Rozhovor s Martinem Macíkem: Macík bude jednou vyhrávat. Tak jsem poslechl

Rozhovor se uskutečnil tři dny po skončení slavné soutěže v pražské kavárně Pilot Café. Nedebatovalo se jen o vítězství. Následující řádky chtějí vysvětlit, co znamená jméno Macík.

Za jakých okolností jste se dostal k Dakaru?

Otec: V devadesátých letech jsem rozběhl vlastní tiskárnu, která vydělávala, a tak část peněz putovala od roku 1996 do tehdejších offroadových závodů. Byl jsem v nich úspěšný, což vyvolalo hon na Macíka, a to mě přestalo bavit. Začalo hledání vhodného auta a jiných závodů. Dakar mě zaujal, ale když jsem si spočítal, co by stál vývoj klasického auta, nemělo to smysl. Napadlo mě, že bych mohl být úspěšný s kamionem. A tak to začalo.

Rallye Dakar 2024 v cíli: Historický český úspěch! Vyhrál Martin Macík, Loprais druhý

Proč jste zvolil liazku?

Otec: Bylo mi jedno, s čím budu závodit. Šel jsem nejdříve do Tatry, kde mě poslali do háje. Takže padla volba na liazku, kterých bylo tehdy dost. K jedné zachovalé jsem přikoupil ještě dvě na náhradní díly a vyrazil na Dakar. Pro mě ovšem nebyla tahle soutěž ničím vysněným, ale z mého pohledu představovala vrchol terénního závodění. V žádném případě jsem neměl vzory, nejsem typ člověka, který by je vyhledával.

Proč jste po Dakaru 2010 v Jižní Americe skončil?

Otec: Tehdejší čtvrté místo bylo mým nejlepším výsledkem a po osmi účastech jsem si řekl, že lepší už nebudu.

Měl jste již v té době pocit, že vás baví vývoj závodních kamionů?

Otec: Vymyslel jsem program pronájmu, protože bylo zapotřebí, aby se mnou investované peníze začaly vracet zpět. K tomu bylo nutné dělat vývoj, aby auta klientům vydržela. V roce 2006 jsem zakoupil kompletní dokumentaci Liazu. Program pronájmu skončil v době, kdy Martin začal závodit. Nechtěl jsem, aby lidé měli pocit, že synovi dám lepší materiál než jiným. Nikdy tomu tak nebylo. Teď už máme jiný program, kdy auta v rámci MM Technology prodáváme a poskytujeme k nim technický servis. Na letošním Dakaru jsme měli tři doprovodné kamiony, každý naložený třinácti tunami náhradních dílů.

Jak je to s výkony tahačů?

Otec: Rozdíly jsou jen otázkou metodiky měření. Když máte o dvě stě koní vyšší výkon, zároveň máte o dvacet stupňů vyšší teplotu motoru. Potřebuji, aby motor klientovi vydržel až do cíle, ne jen do poloviny soutěže. Pokud na Dakaru jedete, máte pořád šanci na výsledek.

Co na to říká váš syn?

Otec: Martin možná nerad slyší, že když prodám klientovi auto, chci, aby byl úspěšný. A je na mladém, zda ho dokáže porazit. Náš italský klient měl na Dakaru stejný kamion jako Martin, na dílně byly stavěny a dokončeny shodně. Ovšem kamion italské posádky měl vyšší tlak turba i výkon. Přesto dojeli na sedmém místě. Nejsou totiž tolik vyjezděni.

Martine, jezdil jste s tátou na závody?

Syn: Ano, od sedmi let. Vzpomínám, jak jsem v jedenácti jezdil po depu s džípem, se kterým táta tehdy závodil. A to jsem ani pořádně neviděl z auta. V osmnácti jsem přijel jednou v šest ráno na čtyřiadvacetihodinovku. Všichni už byli promočeni, od bahna a měli toho plné zuby. Posadili mě do auta, já ho v prvním kole převrátil na bok, ale nakonec jsem odjezdil tři hodiny v kuse. Tehdy jsme dojeli druzí.

Jaký byl Martin jako dítě a teenager?

Otec: Pokud vychováváte dítě, musíte mu jít příkladem, aby vám věřilo. Když se začne dostávat do puberty, je důležité přesvědčit ho, že vaše názory jsou vlastně jeho. Martin má navíc již od školky vlastnost nedávat najevo, zda poslouchá. Později z jeho jednání zjistíte, že se to stalo a poslechl.

Dakar 2024: Návrat Čechů s bouřlivými ovacemi fanoušků

Kdy jste se seznámil s volantem kamionu?

Syn: V roce 2009, kdy jsem vezl auto do Jablonce nad Nisou a zpátky. Pak táta řekl, abych ho odvezl do ruské Kazaně, kde byl start Silk Way Rallye. Čekaly mě tři tisíce kilometrů, ale dojel jsem tam. A pamatuji si, že jsem se tak naučil řídit kamion. Následující sezonu jsme odjezdili s Josefem Kalinou několik menších evropských soutěží.

Máte někdy o Martina strach?

