TEST Renault Mégane RS Sport – Francouzské GTI
Kompaktní hatchback s všestranně naladěným sportovním podvozkem a dvoulitrovým turbomotorem pod kapotou… zní to jako definice Volkswagenu Golf GTI? Možná ano, ale stejné podmínky naplňuje i Renault Mégane R.S. Ovšem v tomto bodě většina společných znaků končí.
Otestovali jsme francouzský hot hatch z takzvané kolekci 2012. Tak se v podání Renaultu říká faceliftu, verze RenaultSport se ovšem designové změny netýkají. Karoserie vypadá vlastně úplně stejně, takže vhodnější je slovo modernizace. U nejrychlejšího Renaultu to znamená posílení motoru o 11 kW, tedy starých dobrých 15 koní. Tím maximální výkon poskočil z kulatých 250 na 265 koní.
Standardní R.S. tak dosáhlo na stejné parametry jako limitovaná edice Mégane R.S. 265 Trophy. Ta je s časem 8 minut a 8 sekund oficiálně nejrychlejším autem s předním pohonem na Nordschleife.
Ostrý Renault vypadá pěkně drsně, za svoje schopnosti se prostě nestydí. Akorát lícování karosářských dílů není zrovna královská disciplína RenaultSportu. Jenže, jak se říká, na to auto nejezdí… A jestli Mégane R.S. ve stříbrné vypadá zezadu skoro jako Hyundai Veloster? Chyba určitě není na straně Renaultu.
Interiér oživuje červené obšití sedadel a volantu. Stejnou barvu má i lišta, která na palubní desce doplňuje dekor s karbonovou texturou. V případě R.S. má přístrojový štít místo digitálního rychloměru klasický ručičkový a opravdovou lahůdkou je anatomicky tvarovaný volant potažený perforovanou kůží. Horní část věnce zdobí pruh, který vyznačuje přímý směr.
Jinak je R.S. více méně běžným Méganem se všemi přednostmi a nedostatky. Do první kategorie patří například velký zavazadlový prostor, do druhé utopené ovládání navigace a titěrná tlačítka na panelu klimatizace. Je potřeba počítat s ovládáním rádia na samostatném modulu pod volantem a hlavně s jednou nepříjemnou věcí: elektrické stahování oken funguje jen s nastartovaným motorem.
Nejrychlejší předokolka
Zvýšení výkonu může odhalit jedině přímé srovnání. Pro řidiče je ale mnohem důležitější jiná věc: přečipování nezkazilo charakter turbomotoru. A ten je jedním slovem geniální. Přirozeně mu nechybí síla turba, ale rychlost reakcí by mohl závidět leckterý atmosférický čtyřválec. A to je vzhledem k výkonu tento dvoulitr pořádně přefouknutý.
Tlak velkého turba narůstá s otáčkami. Tohle není žádný downsizovaný motor, který tlačí naplno už nad volnoběhem a na nic víc se pak nezmůže. Naopak, ostrý Mégane nabízí ukázkovou gradaci, zase jako ze světa atmosférických motorů. Přeplňování znamená jen docela nízké maximum otáček, červené pole začíná na šesti tisících.
I tak ale nehrozí, že by zrychlování překazilo zaškubání omezovače. V pravý okamžik totiž na řidiče mrkne kontrolka a budíky zapípají. Stačí sáhnout po řadičce a v trochu kostrbaté kulise navolit další převod. Takže na výkonu ani jeho prezentaci si nemůžeme stěžovat. Náročnější nátury potěší i pořádný bručák, který vydává tlumič výfuku s centrálně vyvedenou koncovkou.
Necupový podvozek
A stejně skvělé je to s přenosem síly motoru na kola. Věřte mi, dokud je asfalt suchý, po příplatkovém samosvoru se vám stýskat nebude. Výjezdy ze zatáček jsou i tak velmi efektivní a lehounké cuknutí ve volantu, které předchází ztrátě trakce na vnitřním kole, umožňuje včas poznat blížící se limit podvozku. To už ale musíte jet hodně ostře.
Mimochodem volant… ten se drží dobře, ale nepotěší odtažitost řízení. Na elektrický posilovač to svádět nebudeme, může za to spíš kompromisní nastavení ne-cupového podvozku. Ovladatelnost je ale bezchybná, i díky přední nápravě PerfoHub s odděleným rejdovým čepem.
Představa, že se Mégane R.S. podaří jen tak rozhodit, se hned ukázala jako špatná. I když je vzadu jenom klasická vlečená ramena, podařilo se klikovou nápravu s jednoduchou „traverzou“ vypiplat tak, že drží a drží. A když se konečně začne sunout, snaží se sama stabilizovat.
Ale jakmile sprchne, už to taková sláva není. S vypnutou elektronikou v zatáčkách vnitřní kolo pod plynem hrabe. Takže je potřeba znovu zapnout kontrolu trakce a zvolnit tempo. Jenže když se na podvozek pořádně netlačí, tak ztrácí neochvějnou jistotu a zpětnou vazbu, a jízda s Méganem ztrácí svoje zábavné kouzlo.
Naopak na dálnici civilnější Mégane R.S. funguje bez výhrad, a to i v dešti. Kompakt dokáže zrychlit na pořádně vysokou rychlost a přitom si drží jistotu sedanu střední třídy. Dokonce i odhlučnění je v pořádku, ze zvuku výfuku se nestane otravný rámus.
Když udržíte tempo na 130 km/h (i když to není jen tak), dá se cestovat za rozumných 8 litrů. Ostré šlapání na plynový pedál zvedne apetýt někam mezi 15 a 20 litrů, ale dlouhodobě se dá počítat s desetilitrovou spotřebou. Ani jedno rozpočet petrolheada nezruinuje.
Závěr
V konečné bilanci se tento ostrý Renault řadí pod vrchol svého segmentu. Do perfektně univerzálního Golfu GTI mu něco chybí a do charismatické Astry OPC zrovna tak. Takže umístění pod aktuální špičkou je přesně to, co si posílený Mégane R.S. ve verzi Sport zaslouží.
Kdo to myslí se sportováním vážně, měl by přihodit 40 tisíc za sportovní podvozek Cup s mechanickým samosvorem a 30 tisíc za skořepiny Recaro. A nebo rovnou sáhnout po edici Mégane R.S. Red Bull RB7, která má obojí standardně a k tomu výhodnější cenu.
První cena vozu | 319.900,- Kč (Mégane Coupé 1,6 Advantage) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 745.900,- Kč (Mégane Coupé 2,0 TCe R.S.) |
Základní cena testovaného vozu | 745.900,- Kč (Mégane Coupé 2,0 TCe R.S.) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 827.600,- Kč (Mégane Coupé 2,0 TCe R.S.) |
Plusy
- Rychlé reakce motoru, příjemná gradace výkonu
- Čitelný a stabilní podvozek, velkorysé limity ovladatelnosti
- Výkon a rychlost na špičce segmentu
- Komfort tlumení nerovností
Minusy
- Nervozita v zatáčkách při jízdě na mokru
- Stahování oken funguje jen s nastartovaným motorem
- Verze Cup není tak komfortní, ale má lepší jízdní vlastnosti
- S příplatky relativně vysoká cena