TEST Renault Megane Grandtour Blue dCi 115 – Příjemný kombík ze staré školy
Neohromí sice výkonem ani technologickými hračičkami, nabízí však příjemnou vnitřní ergonomii, dostatek prostoru a velmi nízkou spotřebu.
Design, interiér
Jméno Renault Megane se v poslední době spojuje především s čistě elektrickým crossoverem, který je vlastně již pátou generací ikonického modelu francouzské značky. Současně však automobilka prodává i čtvrtou generaci, která stále nabízí tradiční spalovací motory a několik karosářských provedení.
Zákazníci si tak mohou vybrat mezi klasickým hatchbackem, kombíkem s označením Grandtour nebo elegantním sedanem s označením Grandcoupé. Pod kapotou se pak objevují jak přeplňované zážehové a vznětové motorizace, tak i plug-in hybridní pohon, který jsme pod kapotou „klasického“ megana zkoušeli naposledy.
Dnes se ale podíváme na kombík ze staré školy. Megane Grandtour se vznětovým motorem Blue dCi 115 je totiž autem, které dokonale oceníte na dálkových rodinných cestách, při občasném stěhování i na obyčejné cestě a nákup. Nezaujme žádnými extra výstřelky, právě v jeho jednoduchosti je ale síla.
Na samotném designu přitom nejspíš není příliš co popisovat. Čtyřkový megane se začal prodávat v roce 2016, v roce 2020 pak přišla jeho modernizace, která kromě drobných estetických úprav přinesla i výše zmiňovaný plug-in hybrid s označením E-Tech.
Příď vozu zaujme výraznou maskou chladiče s velkým logem podle starého vzoru, na kterou elegantně navazují světlomety s tradičními „kly“ zapuštěnými do nárazníku. Za zmínku stojí, že je megane již od nejnižší výbavy osazen Full LED světlomety, které nabízí opravdu velmi solidní výkon. Diodovou technologií jsou vybaveny i mlhovky s funkcí přísvitu do zatáček.
Z profilu vidíme vcelku elegantní siluetu 4626 mm dlouhého vozu, který je 1449 mm vysoký a jeho rozvor má solidní hodnotu 2712 mm. Střešní lišty jsou základem až do prostřední výbavy Techno, zatímco v nejnižší se za ně připlácí. V podbězích jsou u nejnižší výbavy pouze 16“ ocelová kola, vyšší výbavy si však polepší o lité 17“ disky. Testovaný vůz však dostal příplatková 18“ litá kola, za která zaplatíte 18.000 Kč. Zádi pak dominují výrazné svítilny, protažené téměř ke středu víka kufru. Velikost zadních dveří přitom naznačuje, že tohle auto opravdu myslí i na praktičnost.
Potěší praktičností i ergonomií
V kabině, jejíž rozvržení není po letech na trhu žádným velkým překvapením, potěšila kůží čalouněná sedadla z paketu Leather, která jsou opravdu příjemně tvarovaná, u řidiče nabízí elektrické nastavení v šesti směrech a manuální nastavení bederní opěrky. Paket je navíc kombinován s koženým volantem a paketem winter, díky čemuž získáte i výhřev předních sedadel a volantu. Jen škoda, že tlačítko výhřevu volantu je trochu schované vlevo na palubní desce.
U nejnižší výbavy jsou ještě zachovány analogové budíky s menším displejem, vyšší verze však standardně nabízejí digitální přístrojový štít, který může mít úhlopříčku sedm nebo deset palců. V testovaném meganu jsme měli jen menší displej, který je po stranách doplněn jednoduchými ukazateli stavu nádrže a teploty vody v motoru, přesto displej nabídl jednoduché a přehledné zobrazení důležitých informací. Head-up displej, který promítá nejdůležitější informace na sklíčko vyklápěné z kapličky budíků, pak stojí dalších 9.000 korun.
Uprostřed palubní desky vidíme vertikálně orientovanou 9,3“ obrazovku multimediálního systému Easy Link, který postrádá jakákoliv fyzická tlačítka. Dokonce i ovládání hlasitosti je řešeno pouze dotykem, jako řidič ale máte k dispozici alespoň praktický ovládací modul pod volantem, který nabízí příjemné a rychlé ovládání doslova poslepu.
