TEST Mercedes-Benz C 220 Bluetec – Juniorka třídy S

Nová generace Mercedes-Benzu C je opravdu přelomová. Nejen velikostně, kdy výrazně narostla, ale také designově. Bez přehánění ji nyní lze popsat jako zmenšenou třídu S. A to i uvnitř.

Mercedes-Benz se tak úplně nevydává cestou německých konkurentů, u kterých má necvičené oko problém s rozeznáním jednotlivých verzí od sebe, vlajkové lodi nevyjímaje. Základní prvky jsou sice shodné, jejich podoba, velikost a zakomponování se však liší. S identifikací třídy C při čelním pohledu problém mít nebudete, jak ale dokládá společná fotografie, zezadu už to tak jistě říci nemůžeme.

mercedesbenz testy strednitrida  

Interiér je o poznání prostornější a také hodnotnější než u minulé generace. Vůz narostl do všech směrů, samotný rozvor o výrazných osm centimetrů. Když se 180 cm vysoký řidič posadí „za sebe“, zbývá mu před koleny ještě téměř deset centimetrů místa. Horší je to s hlavou, zde už nezůstává ani centimetr navíc. Vysloveně kladný dojem z celkové vnitřní šířky (vpředu jsme ve výši loktů naměřili o dva a vzadu dokonce o tři centimetry více) kazí sedáky. Ty jsou nepochopitelně krátké, 490 milimetrů vpředu a dokonce jenom 420 vzadu je v takovém autě střední třídy těžko odpustitelný přešlap a možná až příliš okatá snaha přinutit zákazníka připlácet za sedadla s nastavitelnou délkou sedáku vpředu. Vzadu už bohužel nepomůže nic, alespoň že výška hrany sedáku nad zemí (360 mm) je v pořádku.

mercedesbenz testy strednitrida  

Zajímavostí testovaného exempláře jsou manuálně posuvné sedačky, sklon opěradla se ovládá elektricky. Nenechte se zmást tvarem tlačítek, která se tuto „nedokonalost“ snaží maskovat, elektricky je seřiditelný už jenom sklon sedáku. Tam, kde si připlatíte za plně elektrické nastavení, již ovládání na sedadle nenajdete; to se posune pro Mercedes-Benz klasicky na horní část dveří. Stejně, když se nad tím zamyslíte, jsou to zajímavé paradoxy: automobil s cenovkou přesahující 1,5 milionu korun a nemá plně elektricky nastavitelná sedadla. V daném segmentu si každý může namixovat koktejl přesně na míru, nesmí se však bát připlatit si za výbavu klidně přes půl milionu korun, jako v tomto případě. Hlavně nezapomenout zaškrtnout ty správné kódy, protože ceník připomíná díky rozsáhlosti spíše příručku k šifrovacímu stroji Enigma.

Odkládacích prostor je také více a to zejména zásluhou přesunu volicí páky ze středového tunelu pod volant tak, jak to dnes má většina modelů Mercedesu. Do dveří se dvoulitrová lahev na pití nevejde, musíte se smířit s polovičním objemem tekutin. V loketní opěrce jsou dvě přípojky USB, nechybí ani odkládací schránka před dvěma držáky nápojů. Dekor nazvaný „světlehnědá lesklá lípa“ připomíná spíše umakart, poslední dobou se stále populárnějšími stávají méně lakovaná, přirozeněji působící dřeva.

Pozice za volantem je výborným kompromisem mezi sportovním „zapadnutím“ do auta a výhledem ven. Nebývá zvykem, aby bylo v dnešních autech vidět, kde končí kapota. Ačkoliv to tak na první pohled nepůsobí, pravé koleno se nemá čeho obávat. Středový tunel směrem dovnitř auta lehce ustupuje a stříbrná ozdobná lišta je chytře zapuštěna, takže se dotýkáte lehce měkčeného, hladkého plastu.

mercedesbenz testy strednitrida  

Rozmístění i ergonomie ovládacích prvků je velmi dobrá, vše je přehledné a na dosah. Jedinou výjimkou je tlačítko sdružených blikačů, které je malé a umístěné daleko od řidiče. Premiéru zde má ovládání multimediálního systému, kde můžete kombinovat zadávání údajů prostřednictvím otočného vícesměrového ovladače a touchpadu, který zároveň slouží jako opěrka pravého zápěstí. Systém přečte i velmi nehezky napsaná písmenka a navíc se ovládá intuitivně; přejetím prstu zleva doprava píšete mezeru, opačným pohybem zase písmena mažete.

