TEST Renault Arkana E-Tech Hybrid (105 kW) – Stylově, hybridně, ale pomalu!

Motor, jízdní vlastnosti

Elektrifikace je trend, kterému se dnes automobilky na evropských trzích nevyhnou. Prim hrají hlavně bateriové elektromobily a hybridy do zásuvky, tzv. plug-in hybridy, někteří výrobci ale zkoušejí i jiná řešení. Mezi ně patří také Renault, který postupně rozšiřuje nabídku full-hybridů. Ústrojí E-Tech Hybrid jsme naposledy vyzkoušeli v SUV-kupé Renault Arkana.

V případě jeho evropské specifikace automobilka od počátku tvrdí, že bude nabídnuta výhradně v elektrifikované formě. S verzí bez pomocného elektromotoru se nepočítá, stejně jako s turbodieselem. To znamená, že tu jsou dva mikrohybridy s 1.3 TCe pod kapotou - s výkonem 103 a 118 kW, které doplňuje právě full-hybrid E-Tech Hybrid. Ten už se dříve objevil v nabídce Clia a Capturu, přičemž v malém hatchbacku nás nadchnul, a tak jsme byli hodně zvědaví na zkušenosti v Arkaně.

TEST Renault Clio E-Tech vs. Toyota Yaris Hybrid – Stálice, nebo nováček?

Netradiční forma hybridu

Hybridní ústrojí je přitom to samé jako v útrobách Clia a Capturu. Přestože se Arkana s délkou 4.568 mm a rozvorem 2.720 mm řadí do kompaktního segmentu, využívá shodný základ jako zástupci segmentu B v podobě platformy CMF-B primárně určené pro malé automobily.

Pokud jde o samotný hybridní systém, znovu tedy mluvíme o netradičním řešení, prý inspirovaným zkušenostmi automobilky z formule 1. Konstruktéři šli opačnou cestou, než bývá zvykem, když automobil primárně chápali jako elektromobil - tento hybrid primárně jezdí na elektromotor, jemuž spalovací motor spíše pomáhá.

Konkrétně pod kapotou pracuje atmosférická šestnáctistovka s nepřímým vstřikováním o výkonu 69 kW, který dělá doprovod elektromotoru s výkonem 36 kW, začleněnému do tělesa převodovky, jež doplňuje ještě startér-generátor s 15 kW. Výsledkem je kombinovaný výkon 105 kW, což je o dva kilowatty více než v Cliu (díky o 2 kW silnějšímu spalovacímu motoru).

Za volantem Renaultu Clio E-Tech: Hybridní učeň F1 potěší spotřebou i jízdou

Systém se přitom spoléhá na specifickou multimódovou převodovku bez spojky, ale s propojením ozubenými koly. Místo mechanické synchronizace je totiž využita elektrická, vyrovnávající otáčky ozubených kol. Pro elektromotor tu jsou přitom dva převody, zatímco pro spalovací motor čtyři.

Renault Arkana E-Tech Hybrid (105 kW)

Poslední částí ústrojí je pak baterie s kapacitou 1,2 kWh, která vydrží pro souvislé ujetí nějakých tří kilometrů v čistě elektrickém režimu, při rychlosti nejvýše 75 km/h. Elektrickou jízdu lze vyvolat i manuálně, jak už to ale tak u hybridů bývá, primárně tu ale jde hlavně o automatickou práci jednotlivých součástí pohonného ústrojí. A tak Renault klidně může tvrdit, že tento hybrid jezdí ve městě 80 % času na elektřinu, přestože souvisle v čistě elektrickém režimu to může být jen pár stovek metrů.

Teorie je ale věc jedna a praxe může být jiná. E-Tech Hybrid mě ale při dřívějším vyzkoušení v Cliu nadchnul, hladce pracoval a poskytl zajímavější dynamiku než konkurenční Toyota Yaris Hybrid. Jenže Arkana je o segment větší auto, navíc nijak zvlášť výkonnější… Zvládne tedy nové ústrojí obstát i v tomto případě?

