Volkswagen Beetle: Dva moderní nástupci Brouka (3. díl)

Že Volkswagen plánuje ideového nástupce tehdy stále ještě vyráběného Brouka, bylo jasné na autosalonu v Detroitu 1994. Tam se pochlubil žlutou studií Concept One. Vývoj byl mimochodem zahájen o dva roky dříve. Následovala prestižní ženevská výstava, kde byl prezentován pro změnu červený kabriolet stejného názvu. Všem bylo jasné, odkud vítr vane. Vystouplé blatníky, boční prahy i přední kulatá světla dávala jasně najevo, který vůz byl inspirací. Na designu se podíleli Peter Schreyer a hlavně duo J Mays a Freeman Thomas z kalifornského designérského centra automobilky v Simi Valley.

Volkswagen Brouk: Kulaté auto bez budoucnosti jezdí po celém světě (1. díl)

Prototypy byly postaveny na podvozku tehdy chystaného Pola třetí generace 6N. Odborná i laická veřejnost přivítala obě verze s nadšením... O rok později na ženevském autosalonu vystavil VW kabriolet znovu a oznámil přípravy sériové výroby. Zvažovaná technika vypadala jako z říše snů: turbodiesel 1.9 TDI/66 kW (90 k) s pětistupňovou převodovkou a systémem start-stop Ecomatic, tříválec 1.4 TDI/50 kW (68 k) spřažený s 18kW (25k) elektromotorem a právě elektrická jednotka Siemens, ovšem s 37 kW (50 k) a dvoustupňovým automatem. Na takovou techniku ale bylo ještě příliš brzy... Černý uzavřený vůz z Tokia 1995 se nejdříve jmenoval Concept Two, záhy ovšem dostal logický název Beetle. Vývoj trval ještě dalších 22 měsíců, ale v tomto případě už šlo o produkční předobraz.

Do série

Sériová verze měla premiéru 5. ledna 1998 na detroitské NAIAS. Už nesla definitivní pojmenování New Beetle, které se používalo globálně. Coby základ posloužila platforma Golfu čtvrté generace (A4, PQ34), interně byla modelová řada značena jako Typ 9C, americké specifikace měly svébytný kód 1C. To také znamenalo krátký rozvor 2515 mm, ale proporcím prvního novodobého Brouka nijak neuškodil. Výroba se rozběhla už v říjnu 1997 v hlavním závodě v německém Wolfsburgu.

VW Brouk: Vzduchem chlazených klasiků se vyrobilo 21,5 milionu, poslední v roce 2003 (2.díl)

Auto bylo 4,13 m dlouhé, 1,72 m široké a 1,51 m vysoké a vážilo minimálně 1180 kg. Oblá karoserie se nemohla chlubit bůhvíjakou aerodynamikou, součinitel odporu vzduchu 0,38 byl vysoký i na tehdejší dobu. Jenže tady šlo o styl zvenčí i uvnitř. Některé prvky v interiéru odkazovaly na originály: jediný sdružený přístroj pod tříramenným volantem, vázička na květinu, madlo před spolujezdcem... Zavazadelník v zádi pojal jen 209 l nákladu, dal se alespoň rozšířit na 527 l. Hodnoty nízké, ale zákazníci praktičnost neřešili.

Druhá beetlemánie

Zejména v USA se strhla nová „beetlemánie“, i když některým vadilo, že si New Beetle nezachoval původní koncepci. Zájemci neváhali dealery přeplácet, místo základních 18 tisíc dolarů jim dávali s klidem o sedm tisíc více. Nový Brouk byl určen hlavně pro Severní Ameriku, prodával se však po celém světě. Začínal s osvědčeným benzinovým čtyřválcovým dvoulitrem o výkonu 85 kW (116 k) s dvouventilovou technikou a nám rovněž dobře známým 1.9 TDI/66 kW (90 k) se vstřikovacím čerpadlem. „Americký“ dvoulitr dával 86 kW (117 k). Základem byla pětistupňová manuální převodovka, kterou doplňoval čtyřstupňový automat. Brzdy měl New Beetle kotoučové, ty přední odvětrávané.

