TEST Seat Ateca FR 2.0 TSI DSG 4WD – Dokonale normální auto
Seat Ateca FR s přeplňovaným zážehovým dvoulitrem o výkonu 190 koní představuje vrcholné provedení tohoto v Kvasinách vyráběného SUV, nad ním už je jen ostrá verze značky Cupra. Jak jezdí?
Design, interiér
Seat Ateca FR 2.0 TSI je k dispozici výhradně se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pohonem všech kol. A vyhrazen je pro výbavové linie Xperience a FR. Zatímco Xperience nabízí špetku terénního charakteru, FR chce zaujmout spíše sportovnějším vzhledem. Má proto například černou masku chladiče, lakované nárazníky, střešní spoiler nebo doplňky v šedém odstínu. A bohužel také opravdu výrazné chromované imitace koncovek výfuku. Strašný kýč...
Jinak mi ale Ateca v omlazené podobě, kterou dostala v roce 2020, připadá na pohled docela fajn. A ten zajímavý lak na testovaném autě se jmenuje Rodium šedá, bohužel jsem ho ale nenašel ani v ceníku, ani v konfigurátoru.
Návrat do normálu
I když v koncernu Volkswagen momentálně frčí „digitalizace“ interiérů, Ateca i po faceliftu ve velkém spoléhá na „analog“. Naštěstí. Ve výbavě sice na jedné straně najdete moderní infotainment, ale doplňuje ho nesmírně přívětivé ovládání - klimatizace má například vlastní panel s tlačítky a třemi kruhovými ovladači, podobně po ruce máte vypínání systému stop-start nebo aktivaci inteligentního parkovacího asistentu. Na volantu, jehož věnec hezky padne do dlaní, se nachází další tlačítka, opět tradiční, žádné dotykové plochy. Jsou navíc chytře umístěná tak, že prakticky nemáte šanci je za jízdy omylem zmáčknout. A všimněte si, že jim společnost dělají ještě otočné ovladače. Vlastní ovladač má také přepínání jízdních režimů. Je to vážně paráda, když si můžete spoustu věcí nastavit prakticky poslepu a okamžitě.
Jen infotainment s 9,2" displejem je čistě dotykový, ale tentokrát mi to nevadilo. Ano, pořád jde o koncernový software, který umí být pomalejší, někdy trochu zasekaný a občas až nestabilní, ale díky tlačítkům jsem ho vlastně skoro nepotřeboval. Stačilo nastavit rádio a najít „obrazovku“ s daty o spotřebě, kterou jsem si pak na displeji nechal. Vše ostatní vyřešily fyzické ovladače.
Zajímavé je, že jsem přitom fakt neměl pocit, že bych v autě postrádal něco ze současných technologií. Ateca nabízí bezdrátové nabíjení telefonu, USB-C konektory, umí bezdrátový Apple CarPlay, zvládá Android Auto, má 10GB interní úložiště, slušné hlasové ovládání nebo dokáže vytvořit Wi-Fi hotspot.
Komfortní výbava může zahrnovat vyhřívaná přední sedadla, vyhřívaný volant, vyhřívané čelní sklo nebo bezdotykové elektrické ovládání pátých dveří. To mimochodem funguje výjimečně spolehlivě.
Trochu zvláštní je, že testované auto mělo být podle specifikace vybaveno digitálním přístrojovým panelem, v kapličce však běhaly klasické ručičky po analogových budících. To neberte jako stížnost, mně to nevadilo, ukazatele jsou totiž hezky čitelné a dobře je doplňuje menší displej palubního počítače, který je přehledný a hezky se s ním pracuje.
Kabina je celkově útulná, přestože možná na pohled nevypadá „trendově“. Z hlediska ergonomie, nastupování, pozice za volantem nebo výhledu z auta však vážně zaslouží pochvalu. Líbilo se mi také zpracování a prostornost ve všech směrech. Snad jen u předních sedadel se mi zdálo, že horní část opěradla a hlavová opěrka jsou až moc vzadu, uvítal bych v této oblasti lepší oporu. Ta boční je slušná.
