TEST Závěr dlouhodobého testu: Mazda 3 Skyactiv-X180 (132 kW) AWD GT Plus
Nebyl to tedy sice úplně dlouhodobý test, trojka u nás strávila tři měsíce, i tak jsme ji ale stačili poznat velmi dobře.
Od jisté doby nemám rád slovo „kontroverzní“, pamatuju si na jeden článek, kde autor psal o jeho nadužívání a že je dneska „kontroverzní“ kde co. Musel jsem souhlasit, z kontroverze se stalo příšerné klišé a já si tohle slovo zakázal.
Teď se k němu ale musím vrátit, protože nic výstižnějšího mě ve spojení s Mazdou 3 jednoduše nenapadá. Ano, Mazda 3 Skyactiv-X180 (132 kW) AWD GT Plus je pro mě kontroverzní auto.
Baví, ale mohla by víc
Psal jsem to nejen já prakticky v každém testu nejnovějších modelů Mazdy, že občas je snaha o odlišení fajn a jsme za ni velice rádi, občas bychom si ale rádi s japonskými inženýry popovídali, co přesně tím chtěli říct.
Začnu tím nejpozitivnějším, kvůli čemu jsem měl trojku nejradši. Je to sice další klišé, ale aktuální mazdy se prostě zábavně řídí. A nejde jenom o velmi dobře naladěný podvozek, který si vystačí s jednoduchou zadní nápravou (platí i pro naši čtyřkolku), trojka vytváří celkově řidičsky velmi vhodné prostředí. Vzpomínáte, jak jsem psal o vzorové pozici za volantem? A o volantu samotném, který jsem si dokonce dovolil přirovnat ke vzorně kulatému ideálu od Porsche? V Mazdě 3 se skutečně posadíte tak, jak se posadit máte a jak je to většině řidičů, co skutečně rádi řídí, příjemné. Připočtu ještě vzornou ergonomii a skutečně funkční a jednoduše zvládnutelný infotainment (ve své stati se blíže vyjádří Standa Kolman) a řidič může být šťastný. Na pěkných silnicích jsem se často přistihl, že jedu o něco svižněji, než je nutné. A že sedím vzorně srovnaný, volant držím pořádně, zatáčky si hezky najíždím… Vším výše popsaným mazda naprosto nenuceně „nutí“ k tomu, abyste si jízdu užili.
S největší pravděpodobností to bude stále v rozumných rychlostech, protože do těch nerozumných se trojka propracovává velmi pozvolna. Tady se asi nemá cenu moc opakovat, zážehový počin Skyactiv-X180 se podle udávaného výkonu 132 kW rozhodně nechová, dynamika tomuto číslu opravdu neodpovídá. Vzhledem k točivému momentu 224 N.m se divím už o něco míň, i tak je však pružnost v lepším případě podprůměrná.
A spotřeba zase mírně nadprůměrná, trvale jsme se drželi kolem sedmi litrů, za což mohlo převážně dálniční a pražské využívání vozu. O litr níž to šlo, když mazda výletovala po silnicích první třídy, spíš ale počítejte se sedmi.
Je to zvláštní kombinace, takto řidičsky disponované auto s motorem, který si sice odškrtl technologické prvenství, nicméně… no, nic moc dalšího pozitivního k jednotce říct nemůžu. A bohužel není, kde brát, kromě testovaného benzino-nafťáku se Mazda 3 prodává už jenom se zážehovým atmosférickým dvoulitrem o výkonech 90 a 110 kW. Ani tady se přidané zábavy řidič nejspíš nedočká.
Nedynamické motorizace jsou za mě jediná, i když docela podstatná výtka k Mazdě 3. Objektivně si můžu stěžovat ještě na málo prostoru vzadu a na stísněnější pocity zde. A taky na nepraktický a menší kufr. Tohle bych už ale bral tak trochu jako charakteristickou vlastnost hatchbacku, který víc než na praktičnosti hledí na zážitky za volantem. Ale jak jsem několikrát napsal, mně k tomu zážitku jedna důležitá věc chybí.