Nevýhodu představovala rozměrná palubní deska, která se táhla od zaobleného čelního skla hluboko do interiéru. Měly ji už prototypy. V roce 1999 se produkce přestěhovala natrvalo do mexické Puebly. V červnu rozšířil nabídku další dobře známý agregát 1.8 Turbo, tedy pětiventilový čtyřválec DOHC tradičního objemu 1781 cm³ se 110 kW (150 k), respektive 112 kW (152 k) pro americké modely Turbo (s výsuvným zadním spoilerem) a Sport. Dvouventilová benzinová šestnáctistovka se 74 kW (101 k) se dodávala jen krátce, na přelomu let 1999 a 2000, brzy ji doplnila a záhy vystřídala o kilowatt výkonnější verze. Prodeje v USA kulminovaly právě v devětadevadesátém, kdy si klienti koupili 83,4 tisíce nových aut. Nabažili se rychle...

Vzhůru na okruhy!

V roce 1999 se zrodila čtyřicítka aut pro značkový pohár. Na úpravách karoserie spolupracovala firma Heggemann, se kterou měl Volkswagen Motorsport smlouvu. Od sériových sourozenců se speciály lišily rozměry, byly překvapivě o nějakých 5 cm kratší (4,08 m) samozřejmě o 8 cm širší (1,8 m) a seděly o 6 cm blíže asfaltu (1,45 m). Motor 2.8 VR6 dával 150 kW (204 k) a doplňovala jej šestistupňová rychlostní skříň, přední pohon zůstal.

O výškově nastavitelný podvozek s tlumiči a pružnami Bilstein se postarali specialisté H&R, patřičně posílené brzdy s ABS nesly logo ATE, vpředu s pevnými čtyřpístky Alcon, zadní plovoucí třmeny vydržely sériové, stejně jako spojka! Uvnitř nechyběla klec, airbag pilota, hasicí přístroj, šestibodové pásy, bezpečnostní nádrž a další nutné prvky. Elektroniku včetně záznamu dat dodalo Magnetti Marelli. Ta byla vylepšena v roce 2002, kdy se navíc zvedl výkon díky nové řídicí jednotce motoru a zlepšilo chlazení.

RSi

Ostrých okřídlených RSi se od října 2000 do března 2003 (po prototypu z podzimu 1999) vyrobilo jen 250 kusů včetně kabrioletů. Zkratka znamenala RennSport injection. Šlo o jediný New Beetle s pohonem všech kol 4Motion a spojkami Haldex. Vpředu trůnil VR6 s vyšším objemem 3,19 l a výkonem 165 kW (224 k) doplněný o dvojitý výfuk Remus. Spouštěl se tlačítkem na středové konzole vedle páky parkovací brzdy. Newtonmetry posílal na obě nápravy šestistupňový manuál.

Vzhledově RSi vycházely z pohárových závoďáků včetně velkého zadního křídla, byly 4,15 m dlouhé, takřka 1,48 m nízké, pod o skoro 9 cm oproti základu vytažené blatníky se vešla osmnáctipalcová kola OZ Superturismo s pneumatikami 235/40. I jejich rozchod byl širší. Přední cestující si hověli v anatomech od Recara, interiér měl prvky z hliníku a karbonu, specifické přístroje i vlastní audio. Kůže zářila oranžově. Za zadními sedadly se nacházela vzpěra zpevňující karoserii. I přes hmotnost 1515 kg zvládla RSi stovku z klidu za továrně udávaných 6,7 s a jela 225 km/h. Při novinářských testech bylo naměřeno zrychlení ještě o tři desetinky lepší...

Dune

Žlutý „terénní“ New Beetle Dune z autosalonu v Los Angeles 2000 zaujal zvýšeným podvozkem, odnímatelnou prosklenou střechou a osmnáctipalcovými koly. Šlo o odkaz na plážové buginy, které vznikaly přestavbou původních vzduchem chlazených Brouků. Poháněl jej motor VR5 2,32 l se šestistupňovou manuální převodovkou. Ten se s výkonem 125 kW (170 k) dostal v říjnu 2000 do sériových verzí. Čtyřválec 1.9 TDI se začal tenkrát dodávat také se vstřikováním čerpadlo-tryska a 74 kW (101 k).

