TEST Ford Tourneo Courier 1.0 Ecoboost a 1.6 TDCI: První jízdní dojmy

Vyznat se v modelové řadě dodávek Fordu může být trochu problém, proto začneme krátkou přednáškou. Dodávky rozdělujeme na ty užitkové s názvem Transit a osobní, zvané Tourneo. Podle velikosti vozu pak přibude další označení. Nejmenší v nabídce z variant pro více pasažérů je právě nové Tourneo Courier. To má podle představitelů značky soupeřit hlavně s malinkými dodávkami jako je Citroën Nemo, Peugeot Bipper a Fiat Fiorino. Těch se ale u nás prodá velmi málo a navíc je Courier výrazně větší, zejména co se týče šířky a celkově vnitřního prostoru. I taková Škoda Roomster v mnohém zaostává, my bychom jej proto klidně řadili jako konkurenta třeba Peugeotu Partner, čemuž ve výsledku odpovídá i cena vozu.

Další v nabídce je Tourneo Connect. To může být až sedmimístné a údajně je to konkurence Berlinga. Nám však opět přijde, že vůz stojí na pomezí tříd a zejména ve verzi Grand by mohl vzít zákazníky i Fiatu Scudo. Ještě o kus větší je již dobře známé Tourneo Custom a nad tím vším bdí veliký Transit, konkurent třeba Peugeotu Boxer.

Zpět ale k Tourneu Courier. Vnější vzhled vozu skvěle zapadá mezi ostatní dodávky značky. Je ale nutno říct, že s výškou 1723 mm, šířkou 1976 mm, ale délkou pouze 4157 mm, vynikne z některých úhlů jistá disproporčnost auta. Jednoduše si říkáte, že mu chybí tak půl metru délky. Zajímavým detailem je, že vůz měl obutá pouze šestnáctipalcová kola, která i tak skvěle vyplňovala blatníky. To se v dnešní době už jen tak nevidí. Oceňujeme i použití praktických bočních posuvných dveří. A abychom nezapomněli na dotazy z facebooku, tak musíme zmínit, že po otevření tyto dveře nepřesahují délku vozu, ale končí zhruba stejně.

Uvnitř příjemně překvapí vzdušnost a prostornost takto krátkého automobilu. Zpoza volantu řidiči přijde, že řídí mnohem větší automobil, za což může velkorysá šířka i výška vozu a dobré využití vnitřního prostoru. Sedadla jsou pohodlná a zpracování působí na tuto třídu poměrně kvalitně. Snad jen typicky užitková přihrádka nad hlavami předních cestujících je příliš křehká, prohýbající se a laciná. Na zadních sedadlech se pohodlně usadí tři pasažéři bez jakéhokoliv omezení a máme pocit, že díky skvělé šířce by neměl být problém upevnit ani trojici dětských sedaček. Zavazadelník se pak chlubí objemem 708 litrů a po složení sedaček až 1656 litrů. Jenže tady si Ford pomohl malým fíglem – tyto hodnoty platí při naložení až po strop vozu. Přesto zavazadelník opravdu působí dostatečně velkým dojmem.

Mezinárodní prezentace tohoto automobilu probíhala ve Frankfurtu nad Mohanem a městskou trasu jsme si projeli nejprve v nejsilnějším turbodieselu 1.6 TDCI s výkonem 70 kW (95 koní). Výkon motoru je i přes dlouhé zpřevodování dostačující, zejména když Courier váží jen lehce přes 1200 kg. Agregát je trochu hlučnější, často slyšíte dunění, ale není to ještě v takové míře, aby to vyloženě obtěžovalo. Co však nelze opomenout je skvělá spotřeba motoru, kdy i po městě, byť poměrně plynulou jízdou, mu stačilo jen 4,8 litru nafty na sto kilometrů. Krátký kus cesty po rychlostní komunikaci značil, že ani tam se motor neztratí, při 100 km/h točí 2000 otáček za minutu a zvukově se uklidní.

Pro delší cestu mimo město jsme však zvolili benzinový motor. Ostatně řídit dodávku s litrovým tříválcem se nepodaří zrovna každý den a chtěli jsme zkusit, jestli se motor neztratí ani v kopcích. A co jsme zjistili? Nalijme si čistého vína, pořád zde visí strašák, že když auto naložíte, tak budete do kopce muset výrazně podřazovat a spotřeba poletí prudce nahoru. Pro nenaložené auto však motor stačí. Charakteristika turbomotoru je mnohem příznivější než u podobně silných atmosférických jednotek s větším objemem, takže po většinu trasy byl i pouze litrový motor příjemným společníkem.

Odhlučnění benzinového motoru je na slušné úrovni, byť charakteristické drnčení tříválce rozhodně nevymizelo. Lepší by mohla být izolace od okolního světa – často slyšíte hluk od obtékajícího vzduchu či okolních automobilů. Na klikaté cestě jsme však zjistili, v čem vlastně tento Ford exceluje. Naladění podvozku je jednoduše výborné. Auto poměrně tiše a pohodlně zvládá filtrovat nerovnosti, přitom v zatáčkách nabídne skvělou přilnavost, ovladatelnost a dokonce i náznaky hravosti. Do zatáček se tak můžete vrhat stejně jako s mnohem nižším osobákem, aniž by se jízda proměnila v drama. Tomu pomáhá i dobré řízení.

Tříválec pak nenabídne příliš ochoty v nízkých otáčkách, v těch středních však táhne srdnatě. Při dálničních 130 km/h motor točí 3400 otáček, což vzhledem k objemu není mnoho. Agregát je však v této oblasti příjemně pružný. Spotřeba se na trase zahrnující dálnice i průjezd hornatými oblastmi ustálila na 6,2 litrech na sto kilometrů, což není zlé. V této hodnotě jsou započítány i zkoušky akcelerace vozu, většinou se však jednalo o klidnou jízdu v rámci rychlostních limitů.

Základní výbava Tournea Courier je poměrně obsáhlá. Nechybí klimatizace, tempomat, palubní počítač, posuvné dveře na obou stranách, autorádio s USB a Bluetooth či bezzátkový systém doplňování paliva Ford Easy Fuel. Ani po zaváděcí slevě však není cena auta zrovna nízká. Za nás však říkáme, že Ford Tourneo Courier je velmi sympatická a skvěle jezdící osobní dodávka, takže si zájem zákazníků zaslouží. Na českém trhu se objeví do měsíce a pro motory 1.0 Ecoboost a 1.6 TDCI platí dočasné cenové zvýhodnění.