Rozhovor s reprezentačním fotbalovým brankářem Tomášem Vaclíkem: Nekřičím, netroubím a telefonuji

Jede si takhle Čech z Ostravy německým autem přivezeným ze španělské Sevilly do mexické restaurace na periferii řeckých Athén. Ne, nejde o začátek laciného vtipu. To jen gólman Olympiakosu Pireus a národního fotbalového týmu Tomáš Vaclík právě přijíždí na rozhovor se Světem motorů. Je přesný jak švýcarské hodinky – do podniku El Catrin vchází v 16.30 – tak, jak slíbil.

Jak se vám tu řídí? My jsme raději vyjeli o hodinu dřív kvůli permanentním zácpám…

Je to divočina! Něco úplně jiného. Navíc jsem poznamenaný tím, že jsem čtyři roky žil v Basileji. Švýcaři totiž všechno striktně dodržují, na padesátce vážně jedou padesát, což tady úplně neplatí…

Alespoň jste měl mezistupeň v podobě andaluské Sevilly.

Pravda – tam už jsem se setkal s jižním (nespoutanějším) stylem řízení.

Jak řídí fotbalista Jan Koller: Na Spartě se mi kvůli Škodě 105 smáli

Dělá vám problém?

Vůbec. Právě naopak.

Přišla vám už nějaká pokuta za rychlost?

Ne, ale ve Švýcarsku některé přilétly. Naštěstí ne tak vysoká jako jednomu spoluhráči, který vyfasoval za rychlost nepříjemných 43.000 švýcarských franků – tedy přes milion korun.

To musel být pořádně vytočený. Umí se vlastně Tomáš Vaclík za volantem rozčílit?

Jsem kliďas, vyřvu se na hřišti a v autě už jsem relaxovaný. Takže netroubím, nekřičím, na nikoho nic neukazuju.

Máte vůbec nějaký zlozvyk?

Hodně telefonuju – nicméně přes handsfree, takže ani nevím, zda se to dá nazvat zlozvykem. Každopádně čas strávený v autě využívám především k volání s bratrem, rodiči, kamarády nebo manažerem. Takže si všechno pěkně vyřeším po cestě a doma se můžu naplno věnovat dcerám.

Svět motorů 02/2022

Uklidnily vás holky coby řidiče?

Dávám si rozhodně víc pozor. Vždycky si říkám, že je lepší dorazit o pár minutek později, než abych nepřijel domů vůbec. Na druhou stranu dcery mají rády, když na to v rámci mezí šlápnu. Takže – než aby mě nutily zpomalovat, spíš mě podporují slovy – tatínku, ještě, ještě!

A vaše paní?

Vynikající řidička! Vůbec nemám strach, když je za volantem. Vzpomínám, jak jsem s ní v klidu cesty do Švýcarska prospával. Ani si navzájem nemluvíme do stylu řízení.

Asi máte dobrou školu. Přibližte vaše první motoristické krůčky.

Táta nás k tomu s bráchou vedl odmalička. Nechával nás řídit na prázdných parkovištích. Takže když mě čekal první den v autoškole, instruktor se mě pouze zeptal, jestli můžu. Tak jsem mu odpověděl, že můžu, a vydali jsme se rovnou do ostrého provozu. Navíc v Ostravě nebyl takový šrumec, tak to šlo.

Jaké bylo vaše první auto?

Audi TT. Naši za něj utratili spoustu peněz, ovšem domluva zněla, že jim to později splatím.

Rozhovor s Helenou Fibingerovou: Řízení a vrh koulí mají společný okamžik výbuchu!

Záviděli vám kluci z týmu?

Asi jo, protože ve Vítkovicích tehdy nebyly platy nejvyšší a já měl „tétéčko“. Jezdil jsem s ním pak i do Prahy, kam jsem se přesunul do Viktorie Žižkov. V podstatě přestup do hlavního města označuju za řidičsky nejsložitější, protože pak v ostatních zemích to už bylo v pohodě. Na Prahu jsem si však chvíli zvykal.

Kdy jste začal cítit, že se v kabině víc řeší auta?

Patrně na Spartě, což logicky souvisí s nárůstem platu. Přestože jsem Tomáše Řepku nezastihl, znám všechny ty příběhy, kdy na tréninky přifrčel novou panamerou, zatímco Martin Juhar starou felicií. Já zažil éru Pavla Kadeřábka, Ladislava Krejčího a Kuby Brabce, s nimiž jsme dost probírali, co si pořídit.

Co vyhrálo?

Range Rover Evoque, a když jsem odcházel do Basileje, objednali jsme si společně s gólmanem Markem Čechem nové BMW X5. S ním jsem odfrčel do Švýcarska.

Vyčistíte si za volantem hlavu?

