Rozhovor se soutěžákem Václavem Pechem: Ášín poosmé republikovým mistrem!
Plzeňský jezdec Václav Pech jezdí rallye čtvrtstoletí. Letos se stal s Fordem Focus RS WRC 06 poosmé mistrem republiky.
Tuzemská scéna automobilových soutěží už zažila hodně. Její letošní, zkrácená sezona patřila mezi nejvyrovnanější v historii. S jejím premiantem jsme si povídali.
Jak vznikla vaše přezdívka Ášín, která vás provází celý život?
Babička mi jako malému říkala Vašíku nebo Vášínku. Já neuměl říci V, tak z toho vznikl Ášín. Udělali jsme z toho řekněme reklamní značku, která s námi šla na každé auto, s nímž jsme kdy závodili.
Proč jste se rozhodl vrátit pro letošní rok do speciálu WRC z roku 2006?
Vyrostl jsem na „vércéčkách“ a jejich jízdním stylu, způsob práce s modely R5 mi nikdy příliš neseděl. Když jsem se loni na podzim svezl s Polem GTI R5, došlo mi, jak je fiesta zastaralá z hlediska motoru. Navíc trend jde systémem nižších výkonů pohonné jednotky a zrychlování podvozků. Jakmile jsem se svezl s autem Honzy Dohnala, bylo mi jasné, že speciál WRC mi pořád sedí. S „er pětkou“ jsem odhadoval místo v zatáčce na dvacet třicet centimetrů. U WRC umím pořád trefit jízdu na hraně příkopu na centimetr.
Jsou za tím léta praxe?
Jezdil jsem s Focusy WRC pět let a někdy i pětadvacet soutěží za sezonu. Odzkoušel jsem si na autě spoustu drobností, které mi tehdy vyhovovaly a dodnes platí. Každopádně v našem týmu vycházíme ze základu vozu, kam ho posunul Honza Dohnal. Radil mi ve spoustě detailů, které měl prověřené.
Co všechno umíte řídit?
Tohle by byl dlouhý výčet. Auto mi šlo už v šesti letech a v deseti nebyl problém jezdit po poli s třicítkou avií. Pak přišly Tatra 138, autojeřáb, vysokozdvižné vozíky až po 35 tun, kamiony, V3S, sklápěčky všeho druhu, bagr, nakladač, parní válec. Našla by se určitě spousta dalších nákladních aut.
Jak byste zhodnotil letošní sezonu?
Jedna z nejlepších v mé kariéře. Dlouho jsem nezažil tak vyrovnané a napínavé soutěže, kdy šlo o desetinky sekundy na každé erzetě. Navíc proti továrnímu týmu. Prožívali jsme to my v posádce, naše týmy, ale také řada fanoušků – a nejenom ti, co fandí nám. Mluvili se mnou i fandové Honzy Kopeckého, kteří tvrdili, že se jim naše souboje líbily.
Hraje roli i fakt, že jste získali titul?
Byli jsme připraveni, že se pojede Rallye Klatovy, jak byla přejmenována Šumava. Po neskutečně vyrovnaných soubojích na Bohemce a Valašce jsem cítil, že na Rallye Pačejov může dojít k chybě jednoho z nás. K té jsem měl blíže já. Zvolili jsme proto opatrnější taktiku s cílem dojet druzí a na poslední soutěži bychom jeli zase na doraz i s rizikem havárie.
Kdo všechno se podílí na účasti týmu na rallye?
Zařizuju přihlášky, ubytování a základní časový plán. Navigátor Petr Uhel se stará o své povinnosti a s mechaniky řeší, jak budou probíhat tréninky, co bude potřeba na soutěž. Šéfmechanik Petr Cibulka organizuje přípravu závodního auta a organizaci práce v servisu. Majitel Praga Areny Luboš Tenkl zajišťuje kompletní catering. O hosty v zázemí našeho týmu se stará tetička.
Co si myslíte o českých rallye?
Tak špičkovou úroveň vám nabídne mistrovství světa a ještě pár podniků v Evropě. Mám na mysli zajištění soutěží, výběr tratí, jejich kvalitu, organizace bezpečnosti, počty posádek, práci s médii a množství fanoušků kolem tratí rychlostních zkoušek.
Jaké argumenty byste použil vůči lidem, kteří odmítají soutěže jako nebezpečné?
