Tatra 613 K: Slavná kopřivnická limuzína vznikla i jako kabrio. Dodnes je raritou

Osobní vozy Tatra měly v době socialismu charakter státnických automobilů, čemuž byla podřízena i jejich nabídka, čítající dlouhá léta pouze v průběhu doby postupně modernizovaný reprezentativní model 613. Existovaly ale i od něj odvozené varianty jako 613 S s prodlouženou karoserií o 150 mm nebo 613 K, alias landaulet primárně určený pro přehlídky.

Různé vojenské přehlídky byly v době socialismu oblíbenou kratochvílí představitelů tehdejšího Československa, a tak v roce 1977 zadalo tehdejší ministerstvo národní obrany za úkol postavit otevřenou verzi 613, kterou by bylo možné používat na různých vojenských přehlídkách.

Tehdejší projekt však nedostala na starosti přímo Tatra, nýbrž Metalex, výrobce sportovních a závodních vozů podřízený Svazarmu, tedy Svazu pro spolupráci s armádou. Ten spolupracoval s pražským Ústavem pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV), který v minulosti navrhnul Škodu 1100 GT, sportovní kupé s motorem vzadu.

ÚVMV 1100 GT: Znáte tento český sporťák? Vzniklo jen osm kousků. A chystá se další!

Projekt nazvaný Tatra 613 MTX se však dostal jen do stádia zmenšeného modelu v měřítku 1:5, jehož autorem byl designér ÚVMV Milan Strejček. Vedení Tatry si totiž rychle uvědomilo, že na tak významný úkol, jako je přehlídkový vůz pro ministerstvo, musí pracovat sama automobilka a nemůže ho nechat malému úpravci.

Jak zajistit tuhou karoserii?

Kopřivnickým konstruktérům navíc bylo dobře jasné, že postavit z velkého uzavřeného automobilu otevřený nebude kvůli zachování alespoň nějaké tuhosti karoserie vůbec snadné. Proto se primárně pracovalo na změření tuhosti surové karoserie výchozí 613 při namáhání krutem i ohybem. Výsledky ukázaly, že zcela otevřený vůz nebude zřejmě možný, a tak se sáhlo po myšlence polootevřeného automobilu, tzv. landauletu. Tedy vozu, jehož přední část karoserie zůstává otevřená a stahovací střecha se objevuje jen v zadní partii.

5 nejzajímavějších kabrioletů české výroby. Superauto, podivín i dar pro Stalina

První exemplář budoucího automobilu označovaného jako Tatra 613 K byl ve vývojových dílnách kopřivnické automobilky dokončen v lednu 1981, a to podle návrhu výtvarníka automobilky Vlastislava Výborného. Základ poskytla již zmíněná Tatra 613 S, tedy vůz s rozvorem prodlouženým o 150 mm na výsledných 3.130 mm. Výsledný landaulet byl dlouhý 5.170 mm a široký 1.802 mm, s nasazenou laminátovou střechou byl pak vysoký 1.440 mm. Vedle hardtopu samozřejmě nechyběla skládací textilní střecha, kterou dvojice osob mohla do prohlubně za zadní sedadla ručně složit za nějaké čtyři minuty. Pohotovostní hmotnost činila 1.873 kg.

Místo manuálu automat

Rozdílem vedle otevřené karoserie proti „Speciálu“ bylo i použité pohonné ústrojí. Vzduchem chlazený vidlicový osmiválec s rozvodem DOHC sice zůstal zachován, originální čtyřstupňovou manuální převodovku ale v tomto případě nahradil třístupňový automat Borg-Warner 65. Jen ten dokázal zajistit zadání ministerstva, že auto zvládne plynule jezdit nejmenší rychlostí 5 až 6 km/h a zároveň plavně zvýšit tempo na 20 až 30 km/h.

Seriál: Zapomenuté prototypy Škoda. Znáte tyto exotické stodvacítky?

U přehlídkového vozidla byl takový charakter nutností, jen tak mohlo být zajištěno, že osoba stojící vzadu při kynutí davům během přehlídky nebude při zrychlování a zpomalování nedůstojně padat sem a tam. Primárnímu účelu pak nevadila ani zmenšená palivová nádrž (na 65 litrů) kvůli zástavbě prostorově náročnější automatické převodovky nebo snížená maximální rychlost na nějakých 130 km/h.

Postavený prototyp zamířil k jízdním zkouškám, při nichž během jara 1981 absolvoval necelých šest tisíc zkušebních kilometrů. Při nich se ukázaly některé nedostatky, na základě připomínek ministerstva obrany tak byla instalována zadní okna, která se do nějaké jedné třetiny výšky dala elektricky stahovat i s rámy. Upraveno bylo i sklopné madlo u zadní části „plechové“ střechy, za něž se měl držet během přehlídky stojící generál.

Pět kusů

Následovalo další testování, po němž v polovině listopadu 1981 měl vůz na svém kontě už nějakých 40.000 kilometrů. Výsledky byly uspokojivé, a tak byla schválena stavba čtyř dalších exemplářů. Ty však měly dostat v oblasti středních sloupků trubkové výztuhy pro utlumení vibrací a zvýšení tuhosti karoserie. Pro snížení hlučnosti pak vozy obuly diagonální pneumatiky Goodyear.

Tatra 613 v testu z roku 1973. Jak ji tenkrát hodnotili redaktoři?

Dva kabriolety následovaly v červnu 1984, počátkem ledna 1985 byly postaveny ještě další dva vozy. Tím se celková produkce zastavila na pěti exemplářích. Dva sloužily v Praze, dva v Bratislavě a jeden, původní prototyp, měl funkci záložního vozidla. Veřejnosti se Tatra 613 K poprvé představila na vojenských přehlídkách 9. května 1985.

Dodnes se tak jedná o zajímavou raritu z historie kopřivnické automobilky. Možná i proto si minimálně jeden zákazník nechal postavit otevřenou 613 u externího úpravce. V roce 2006 tak vznikla nákladná přestavba Tatry 613 S do podoby landauletu. Čtyři originální vozy jsou dnes v rukou soukromých sběratelů, původní prototyp se nachází ve sbírce kopřivnického technického muzea.