Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Tříkolový sovětský MAZ byl obří polní bestie, která kopírovala západní vzor

Mirek Mazal
Diskuze (9)

Jedna služební cesta dala vzniknout neobyčejnému zemědělskému stroji. Monstrum jezdilo po třech kolech a rozhazovalo hnojivo, nakonec doplatilo právě na technickou složitost a ambice inspirovaných konstruktérů.

Vedení Sovětského svazu se snažilo být světové za každých okolností, reprezentace socialistického zřízení toužila vynikat ve všech ohledech, o to víc bujela touha držet krok se Západem a v mnohém jej předběhnout za každou cenu. Mocní veleli technologickým experimentům, které vrcholily představováním bizarních prototypů určených snad jen do nelidských podmínek Sibiře či Dálného východu.

Mimo racionální svět zbytku planety patří zcela jistě tříkolový MAZ připomínající zhmotněný sen nepříčetného designéra. Nadrozměrná obluda osazena lichým počtem off-roadových kol přitom sloužila sovětským zemědělcům, kteří monstrum označovali zkratkou MVU-30.

Konstruktéři minského automobilového závodu byli zvyklí produkovat masivní vojenskou techniku, podle toho rolnické zařízení vypadalo. Inspirace přišla tradičně z konkurenční Ameriky, kam se v polovině 70. let vydal jeden z místopředsedů Rady ministrů Běloruské sovětské socialistické republiky. Během služební cesty uviděl v akci neobvyklý tříkolový rozmetač hnojiv BIG A2500 a rázem byl nápad na domácí kopii obludnějších specifikací.

Sovětský činovník sdělil živé dojmy kolegům, kteří podpořili nápad výroby podobného zařízení v domovské republice. Myšlenku stvořit vlastní verzi známého stroje podpořili nejvyšší představitelé BSSR včetně prvního tajemníka ústředního výboru. Ve skutečnosti se tajemník po konzultaci s odborníky stal hlavním iniciátorem převzatého projektu.

Bělorusko disponovalo několika podniky, které se přímo zabývaly výrobou zemědělské techniky, ale tříkolová mašina byla příliš obtížnou konstrukcí zavánějící pokrokovými postupy. Jen formy na široké pneumatiky vážily až 17 tun. Do práce se pustily specializované vývojové skupiny desítek osob uctívající hlavní úkol dohnat a předběhnout Američany i za pomocí sousedů z Ukrajiny. Typický rozkaz té doby byl naplněn v roce 1978, kdy se zrodil těžkotonážní tříkolový rozmetač minerálních hnojiv s vlastním pohonem MVU-30.

Prototypy celkem úspěšně plnily zkušební testy v polních podmínkách. Hnojiva byla rozptýlena do okolí údajně lépe než pomocí traktorového aplikátoru. Brutální tříkolka navíc dokázala projet daleko horšími podmínkami než cokoliv z garáží zemědělských závodů. Terénní schopnost podvozku vozidla byla také řádově vyšší než u  stávajících konkurentů, bezdušové nízkotlaké obutí jen na třech pozicích zároveň neničilo pěstovanou úrodu.

Na korbu MAZu bylo možné naložit o tunu více a prostor pro náklad byl i rozměrově větší než u amerického rivala. Pokoření předlohy uspokojilo sovětské ambice, za každou cenu byl překonán západní svět. Bohužel za megalomanským postupem zůstávalo až moc nevyřešených nedostatků.

Na projektu pracovala řada závodů celého SSSR, samotný MAZ vyrobil pouze rám, nápravy a kabinu pro jednoho pasažéra umístěnou nad nepříliš spolehlivým motorem. Vidlicový osmiválec KamAZ-740 produkoval výkon asi 210 naftových koní (154 kW). MAZ MVU-30 dokázal jet rychlostí až 55 km/h, což musel být hukot vzhledem k velikosti šípovitého vzorku gum.

Hydromechanická převodovka umožňovala pohyb stabilní rychlostí, což opět přinášelo lepší povrchovou aplikaci hnojiv. Myšlenka automatu byla zavržena téměř na samém počátku vývoje, protože nebyly vhodné verze zapadající do technických parametrů extrémně složité kopie. Mimořádnou náročností na výrobu MVU-30 překonávalo i dvouplošník Antonov An-2.

Koncem 80. a počátkem 90. let se velice složitý výrobní proces plný odvážných technologických nápadů začal komplikovat. Poslední tečkou před definitivním koncem zemědělské příšery byl zásadní nedostatek specifických součástek a své způsobilo i upadající státní zřízení. Zcela opadlo prvotní nadšení a nikdo neměl šanci vrátit podporu ambiciózních plánů těžkopádné rozmetačky.  

Dalekosáhlé představy o úrodných polích plných zvláštní mechanizace skončily na 58 vyrobených exemplářích MVU-30, smělé odhady v úvodu fantazírovaly nad možnou produkcí pěti tisíc kusů ročně. Inženýři se hodně přepočítali, nechali se zlákat vizí technologického prvenství, která bez výrobních kapacit a dostupných komponentů nikdy nemohla být realizována.

Mirek Mazal
Diskuze (9)

Doporučujeme

22. 4. 2021 14:32
Re: Sibiř či Dálný východ?
Tak on ten A2500 byl za minulého režimu ve službě i na území tehdejšího Československa:
https://zpravy.aktualne.cz/…f60002590604f2e/
Avatar - Beefcake
17. 4. 2021 13:42
Re: ̶a̶u̶t̶o̶.̶c̶z̶
Govnomety im funguju stale naplno.
Avatar - KANKUNEN
17. 4. 2021 12:28
Re: Dobrá strojovna
Čiňáci kopírovali špatně, dobře a teď mají svůj vývoj.
Avatar - Barrichello
17. 4. 2021 10:58
Dobrá strojovna
rusové byli a jsou schopni vyrobit cokoliv a na tom že se inspirovali v USA - čínna vše kopíruje doslova s chllupama, což ani SSSR nikdy nedělal a co....

číně sedí i blatníky a světla, to rusové nikdy nedělali
Avatar - lyon667
17. 4. 2021 10:51
Sibiř či Dálný východ?
Kde to chtěli používat Rusové je celkem putna, ale v devadesátkách byly i v ČR běžně k vidění americké tříkolky Terra Gator, což není koncepčně ani rozměrově nic jiného, než v článku uvedený rozmetač A2500. Ale pokud se páně Mazalův "racionální svět zbytku planety" omezuje výhradně na Prahu, pak chápu, tam takové stroje jistě nepotkal. :-!