TEST Ford Ka: První jízdní dojmy

Ačkoli Ford tvrdí, že je nové Ka dalším ukázkovým příkladem jejich takzvaného kinetického designu, na fotkách tohle auto vypadá jako nakopnutý třídveřový Opel Corsa s čumákem z Fiesty. Jak nám řekl designér Fordu, rozhodně to nebylo záměrem a německého konkurenta rozhodně před očima při návrhu neměli. Nicméně „povedlo se“... Ovšem ne úplně nezaměnitelný styling není jedinou krizí identity nového auta.

Aby se vývoj a výroba vozu této kategorie vyplatila, je prý nutné ročně prodat 300 tisíc aut. Možná i to je důvod, proč se předchozí Ka na trhu zdrželo tak dlouho – 12 let; nakonec se ho prodalo 1,4 milionu kusů, což tak nějak odpovídá pětiletému životnímu cyklu, jenž by auto za běžných podmínek mělo. Podobnou situaci už asi Ford nechce zažít, a tak se rozhodl spojit se s Fiatem. Nové Ka tedy disponuje z drtivé většiny technikou, kterou využívají současné modely Panda a 500. Už tento fakt nasvědčuje tomu, že je italská automobilka označována za experta na malá auta nikoli náhodou, a že je tak vnímána i konkurencí. Ford se ale nespokojil s komplexním převzetím italské techniky, ale pohrál si s oblastmi, v nichž jsou auta s modrým oválem ve znaku v posledních letech hodně silná – s podvozkem a řízením. Vůz má nové nejen tlumiče a pružiny, ale i přední a zadní stabilizátor a technici si pohráli i s mechanizmem řízení. Už Fiatova pětistovka rozhodně není špatné auto, otázkou tedy je, jak dobré je vlastně Ka?

Asi vám nemusím vyprávět o významu prvního dojmu. Od něj se totiž dost podstatně odvíjí to, jak bude auto vnímáno. A já absolvoval první kilometry za volantem vozu vybaveného turbodieselem 1.3 JTD o výkonu 55 kW a s točivým momentu 145 Nm... Ježíš pardon, chtěl jsem pochopitelně říci TDCi, jak je napsáno na krytu motoru i výklopném víku. Jeho odhlučnění odpovídá tomu, co se dá od miniauta očekávat – je snesitelné. Hluk do kabiny neproniká nijak výrazně, ale perfektně odhlučněný také není. Zato má ale dost velkou turbodíru, což ale není u Fiatí třináctistovky nic překvapivého. Motůrek spolupracuje až po překročení hranice 2000 otáček, ale slušnou dynamiku poskytuje až kolem 3000 ot/min, přičemž o tisíc otáček později je po všem. Vyžaduje tedy dost časté řazení, což ale není problém – dráhy jsou krátké a přesné a nebýt tradičního odporu v neutrální poloze, nebylo by mu co vytýkat. Čtyřválec se ale podepisuje na dost velké nedotáčivosti podvozku, takže jízda po klikatých silničkách nečinila nikomu moc velké potěšení.

Jenže druhý den nastal čas vyzkoušet Káčko s benzinovým motorem 1,2 l/51 kW s točivým momentem 102 Nm. Teprve nyní se ukázal skutečný potenciál nejmenšího Fordu. Řízení ztratilo lehkou netečnost Fiatů, je přesné a ostré, posilovač řízení je navíc dobře vyvážený a nepřeposilovaný. Točit volantem je vysloveně radost. A lehký motor nechá vyniknout i modifikovanému nastavení podvozku. Pérování je tužší než u sourozenců z Apeninského poloostrova, takže se Ka naklání jen minimálně a současně tlumí nerovnosti (ty španělské) velmi dobře. Podvozek je stabilní, ale nedotáčivost přichází přece jen dříve než by si takhle agilní auto zasluhovalo. Původní Ka jako by bylo motokárovější, pokud tedy vůbec lze srovnat auta jetá několik let od sebe na úplně odlišných silnicích…. Záď auta je při brzdění stabilní, v zatáčkách si ale za určitých podmínek lze dopřát i její občasné lehké smýknutí. Motor má příjemný zvuk a s velkou chutí letí do otáček, vyznačuje se ale i celkem slušnou pružností. Italové prostě benziňáky umí, i když se jmenují Duratec.

Co se kabiny týče, v Káčku je i přes vyšší posaz spousta místa nad hlavou vpředu i vzadu a s koleny je to na zadních sedadlech snesitelné, ale široký středový panel s integrovanou řadicí pákou osobám mých, věřím stále ještě vcelku konfekčních, proporcí vpředu způsobuje pravé noze citelný nekomfort. Vzhledem k sedadlům s nulovým bočním vedením asi Ford spoléhá na to, že v pravotočivých zatáčkách tělo podrží sloupek dveří a vpravo vypasený spolujezdec a zmíněný kus plastu. Pochvalu ale zaslouží pěkně tvarovaný volant, ergonomie ovladačů a vskutku obrovská schránka před spolujezdcem, kam se snad kromě rukavic vejdou i přezkáče.

Takže jak shrnout dojmy z nového Fordu Ka? Je to určitě další auto, které potvrdilo, že diesely jsou v téhle kategorii spíš k vzteku. Benzinové Ka je určitě jedno z nejhravějších miniaut, má dobrý motor, řazení, řízení i podvozek. Dieselové za ním bude ve všech ohledech jen bezmocně funět a jedinou radostí bude možná o trošku menší spotřeba. Nové Ka nemá charizma toho předešlého, ale rozhodně je (zase) jedním z nejlepších aut ve třídě.

Ford Ka je v nabídce ve dvou úrovních výbavy: Ambiente (ABS, EBD, 2 airbagy, palubní počítač, tónovaná skla, světla denního svícení atd.) a Titanium (navíc klimatizace, centrální zamykání, elektricky ovládaná okna a zrcátka, mlhovky atd.).

Ford Ka je určen především mladším zákazníkům, kteří se od svého okolí často chtějí odlišovat třeba i vzhledem svého auta. Těm vychází nové "Káčko" maximálně vstříc – a nabízí jim hned od začátku tři individuální sady s názvy Digital, Grand Prix a Tatoo.

Za metalický lak musíte připlatit 8.000,-Kč, za perleťový dokonce 12.000,-Kč. Manuální klimatizace pro Ambiente příjde na 25 tisíc Kč, ve výbavě Titanium je standardně a za automatickou zaplatíte 10 tisíc navíc. Kdo nechce dělat při používání malého Ka v základní výbavě mnoho komfortních kompromisů, bude muset investovat do Sady Plus za 13.500,-Kč, která obsahuje mj. centrální zamykání s dálkovým ovládáním a uvítacími světly, klíč dálkového ovládání se sklopným dříkem, elektricky ovládaná přední okna s funkcí stažení jedním stisknutím nebo elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka v barvě karoserie.

Za boční airbagy zaplatíte 8 tisíc, za okenní a boční airbagy dáte 14 tisíc Kč, a to pro oba stupně výbavy. Stabilizační systém s asistentem rozjezdu do kopce stojí 16.500,-Kč.