Zavazadlový prostor ve verzi s pohonem všech kol nabízí 485 litrů (o 25 méně než u předokolky), po sklopení zadních opěradel, dělených v poměru 60:40, je k dispozici až 1579 litrů. Potěší možnost opěradla „shodit“ páčkami rovnou z kufru, skvělé jsou dvě zásuvky (12 V a 230 V; za příplatek) a líbí se mi, že pod podlahou najdeme dojezdovou rezervu. Zavazadelník má pravidelný tvar a po stranách praktické kapsy na drobností.
Motor, jízdní vlastnosti
Moc hezké svezení
Seat aktuálně pro Atecu nabízí zážehové motory 1.0 TSI (81 kW), 1.5 TSI (110 kW), 2.0 TSI (140 kW) a dvě vznětové verze 2.0 TDI (85 a 110 kW). Testovaný benzinový dvoulitr tak představuje výkonový vrchol – pokud tedy nebudeme počítat Atecu, která místo log Seatu nosí znáčky Cupra.
Turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec funguje velice sympaticky. Maximální výkon dává mezi 4200 až 6000 otáčkami za minutu a nejvyšší točivý moment 320 Nm poskytuje dokonce už od 1500 min-1, k dispozici je až do 4100 min-1. Už tyto údaje naznačují, že motor dokáže efektivně využít prakticky celé spektrum dostupných otáček.
V praxi tohle „té-es-í“ skutečně hezky zabírá už lehce nad 1500 otáčkami, okolo dvou tisíc ještě ožije a přes silný střed pak poctivě táhne skoro až k omezovači. Díky tomu motor působí pružně a živě. Také dynamika je velice dobrá, dvoulitr má dost síly na bezpečná a svižná předjíždění, na rychlé přesuny po dálnicích nebo táhlá stoupání. Po většinu času je motor příjemně kultivovaný a utlumený, takže o něm v kabině nebudete vědět. V otáčkách se ohlásí vcelku sympatickým zvukem.
Nejvýkonnější provedení můžete mít výhradně se sedmistupňovou samočinnou převodovkou se dvěma spojkami a pohonem všech kol s vícelamelovou mezinápravovou spojkou, uloženou na konci spojovacího hřídele před vstupem do rozvodovky zadní víceprvkové nápravy.
Převodovka řadí většinou hladce a rychle, jen při popojíždění v nižších rychlostech občas cukne, ale to je vlastnost typická snad pro všechny dvouspojky. V nesportovním nastavení se také DSG snaží motor udržovat v co nejnižších otáčkách, někdy ho dokonce pošle až k 1200 min-1, což už je podle mě na hraně. Dokonce i motor v tak nízkých otáčkách dává najevo, že se mu to úplně nelíbí, má najednou hrubší chod a lehce vibruje.
Chování pohonného ústrojí docela výrazně ovlivňuje zvolený jízdní režim, zatímco v úsporném (Eco) působí někdy až letargicky a trvá mu, než zareaguje na pokyny od plynového pedálu, v normálním a sportovním režimu se odezva citelně zrychlí. Při rychlosti 90 km/h motor na sedmičku točí asi 1500 otáček, při 130 km/h pak 2100 min-1.
A spotřeba? Po Praze jsem jezdil za 10,7 l/100 km, o víkendu v menším a klidnějším městě za 8,8. Na dálnici palubní počítač ukázal průměr 9,8 l/100 km, po nedálniční cestě vedoucí přes několik menších měst a obcí na displeji svítil údaj 6,5 l/100 km. Můj dlouhodobý průměr činil 8,5 l/100 km.
Co jízda?
Vyloženě výborný dojem na mě udělal podvozek. V testované verzi se zadní víceprvkovou nápravou a rozumným obutím o rozměru 225/50 R18 totiž nabízí z mého pohledu skvělý kompromis mezi stabilitou, „sportovností“ a komfortem.