Ve městě ideál, mimo už se najdou rezervy

A hned v úvodu musím přiznat, že takové nadšení jako v Cliu se nekoná. Už při prvních jízdách s Arkanou E-Tech Hybrid jsem si povšiml průměrné dynamiky, což se potvrdilo i při týdenním soužití. Tam, kde je 103 kW u malého hatchbacku slušná výkonová rezerva, je u kompaktního SUV-kupé přece jen průměr (byť je tedy Arkana o kousek silnější než Clio). Hlavně na dálnici vám tak Arkana přijde poněkud líná, ostatně už samotná hodnota zrychlení z 0-100 km/h za 10,8 sekundy je o rovnou vteřinu horší než u základního čtyřválce 1.3 TCe (103 kW) s převodovkou EDC.

Navíc ve vyšších rychlostech si uvědomíte, že má hybrid s Arkanou přece jen více práce než s Cliem. Jen čtyřstupňová převodovka (v případě spalovacího motoru) totiž mnohdy drží otáčky atmosférické šestnáctistovky vysoko déle, než by se vám líbilo. A tak do kabiny častěji proniká hluk.

Ve městě je ale hbitost auta více než dostatečná, při opakovaných rozjezdech navíc oceníte hladké sladění motorů. Snad jen v případě, kdy šťávy v baterii je už opravdu málo, a Arkana se musí při popojíždění spolehnout na spalovací motor, dočkáte se lehkého cuknutí. Můžete si přitom nastavit i úroveň rekuperace brzdné energie, a to přepnutím voliče z polohy D na B. Nečekejte ale silné brzdění jako u elektromobilů, jízdu s jediným pedálem v tomto případě nezvládnete ani s velkým soustředěním a předvídáním situace před sebou.

Úsporný pohodář

Hlavní výhodou hybridů ale bývá spotřeba a v té je Arkana přeborník. Nízký apetit si přitom drží nejen ve městě. Právě v městském režimu jsem se pravidelně vešel do šestilitrového průměru, což souvisí právě s častým přepínáním do čistě elektrického režimu. Ten poznáte i podle ikonky EV v přístrojovém štítu, případně prostřednictvím ukazatele právě fungujícího pohonu. Na dálnici jsem se pak při dodržování tuzemských limitů vešel do sedmi litrů, zatímco na okreskách jsem při jednom klidnějším výletu za Prahu jednou dosáhl dokonce průměrné spotřeby jen 4,1 l/100 km. Vzhledem k velikosti auta to je až neuvěřitelné číslo. Na druhou stranu, v předchozím testu Arkana dokázala, že je úsporná i s 1.3 TCe (103 kW) s převodovkou EDC - na dálnici též jezdila do sedmi litrů a na okreskách běžně za šest.

TEST Renault Arkana 1.3 Tce 140 EDC – Dostupná X4 potěší prostorem, méně už motorem

Nízká spotřeba však souvisí i s tím, že vás Arkana vlastně ani neláká ji nějak záměrně zvyšovat. I přes opticky sportovní charakter SUV-kupé je Arkana především komfortně naladěným automobilem, který spíše než ostře projetým obloukem potěší plavností.

Renault Arkana E-Tech Hybrid (105 kW)

Celkem potěšilo, jak hladce Arkana zvládá překonávat jednotlivé nástrahy českých silnic. Pravdou ale je, že o výraznějších výtlucích přesto víte, a to kvůli občasným ranám od zadní nápravy. Základ v malém autě a tedy podvozek s jednoduchou torzní příčkou vzadu se zkrátka plně zamaskovat nepovedlo – osmnáctky prostě slyšíte. V rychleji projetých obloucích pak počítejte s náklony karoserie, byť Arkana obstojně drží stopu. Na dálnici se zase nevyhnete jemnému šumění vanoucího větru kolem karoserie.

Design, interiér

Otáčejí se za ní

Co se pak týče vzhledu, není hybridní Arkana nějak zásadně odlišná od ostatních sourozenců. Na hybridní pohon odkazují jen plaketky.

