TEST Dacia Sandero Stepway 1.5 dCi – Novodobý Favorit

Čas od času vyrazím za příbuznými do jižních Čech, abych se pěkně projel po tamních silnicích a vyčistil si hlavu. Nové Sandero Stepway sice není žádný závoďák, stejně to ale byl moc povedený výlet. Ona se totiž druhá generace nízkodákladového Sandera taktéž povedla.

Rumunský hatchback přichází s o poznání líbivějším a modernějším designem. Prodejci se už nemusejí v každé větě ohánět cenou „již od“, Sanderu to totiž nyní i docela sluší. Pod kapotou najdeme znatelně modernější motorizace než doposud. Mám na mysli hlavně přeplňovaný tříválec 0,9 TCe a zmodernizovaný diesel 1,5 dCi, oba o výkonu 66 kW.

Testovací auta bývají velmi dobře vybavena. Někdy až absurdní seznam položek za stovky tisíc u prémiových modelů nepřekvapí, avšak ani importér Dacie nehodlá (jako Bejby z Hříšného tance) sedět v koutě. Dostali jsme proto možnost otestovat Sandero Stepway rovnou v nejvyšší výbavě a s nejdražším nabízeným motorem. Zvýšený Stepway, což je zajímavé, lze koupit právě pouze se dvěma zmíněnými motory, na slabší mutaci dieselu ani základní dvanáctistovku se u Stepwaye nedostalo.

dacia testy malevozy  

Interiér

Uvnitř vás přivítají poměrně vzhledné, leč tvrdé plasty, vzbuzující robustní dojem. Nic neskřípe, což by ale u téměř nového vozu mělo tak jako tak být samozřejmostí. Obrazovka navigačního systému (za přijatelných 5.800 Kč) s barevným displejem obyčejně posouvá interiér o velký kus dál a nejinak tomu je i tady. Zde musím pochválit poměrně moderní grafiku, dobrou čitelnost i jednoduchost systému jako takového. To je, ve spojení s velkými virtuálními tlačítky, hodně důležité zejména pro starší zákazníky. Čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, jsou tlačítkové ovladače hlasitosti, kolečko je zkrátka kolečko. Dacia si částečně napravuje reputaci ovládáním audia pod volantem, to u levného modelu určitě potěší.

Bližší průzkum palubní desky pod displejem odhalí jednoduché, mohutné a účelné ovladače klimatizace, na kterých se toho ale asi moc zkazit nedá. Oproti minulé generaci jsou však esteticky o celý vesmír dál a to nejen zásluhou stříbrných obrouček.

Pod panelem klimatizace najdete aktivaci tempomatu a omezovače rychlosti, spolu s ovládáním elektrických oken vpředu. Umístění na střed vozu je sice levnějším řešením (a dveře řidiče najednou vypadají nezvykle chudě), jde však čistě o zvyk. Vím to dobře, u obou mých aut je ovládání uprostřed, avšak Dacia to mohla dotáhnout do konce a přidat funkci AUTO alespoň k ovladači řidiče. Těch dvacet korun navíc by zákazníci jistě prominuli, podobně někomu může vadit nezakryté kosmetické zrcátko na stínítku u řidiče. Na zadních sedadlech si u verze Stepway navíc nelze připlatit za elektrické stahování oken.

TEST Dacia Sandero Stepway 1,6 – Dobrodružství jako životní standard

Plynovou vzpěru, která zvedá víko motorového prostoru, nemá ani třeba nová Octavia: tady se Dacia opravdu rozšoupla. Bohužel třeba víčko nádrže je řešeno stejně jako u minulé generace a při tankování musíte poslušně vytáhnout (nesklopný) klíček ze zapalování a jít odemknout. Na Favorit jsem si vzpomněl například při zavírání dveří, kdy pověstný krátký suchý úder ne vždy zafungoval. Bylo potřeba použít i trochu síly. Po doporučení spolujezdci, aby s tím po druhém neúspěšném pokusu o jemné zavření dveří „prostě konečně třísknul“, se už podařilo fázi nástupu do vozidla ukončit. Dveře jako takové vypadají hodně majestátně (plechu bylo použito opravdu dost) a ukrývají nadstandardně velkorysé vstupní prostory. Ono ostatně i místa kolem sebe mají cestující dost, zvláště před koleny zadních pasažérů zbývalo i v případě dospělého muže dostatek prostoru.

