UAZ 3128 Astero: Připomeňte si terénní šílenost z Ruska

Devadesátá léta byla v Rusku podobně jako u nás ve znamení budování kapitalismu, v jehož rámci se teprve hledali cesty, co zákazníci vlastně chtějí. Znamenalo to i spoustu slepých uliček, a to v různých oborech, včetně toho automobilového, kdy se vedle zavedených automobilek snažily prosadit i malé firmy. Tehdy v Rusku vzniklo hned několik dnes zapomenutých automobilů, které z různých důvodů neprorazily. Počítá se mezi ně také UAZ 3128 Astero.

UAZ 3128 Astero bylo dílem Gennadije Chainova, který v osmdesátých letech navrhl zajímavý prototyp Laura. Práce na Asteru zahájil v roce 1994, hotovo bylo o tři roky později, kdy se automobil představil na tehdejším autosalonu v Moskvě.

UAZ v nové době: Terénní specialista žije dál

Tam se prezentoval opravdu netradiční terénní automobil. Jeden pár dveří nebyl v té době nic neobvyklého, moderní karoserie z laminátu usazená na ocelovém rámu však překvapovala. Měla až klínovitý tvar a, popravdě řečeno, moc krásy nepobrala.

Skvěle ale maskovala použitou techniku v útrobách. Základem vozidla byl totiž UAZ 3151, alias modernizovaná verze také u nás dobře známého UAZu 469, který se vyrábí dodnes. Prodává se aktuálně jako UAZ Hunter. Astero bylo mimochodem dlouhé 4.400 mm, široké 1.840 mm a vysoké 1.900 mm, s rozvorem 2.380 mm. Světlá výška činila 220 mm.

UAZ 3171: Připomeňte si potenciálního nástupce slavné 469

Vnitřek byl navržen tak, aby byl oproti výchozímu offroadu mnohem komfortnější. Uvnitř se tak objevil výškově a podélně nastavitelný volant, posilovač řízení nebo výkonné topení. Specialitou byly i sedačky sklopné do roviny, umožňující vytvoření lůžkové úpravy.

Pod kapotou pracoval jeden ze dvou nabízených motorů. První možností byl agregát UMP-421, alias dobře známý čtyřválec o objemu 2,9 litru z vozů UAZ, nebo ZMZ-511, alias karburátorový vidlicový osmiválec o objemu 4,25 litru. O přenos síly na kola se pak starala čtyřstupňová, ručně řazená převodovka.

TEST UAZ Patriot 2.3 HPI - Široká a tvrdá duše

Tvůrce skutečně počítal s výrobou automobilu, kvůli níž byla dokonce založena společnost Dragon Motor Company. Výrobu obstarala továrna v Petrohradě, která patřila ministerstvu obrany, později se rozběhla i v Zabajkalském kraji, u společnosti Avtokom. Výrazně se ale UAZ 3128 Astero neprosadilo, do roku 1999 údajně vzniklo jen nějakých 30 jeho exemplářů. Zkušenosti s jeho stavbou alespoň byly využity pro pozdější dílo Jump, připomínající buginu.