Trabant v nové době: Proč se legendu nepodařilo vzkřísit?

Trabant patří mezi nejslavnější automobily východního bloku. Svými tvary i dvoutaktním motorem si za dobu svoji existence vydobyl doslova legendární status. V nové době ale příliš dlouho nevydržel, jeho výroba skončila už v roce 1991. Snahy o jeho návrat se nezdařily.

Už dlouho před rozpadem východního bloku a sjednocením Německa byl Trabant beznadějně zastaralým vozem. Automobil se začal prodávat už na konci padesátých let. Model 601 představený v roce 1964 byl totiž vlastně jen modernizovanou verzí předchozí P50. V rámci faceliftu došlo vlastně jen ke změně tvarů a posílení dvoutaktního dvouválce na 19 kW.

V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let se sice pracovalo na nástupcích, finanční situace to ale neumožnila, a tak trabant zůstával stále stejný. Projekt ze sedmdesátých let byl přitom zajímavý, výrobce Trabantu, Sachsenring Zwickau na autě spolupracoval se společností AWE Eisenach vyrábějící wartburgy a mladoboleslavskými AZNP. Výsledkem prací měla být modulární architektura pro vozy s pohonem předních kol, kterou měly využít trabanty, wartburgy i škodovky. Kvůli složité logistice (výrobní komponenty by se z vozily z ČSSR do NDR a naopak) a hlavně nákladnosti projektu však východoněmecká strana od spolupráce ustoupila. Po prototypu Trabant P603 se do sériové výroby nedostal ani pozdější Trabant P610, které též využíval motory Škoda.

Zastaralost konstrukce se ale ve Cvikově přece jen snaží řešit, důsledkem čehož se nakonec sáhne po trans-německé spolupráci. V polovině osmdesátých let totiž východoněmeckým automobilkám nabídne pomocnou ruku západoněmecký Volkswagen v podobě licenční výroby svých čtyřtaktních motorů. Výsledkem toho se tak stává Trabant 1.1 se čtyřtaktním čtyřválcem o objemu 1043 cm³ z Volkswagenu Polo. Montáž čtyřtaktu si vyžádala značné úpravy přední části vozidla, včetně náhrady listového pera vinutými pružinami (toho se už předtím dočkala zadní náprava). Zároveň se pak v nově postavené továrně v Moselu poblíž Cvikova začíná montovat i Volkswagen Polo.

Čtyřtaktní motor ale život trabantu už o tolik neprodlužuje. Sjednocení Německa a postupný rozpad východního bloku znamená, že východní Němci o zastaralý vůz nemají zájem a raději hledají mezi západoevropskými vozy. Navíc se zbavují i starých trabantů, což bylo krásně patrné už na zanechaných trabantech v Praze při hromadném odchodu východních Němců přes pražské velvyslanectví NSR na podzim 1989. Výroba Trabantu 1.1 tak kvůli malému zájmu zákazníků končí už 30. dubna 1991, pouhý rok po konci dvoutaktního Trabantu 601.

Podnik v Cvikově se po ukončení výroby trabantu zaměřil na produkci komponentů, čímž se navzdory někdejším finančním problémům zabývá dodnes. To závod v Moselu produkující Trabant 1.1 a Volkswagen Polo přešel pod značku Volkswagen, čímž se kruh v podstatě uzavřel. Cvikovský závod kdysi patřil Horchu, jež byl součástí Auto Unionu, alias dnešního Audi. Dnes tam vznikají modely golf a passat, zážehové tříválce a čtyřválce nebo karoserie pro Bentey Continental a Bentayga.

Trabant ale v srdcích mnoha fanoušků žije i nadále, což vedle mnoha opečovávaných vozech je patrné i na myšlenkách na jeho návrat. V roce 1996 vzniká projekt Uni 1, pětidveřový sedmimístný automobil se supermoderní technikou.

Automobil s hliníkovou karoserií byl vyzbrojen hybridním pohonem, který v automobilovém průmyslu tehdy nebyl běžnou záležitostí. V tomto případě se navíc jednalo o dodnes méně obvyklou kombinaci diesel-elektro, v útrobách Uni 1 pracoval 30kW elektromotor a 1.9 TDI (66 kW) z dílny Volkswagenu. O přenos síly se pak starala pětistupňová samočinná převodovka od ZF. „Nepovažujeme se za konkurenci, nýbrž za doplnění dosavadního automobilového průmyslu v Německu a v Evropě,“ říkali autoři vozu.

Uni 1 postavil podnik Sachsenring Automobiltechnik kdysi vyrábějící vozy trabant. I proto šéf firmy Jürgen Rabe naznačoval, že by se zvažovaný automobil mohl prodávat se znaky Trabantu. Přece jen se ale spekulovalo spíše o označení Sachsenring odkazující nejen na jméno továrny, ale především na někdejší stejnojmenná auta (Sachsenring P 240) a závodní okruh.

Sachsenring (nebo klidně Trabant) Uni 1 se měl začít vyrábět v roce 1998, z plánů ale nakonec sešlo. Zůstalo tak jen u několika prototypů, poprvé představených v roce 1996. Vedle pětidveřového sedmimístného vanu vznikla i verze pick-up.

Jestliže Uni 1 měla podobě a koncepci původního trabantu velice daleko, v případě Trabantu nT to je jinak. Nápad oživit legendární dvoutaktní vůz dostal německý výrobce modelů aut a letadel Herpa, který nejprve v roce 2007 představil na frankfurtském autosalonu zmenšený model takového auta, aby o dva roky později na tom samém místě ukázal i studii novodobého trabantu v životní velikosti. Ochrannou známku přitom Herpa získala od sdružení majitelů Trabantů.

Představený Trabant nT (název neznamená new technology ale new Trabi) měl být elektromobilem poháněným asynchronním elektromotorem (45-47 kW), jehož lithiové akumulátory měly vystačit na normovaný dojezd 160 kilometrů. Trabi měl sloužit jako lifestylové, druhé auto rodiny určené na krátké trasy, kvůli čemuž neměl vadit krátký dojezd.

Auto původně projektované jako pětidveřové se nakonec stalo třídveřovým hatchbackem. Tvary malého vozu s rozměry 3.950 x 1.690 x 1.500 mm a rozvorem 2.450 mm navrhl Nils Poschwatta, bývalý designér Volkswagenu. Samotnou stavbu konceptu měla na starosti společnost IndiKar – Individual Karosseriebau GmbH, na projektu se podílela také inženýrská firma IAV GmbH.

V době premiéry se hovořilo o zahájení produkce v roce 2012, zároveň ale Herpa přiznávala, že teprve hledá potenciální investory, kteří by projekt spolufinancovali. Automobil sice veřejnost zaujal, do procesu vývoje ale bohužel promluvila celosvětová hospodářská krize, a tak jsme se Trabantu nT v sériové výrobě nedočkali. A podle mnohých fanoušků je to jistě škoda, protože náš někdejší aprílový vtípek o návratu Trabantu v podobě ekologického automobilu naše čtenáře velice zaujal...