Tato evropská auta se dostala na běžné silnice jen díky závodům

V první polovině dvacátého století nebyl příliš velký problém provozovat v běžném provozu automobil, který vznikl primárně pro závodní dráhy. To ostatně dokazuje například Bugatti Type 35 nebo Mercedes-Benz SSKL a řada dalších slavných vozů z dvacátých a počátku třicátých let, i když již ve druhé polovině tohoto desetiletí se situace především díky stříbrným šípům značek Mercedes-Benz a Auto Union začíná měnit.

Druhá polovina dvacátého století pak především v oblasti závodů na uzavřených okruzích přináší v nejvyšších kategoriích stále větší a větší rozevírání nůžek mezi závodními a osobními automobily. Podobnou situaci pak lze od šedesátých let sledovat i na tratích soutěží, i když zde musí automobilky a závodní týmy i v případě vozů pro nejvyšší třídy vycházet ze sériových modelů.

Začíná se díky tomu rodit nový druh automobilu, který lze jednoduše označit jako „homologační“. Automobilky se právě jeho prostřednictvím snaží splnit požadavky na automobil pro sériovou výrobu, z nějž má vycházet závodní vůz, i když praxe je vlastně opačná. Nejprve je vyvíjen závodní vůz a teprve z něj je odvozen automobil pro běžný silniční provoz. Výsledkem je řada výjimečných automobilů evropských, amerických i asijských značek, z nichž vybíráme skutečně jen zlomek z nejslavnějších.   

Pět nejslavnějších aut Ferdinanda Piëcha: Nejen Porsche, Audi a VW

Audi Sport Quattro se zrodilo jako evoluce modelu Quattro s rozvorem náprav zkráceným o 320 mm na 2205 mm. Výstavní premiéra se odehrála na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1983. Audi Sport Quattro nebylo ničím jiným než homologačním speciálem pro skupinu B, což znamenalo, že podle pravidel muselo vzniknout 200 kusů. Automobilka se čtyřmi spojenými kruhy ve znaku nakonec do roku 1987 vyrobila 214 exemplářů tohoto modelu.

Audi Sport Quattro mělo v sériovém provedením pod kapotou uložen turbodmychadlem KKK K27 přeplňovaný pětiválec o objemu 2133 kubických centimetrů s výkonem 225 kW (306 k). Motor prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky roztáčel kola obou náprav a umožňoval akceleraci z 0 na 100 km/h za 4,9 s, zatímco maximální rychlost se pohybovala kolem 250 km/h.

Výjimečné automobily slavných značek, které vznikly v jediném exempláři

BMW M1 bylo původně vyvíjeno se záměrem startů v závodech vozů skupiny 5, ale změna v pravidlech a zpoždění v náběhu sériové výroby tohoto modelu stojí za změnou plánů. Výsledkem se stala právě série Procar s vozy BMW M1, která v letech 1979 a 1980 představovala doprovodný program závodů F1.

BMW zahájilo vývoj modelu M1 v roce 1975 a veřejnosti bylo dvoumístné kupé představeno o tři roky později. Pod designem karoserie z plastických hmot se podepsal Giorgetto Giugiaro. Zadní kola roztáčel 3,5litrový šestiválec s výkonem 204 kW (277 k). Akceleraci z 0 na 100 km/h zvládne BMW M1 za 5,6 s a je schopné dosáhnout maximální rychlosti 262 km/h.

Prohlédněte si třicet podob Fordu RS. Jaký je váš nejoblíbenější?

Ford RS200 se veřejnosti poprvé představil v roce 1984 a od počátku svého vývoje byl připravován pro starty v rallye v rámci tehdy nejvýše postavené skupiny B, což znamenalo, že automobilka musela vyrobit minimálně 200 vozů pro běžný provoz.

