Tajné technické centrum Renaultu v Aubevoye slaví 40 let existence. Mohli jsme nakouknout
Renault nechal nahlédnout za bránu testovacího centra v Aubevoye. Zkoušejí se tu všemožné prototypy a ještě oslavuje kulatiny. Dosud o něm věděl málokdo…
Renault má v normandských lesích skryté testovací centrum, kde zkouší prototypy. Nejde o žádný malý zkušební polygon, základna je opravdu velká a nikdo nepovolaný sem nesmí, jen zasvěcení. Centre Technique d'Aubevoye (CTA) funguje už čtyři dekády, od roku 1982. Nachází se při silnici 6015 do Gaillonu, Rouen odsud leží nějakých padesát kilometrů na severozápad. Je sice označeno tabulí, ale tu není úplně snadné najít. Od dopravní tepny jej totiž odděluje 272 hektarů lesa, dění uvnitř tak bez problémů odolá zvědavým pohledům, natožpak fotoaparátům špiónů.
Rozkládá se na ploše 613 hektarů. Pětatřicet tratí měří celkem přes 60 km. Od otevření areálu v roce 1982 se jejich počet a délka až do sezóny 2004 postupně rozšiřovaly, takže se zkušební jezdci opravdu nenudí. Napodobují všechny typy silnic po celém světě. Mění se povrchy, zatáčky jsou i ostré a nechybějí ani velká převýšení. Pro srovnání: aktuálně nejdelší okruh světového šampionátu formule 1, belgický Spa-Francorchamps měří 7004 m.
Jsou tu hned dva aerodynamické tunely, 42 zkušebních lavic a osmnáct komor pro testování odolnosti proti korozi. Prezentují se tu návrhy a zkoušejí se během vývoje všechny prototypy, a to nejen „domovské“ značky, ale i těch ostatních ze skupiny, tedy Dacie a znovuvzkříšené Alpine. Osobní, ale i užitkové voz za rok dohromady najedou šest milionů kilometrů, teprve pak míří na trh. Testy jsou statické, dynamické i vytrvalostní. Musí jimi projít každá součástka od řízení po odpružení, jízdní vlastnosti poté podléhají podrobné analýze.
Zatáčky nejsou bezejmenné
Mezi zaměstnanci nechybějí ani traťoví komisaři. A zatáčky dostaly jména. „Vraní noha“ vypadá skutečně jako noha příslušného ptáka, protože se rozdvojuje doleva a doprava. „Prst rukavice“ stejně jak. Nejrychlejší zatáčka, kterou lze projet bez problémů dvoustovkou, dostala jméno Alberta Ascariho. Poslední mistr světa formule 1 z Itálie – a hned dvojnásobný – se zabil 26. května 1955 při testu sportovního Ferrari 750 Monza na trati, po které neslo toto auto své jméno. Bylo mu pouhých 36 let.
Zahynul přesně 29 let a 10 měsíců po svém otci Antoniovi, továrním jezdci Alfy Romeo, ten ale skonal na autodromu Linas-Montlhéry u Paříže. Také v šestatřiceti. Pověrčivý Alberto nikdy 26. dne v měsíci neusedal za volant, tenkrát udělal výjimku… Navíc ho pustila i Lancia, jejíž barvy tenkrát v F1 hájil. Auto si vypůjčil od kolegy a kamaráda Eugenia Castellottiho, jeho bílou přilbu taktéž, do kokpitu sedl v obleku (!)… a z testu na tisícikilometrový závod už se živý nevrátil.
Linas-Montlhéry byl ve své nejdelší konfiguraci Grand 12,5 km dlouhou tratí, pochopitelně nikterak lehkou. Důležité ovšem je, že se na ní nacházely zatáčky „Boucles des Biscornes", v testovacím areálu Renaultu je najdeme rovněž. Farmářská zase získala jméno po zemědělské usedlosti, která se nacházela v této části areálu. Její existenci dokazují dobové fotky. 3,9 kilometru dlouhé „výjezdové big-bang“ pro změnu slouží k doladění podvozku, kalibraci obou náprav a kontrole odolnosti brzd, trakce a chování při driftu. Hlídá se také celková spolehlivost. Big-bang doplňuje permanentně mokrý asfalt, tady se zkouší chování při nepříznivých povětrnostních podmínkách.