Samotný infotainment přitom nabízí solidní grafiku i vcelku přehledné uspořádání, systém ale nepůsobí zcela plynule ani nejrychleji. Největší problém jsem ale nakonec zaznamenal až u couvací kamery, standardní součásti prostřední výbavy, jejíž obraz nepůsobí zrovna kvalitně. Co je ale horší – při couvání má zpoždění, zasekává se a působí trhaně. Naštěstí se ale již od základní výbavy můžete spolehnout také na senzory vpředu i vzadu.
Nesmírně milým překvapením, tedy v dnešní době, je ale zachování panelu klimatizace a jednoduchého panelu tlačítek pro ovládání základních funkcí. Teplotu si tedy jednoduše nastavíte otočným kolečkem, v jehož středu je i informace o teplotě. Klimatizace je přitom dvouzónová. Vlastní tlačítka, navíc příjemně na očích, má i deaktivace systému stop-start, udržování jízdy v pruzích nebo parkovacího asistentu.
Po ergonomické stránce tak přední části kabiny není příliš co vyčítat. Sedadla jsou pohodlná, nabízí dostatečnou oporu a hledání ideální pozice za volantem je vcelku snadné. V kabině navíc nechybí dostatek odkládacích prostor a všechny důležité ovládací prvky jsou příjemně po ruce.
Víc než dostatečný je však i prostor ve druhé řadě sedadel. Sám za sebe jsem si při svých 182 centimetrech sednul bez problému, navíc mi stále zbývala rezerva ve všech směrech. Kufr nabízí standardní objem 449 litrů, respektive 1432 litrů po sklopení zadních opěradel - dělených v poměru 60:40. V praxi zavazadelník potěší pravidelnými tvary, dvojitým dnem nebo praktickou přepážkou výklopnou z podlahy, kterou lze zabránit pohybu menšího nákladu, případně kufr jednoduše rozdělit. Pod podlahu lze navíc za 5.000 Kč uložit i rezervní kolo – v případě vznětového motoru pouze dojezdové.
Motor, jízdní vlastnosti
Jen ho rozhýbat
Renault Megane Grandtour je aktuálně k dispozici s dvěma čistě benzínovými motory, jedním vznětovým a jedním plug-in hybridem. Jak už z titulku víte, testovaný vůz je osazen vznětovou motorizací Blue dCi 115, pocházející ze společného vývoje společností Renault, Nissan a Daimler. Jedná se o 1,5litrový přeplňovaný vznětový čtyřválec s osmi ventily, nejvyšším výkonem 85 kW při 3750 ot/min-1 a nejvyšším točivým momentem 270 Nm při 2000 ot/min-1.
Na dnešní dobu to nejsou zrovna oslnivé parametry, což ostatně ukazuje i čas zrychlení z 0 na 100 km/h za 11,1 sekundy. Jakmile se však megane s pohotovostní hmotností v rozmezí 1448 až 1567 kilogramů rozhýbe, dokáže uhánět rychlostí až 193 km/h. Jenže jeho uvedení do pohybu občas pocitově trvá věčnost. Přinejmenším tedy s testovanou sedmistupňovou automatickou převodovkou.
Rozjezdy do křižovatek, kde nebylo mnoho místa, byly často o nervy. Reakce na plyn jsou totiž v běžném komfortním režimu vyloženě pomalé, velkou změnu nepřineslo ani přepnutí do sportovního režimu prostřednictvím voliče Multi-Sense. Jakmile se však kombík rozjede, začne automatická převodovka efektivně využívat maximální potenciál motoru. Na okreskách nebo dálnicích tak naftový megane nabízí velmi příjemné svezení, slušné dynamické zrychlení a vyloženě se nabízí k dlouhým výletům.
To ostatně potvrzuje i pohled na ukazatel spotřeby paliva. Kombinovaný průměr lze dlouhodobě držet okolo 5,4 l/100 km, při troše snahy však není problém srazit spotřebu pod 4,5 l/100 km. Ani při svižnější jízdě jsem se pak nedostal nad šest litrů. S palivovou nádrží na 45 litrů je tak testovaný naftový megane s automatem celkem sympatickým dálkařem. Tedy byl by, pokud by nenastala drobná změna.
Krátce předtím, než nám automobilka testovaný vůz svěřila, totiž kombinace vznětového motoru a automatické převodovky vypadla z konfigurátoru i ceníku, který navíc prodělal výraznou změnu. Podle dostupných informací by se mělo jednat jen o dočasný výpadek, zatím však mají zákazníci k dispozici alespoň vznětový motor kombinovaný s šestistupňovým manuálem, který by také nemusel být vůbec špatnou volbou. S trochou razantnosti by totiž manuální převodovka mohla odstranit problém s pomalými reakcemi při rozjezdech.
