TEST Hyundai Staria 1.6 T-GDI HEV – Velké auto s malým hybridem
Obří MPV od Hyundaie přišlo o naftový pohon. Hybrid jej v řadě situací nahrazuje velmi důstojně a zaujme i nečekaně dobrou spotřebou. Jen na dálnici to není ono.
Design, interiér
Tahle dodávka od Hyundaie vypadá i pátý rok na trhu jako z jiného světa. Odlišuje se ale nejen vzhledem. Zatímco konkurence je v nabídce s naftovými, benzinovými, plug-in hybridními nebo čistě elektrickými pohony, Hyundai Staria je jen jako hybrid.
Tohle by se mělo učit na školách designu. Sice je to jen dodávka, tedy auto tvarů krabice, ale stačí odvážná příď a dostanete svérázný a jedinečný vzhled. Vedle všech multivanů, dodávek Stellantisu nebo Mercedes-Benzů třídy V, vypadá staria jako něco úplně jiného. Její vzhled se ani po letech neokoukal a nezevšedněl, což se například o neméně výrazném modelu Tucson říci nedá.
Jen škoda, že příď je vlastně ta jediná větší odvaha. Zbytek vozu včetně interiéru už nijak zvlášť nevyniká. Kabina řidiče potěší výborným výhledem, díky zmíněné krabicovosti karoserie máte i skvělý přehled o všech rozích. Pomáhá i velké prosklení předních dveří. Parkování s 5,3 metru dlouhým autem je proto poměrně snadné.
Testované devítimístné provedení ukázalo slabinu této verze. Prostřední přední sedadlo je příliš úzké a pohodlí na něm výrazně ovlivňuje boční vedení opěradla spolujezdce. Problém by vyřešilo, pokud by šla sedadla samostatně posouvat. Celý dvojsedák je ale spojený a toto prostřední sedadlo tak nelze předsunout a tím problém šířky trochu zmírnit.
Toto deváté sedadlo jen tak pro nejvyšší nouzi. Jeho přítomnost ale zamrzí i proto, že sedmimístná verze, která má vpředu jen dvě místa, má místo něj praktický středový box.
Vzadu je ve druhé i třetí řadě ve všech směrech prostoru na rozdávání. Zamrzí ale jen dva úchyty dětských sedaček Isofix (jsou jen na krajních sedadlech druhé řady), kdy lidé s kupou dětí tak musejí v tomto směru dělat kompromisy.
Také přístup do třetí řady je krkolomnější. Celkově interiér není příliš variabilní. Bez nářadí nejdou sedadla vyjmout a rovněž jejich posouvání je velmi omezené. Na vnitřní prostor se ale zvyká velmi rychle. Tohle se hodí všem velkým rodinám i těm, kteří potřebují naházet do bezedného kufru hromadu věcí. S tímto autem také mohou bez omezování vyrazit dvě rodiny naráz a pro všechny bude dost prostoru.
V testované výbavě potěší i ventilovaná přední sedadla, která zpříjemní třeba letní přesuny k moři. Zajímavostí je interiérová kamera s interkomem, která usnadní kontrolu posádky na zadních sedadlech. Komfort v testovaném voze zvyšují i elektricky ovládané zadní boční dveře, prvních dvou úrovních výbavy s nimi cestující musí manipulovat sami.
Z ergonomie je dobré zmínit přístrojový štít, který podobně jako třeba u vozů peugeot v podstatě funguje i jako head-up displej. Naopak rozporuplné pocity mám ze středového panelu, kde je centrální displej, ovládání klimatizace a několik dalších funkcí. Sice mám rád tlačítka, ale tady je to taková černá kaše, kde jedno splývá s druhým. Zamrzí to hlavně proto, že je zde spousta místa, kam by šlo tlačítka přehledně a ergonomicky umístit.
Drobnou výtku praktického rázu bych měl k trčící prutové anténě, kvůli které jsem si v garážích musel dávat pozor na všechny cedule. V roce 2025, a hlavně u takto vysokého vozu, bych čekal něco méně vystupujícího. Nečekal bych také, že Android Auto je možné spustit jen po propojení telefonu a vozu kabelem.
Motor, jízdní vlastnosti
Hyundai Staria se v Česku dřív prodával se 130 kilowattovým dieselem, nově je ale k mání jen hybrid, a to včetně užitkové verze, která je na našem trhu dostupná na vyžádání. V nabídce na stránkách výrobce hybridní „plechovku“ nenajdete a zřejmě nebude k vidění ani u dealerů, dodání v Česku ale možné je.
Hybridní pohon se skládá z přeplňované benzinové šestnáctistovky s 118 kW a elektromotoru s 54 kW. Systémový výkon je 160 kW a točivý moment činí 367 Nm. Poháněna jsou přední kola skrze šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem momentu. Papírově by vše mělo být v pořádku, i zrychlení z nuly na 100 km/h za 10,2 sekundy vypadá dobře. Jenže za jízdy je znát, že je auto velké a těžké a motor nemá sil na rozdávání.