Motoristický sport bude vždycky nebezpečný, ale řekl bych, že každá disciplína má úskalí a rizika. Chápu, že lidem někde vadí průjezd přes jejich vesnici. Ani já nejsem nadšený, když nemůžu do centra, protože přijeli fandové fotbalové Sparty a policie uzavřela ulice. Troufnu si však tvrdit, že rallye má největší základnu fanoušků v republice.
Váš fanklub je toho důkazem, je to tak?
Jsou to úžasní lidé, kteří se sami organizují. Necháváme pro ně vyrábět reklamní předměty, ale mají také vlastní bezvadné nápady. Jezdí všude a jsou vidět.
Máte za sebou 260 mistrovských podniků. Které vám nejvíce utkvěly v paměti?
Rallye Šou Blovice 2001, kdy jsme poprvé odstartovali se speciálem WRC, což byla tehdy Toyota Corolla. Všechno pro nás bylo nové, úžasné, prostě splnění snu, a navíc se nám povedlo vyhrát. Skvělé bylo také vítězství na Barumce 2003 v konkurenci šestnácti vozů WRC. Skvělá byla bitva s Robertem Kubicou na Jänner rallye 2014, kterou jsme prohráli špatnou volbou pneumatik v poslední erzetě. Zapomenout nelze ani na honičky se Štěpánem Vojtěchem ve sprintrallye nebo souboje s Romanem Krestou, oba s Mitsubishi Lancer.
Co je pravda na vašem setkání s medvědem při jedné slovenské soutěži?
Poprvé se to stalo při tréninku na Rallye Matador Tatry 2001, kdy jsme měli defekt levého zadního kola a měnili ho. Uslyšel jsem za sebou zapraskat větve a napadlo mě, že Petr přitáhl klacek na podložení heveru. Ohlédl jsem, kousek za námi seděl medvěd a díval se na nás. Bleskově jsme zapadli do auta a seděli v něm skoro hodinu. Dokonce nás napadlo, že odjedeme po třech kolech a bez heveru. Nakonec se nám povedlo nasadit kolo a odjet.
Jak proběhlo druhé setkání?
To už bylo pohotovější. Na jedné erzetě přeběhl v pomalém úseku asi padesát metrů před námi a pak zaběhl někam do lesa.
Pustil byste navigátora Petra Uhla za volant a sám si sedl vedle něho?
Zkusili jsme to v životě dvakrát. Jednou, když jsme se v noci proháněli s tisícovkou embéčkem v bývalém vojenském prostoru. Chtěl jsem si odpočinout a svěřil volant Petrovi, ale ve druhé zatáčce bylo auto v příkopu. Podruhé v začátcích s Focusem WRC v sezoně 2002, kdy na autě zlobil startér. Mechanici ho vyhecovali a byly z toho dva pětimetrové přískoky. Tím Petrovy pokusy skončily.
Váš spolujezdec prý vůbec nedělá chyby.
To souhlasí. Vzpomínám jen na dvě jediné ze sezony 2002. Bylo to v době, kdy si opravy v rozpise přepisoval, ale neškrtal. Na Rallye Šumava toho roku se přehlédl o řádek, ale poslal mě pomalu do rychlejšího úseku, což nevadilo. Za dva týdny na slovenské Rallye Snina přečetl opačně kombinaci zatáček, ale mně se povedlo udržet auto na silnici. V cíli erzety Petr praštil vzteky sešitem. Začal si psát itinerář jinak a od té doby se nespletl.
Opravdu? Před dvěma roky na Rallye Šumava jste mluvil jinak.
Tam to nebyla jeho chyba. Při druhém průjezdu měl zapsané připomínky a bylo jich moc. Jen v rychlosti nemohl stihnout všechno přečíst. To za chybu nepovažuju. Naše spojení je opravdu unikátní. Vždyť kromě prvního startu, kdy mě vedl tátův navigátor Franta Šimek, mně 259 mistrovských rallye od roku 1996 čte rozpis Petr.
Dosud nebyla řeč o vašem otci, bývalém úspěšném jezdci rallye. Co všechno se dá o něm říci?
Táta mě vychovával od první třídy, kdy jsme zůstali spolu sami. Naučil mě v životě všechno. Ať už mluvím o řízení, o tom, co jak dělat v životě správně, jak vycházet s lidmi, jak se chovat v práci. Původně nechtěl, abych závodil. Ale když viděl, že mi to jde, nebránil mi a snažil se pomoci.
