Video: Výměna kola podle správného postupu. Takhle se to dělá!
V minulém díle jsme si ukázali velmi častý, ovšem z mnoha důvodů nesprávný postup výměny kola. V druhém videu navazujeme postupem správným v podání autoservisu. Pokud doma měníte kolo, vyhněte se hlavně následujícím chybám.
Video: Výměna kola podle správného postupu. Takhle se to dělá!
• Zdroj: auto.cz
Přestože se zdá výměna kola jako velmi snadná „disciplína“, má svá jasně daná pravidla. V minulém díle vám kolega Martin Vaculík, technický poradce týdeníku Svět motorů, záměrně ukázal doslova odstrašující způsob, kterým by v reálu došlo nejenom k poškození automobilu, ale později dost možná i k hrozivé nehodě následkem upadnutí kola. Nyní si ukážeme správný způsob přímo s profesionály.
- Zvedání vozu v místě, které k tomu není určené a ani zesílené. Kdybychom pod podlahou starého mercedesu neměli ukryté prkno, udělali bychom v ní nůžkovým zvedákem prohlubeň. Jen u některých aut jsou totožná místa pro zvedání heverem z výbavy (to je ten u rezervního kola) a pro dílenské zvedáky (mezi něž se počítají i ruční nůžkové a takzvané „panenky“).
- Automobil jsme nezajistili proti pohybu. Pokud se začne zvedák klátit, ruční brzda či zařazený převod vůz často nezadrží.
- Šrouby jsme pohodili na zem, kde se na namazané (další chyba) závity nachytá prach a písek.
- Náboje ani kola jsme před montáží neočistili od rzi. Krom rizika házení kola (křivého ustavení) je šupina rzi, která se posléze vydrolí, hlavní příčinou, proč se pevně utažené šrouby náhle při jízdě zcela povolí a kolo třeba i upadne.
- Měděná vazelína či jakákoliv jiná maziva mezi kolo a náboj nepatří. A nejde jen o riziko namazání brzd. Šrouby kol nejsou lícované, nejde tedy o tvarový, ale o třecí spoj. Prostě šroub udělá přítlačnou sílu a brzdné či akcelerační síly přenáší tření mezi kolem a nábojem. Snižování tohoto tření tedy není žádoucí. Potřebnou službu udělá.
- Ani šrouby se nemají mazat. Když výrobce počítal z potřebné osové (můžeme říci přítlačné) síly, stoupání závitu a průměru šroubu potřebný utahovací moment, započetl suché tření. Pokud šroub namažete, přitáhnete kolo stejným momentem mnohem víc a hrozí deformace – například vymačkávání hliníkových disků (čehož paradoxním následkem je opět nečekané povolení). Navíc mazané spoje mají součinitel tření velmi variabilní a mohou se chovat nevypočitatelně.
- Nikdy nedotahujte šrouby „pneumatickou pistolí“ ani jinými rázovými utahováky (v poslední době se mezi kutily šíří i výkonné akumulátorové typy). Nemáte v nich cit a snadno přitáhnete kolo, které si nesedlo, zůstalo nakřivo, je pod ním nečistota. Po pár metrech jízdy bude povolené. Navíc neodhalíte šroub s poškozeným závitem – oficiální servisní postupy velí takový vyměnit. Pokud rázový utahovák máte, můžete jej s trochou rozvahy používat pro demontáž. Když se však nějaký šroub brání, netrapte ho pistolí půl hodiny - rázové namáhání může být velmi destruktivní. Lepší šanci na uvolnění šroubu bez zalomení dává prodloužení klíče trubkou. Šrouby proto zatočte vždy ručně, poté lehce utáhněte ještě s koly ve vzduchu. Finálně utáhněte poté, co auto spustíte na zem.
- Momentový klíč byste mít měli – slušný s rozsahem 40 až 200 N.m dnes koupíte už za 3000 Kč. Utahovací moment stanovuje výrobce vozidla (nejběžněji 120 N.m).
- Pokud momentový klíč nemáte, utahujte běžným klíčem na kola bez prodlužujících násad „vší silou“. Slovní spojení „vší silou“ platí pro muže o hmotnosti asi 75 kg, který nesportuje ani se neživí manuální prací. Pokud jste silnější, tak se trochu kroťte. V žádném případě na klíč nešlapejte či dokonce neskákejte.
- Zkontrolujte nahuštění kol - že budou po půl roce na původním tlaku, to je málo pravděpodobné.
- Po pár kilometrech jízdy zastavte a překontrolujte klíčem dotažení šroubů. Zejména pokud jste je před tím neutahovali „momenťákem“.