Otec: Když byl mladší, nutil jsem ho co nejvíce jezdit, protože najeté kilometry vám pomohou k tomu, abyste ovládali auto, a ne auto vás, což je špatně. Martin má v sobě zakódovaný pocit, že nikdy nejde přes hranici svých možností.

Jak jste tohle snášel, když vás otec nutil pořád jezdit?

Syn: Nechtělo se mi. Klasická puberta a v té době děláte věci, které nechcete, ale chtějí to po vás rodiče. Zpětně však dojdete k tomu, že se naučíte spoustu toho, co se vám v dalším životě hodí. Později si můžete na trati dovolit věci, na které si věříte. Tátovou zásluhou jsem se je tenkrát naučil, i když se mi nechtělo.

Vzpomenete si na váš první Dakar v roce 2015, kde jste byl nejmladším řidičem v historii soutěže?

Syn: Měl jsem za sebou dva ročníky jako navigátor Vlasty Vildmana, ale stejně jsem udělal spoustu chyb a v páté etapě skončil. Byl to jeden ze dvou ročníků, které jsem nedojel. Dakar je obrovská soutěž. Můžete přijít z ulice a duny nějak přeskákat a být v cíli, to jde. Boj o špičkové umístění však vyžaduje plně profesionální nasazení po všech stránkách.

Dacia představila prototyp na Dakar 2025 pro Loeba a al-Attíju

Martine, řekl jste, že byste si vedle sebe jako řidiče nesedl. Svezete někdy otce?

Otec: Tady si dovolím odpovědět sám. Nevyhledávám to. Závoděním jsem si oddělal páteř a na Martinův první Dakar za volantem odjel čtrnáct dní po operaci zad. Když se chci svézt, udělám to sám, ale napadá mě to málokdy. Pokud jedu na Dakar, není to z radosti, ale z pracovní povinnosti. Jakmile na soutěži kolem sebe vidím tu nálož testosteronů a hromadu peněz, přijde mi to úsměvné. Na druhou stranu mi to nevadí, protože z toho profituju.

Jaký je váš pracovní den na Dakaru?

Otec: Za roky jsme si vybudovali osvědčený systém, kde každý ví, jakou má funkci a povinnosti. Sleduji, co se děje, abych mohl případně zasáhnout. Když se na autě dělá do čtyř do rána, jsem tam, ale fyzicky do práce nezasahuji. Na autě umím udělat cokoliv, ale do montérek jdu jen výjimečně. Letos se to stalo pouze jednou.

Hádáte se někdy?

Syn: V tom drsném smyslu slova určitě ne. Vždycky bude názor otce a syna jiný. Shodneme se ve více než padesáti procentech zásadních věcí. Tam, kde se neshodneme, řešíme si své. Táta stavbu auta a techniku, já zase marketing. Jde o to, abychom na sebe nebyli naštvaní několik dní, ale hned si všechno vyříkali a nastal klid.

Kdy vzniklo MM Technology?

Syn: Stalo se to poté, co jsme v lednu 2021 dojeli v konečném pořadí jako čtvrtí a vklínili se mezi ruské kamazy. Tátu jsem do téhle myšlenky tlačil s tím, že máme dobré technologie a můžeme si tuhle značku dovolit. Nedá se říci, že máme špičkové technologie, ale věci, které používáme při stavbě kamionů, nikdo jiný určitě nemá. Auta, která postavíme, patří na Dakaru jednoznačně k nejlepším na světě.

Otec: Základem je značka KM Racing, s níž jsme začali závodit. Teď patří pod globální společnost MM Technology, které jsem majitelem. Vzpomínám, že když se ohlásil první zákazník, říkali jsme si, kdo to bude, zda na to bude mít a jak to vlastně dopadne. Pak však přijel pán s rolls-roycem a bylo všechno jasné. Dodnes jsme velcí přátelé.

Do boje! Tovární Ford vyrazí na Dakar 2025 s novým speciálem

Kolik vozů jste schopni ročně postavit?

Otec: Určitě tři, v dílně máme teď dva před dokončením. Nedá se vyloučit, že s jedním z nich pojede Martin Dakar 2025. Na druhou stranu vítězný kamion Čenda je v takové kondici, že může jet i příští rok.

Takže pojede Martin v příští sezoně?

Syn: Moje motivace netkví jen ve sportovním výkonu. Teď záleží na tom, jak motivaci nastavit a kam se pohne. A několik dní po skončení soutěže je ještě čas to řešit.

Čím jezdíte v civilu, jací jste šoféři?

Syn: Jezdím pronajatým autem a je pro mě spotřebním materiálem, to mě naučil táta. Nejezdím, abych se někde ukazoval. Mám černé Audi A5 a brzy ho vyměním, nevím za jaké a neřeším to.

Otec: Od svého prvního Dakaru máme auta v pronájmu všichni z rodiny. V civilu jsem konzervativní řidič. Chci mít velké a pohodlné auto, protože už nejsem nejmladší. Navíc XC90 má svých 430 koní. Když se chci svézt, sednu si do sportovního Jaguaru 120 XK ročníku 1950, což je myslím ten správný věk.