Většinou pohodlně, ale…
Charakteristice pohodlného a praktického cestovatele odpovídalo i nastavení řízení a naladění podvozku, který působil komfortně i na příplatkových 18“ litých kolech. Megane zvládá celkem slušně žehlit většinu nerovností, na větších výmolech se však velká kola uměla ozvat a trochu vůz znervóznit. Rozhodně bych se tak nebránil sériovým 17“ litým kolům.
Za pochvalu ovšem stojí i celkové odhlučnění kabiny, do které se nedostává zbytečně moc hluku od podvozku ani vzduchu obtékajícího karoserii. V rámci voliče jízdních režimů Multi-Sense pak automobilka nabízí kromě sportovně tužšího řízení, sportovnějšího řazení automatické převodovky a údajně lepších reakcí na plyn i umělý zvuk motoru, moc velké (nebo přínosné) změny ale nečekejte.
Z auta je zkrátka cítit, že nejlepší službu odvede při běžném cestování za prací, nákupy nebo dovolenou. Sportovní jízda mu jednoduše moc neříká, rozhodně to ale nelze brát jako nějaké velké mínus.
Závěr
Závěr
Renault Megane Grandtour se vznětovým motorem a automatickou převodovkou možná nevzbuzuje žádná velká očekávání, jako rodinné auto ale může dávat skvělý smysl. Nabízí totiž příjemně koncipovanou kabinu, kterou ocení i řidiči zvyklí na tlačítka a přehlednou ergonomii, dostatek prostoru, dostačující výkon a příjemnou spotřebu. Špatné přitom nejsou ani ceny, s nimiž je to ale trochu komplikovanější.
Jak jsem zmínil v minulé kapitole, megane se vznětovým motorem a automatickou převodovkou z ceníku a konfigurátoru vypadl krátce před naším testem. Kromě toho ale automobilka ceník také přepracovala, což lehce komplikuje dopátrání kompletní specifikace testovaného modelu. Podle staršího ceníku však cena meganu s naftovým motorem a automatem startovala od 661.000 Kč, po započtení všech příplatků se pak vyšplhala až na 789.000 Kč.
Pokud bychom se podívali na stávající ceník, najdeme motorizaci Blue dCi 115 v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou pouze u prostřední výbavy Techno, kde cena v současnosti začíná od 615.000 Kč. K tomu by bylo potřeba přičíst pakety Winter (11.000 Kč), Leather (8.000 Kč), Modularita techno (6.000 Kč) a Parking (12.000 Kč), kožené čalounění (26.000 Kč), head-up displej (9.000 Kč), 18“ litá kola (15.000 Kč) a metalický lak (18.000 Kč). Celkem jsme tak na částce 720.000 Kč – ovšem bez automatické převodovky.
Osobně mi některé položky přijdou pro běžný automobil do rodiny jako vcelku zbytečné, při pohledu na vnitřní výbavu a konkurenci mi však celkově nepřijde Renault Megane Grandtour jako vůbec špatná volba – ba naopak!
Pokud potřebujete převézt rodinu, nebo častěji cestujete s větší bagáží a pár lidmi na palubě i na delší vzdálenosti, určitě se vyplatí dát mu šanci. Někteří konkurenti sice nabízejí modernější kombíky s kultivovanějšími a možná i nepatrně úspornějšími motory, základní cena však bývá podstatně vyšší a rozhodně nezahrnuje výbavu, kterou megane nabídne ve standardu. V dnešním době, kdy se i ceny normálních rodinných aut šplhají děsivě vysoko, se tak s cenovkou začínající lehce nad hranicí 600.000 korun vlastně jedná o skvělou volbu.
| Nejlevnější verze modelu | 496.000 Kč (Equilibre, TCe 140) |
| Základ s testovaným motorem | 615.000 Kč (Techno, Blue dCi 115) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 661.000 Kč (Intens, Blue dCi 115 EDC)* |
| Testovaný vůz s výbavou | 789.000 Kč (Intens, Blue dCi 115 EDC)* |
| *podle staršího ceníku |
Plusy
- Nízká spotřeba
- Příznivé ceny
- Jednoduchá vnitřní ergonomie
- Dostatek prostoru
Minusy
- Pomalejší rozjezdy
- Trhavý obraz couvací kamery
- Testované pohonné ústrojí nyní chybí v ceníku