Ford RS200 měl před zadní nápravou uložen přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,8 litru, který měl v silničním provedení disponovat výkonem 190 kW (258 k). Dvoumístné kupé s manuální pětistupňovou převodovkou a pohonem všech kol dokázal akcelerovat z 0 na 100 km/h za pouhých 2,9 s, což svého času znamenalo zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Maximální rychlost automobilka

Tady všude najdete motor Ferrari: Třeba u značek ASA, Fiat nebo Lancia!

Lancia Stratos byla od začátku vyvíjen jako soutěžní speciál. Na počátku historie tohoto modelu však stojí prototyp Lancia Stratos Zero z roku 1970, který vlastně umetl cestičku pro vznik prototypu Stratos HF, jehož premiéra se odehrála během autosalonu v Turíně v roce 1971. Homologační předpisy tehdy vyžadovaly stavbu alespoň čtyř stovek kusů a díky tomu vznikla silniční verze Stradale.

Lancia Stratos v provedení Stradale měla napříč před zadní nápravou umístěn atmosférický vidlicový šestiválec Ferrari Dino, který z objemu 2,4 l poskytoval nejvyšším výkon 140 kW (190 k). Dvoumístné kupé s pětistupňovou manuální převodovkou a pohonem zadních kol mělo akcelerovat z 0 na 100 km/h za 6,8 s.

Nejdivočejší zadní křídla aut pro běžný provoz ve velké galerii

Mercedes-Benz 190E 2.5-16V Evolution II se světu poprvé představil na autosalonu v Ženevě v roce 1990 a vznikl na základech modelu 190 v rámci homologace pro německý šampionát cestovních vozů (DTM). Tento model za svou výjimečnost vděčí v prvé řadě svému vzhledu s rozšířenými blatníky a masivním přítlačným křídlem na zádi.

Na technice ukryté pod karoserií se podíleli i specialisté společnosti Cosworth a právě díky nim disponoval atmosférický řadový čtyřválec o objemu 2,5 litru u sériových vozů nejvyšším výkonem 173 kW (235 k). Mercedes-Benz 190 E 2.5-16 Evolution II byl schopen zrychlit z 0 na 100 km/h za 7,1 s a dosahoval maximální rychlosti 250 km/h.

Supervozy skupiny B: Šílená monstra ve stínu tragédií

Peugeot 205 Turbo 16 se podobně jako například Ford RS200 zrodil přímo pro skupinu B. Na první pohled sice působil jako standardní třídveřový hatchback řady 205 s širšími blatníky, ale ve skutečnosti se jednalo o vůz zcela odlišné koncepce. Peugeot 205 Turbo 16 měl podobně jako řada jeho konkurentů pro skupinu B motor uložen před zadní nápravou a pohon všech kol.

Homologační provedení pro běžný silniční provoz bylo osazeno přeplňovaným čtyřválcem o objemu 1775 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 147 kW (200 k). Kompaktní dvoumístný automobil zvládal akceleraci z 0 na 100 km/h za 7,3 s a dosahoval maximální rychlosti 210 km/h.

Supersporty od Porsche: 959, Carrera GT a 918 Spyder - Proč je jich tak málo?

Porsche 959 bylo sice původně vyvíjeno pro skupinu B a veřejnosti byl jeho první prototyp představen již v říjnu roku 1983 během autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem, ale na tratě světových soutěží nakonec nezamířilo. Automobilka se nakonec v případě závodního nasazení omezila na rallye Paříž – Dakar a s odvozeným Porsche 961 na vytrvalostní závody v Le Mans.

Porsche 959 se v produkční podobě představilo v roce 1985 na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem. Kola obou náprav u tohoto modelu prostřednictvím šestistupňové manuální převodovky roztáčel přeplňovaný plochý šestiválec o objemu 2,85 litru s výkonem 331 kW (450 k). Porsche 959 zvládne akceleraci z 0-100 km/h za 3,7 s, 0-200 km/h za 12,8 s a maximální rychlost se má pohybovat okolo 319 km/h.

Foto: Audi AG, BMW Group, Ford Motor Company, Fiat Chrysler Automobiles, Daimler AG, Automobiles Peugeot, Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG, Wheelsage.org, Auto.cz