro taková vozidla ještě nedosáhlo, musí mu být minimálně třicet. Ale to nevadí, FIA má jiné regule a existuje spousta podniků, kterých se mohou účastnit i mladší kusy. A pomalu se tam rozhodně nejezdí...

Zdroje: eWRC.cz, Artcurial, MatterMotorsport.fr, Wikipedia, Škoda Motorsport

Foto: Artcurial