Po opětovném soužití musím přiznat, že se za autem i po těch několika měsících na trhu pořád mnozí otáčejí. Testovaná verze R.S. Line dále zdůrazňuje sportovní šmrnc díky svébytným nárazníkům - ten přední se inspiroval u monopostů formule 1, tomu zadnímu nechybí difusor. Specialitou zkoušeného kousku byl i paket look R.S. Line za 15.000 Kč s ochrannými kryty podvozku v barvě karoserie nebo kontrastní černou střechou.

Mně osobně ale už styl Arkany přijde poněkud překonaný – design navazuje na Mégane a Clio, které už jsou s námi nějakou řádku let, a tak už mi vůz nepřijde svěží. Jako bych ho už léta znal a nešlo o horkou novinku letošního roku. S tím ostatně souvisí fakt, že v Rusku se Arkana prodává už od roku 2019, byť s odlišným technickým základem.

Interiér pak koncepčně navazuje na Clio a Captur se shodným technickým základem. Ve vyšších specifikacích tak uvnitř najdete rozměrný, do prostoru vyčnívající dotykový displej s úhlopříčkou 9,3 palce, který doplňuje také digitální přístrojový štít. Platí přitom poznatky, na které jsme přišli už dříve. Infotainment má svěží a zajímavou grafiku, reakce jsou ale třeba při načítání navigace pomalejší. Bezesporu výhodou je však zachování také klasických ovladačů pro ventilaci a doprovodné funkce. Automatická klimatizace je ale jen jednozónová, což je jeden z důkazů použití jednoduššího základu, původně určeného pro vozy segmentu B. Stejně tak zklamou některé použité plasty.

Naopak s objemem zavazadelníku jsem byl spokojen, byť udávaných 480 litrů hybridu je o 33 litrů menších než v případě mikrohybridních derivátů. Pořád se však pod podlahu vejde rezervní kolo. Zamrzely tak jen chybějící háčky.

Renault Arkana E-Tech Hybrid (105 kW)

To samé platí i pro vnitřní prostor. Navzdory klesající střeše mám i na zadních sedadlech s výškou 185 centimetrů dostatečnou rezervu nad hlavou. Lavice je přitom ukotvena šikovně vysoko, aby kvalitně podpírala stehna posádky. Přestože však testovaná verze je sportovně orientovaná R.S. Line, sedačky (včetně těch předních) myslí spíše na komfort než na držení těla v zatáčkách.

Právě R.S. Line přitom při pohledu do ceníku ukazuje, že Renault umí nabídnout zajímavý poměr ceny a výbavy. V případě hybridu za něj dáte pořád slušných (v realitě dnešního trhu) 793.000 Kč, přičemž vedle sportovní vizáže díky svébytným nárazníkům, 18“ kolům, dekorům se vzhledem karbonu nebo sportovnímu volantu dostanete i kožené čalounění, vyhřívání a elektrické ovládání předních sedadel nebo indukční nabíjení chytrého telefonu. Dále nechybí ani navigace, adaptivní tempomat, sledování mrtvého úhlu nebo automatická klimatizace.

Závěr

Závěr

Renault Arkana mě už dříve zaujal komfortním naladěním, objemný zavazadelníkem nebo ve výsledku slušnou cenovkou (v kontextu široké výbavy). To všechno platí i pro hybridní derivát, který navíc nadchne velice nízkou spotřebou. Je však primárně volbou pro klidnější řidiče, mimo město už se ukazuje spíše průměrná dynamika – vzhledem k rozměrům i sportovní koncepci SUV-kupé už by si Arkana žádala silnější ústrojí.

Plusy

• Nízká spotřeba
• Komfortní podvozek
• Slušný zavazadelník
• Slušný vnitřní prostor
• Bohatá výbava

Minusy

• Občasné vytí motoru
• Spíše průměrná dynamika
• Rány od kol na nerovnostech
• Lacinější detaily