dacia testy malevozy  

Kufr Sandera má 320 litrů, je dlouhý 77 cm, široký 100 cm a vysoký 48 cm. U všech výbavových stupňů se dá zadní lavice sklopit v poměru 2:3 a 1:3. Na rozdíl od Favoritu se do zavazadlového prostoru vejdou dvě klasické „ovocnářské“ přepravky na sebe (pod plato) a to i podélně. To znamená, že chalupář naloží hned čtveřici beden s jablíčky. Po sklopení opěradel zadních sedadel vznikne malý, přibližně šesticentimetrový schůdek, za kterým pokračuje vodorovná (pokud stojíte na rovině, že...) ložná plocha dále. Zadní jednodílný sedák je totiž možno vyklopit dopředu.

S odkládacími prostory to tak výtečné není. V dosahu předních cestujících jsou sice tři prohlubně (z toho jedna z nich je na konci středového panelu a může proto sloužit i zadním cestujícím) na nápoje, avšak jsou velmi mělké a postrádají jakýkoliv upevňovací systém, lidově pacičky. Pokud do nich proto dáte jen trochu upitou půllitrovou lahev nebo plechovku, riskujete její převržení.

Převržení (obrazně řečeno) naštěstí nehrozí vám ani spolujezdci, poměrně měkká sedadla nabídnou alespoň malou boční oporu stehnům i zádům. Výhled z auta je velmi dobrý. Řidič má, i díky viditelnosti kapoty, poměrně přesný přehled o tom, kde auto začíná a kde končí. Jediné místo, které trochu omezuje přehled o dění kolem auta je masivní C-sloupek. Zadní okno je opatřeno malým stěračem, přední okno zase zkrápí ostřikovače s jemným rozstřikem směsi. Všiml jsem si zajímavého detailu, kdy v proudu stříkané tekutiny jdou jasně vypozorovat vlny zleva doprava. Na funkci, ostřikovače, nikoliv rostlináře, to samozřejmě nemá žádný vliv.

Sandero ve výbavě Arctica nabízí alespoň výškově seřiditelný volant a sedadlo řidiče, takže usadit se nebyl problém. Z minulého Sandera však vím, že bez těchto dvou položek má řada řidičů trochu problém s usazením.

Jízda

Asi největší překvapení mi Sandero přichystalo na poli jízdních vlastností. Není to a nikdy nebude auto pro zapálené řidiče, nicméně od levného vozu čekáte levné naladění. Stepway však, i přes zřejmý hendikep své světlé výšky, jezdí slušně.

Řízení není přeposilované, takže máte alespoň malou šanci vědět, co se děje s předními koly. Hydraulický posilovač působí „opravdově“, nemá mrtvou zónu kolem středu a 3,2 otáčky mezi dorazy jsou akorát.

dacia testy malevozy  

Nápravy určitě dostaly lepší silentbloky, auto je nyní mnohem jistější i v rychle projížděných zatáčkách, zadní náprava s torzní příčkou nezlobí a nesnaží se utíkat do strany. Do tuzemského dálničního limitu se auto chová jistě, zpozornět byste měli při bočním větru, na který je Stepway trochu náchylnější. Poněkud „užitkovější“ jízdní vlastnosti jsou daní za nižší cenu komponent a velkou užitečnou hmotnost, v kvalitě jízdy na mainstreamové zástupce třídy malých vozů logicky něco ztrácí.

Řazení není úplně hladké a dráhy pětistupňové převodovky jsou poměrně dlouhé, líbí se mi však vajíčkovitý tvar řadičky, který dobře padne do ruky. Brzdy mě trochu zklamaly, jsou poněkud mdlejší, nemají výrazný nástup a účinek je také přinejmenším průměrný.