Dodnes vám dělá špiona? Tedy člověka, který jede před uzavřením rychlostní zkoušky a zaznamenává změny na trati?
Začali jsme to zkoušet při tréninku na Rallye Šumava 1999 a pak to dělali dál tam, kde byly složitější podmínky. Nakonec se z toho stalo pravidlo, které dnes používá řada posádek. Nechci se ovšem tvářit, že my jsme tohle vymysleli. Jen nám to přišlo v danou chvíli jako užitečné.
Půjde osmiletý syn Karel ve vašich stopách?
Chci to při jeho výchově dělat stejně jako táta. Kluk už ví, jak ovládat auto na polní cestě, jezdí na malé krosové motorce a druhým rokem má malou buginu. Bude záležet na něm, pro co se rozhodne. Třeba se bude věnovat stolnímu tenisu, který ho náramně baví. Pokud začne závodit, všechno mu ukážu a vysvětlím, stejně jak to dělal můj táta.
Jak dlouho chcete ještě závodit?
Minimálně další dva roky, kdy máme smlouvu s EuroOilem, ale může to být déle. Nechceme mladým jen tak uvolňovat pozice. Ať si úspěchy zaslouží tak jako my, když jsme museli porazit legendy, jako byli svého času Ladislav Křeček nebo Milan Dolák.
Chtěl byste zkusit Rallye Dakar?
To není moje parketa, mám rád klasické rallye. Abych byl na takový podnik připravený, musel bych ho nejméně rok zažít jako třeba mechanik, abych poznal, o co jde. Z mého pohledu je to nákladný projekt na více let a touhle cestou nepůjdu.
Auta v kariéře
Škoda 1000 MB. Ždímal jsem ji na maximum, co to šlo, a navíc bez znalosti rozpisu a jakýchkoliv zkušeností.
Subaru Impreza WRX. Bylo to jiné kafe. Z hlediska výkonu slabší než mitsubishi a mohl jsem se soupeři porovnávat svůj jezdecký styl. Došlo mi, že rozevlátá jízda podle vzoru Colina McRae není to pravé, a vyplatilo se zklidnit.
Toyota Corolla WRC. Auto, s kterým se dalo vítězit. Stačilo jet ukázněně a stačilo to na první místo v absolutním pořadí.
Ford Focus WRC. Pět let úžasného závodění se skvělým autem, kterému rozumím dodnes, a rád jsem se k němu vrátil.
Mitsubishi Lancer. Po získaných zkušenostech jsem si s ním hrál jako kočka s myší. Úplně jsem mu rozuměl, na všechno jsem měl hodně času. Šest let a tři tituly jsou toho důkazem.
Mini Cooper. Zpočátku nefungovalo, ale nám se podařilo předělat převodovku, kterou v britské firmě Prodrive odzkoušeli, homologovali a prodávali. Nám tím pádem pomohli udělat skvělé auto a s ním vyhrát dva tituly.
Porsche 997 GT3. Naprosto brutální závoďák, u kterého jsem se místy bál, co udělá. Zda se pod něj nedostane ve 150 km/h vzduch nebo při 180 km/h zatočí. Stačilo zařadit na trojku a už to mělo výkon, ze kterého naskakovala husí kůže. Fanoušci šíleli kolem trati a my ve voze.
Ford Fiesta R5. Tahle kategorie mi nikdy nepřirostla moc k srdci. Neuměl jsem najít správný jezdecký styl s autem, které se nebylo schopné dohodnout podvozkově s motorem.
Václav Pech
- Narozen: 3. 12. 1976
- Bydliště: Plzeň
- Stav: přítelkyně Irina, syn Karel (8 let)
- Debut na rallye: Rallye Agropa (1996, Škoda 1000 MB)
- První výhra: Rallye šou Blovice (2001, Toyota Corolla WRC)
- Úspěchy: 8x mistr ČR (2002, 2003, 2005, 2006, 2007, 2013, 2014 a 2020) ● Vítěz Evropského poháru FIA střed (2011) ● Mistr ČR sprintrallye (2004, 2005) ● Mistr Slovenska (2002, 2003, 2007) ● 5. v ME (2014)
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat