Toto byl japonský ekvivalent Jeepu Willys z druhé světové války
Císařský vojenský speciál pomáhal moci prosazované silou, přitom chyběl pancíř i pořádný kulomet. Vsázelo se na lehkost a terénní schopnosti odolné napodobeniny amerického džípu.
Druhá světová válka má jen málo pozitivních ohlasů v dějinách lidstva, ačkoliv pohledem vývoje automobilů se jednalo o prospěšné období. Drtivá většina válečné výroby mířila na zteč, nicméně krom vojenské produkce hrála zásadní roli i osobní či nákladní automobilová přeprava. Bojové čety musel někdo doplňovat novými členy a zásobami, důležitou roli sehrály i tajné průzkumné výjezdy.
Výpravy za informacemi vyžadovaly obratné průzkumné vozy bez těžkého zbrojení. Nejznámějším příkladem hbitého průzkumníka pro občasný převoz velení je Willys Truck ¼ ton 4x4 alias Jeep Willys. Není typičtějšího džípu symbolizujícího nejhorší mezinárodní konflikt.
Japonské velitelství vnímalo přínos geniálního off-roadu muší váhy, proto se do zelených řad rekrutoval ekvivalent nazvaný Kurogane Type 95. Mezi neoficiálními přezdívkami se nejlépe ujalo pojmenování „Yonki“ (japonsky pohon všech kol) nebo „daruma“ (buddhistický symbol štěstí).
Mezi lety 1936–1944 bylo v tokijské čtvrti Ōmori převážně ručně vyrobeno cca 4700 kusů, dnešních dní se údajně dožilo maximálně sedm exemplářů. Výše postavený podvozek na úzkých osmnáctipalcových pneumatikách byl schopný sloužit bez ohledu na podklad pod koly, do repertoáru plněných misí spadaly různé úkoly od převozu materiálu či důstojníků po průzkum a doručování zásadních zpráv.
Strohý interiér Type 95 měl v původním návrhu uspořádání sedadel 2+1, přičemž celková délka zhruba tunového auta dosahovala 3,6 metru. Jeden z prvních japonských automobilových inženýrů Tetsuji Makita navrhl konstrukci vysokou 1,68 metru a širokou 1,52 metru. Lichoběžníková přední náprava se zadní tuhou verzí byly od sebe vzdáleny rovné dva metry.
Úzká kabina včetně motoru mezi vystouplými blatníky je typická podobným veteránům. V průběhu let vyjely různé karosářské verze se střechou i bez ní, roadster, pick-up či phaeton měly dvoje anebo čtvery dveře. Společným poznávacím rysem se stala pěticípá hvězda alias symbol japonské císařské armády umístěný viditelně na mřížce chlazení.
Kurogane Type 95 byl nasazen při Nomohanském incidentu, následně pomáhal Ose ve válce v Tichomoří. Japonci vyvinuli několik různých verzí přizpůsobených možným scénářům na bitevním poli. Nejostřejší provedení jezdilo s lehkým kulometem vepředu na straně spolujezdce. Vznikl také čtyřdveřový prototyp a postupnou modernizací inženýři představili několik vývojových fází motorů, díky kterým nejvýkonnější typ dosáhl zdvihového objemu 1,4 litru.
Benzínový vidlicový dvouválec OHV začínal s obsahem o 20 deci nižším, vzduchem chlazená konstrukce velice prospívala v bojovném prostředí, kde se vojáci trápili s přežitím. Výkon dosahoval hodnoty 24,3 kW (33 koní) při vytočení na 3300 ot./min. Převodovka skrývala tři rychlosti vpřed a jednu zpátečku spojenou se zadními koly, přední náprava zabírala po přiřazení. Dojezd v průměrném tempu dosahoval cca 450 kilometrů a vůbec nejvíce bylo možné uhánět rychlostí okolo 75 km/h.