Mercedes-Benz třídy C v Česku stojí od 828.850 Kč

Mercedes-Benz chválíme nejen za kompletní ovládání palubních i zábavních systémů v češtině, ale také třeba kontrolní čtení zadávaných písmen česky. Zvyknout si musíte na ovládání hlasitosti autorádia „rolovátkem“ vpravo od touchpadu či na nastavování teploty pohybem kolébkového ovladače. Na palubní desce se nenachází ani jeden otočný ovladač, pokud nepočítáme nastavování průchodnosti výdechů klimatizace.

Tříramenný kožený volant o průměru 370 milimetrů se dobře drží, proti minulé generaci přináší změnu v podobě rozmístění a logiky tlačítek. Ta již nejsou seskupena do čtyřúhelníků, ale do organičtějšího tvaru, lépe dosažitelného oběma palci. Navíc je jejich provedení o krok dál: plast je kvalitnější a příjemně se mačkají. Povedený je také barevný průhledový displej, další novinka v nabídce.

Zadní sedadla se sklápějí pouze páčkami u horní hrany vstupu do zavazadlového prostoru. To by tak nevadilo, pokud by se sedadla vždy poslušně sklopila do vodorovné polohy. U našeho konkrétního exempláře tomu tak nebylo, je však možné, že jiná céčka budou poslušnější.

mercedesbenz testy strednitrida  

Zavazadlový prostor narostl o pět litrů na celkových 480 l a podobně jako předchůdce nemá pravidelný tvar. Směrem vzad se podlaha zvedá a také se snižuje využitelná šířka: ze 1110 milimetrů na 950. Na délku jsme naměřili rovný metr a v přední části se do něj vejdou předměty o výšce 460 milimetrů. Velikost ani tvar vstupního otvoru se výrazněji nezměnily, nakládací hrana je 670 milimetrů nad vozovkou.

Jízda králů

Jízdní vlastnosti budou jedním z hlavních argumentů pro nákup nové třídy C. Svou velkou premiéru v ní má totiž nastavitelný vzduchový podvozek Airmatic, což je ve střední třídě unikátní aplikace tohoto systému. Vzduchové odpružení funguje naprosto skvěle: v komfortním módu vás auto plavnou jízdou hýčká, avšak neznervózní ani při rychlých změnách směru. Naopak ve sportovním režimu hezky ztuhne, pohyby karoserie v zatáčkách jsou omezeny na nezbytné minimum, a přesto posádka netrpí výrazným diskomfortem. Tlumení krátkých příčných nerovností bylo vždy Achillovou patou Airmaticu, třída C však tímto neduhem trpí jenom minimálně. Hrubé dlažební kostky nebo propadlé kanály mu stále nevoní, posádka však zaznamená spíše pouze zvukovou stránku věci.

mercedesbenz testy strednitrida  

Sedmistupňová automatická převodovka se, jak už bylo zmíněno, nově ovládá páčkou vpravo pod volantem. Její reakce jsou při běžné jízdě příjemně plynulé a logika řazení patří k těm nejlepším, jakou můžete u dnešních automobilů potkat. Trochu horší je to se sportovní jízdou, kdy například podřazování trvá přece jenom o něco déle. Automobilka ostatně moc dobře ví, proč u svých sportovních verzí z automatu odstranila hydrodynamický měnič. Řadit lze i manuálně a to pomocí malých páček pod volantem. Komfortní pojetí Mercedes-Benzu, kdy se automobil snaží co nejvíce vám zpříjemnit pobyt na palubě, hezky dokládá automatické vyřazení převodovky do polohy P po vypnutí motoru nebo pouze jemné, decentní upozornění tlumeným gongem na jízdu bez zapnutého bezpečnostního pásu.

Při pohledu pod kapotu byste podle mohutnosti zástavby nejspíše netipovali, že vůz pohání „pouze“ čtyřválec. Přesto je tomu tak a ani jinak být nemůže; v současné době Mercedes-Benz šestiválcové ani jiné agregáty nenabízí.