TEST Dacia Sandero 1,5 dCi (63 kW) – Kolik stojí nízká spotřeba?

Naopak motor si zaslouží uznání. Jde o patnáctistovku dCi páté generace, minulé Sandero spoléhalo na stejný motor generace třetí, nicméně fakticky jde o jednogenerační posun kupředu, protože generací čtvrtou je označována výkonnější verze známá z Dusteru (80 kW). A aby to bylo ještě veselejší, stejný motor, byť opět s modernizovanou technikou, jako je systém vstřikování, nabízí Renault v šesté generaci i hodně slovutnému zákazníkovi: prémiové automobilce Mercedes-Benz.

Zátah motoru je překvapivě energický, až se mi nechtělo uvěřit, že pod kapotou „žije“ jen 90 koní (66 kW). Sandero je velmi lehké auto a tak s ním diesel solidně cvičí. Opravdu každý, koho jsem svezl, se o síle motoru vyjadřoval velmi pozitivně. Dokonalý moment překvapení, chtělo by se říci: od Dacie nejspíše jen málokdo očekává, že si bude umět vydobýt (a před obchoďáky v Octaviích i udržet) místo v levém dálničním pruhu.

Turboefekt zde existuje pouze v malé míře, kousek pod dvěma tisíci se motor nadechuje, přičemž uvadat začne o dva tisíce otáček výš. Omezovač jej zastaví na 4.800 min^-1, otáčkoměr sdílený s benzinovými verzemi je cejchován do sedmi tisíc. Na volnoběh se motor neprojevuje hlukem ani vibracemi, méně tlumících materiálů však znamená, že ve vysokých otáčkách o něm prostě uslyšíte. Ani potom to však není až tak nízkonákladové, jak by leckdo čekal. V této objemové kategorii jde rozhodně o jeden z nejlepších motorů na trhu.

TEST Dacia Sandero Stepway 1.5 dCi – Duster junior

A co spotřeba? Během testu se pohybovala lehce nad hranicí pěti litrů, ve městě se vyšplhala o litr a půl výše. Dálniční stotřicítka znamenala spotřebu 6,3 litru nafty na 100 kilometrů, otáčky se přitom pohybovaly kousek pod hranicí 2.700 min^-1. Zpomalení na 100 km/h přineslo snížení otáček těsně nad hranici dvou tisíc, spotřeba poklesla na 4,5 litru. Vzhledem k padesátilitrové nádrži tak tisícikilometrový nájezd na jedno natankování rozhodně není nereálný.

Favorit, Felicia, Sandero?

Strýc, bodrý venkovan, při pohledu na Stepway pronesl: „Vždyť to vypadá jako Favorit!“ No ano, vypadá, ono totiž Sandero s Favoritem, respektive i s Felicií, sdílí základní filozofické rysy: jednoduchost, blbuvzdornost a praktičnost.

Stepway je lehce oplastován a má zvětšenou světlou výšku na hodně solidních 207 mm; u běžné verze Dacia udává výšku 163 mm. Stále však zůstává předokolkou, takže si řada z vás může nechápavě klepat na čelo: proč takový cirkus?

Vysvětlení je logické. Čtyřkolka by auto prodražila až za psychologicky významnou hranici 300 tisíc Kč, navíc ji většina řidičů vlastně vůbec nepotřebuje. Na vesnicích to vědí, pro cestu s károu do lesa vás zajímá hlavně světlá výška, protože v zimě (kdy byste pohon všech kol využili) už musíte mít dřevo pěkně srovnané v kotelně. Plastíky, kvůli kterým auto vypadá drsněji a podle mého názoru i přitažlivěji, jsou něco jako milý bonus. Za příplatek 17 tisíc Kč zvýšení auta prostě stojí. Ani bych se moc nedivil, kdyby (zejména) český venkov nyní začal ve větší míře nakupovat Dacie.

Plusy

• Atraktivní design
• Prostorný interiér
• Výborný motor
• Levná navigace
• Metalíza v základní výbavě

Minusy

• Tlačítka hlasitosti rádia
• Některá zbytečně levná řešení
• Slabší brzdy