Naladění je spíš tužší, takže o nedokonalostech na silnici vědět budete, ale decentně, Ateca nedrncá a neposkakuje, to spíš od kol uslyšíte tlumený dusot. Až když jednou - mojí vinou - musely tlumiče na opravdu velké nerovnosti do dorazů, teprve pak se i kvůli tuhé karoserii, o níž se tlumiče opírají, přece jen ozvala nepříjemná rána doprovázená rázem do řízení. Důležité však je, že i tehdy podvozek zafungoval tak, že udržel pod kontrolou pohyby karoserie a kola v konraktu s povrchem. A že po protlumení tlumiče nepotřebovaly přehnaný čas, aby se z něj vzpamatovaly. Stejný dojem jsem z podvozku měl i na zvlněných silnicích a rozbitých vozovkách, kde těch nerovností bylo hned několik za sebou. Ateca je pocitově sympaticky „přišpendlená“ k povrchu, zvlášť na poměry SUV nižší střední třídy.
Podvozek kromě toho poskytuje slušnou zpětnou vazbu a dává řidiči informace o tom, co se pod koly zrovna děje. Do zatáček se Ateca pouští poměrně ochotně a ukazuje zajímavou odolnost vůči nedotáčivosti. Ještě lepší je projev přímo v oblouku, tužší tlumiče totiž autu poskytují skvělou oporu, takže vůz krásně drží stopu, je stabilní a přehnaně se nenaklání. To samé platí při rychlých změnách směru. Čitelný podvozek navíc umí včas upozornit na možnou ztrátu přilnavosti a poměrné strmé řízení s progresivním posilovačem, nabízí zajímavou přesnost. Sportovním autem Ateca samozřejmě ani zdaleka není, ale na to, že jde o víceméně „obyčejné“ kompaktní SUV, svezete se v ní hezky.
Ateca 2.0 TSI je navíc kultivované auto, o dobře odhlučněném podvozku už byla řeč, pochválit však musím také izolaci kabiny. I na dálnici je uvnitř sympatické ticho.
Závěr
Závěr
Možná to bude znít zvláštně, pro někoho možná zpátečnicky, ale Seat Ateca podle mě dokonale těží z toho, že jde o auto, které je s námi už několik let. Právě díky tomu nabízí „čistou“ kombinaci poctivého spalovacího motoru, skvělého podvozku a interiéru s takřka dokonalou ergonomií ovládání. Z mého pohledu jde o úžasně univerzální, hodně příjemné a kultivované auto na každý den. O auto, u něhož se neumím představit, že by vás mělo něčím štvát.
Titulek, v němž mluvím o dokonale normálním vozidle, proto berte jako velkou pochvalu.
A co cena? Nízká zrovna není… S testovaným motorem Ateca začíná na částce 919.900 Kč, naše provedení FR stojí nejméně 929.900 Kč. Pro srovnání - stodevadesátikoňový dvoulitr nabízí také Škoda do sourozeneckého Karoqu. Ten s jednotkou 2.0 TSI startuje v provedení Sportline na 913.900 Kč.
| Nejlevnější verze modelu | 639.900 Kč (Seat Ateca Style 1.0 TSI) |
| Základ s testovaným motorem | 919.900 Kč (Seat Ateca Xperience 2.0 TSI DSG 4WD) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 929.900 Kč (Seat Ateca FR 2.0 TSI DSG 4WD) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.047.100 Kč (Seat Ateca FR 2.0 TSI DSG 4WD) |
Plusy
- Slušný vnitřní prostor
- Praktický zavazadelník
- Silný motor
- Všestranné jízdní vlastnosti
- Ergonomie ovládání
Minusy
- Zadrhávající infotainment
- Vyšší spotřeba ve městě
- Hrubší chod motoru v nízkých otáčkách