Pomalu i rychle
Ukazatele na Řím, Brusel, Madrid a Londýn dovedou řidiče do evropských hlavních měst. Stačí jim k tomu něco málo přes dva kilometry, které kopírují jízdu „přískokem vpřed“ v jejich centrech. Simuluje se funkčními semafory, stopkami, zpomalovacími retardéry a několika křižovatkami.
Rychlostní okruh umožňuje jet až dvěstěpadesátkou po rovinkách a 180 km/h v zatáčkách, bez toho, aby testovací piloti museli hnout volantem. Pro zkoušky aerodynamiky báječná věc. Kolem něj je šestnáctka obřích ventilátorů, která simuluje vítr o rychlosti od 14 do 72 km/h. Samozřejmě se kontroluje stabilita. Kdo kdy seděl ve vysoké úzké krabičce na kolečkách, ví své… Auta tu jezdí jako na některých opravdových závodních tratích – proti směru hodinových ručiček.
Do terénu
V Aubevoye není jen asfalt, ale i terén, strmé a šikmé svahy,výmoly a horské cesty. Ráj nejen pro čtyřkolky. Nechybějí mosty a čtyřicetimetrové stoupání, jedna polovina zatáček je levotočivých, druhá pravotočivých.
A pak jsou tu „mučírny“, opravdu extrémní tratě. Prachový tunel napodobuje argentinské podmínky. Umělou louží s třímetrovou délkou i šířkou projíždějí vozidla rychlostí 80 km/h a musejí přestát bez úhony. Ve 24 cm hlubokém brodu jsou ještě šesticentimetrové díry, renaulty přece jezdí i v zemích, kde prší opravdu hodně. Nesmí se zkrátka zapomenout na nic…
Statické zkoušky
Jak bylo řečeno v úvodu článku, testuje se i staticky, v budovách uprostřed areálu CTA. Před čtyřiceti lety se k záznamu dat na dynamometrech používaly plottery, zvuk se nahrával na magnetické pásky. Dnes je k dispozici nejmodernější výpočetní technika, která měří dokonce i ticho. Kontroluje kvalitu akustiky v prostoru pro cestující i mimo něj, posádky museí mít uvnitř pohodlí a existují patřičné regule, které je nutné splnit.
V laboratoři elektromagnetické kompatibility vybudované v roce 2005 se v „bezodrazových“ a „poloodrazových“ komorách kvantifikují také patřičné vlny. Komory zvukové, radiofrekvenční, pro měření elektromagnetických emisí z elektroniky vozidla bez vnějšího rušení a pro testování odolnosti automobilu v tomto ohledu jsou jen některé z posledních novinek. Pomáhají předcházet elektromagnetickým poruchám a ověřují, zda propojené a stále složitější funkce v automobilech nezlobí.
V korozních komorách se simulují reálné přírodní podmínky, ve kterých budou hlavně renaulty a dacie jezdit všude po celé světě. Lze tu nastavit až pětapadesátistupňové horko a naopak mráz minus třicet, dokonce i vítr až o rychlosti 230 km/h. Proces stárnutí se tím, případně ještě za pomoci solné mlhy urychlí na měsíce. Neúprosné testy, jen novodobé Alpine A110 si jejich majitelé asi tolik ničit nebudou…
Vývoj dospěl až k moderním hybridům, bateriovým elektromobilům a motorům spalujícím vodík. Renault se snaží vždy nabídnout klientele vozy s co nejnižší spotřebou. Bylo by určitě ze všeho nejlepší, kdyby měla co se týče pohonných systémů v blízké budoucnosti na výběr… Aktuálně zde vzniká nová zkušební stolice, která měří spotřebu a znečištění, poskytuje širší rozsah teplot a simuluje sluneční svit.
Zajímavosti
A na závěr pár zajímavostí o CTA. V roce 2021 bylo přímo v areálu recyklováno 2.300 vyřazených automobilů. Výhradně těch, které „trhací“ testy nepřežijí. Za každý strom, který zmizel kvůli stavbě tratí a budov, byly vysázeny tři další. Technické centrum má příslušné oddělení, které se o lesy v areálu stará. A nejen to, dokonce prodává dřevo! Areál pochopitelně hlídá ochranka, co kdyby náhodou. Jedno „kolečko“ měří čtrnáct kilometrů. Hezká procházka!
Zdroje: tisková zpráva Renault, Wikipedia, MyRacingCareer
Foto: Renault