Řídili jsme Rolls-Royce Silver Shadow. I dnes ohromí komfortem a luxusem
Ačkoliv jsou luxusní německé sedany populární, ještě honosnější pocit vám nabídne britská aristokratická smetánka. Jaké to je za volantem klasického Rolls-Roycu?
V roce 1965 začala u Rolls-Royce taková malá revoluce. Do výroby v Crewe nastoupil místo archaického Silver Cloudu III nový typ Silver Shadow, který byl zcela jiný než předchozí výrobky této automobilky. Tedy zcela, stále měl klasickou koncepci s motorem vpředu, který pohání zadní kola, a stále se vyráběl ve velké míře ručně. Ovšem poprvé měl britský aristokrat samonosnou karoserii. A ve všech vnějších rozměrech byl menší než předchůdce. Díky samonosné karoserii ovšem nabídl více prostor pro posádku i větší kufr.
Design Johna Plwhele Blatchleyho stárne opravdu pomalu. Nebo spíš vůbec nestárne, alespoň v mých očích, protože já mám Silver Shadow nejraději. Sice je tam vidět návaznost na Silver Cloud, ale Silver Shadow nepůsobí tak archaicky. Puritáni se zlobili a novým vzhledem opovrhovali, protože prý vypadal příliš moderně. Ale to už dnes neplatí, působí stejně klasicky jako jeho předchůdci, jen o fous stravitelněji. Stále tu jsou oblé křivky, čtyři kulatá světla vpředu a spousta chromu. Maska pořád připomíná řecký chrám a na její špičce trůní soška Spirit of Ecstasy, na kterou se zpoza volantu nádherně kouká.
To nejlepší
Široké dveře ukrývají prostorný interiér plný toho nejlepšího, co Britové považovali za luxus - dřevěné obložení palubky a výplní dveří, kožené čalounění a tlusté koberce s dlouhým vlasem. Tloušťka opěradel neskutečně pohodlných předních sedadel mne vždy překvapí, ale jen tak zajišťují vašim zádům opravdu to nejlepší pohodlí.
Jelikož je celé auto velké, je hodně velký i volant. O to příjemněji a snadněji se s autem manévruje.
Ještě lepší je to pochopitelně vzadu, kde většinou seděla ta hlavní hvězda, tedy majitel auta. Najdete tu například i vkusné opěrky pro nohy, abyste měli chodidla v lepším úhlu.
Rolls se už tehdy nebál nabízet bohatou elektrickou výbavu, která většinu manuálních úkonů dělala za vás. Interiér je výborně odhlučněný, takže nejhlasitěji zde zní tikot klasických hodin v palubce.
Kufr je ohromný, nejspíš abyste naložili i nějakého jelena, co ulovíte na svém panství. Má i nízkou nakládací hranu, abyste se neunavili při jeho nakládání.
Hlavně ticho
V tomto případě jde o první model Silver Shadow, který má menší motor o objemu 6,2 litru s výkonem 172 koní. Jde o vidlicový osmiválec L410 se dvěma karburátory, který poháněl už předchozí Silver Cloud. O kvalitách motoru svědčí fakt, že se s úpravami používal až do roku 2006.
Tady vyplňuje prakticky celý prostor pod velkou kapotou. Už víme, že posádka je ušetřena jeho zvuku, okolí se dočká jen tichého bublání, které naznačuje, že pod kapotou opravdu je velký osmiválec. Je to vážně důstojný zvuk. Navíc je (spolu s nápravami) uložen v pružných lůžkách, takže se do kabiny nepřenášejí ani jeho vibrace.
K motoru je připojen třístupňový automat Turbo Hydramatic 400 od General Motors s naprosto hladkým chodem. Ovládáte jej pákou na sloupku řízení a velký analogový ukazatel přímo před vašima očima vám dává vědět, zda auto bude couvat, nebo plout klidně a tiše vpřed. Změny rychlostí však vůbec necítíte.
Jak jezdí?
Rolls nemá vůbec sportovní ambice, takže na stovku zrychluje dlouhých 11 sekund a maximální rychlost je 193 km/h. Ale asi neexistuje majitel, který by se pokoušel toto otestovat. I mně to přišlo nepatřičné a vlastně bych si při rychlejší jízdě připadal jako idiot.
Všechna kola mají nezávislé zavěšení, což byla u Rollse v případě zadní nápravy novinka. Hydropneumatický podvozek byl licenční obdobou systému vyvinutého francouzskou automobilkou Citroën, logo francouzského výrobce zůstalo na expanzních nádobkách. Okruhy pro podvozek a pro brzdy byly oddělené. V Rollsu ale fungoval mnohem lépe než v Citroënu, britská automobilka si totiž jakékoliv problémy nemohla dovolit.
I v tomto kusu systém funguje dodnes skvěle a velmi hladce a jemně vás přenese přes všechny nerovnosti a výmoly na silnici, má zkrátka houpavý charakter a i poměrně velkou světlou výšku.
Případné zrychlení se na komfortu nijak neprojeví, spíš svět se hýbe rychleji kolem vás, ale Silver Shadow zůstává klidný a důstojný. U Silver Shadow se také poprvé objevily kotoučové brzdy, které Angličané dlouho nechtěli používat kvůli pískání.
Řízení bylo tak dobré, že řada majitelů se sama posazovala za volant a nenajímala si řidiče, jak bývalo dříve zvykem. Je ovšem velmi necitlivé a chtít po něm nějakou zpětnou vazbu by bylo velmi naivní.
První moderní Rolls se z linek poroučel v roce 1980. Od roku 1977 se ale prodával jako Silver Shadow II s větším motorem (6,75 litru s výkonem 189 koní) a jinými nárazníky. Na poměry automobilky šlo o masovku, vzniklo celkem 30.057 aut.
I jeho nástupce Silver Spirit vznikl v menším počtu kusů, vlastně žádný Rolls-Royce se nevyrobil v tolika exemplářích. Více než polovina vyrobených kusů ale zůstala doma v Británii.
Na stejném základu vznikal i dvoudveřový kabriolet, prodloužený Silver Wraith II, kupé Corniche a Camargue a pod sesterskou značkou ještě Bentley T a T2.
Na poměry konzervativní automobilky šlo o moderní model. A líbí se mi i dnes a vlastně bych jej asi klidně měl doma, a to kvůli tomu pocitu za volantem. Rolls totiž nevypadá luxusně, on je luxusní doopravdy. A navíc je dnes i poměrně dostupný.
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc.