Jak to mám tady v Athénách z tréninkového centra i ze stadionu docela daleko domů, tak jo. Obdobně to bylo ve Švýcarsku, protože jsme zase měli stadion osm minut od německé dálnice s neomezeným tempem…

Rozhovor s komentátorem Jaromírem Bosákem: Vedle manželky usnu!

Kolik jste vymáčkl nejvíc?

Určitě 270 kilometrů za hodinu, tři sta bylo na mě příliš. Samozřejmě to bylo v noci a na silnici zející prázdnotou. Sice vám to řeknou všichni, ale je to fakt pravda.

Tohle je vaše nejlepší motoristická příhoda?

Nejvíc mě bavilo představení Škody Kodiaq RS ve španělském Cádizu, kam jsem byl pozvaný společně s novináři. Čili jsem byl jeden z prvních, který měl možnost si tento model vyzkoušet. Dostal jsem klíčky, mohl jet sám, probádal jsem krásné trasy kolem moře. Moc mě to bavilo!

Probrali jsme Švýcarsko, dotkli se Řecka a zbývá nám Sevilla.

Tam bylo všechno dokonalé. A co se týče aut, byla radost pohledět na to, čím spoluhráči cestují na tréninky. Tam Lamborghini Urus mělo snad šest kluků. Těsně před odchodem si pořídil nádherný svítivě oranžový urus Munir El Haddadi. Španělský reprezentant Suso zase rád vozy střídal: ať už ferrari, nebo rolls-royce.

Vicemistři Eura 1996 Jan Suchopárek a Petr Kouba: Rub a líc aneb Kdo miluje řízení víc

A vy?

Nadchl jsem se pro Audi RS Q8, které jsem si shodou okolností sbalil s dalšími věcmi, naložil do kamionu a nechal si dovézt sem do Řecka, protože mi bylo líto se ho zbavovat. Jsem s ním nadmíru spokojený.

Pečujete o něj speciálně?

Snažím se, ale víte, jak to chodí, když máte dvě malé děti. Holky si vzadu podají křupky a můžu jít rázem uklízet. Nicméně čistotu se pokouším stále udržovat.

Čeho si všimnete na autě na první dobrou?

Kol a disků. Musím zaklepat, že disky jsou zatím bez šrámu. Jakmile slyším škrtnutí třeba o obrubník, zatrne mi. Zrovna včera jsem se vracel z tréninkového centra a slyšel ten nepříjemný zvuk. Dvacet minut jsem se třásl, jestli se nic nestalo. Ten pocit, když na nich nic nenajdete, je k nezaplacení.

Rozhovor s fotbalistou Martinem Feninem: V autě nepiju, nejsem idiot!

Rychlodotazník

Jakou barvu aut mám nejradši?

Bílou a černou.

Kam jsem jel autem nejdál?

Do Barcelony s rodiči Škodou 120. To si s námi tenkrát táta užil.

V čem mi fotbal za volantem nejvíc pomáhá?

V lepším periferním vidění, předvídavosti a rychlejších reakcích.

Manuál, nebo automat?

První auto bylo manuál, od té doby pouze automaty.

Dokážu si vyměnit kolo?

Dřív jsme to dělali s bráchou běžně. Teď taky, ale trvalo by mi to déle.

Rozhovor s Martinem Jahnem, členem představenstva Škoda Auto: Auta budou dražší!

Tomáš Vaclík

• Český fotbalový brankář se narodil 29. března 1989 v Ostravě. 
• Fotbalovou kariéru odstartoval ve Vítkovicích, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Propracoval se také do prvního týmu, kde zvládl odchytat 21 zápasů. 
• V létě 2010 se přesunul do Viktorie Žižkov, které pomohl s postupem do nejvyšší soutěže.
• V lednu 2012 přestoupil do Sparty Praha, s níž si zahrál Evropskou ligu a v ročníku 2013/2014 oslavil mistrovský titul a také Pohár České pošty. 
• Po úspěšné sezóně se vydal na své první zahraniční angažmá do švýcarské Basileje. I tam se mu dařilo: vybojoval tři ligové tituly a zahrál si rovněž slavnou Ligu mistrů.
• V červenci 2018 zamířil do španělské Sevilly, s níž také okusil Evropskou ligu. 
• Prošel rovněž některými mládežnickými reprezentacemi: zahrál si třeba na mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 2009 v Egyptě nebo na evropském šampionátu hráčů do 21 let v roce 2011 v Dánsku. 
• Dne 14. listopadu 2012 debutoval rovněž v reprezentačním A-mužstvu pod trenérem Bílkem proti Slovensku. Zúčastnil se Eura 2016 a též Eura 2021, kde byl jedničkou a povedenými výkony pomohl týmu do čtvrtfinále. 
• V létě 2021 přestoupil do řeckého Olympiakosu Pireus, kde podepsal smlouvu na dva roky s opcí na další sezonu.
• Je ženatý, s manželkou Martinou mají dvě dcery.