Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Triumph TR6 (1969–76): Pro Evropu se vstřikováním, pro Ameriku s karburátory

Karel Haas Karel Haas 13. 5. 2022 • 12:30
17
1
Zobrazit náhledy (17)
Triumph TR6 s nasazenou plátěnou střechou je vystaven v německém dopravním muzeu v Sinsheimu. Mezi hlavní světlomety byla vložena široká černá mřížka, rozdělená vodorovnou lištou s nápisem TR6 uprostřed. TR6 určené k exportu do Severní Ameriky se odlišovaly celooranžovými pomocnými světly pod hlavními světlomety. Častou ozdobou byly anglické vlajky na bocích před zadními svítilnami. Vůz na obrázku má navíc ochranný rám na předním nárazníku.  Před nahoru zvedaným víkem zavazadelníku bylo dosti neobvykle umístěno hrdlo benzinové nádrže. Palubní deska TR6 s přístroji a ovladači byla obložená dýhou z ořechového dřeva. Zadní kola roadsteru Triumph TR6 poháněl vpředu podélně umístěný řadový šestiválec Triumph s rozvodem OHV a objemem 2,5 litru. „Americký“ Triumph TR6 s nasazenou pevnou ocelovou odnímatelnou střechou byl na prodej v autobazaru v kanadské Britské Kolumbii. V roce 1974 dostal TR6 gumové nástavce na náraznících připomínající bačkory. Ty byly nutné ke splnění přísných amerických bezpečnostních předpisů. Pod nárazníkem s „bačkorami“ byl umístěn černý spoiler. Nevzhledné nástavce byly umístěny i na zadním nárazníku. Na víko kufru se často montoval chromovaný nosič zavazadel. Nástupcem TR6 se stal Triumph TR7, vyráběný v letech 1975 až 1981 v provedení kupé a roadster.

Britské sportovní roadstery Triumph TR6 poháněly 2,5litrové řadové šestiválce se vstřikováním paliva (pro Evropu) a karburátory (pro Severní Ameriku). Úpravy karoserie navrhl Karmann. 

Po skončení druhé světové války se britská automobilka Triumph stala známá především svými sportovními automobily řady TR (Triumph Roadster). Prvním byl TR2, debutující na ženevském autosalonu v roce 1953. V roce 1955 následoval TR3 a o 6 let později TR4, jehož karoserii navrhl Giovanni Michelotti. Také Triumph TR5 z roku 1967 navrhl Michelotti a poprvé měl pod kapotou 2,5litrový řadový šestiválec.

Model TR5 byl pro Triumph zklamáním. Ve Spojených státech, což byl hlavní trh pro Triumph, byl přijat chladně, neboť jeho karosérie zůstala prakticky beze změn a řadový šestiválec v karburátorové verzi nedokázal poskytnout vozu dostatečný výkon. Pro vedení Triumphu bylo jasné, že se s tím musí něco udělat. Rozhodlo se pro omlazení vzhledu navrženého v modelech TR4 a TR5 Giovannim Michelottim. Ten byl ale zaneprázdněn jinými projekty, takže vedení Triumphu se muselo poohlédnout jinde.

Pomohl Karmann

Úkolu na úpravách vzhledu Triumphu TR6 (foto) se zhostila německá karosárna Karmann z Osnabrücku, známá především výrobou karoserií pro kupé a kabriolety VW Karmann Ghia. Ve snaze o snížení vývojových a výrobních nákladů bylo požadováno zachování podvozku, motoru, převodovky, podlahy, předního okna, dveří a některých vnitřních panelů z verze TR5. Karmann se proto pustil především do úprav přídě a zádi vozu. Vpředu byly hlavní světlomety přestěhovány z masky chladiče do blatníků a mezi ně vložena široká černá mřížka, rozdělená vodorovnou lištou s nápisem TR6 uprostřed. Pomocná světla (směrovky a mlhovky) byla umístěna těsně nad chromovaným nárazníkem bez svislých členů.

Přední a zadní část TR6 navrhla německá karosárna Karmann. Hlavní světlomety se přestěhovaly z masky chladiče do blatníků. Přední a zadní část TR6 navrhla německá karosárna Karmann. Hlavní světlomety se přestěhovaly z masky chladiče do blatníků.

