Vodíkové Nexo je natankované: Jak dlouho to trvalo a jaký zbývá dojezd?
Po zhruba 150 kilometrech, převážně na dálnici, jsme se dostali k další plnící stanici, kde se nám konečně podařilo naplnit tři nádrže testovaného Hyundai Nexo.
A hned na začátek si asi budeme muset nasypat popel na hlavu. Neúspěch naší první zastávky totiž nejspíš nespočíval v chybě terminálu, ale trochu kostrbatému a námi ne-tak úplně pochopenému postupu.
Po vložení karty nás totiž terminál opětovně vyzýval k jejímu plynulému vyjmutí, což jsme si ale automaticky přeložili jako vyjmutí pomalé. A právě v tomhle drobném nepochopení zřejmě spočíval problém. Když jsme totiž dorazili k plnicí stanici Shell v německém městě Monchengladbach, problém s nečitelnou kartou se opakoval.
Když jsme ale lehce frustrovaní neúspěchem vytáhli kartu z automatu rychleji, najednou vše fungovalo. Ověřili jsme si teorii ještě několika pokusy a nakonec zjistili, že automat je schopen s námi komunikovat v češtině. Po aktivaci plnící stanice pak skutečně stačilo jen připojit plnicí hadici, zkontrolovat její zajištění, zvolit tlak 700 barů a stisknout tlačítko Start.
Stanice nejdřív do vozu poslala jen malé množství vodíku, aby se ujistila o těsnosti připojení a zbývajícím množství vodíku v nádrži s kapacitou 6,33 kg. Po chvíli ale v plnění pokračovala a za cca pět minut bylo hotovo. Do auta jsme dostali 5,3 kilogramu plynu, což nás vyšlo na 50,35 euro - cca 1.300 Kč. Na základě průměrné spotřeby 1,3 kg na 100 km nám pak Nexo vypočetlo zbývající dojezd 578 kilometrů.
Jenže s tím asi ještě zahýbeme na německých dálnicích, kde hodláme auto pořádně prohnat a sledovat jeho spotřebu. Dokud jsme se totiž pohybovali ve městě a na předměstí, pohybovala se spotřeba okolo 1,1 kg/100 km. Po nájezdu na dálnice, kde stabilně držíme rychlost okolo 130 km/h, se však zvedla na 1,3 kilogramů.
Jak vlastně jede?
Samotný zážitek z jízdy nejspíš shrneme v samostatném článku, ale alespoň něco málo ve zkratce. Nexo se zatím chová jako normální elektromobil. Je příkladně tiché, podvozek je komfortně odladěn, řízení není zbytečně přeposilované a jízda s ním je vyloženě pohodová. Na rozdíl od řady prémiových elektromobilů sice nenabídne takové zrychlení a pocit vtažení do sedaček, rozhodně s ním ale nejsme za brzdu provozu. Když jsme navíc s plnou nádrží (konečně) deaktivovali Eco režim, Nexo citelně ožilo.