Stanislav Kolman
Mazda je automobilka, která ráda dělá věci po svém. Nebudeme se teď bavit o tom, jestli je to vždycky dobře, v případě multimediálního systému se mi ale skvěle trefila do vkusu. Na rozdíl od ostatních totiž v kabině nemá jedinou dotykovou obrazovku. Že je to v dnešní době nemyslitelné? Ano, přesto Japonci ukazují, že to jde.
Multimediální systém tu zastupuje vcelku nenápadná 8,8“ obrazovka uprostřed přístrojové desky, na kterou dotyk neplatí. Ovládáte ji skrz otočný ovladač na středové konzole, což je řešení inspirované konceptem BMW iDrive. Žádné přehnané barvičky, žádné nekonečné možnosti nastavování. Jen jednoduché a prosté menu, v němž se vyzná úplně každý. Obraz je kvalitní, listování jednotlivými položkami svižné… a kdyby vám náhodou vestavěná navigace nevyhovovala, k dispozici je zrcadlení chytrého telefonu. Bohužel jej Mazda zatím neumí bezdrátově.
Dalším velkým plusem jsou klasické otočné ovladače pro nastavování teploty. Řešení, s nímž se automobilky houfně loučí a přednost dávají digitalizaci. Že prý pak kabiny působí čistším a luxusnějším dojmem. Já nevím, ale když se tak dívám na pracoviště řidiče v nové „trojce“, líbí se mi moc. Kvalitní materiály, hezky zpracovaná přístrojová deska, navíc vše ergonomicky promyšlené. Tak třeba světelná indikace vyhřívání volantu není uprostřed (kde by na ni přes otočný ovladač nebylo vidět), ale na straně. Maličký detail, který při každodenním používání potěší. Jen tak dál!
David Bureš
Na dlouhodobě testovanou Mazdu 3 jsem se už dopředu těšil. Auto jsem si zamiloval už při dřívějších testech a těšil jsem se, jak při delší zkušenosti otestujeme unikátní čtyřválec 2.0 Skyactiv-X. Kvůli pracovnímu vytížení a testování kvanta jiných aut jsem nakonec s trojkou nejezdil tak často, jak bych osobně chtěl, přesto jsem si na ni zvládl udělat i hlubší názor než po týdnu testování v rámci tradiční novinářské zápůjčky.
Po těch pár měsících jsem totiž třeba zjistil, že je to auto, na které musíte mít náladu. Když jsem měl třeba před sebou služební cestu do Krkonoš, byla trojka, slovy klasika, pro mně jasnou volbou. Věděl jsem, že si s ní cestu náramně užiju a že mě bude neskutečně bavit. Řízení skvěle informuje o dění pod koly a podvozek výtečně funguje a dodává pocit jistoty. A ve výsledku mi bylo i jedno, že není tak rychlá, jak by se vzhledem k udávanému výkonu dalo očekávat.
Jenže pak druhý den bylo potřeba hatchback jen vrátit kolegům do redakce, tedy přejet ucpanou Prahu, a už to najednou nebylo úplně ono. Ten jindy skvělý podvozek se zdál na pražských kostkách najednou tvrdý, respektive se ozývala 18palcová kola, chod spojkového pedálu příliš tuhý a výhled z auta jen průměrný. Zkrátka bych při takovém obyčejném přesunu z bodu A do bodu B, kdy ani nemůžete jet přes oblíbenou silničku s bodem C, D a E, raději seděl v něčem pohodlnějším, prostornějším a ideálně s automatem.
Jestli ale na něco budu v případě Mazdy 3 vzpomínat, je to určitě to parádní řazení. Ideálně tuhé, s ideálně dlouhými drahami a naprosto přesné, touhle manuální převodovkou by se měli inspirovat výrobci napříč segmentem. Naopak trochu zklamáním byl interiér, jednak jeho velikost (respektive malost) Mazdu omezuje spíš na dvoumístné využití, a za druhé tenhle na první pohled krásný luxusní interiér s výtečnými materiály už po pár tisícovkách kilometrů přece jen trochu vrzal, hlavně v oblasti volně stojícího displeje multimediálního systému.