V ostře useknuté zádi (foto) s horní odtokovou hranou (tzv. Kammova záď) našly místo velké vodorovné koncové svítilny zahrnující směrovku, brzdové světlo a couvací světlomety. Před nahoru zvedaným víkem zavazadelníku bylo dosti neobvykle umístěno hrdlo benzinové nádrže s objemem 51 litrů. Dvoumístný roadster Triumph TR6 měl rozvor náprav 2.235 mm a vnější rozměry 3.950 x 1.550 x 1.270 mm (d x š x v). Plátěná skládací střecha s trojdílných zadním oknem z plexiskla byla složena pod krytem za sedadly. Na přání se dodávala pevná tovární odnímatelná střecha. K nasazení nebo odejmutí bylo zapotřebí dvou osob.

V ostře useknuté zádi s horní odtokovou hranou našly místo velké vodorovné koncové svítilny. V ostře useknuté zádi s horní odtokovou hranou našly místo velké vodorovné koncové svítilny.

V interiéru (foto) měl Triumph TR6 vlasové koberce na podlaze a v zavazadelníku, pohodlná kožená sedadla s bočním vedením a kompletní přístrojové vybavení na palubní desce obložené dýhou z ořechového dřeva. Před sedadlem spolujezdce měl TR6 uzamykatelnou skříňku. Tříramenný sportovní volant měl věnec obšitý kůží.

Palubní deska TR6 s přístroji a ovladači byla obložená dýhou z ořechového dřeva. Palubní deska TR6 s přístroji a ovladači byla obložená dýhou z ořechového dřeva.

Šestiválec se vstřikováním pro Evropu a karburátory pro Severní Ameriku

Zadní kola roadsteru Triumph TR6 poháněl vpředu podélně umístěný řadový šestiválec Triumph (foto) s rozvodem OHV a objemem 2.498 cm3 (vrtání x zdvih: 74,7 x 95 mm). Pro evropský trh se tento motor dodával v provedení s mechanickým vstřikováním paliva Lucas a nejvyšším výkonem 150 k (110 kW) při 5.500 min-1. Vozy s tímto motorem nesly často označení PI (petrol injection). U modelů TR250, určených pro trh v Severní Americe (USA a Kanada) bylo vstřikování paliva nahrazeno kvůli plnění emisních limitů dvěma karburátory Zenith-Stromberg a byl snížen kompresní poměr. Výkon motoru tím klesl na 105 k (77 kW) a točivý moment na 193 Nm.

Zadní kola roadsteru Triumph TR6 poháněl vpředu podélně umístěný řadový šestiválec Triumph s rozvodem OHV a objemem 2,5 litru. Zadní kola roadsteru Triumph TR6 poháněl vpředu podélně umístěný řadový šestiválec Triumph s rozvodem OHV a objemem 2,5 litru.

Triumph TR6 se prodával s čtyřstupňovou manuální převodovkou. Na přání se montoval elektricky ovládaný rychloběh, pracující zpočátku s druhým až čtvrtým stupněm převodovky, později jen s třetím a čtvrtým. Vůz měl tradiční žebřinový rám, vpředu měl dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny a vzadu nezávislé zavěšení kol s úhlovou nápravou se šikmými závěsy a pérováním vinutými pružinami. Přední brzdy byly kotoučové, zadní bubnové. TR6 měl 15palcové ráfky s asymetrickými pneumatikami Michelin XAS a hřebenové řízení. Na přání se dodával diferenciál s omezenou svorností.

Při testech pořádaných britským časopisem Autocar dosahovala „evropská“ verze TR6 PI s pohotovostní hmotností 1085 kg nejvyšší rychlost 190 km/h a zrychlila z 0 na 97 km/h za 8,2 s. „Americké“ provedení s karburátory dosahovalo rychlost 175 km/h.

Během výroby TR6 došlo jen k několika menším úpravám. V roce 1971 dostal Triumph TR6 silnější převodovku z modelu Stag a v roce 1974 ošklivé gumové nástavce na náraznících připomínající bačkory. Ty tehdy vyžadovaly přísné americké bezpečnostní předpisy.

Triumph TR6 se stal nejúspěšnějším modelem z řad TR2 až TR6. Za sedm let výroby jich vzniklo 91.850 kusů, z toho 77.938 v americké verzi s karburátory a 13.912 v evropské se vstřikováním. Do současnosti přežilo zhruba 6 tisíc modelů s karburátory a 4 tisíce se vstřikováním. Současné ceny zachovalých veteránů se na našem trhu pohybují v rozmezí 700.000 až 900.000 Kč. Nástupcem TR6 se stal Triumph TR7, vyráběný v letech 1975 až 1981 v provedení kupé a roadster.

Související články

Témata
14. 5. 2022 14:22
Kvalita
Niet nad články pánov Haasa a Dragouna. Dúfam, že žiadneho chytráka nenapadne strčiť ich medzi tie takzvané prémiové.
Články odjinud