Nechápejte to tak, že by bylo líné, ale když je třeba více dynamiky, letí motor do otáček a v kabině rychle roste hluk. Navíc motor v některých situacích nezní zrovna libě. Jeden jeho zvukový projev mi připomněl dětství, kdy táta ve stodvacítce zdolával kopec před Jistebnicí. A to autu, které v základu začíná na skoro 1,2 milionu, prostě nesluší. Výhodu má relaxovanější řidič. Kdo plyn přidává s rozvahou a nepouští se do žádných větších akcí, užije si na palubě výrazně více klidu než s turbodieselem.
V takovém případě potěší i spotřeba, která je až fascinující. Celý test skončil podle palubního počítače výsledkem 7,9 litru na sto kilometrů. A to nám to kazila řada kratších městských přesunů s promrzlým motorem, kdy spotřeba nešla pod deset litrů.
Běžná cesta přes Prahu, zhruba z poloviny po Jižní spojce, znamenala hodnoty kolem sedmi litrů na sto kilometrů, což je na takto velké auto výborná hodnota. Přesun z Vysočiny do Prahy, z poloviny po dálnici s cestovní rychlostí kolem 110 km/h, měl pak na konci podle palubního počítače průměr dokonce 6,9 l/100 km.
Hybrid by určitě šlo ještě vylepšit. Při delším klesání se u těžkého auta malá baterie rychle zaplní, dojde k přerušení rekuperace a tím i brzdění motorem. Větší baterie by tak přišla vhod, případně by se slušelo systém nastavit tak, aby zpomalování jako při rekuperaci uměl alespoň simulovat.
Rušivý je přechod z tiché jízdy čistě na elektřinu na spalovací motor, který hned jde do otáček. Přišlo by mi lepší, kdyby si spalovací motor ševelil celou dobu v nižších otáčkách a elektřina vykrývala případné vyšší nároky na dynamiku. Úplně by ale stačilo, kdyby auto nezkoušelo jet čistě na elektřinu proti kopci, protože to vždy dopadlo tím, že si vybilo baterii a spalovací motor musel rychle do hlučných otáček. Vozu by také slušel motor s vyšším objemem, který by se v zátěži tolik netrápil.
Vše zkrátka motivuje ke klidnější jízdě. To je i příklad dálnice, na které je při stodesítce na palubě výrazně vyšší klid než při 130 km/h. A to jak kvůli aerodynamickému hluku, tak kvůli vyšším otáčkám motoru. K rozumnějšímu tempu vybízí vedle spotřeby i audio, které při vyšší hlasitosti nehraje nejlépe.
Slabinou je i to, že se dodávkovitá karoserie více kroutí a celkově není moc dobře odhlučněná. Řidiče v zatáčkách krotí i 3,3 metru dlouhý rozvor. Po svižnějším průjezdu zatáčkou auto také hlásilo, že zapíná stabilizaci při silném větru.
| Srovnání s konkurenty (nejlevnější verze s automatem) | ||||
| Hyundai Staria | Toyota Proace Verso L2 | Volkswagen T7 Multivan Long | Mercedes-Benz V | |
| Délka (mm) | 5253 | 5331 | 5173 | 5140 |
| Šířka (mm) | 1997 | 1920 | 1941 | 1928 |
| Výška (mm) | 1990 | 1890 | 1909 | 1975 |
| Motory | benzinový hybrid | diesel | benzin, diesel, plugin hybrid | diesel, elektro |
| Pohony | přední | přední | přední, všech kol | přední, zadní, všech kol |
| Výkony (kW) | 165 | 106,132 | 110,130,150 | 120,140,150,174 |
| Zavazadelník (l) | 831-1303 | 1060-3700 | 469-3672 | 670-4360 |
| Cena od (Kč) | 1.179.990 | 897.820 | 1.242.900 | 1.543.418 |
Závěr
Jsou věci, na které se zvyká snadno: vyšší posaz, parádní výhled a obří prostor pro celou posádku a všechno, co je právě potřeba převážet. Body nakonec dostává i úsporný hybridní pohon. Ten se ale hodí spíše pro kratší cesty po okreskách.
Na druhé straně je to příliš velké auto, které naplno využije málokdo a užitkový základ je hodně znát. Pocit luxusu se zde prostě nedostaví.
Osobně bych Hyundai Staria zvažoval s velkou rodinou nebo s potřebou převážet často hodně věcí. Pokud bych ale měl často jezdit lyžovat do Alp, hledal bych něco s naftovým pohonem. Ten se pro velká auta a svižné dlouhé přesuny hodí více.
Omezená variabilita starie také nemusí vyhovovat každému. Pro taxík nebo firemní přepravu nebude překážkou, pro někoho, jehož přepravní potřeby se mění i během dne, to nemusí být ideální volba.
Výběr auta v této kategorii nikdy nebude snadný. Na jedné straně jsou osobní verze dodávek, které přinášejí řadu kompromisů, na druhé skvělé odhlučněné dostavníky, u kterých je ale výrazně vyšší cenovka. Staria je tak někde na pomezí těchto dvou světů.
Plusy
Minusy
| Nejlevnější verze modelu | 1.179.990 Kč (Staria 1.6 T-GDI HEV Comfort) |
| Základ s testovaným motorem | 1.179.990 Kč (Staria 1.6 T-GDI HEV Comfort) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1 369 990 Kč (Staria 1.6 T-GDI HEV Style Premium) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.434.890 Kč (Staria 1.6 T-GDI HEV Style Premium) |