Testovaný vůz pohání jediný turbodiesel v nabídce, dvěma turbodmychadly přeplňovaný vznětový čtyřválec o objemu 2,2 litru. Pochází z rodiny OM651 a testovali jsme jej například v předešlém generaci modelu, označené C 220 CDI. Jak prozrazuje označení Bluetec, bojuje testovaný kus s emisemi (a hlavně s normou Euro 6) pomocí vstřikování močoviny do výfukového potrubí v závislosti na zatížení motoru. Močovina je uchovávána v nádržce o objemu 25 litrů, přičemž toto množství by mělo bez problémů pokrýt období mezi servisními prohlídkami, kde vám roztok AdBlue servisní technik doplní.

mercedesbenz testy strednitrida  

Výkon 125 kW a točivý moment 400 N.m patří k velmi slušnému průměru, motor je zákazníky oblíben pro plynulý zátah bez turboefektu a na čtyřválec také kultivovaný běh. Na tom se s příchodem nové generace nic nezměnilo, navíc se mezigeneračně zlepšilo odhlučnění kabiny, takže s výjimkou po zahřátí motoru k uším posádky neproniká žádný obtěžující hluk.

Mercedes třídy C odhaluje nové verze: Čtyřválcové C 300 a šestiválec C 400

Spotřeba se pohybuje v rozmezí pěti až devíti litrů, v závislosti na stylu jízdy a profilu trati. Ve městě počítejte se zhruba osmi litry při svižnější jízdě, předvídáním a volnějším tempem jdou ušetřit až dva litry. Podobně bude nejspíše vypadat váš dlouhodobý průměr, pokud jste spíše klidný řidič či řidička. Spořivá jízda (agregát na sedmý stupeň točí při 100 km/h jen 1.500 otáček) po okresních silnicích znamená atak pětilitrové hranice, na dálnici při 130 km/h na stejný převod motoru stačí pouhých 1900 otáček. Celkový průměr po týdenním testu se ustálil na velmi solidních 6,2 litru.

Nejen již zmíněný podvozek, ale také nastavení tuhosti řízení, odezvy motoru, převodovky nebo aktivaci start-stop systému lze nastavit individuálně. Citlivost ani přesná odezva řízení tužším režimem netrpí, příjemné navíc je, že při manévrování v malé rychlosti posilovač vždy změkne. Auto je v zatáčkách příjemně agilní a za to, s jakou vervou a jistotou se céčko zakusuje do zákrut o malém poloměru, zaslouží podvozkáři metál. Ani táhlé oblouky nejsou problém, ostatně vyšší jízdní sebejistota pramení z většího rozchodu předních i zadních kol a to o přibližně čtyři centimetry (!).

Nový Mercedes-Benz C podrobně a na 69 fotografiích

Uživatelský komfort zvyšují inteligentní jízdní asistenti. Oblíbíli jsme si automatické popojíždění v kolonách, kdy se vůbec nemusíte dotýkat volantu. Stejně jako udržování zvoleného směru mezi pruhy při aktivovaném tempomatu, kdy dochází k samočinnému přiřizování volantu. Za hospodárnou jízdu je řidič “odměňován” bonusovými kilometry, přičemž tohle hraní nás taky hodně bavilo.

Závěr

První setkání s novou třídou C nám doslova vyrazilo dech. Na vzduchovém podvozku a s množstvím příplatkové výbavy je vůz opravdu povedenou zmenšeninou luxusní třídy S, otázkou zůstává, jak na tom budou méně vybavené verze na klasickém podvozku. Nechme se překvapit, za první dojem od nás Mercedes-Benz i přes přešlap se sedáky dostává jasnou jedničku.

mercedesbenz testy strednitrida  

Plusy

• Výkonný motor s mohutným točivým momentem odspodu
• Vynikající spotřeba při úsporné i běžné jízdě
• Komfort vzduchového odpružení
• Skvělá jízdní dynamika a stabilita v zatáčkách
• Přesné řízení s dobrou zpětnou vazbou

Minusy

• Vysoké ceny příplatků
• Krátké sedáky
• Malé tlačítko nouzových blikačů
• Rámeček head-up displeje se zrcadlí v čelním skle
• V nabídce zatím pouze čtyřválce

Foto: Petr Homolka