V říjnu 2001 přišla na trh základní zážehová čtrnáctistovka DOHC 16V. Z objemu přesně 1,39 l dávala 55 kW (75 k). Agregát 1.8 Turbo debutoval na starém kontinentu v červnu 2002 ve výkonnější variantě se 132 kW (180 k), americký Turbo S dával 134 kW (182 k), zahrnoval sportovní podvozek, šestistupňovou manuální převodovku a nastavitelné zadní křídlo ze starší verze Turbo s osmnáctistovkou.

Kabriolet, Ragster a facelift

Na počátku roku 2003 měla v Detroitu premiéru sériová verze kabrioletu (Typ 1Y). Střecha pod krytem výrazně přečnívala záď, také vzpomínala na původní otevřené vozy z karosárny Karmann. Moderní Brouk také procházel postupnou cizelací: ve vnějších zpětných zrcátkách se objevily přídavné směrovky, modro-bílé emblémy Volkswagenu nahradily jiné v šedém chromu, zadní otočný znak byl nahrazen statickým a spolujezdec přišel o zámek dveří. Tyto úpravy souvisely se zavedením standardního dálkového centrálního zamykání.

Koncept Ragster z NAIAS 2005 měl nižší shrnovací plátěnou střechu. Jak se ukázalo stal se vlastně předobrazem druhé generace moderního Beetlu. Motory 1.9 TDI ve verzi PD (Pumpe-Düse) posílily v květnu 2005 na 77 kW (105 k), nepovedenou konstrukci však Volkswagen postupně do konce dekády vyřazoval z koncernové nabídky, až ji docela zařízl.

Na IAA 2005 se ukázal modernizovaný model. Měl na stranách plošší blatníky s výraznějším prolisem, přední směrovky zeštíhlely a byly nyní hranatější, změnila se i spodní část nárazníku. Mírnou úpravou prošly nyní oválné reflektory, ty koncové navíc dostaly jinou grafiku. Základní kulatý tvar ale všem zůstal. Hlavně pro USA byl určen zážehový řadový pětiválec 2,48 l/110 kW (150 k), zpravidla kombinovaný se šestistupňovým tiptronicem.

Limitky i koncepty

Během výroby se prodávala spousta limitovaných edic (například tradiční Wolfsburg Edition, en Vogue, Sport Edition s výsuvným křidélkem, IQ, Vapor Blue, Reflex Yellow, Color Concept, Satellite Blue, Malibu, Style, Champagne, Dark Flint, United, Red, Triple White, Rock, BlackOrange, Barbie, výroční 10 Aniversario ke kulatému jubileu, Hot Wheels, Blush, Freestyle a závěrečná Final Edition). Byly vybavovány například většími sedmnáctipalcovými koly, bočními airbagy, ESP, tempomatem, mlhovkami, elektrickými okny, alespoň manuální klimatizací, hliníkovými pedály a dalšími doplňky, prosklenou střechou, vyhřívanými koženými sedadly, bederními opěrkami, koženým volantem a řadicí pákou, zatmavenými bočními a zadními okny a kabriolety elektrohydraulicky ovládanými střechami.

Mexická produkce New Beetlu byla zastavena v červenci 2010. I přes pád odbytu v USA zde zaznamenal za celou dvanáctiletou kariéru 594 tisíc prodaných exemplářů. Islanďané mu mimochodem říkali Bjalla. Od září téhož roku ovšem montovala ve vietnamském Haifongu auta ze stavebnic World Auto Company Limited, kromě jiného i místní oficiální importér. CKD kity sestavovala ještě v říjnu 2018, aktuálně už New Beetle v nabídce není.

Z konceptů, které vznikly mimo automobilku, byl nejzajímavější dvoumístný otevřený Kamei Beetster (1999), ten dával vzpomenout tvarem bočních oken na první prototypy kabrioletů z konce 40. let. 

Ženeva živě: EDAG Biwak - klon Volkswagenu New Beetle

Beetle

Druhý a poslední moderní Beetle (už bez přídomku New, ale jmenoval se tak i předchůdce v Mexiku) byl prezentován 18. dubna 2011, odhalení probíhalo najednou na třech místech: v Berlíně, New Yorku a Šanghaji. Používal platformu Golfu A5 alias PQ35, ale s kratším rozvorem 2537 mm. Tentokrát nesl interní kódové označení Typ 5C. Palubní deska s jediným sdruženým přístrojem nebyla tak mohutná jako u předchůdce, také vnější tvary se více přiblížily originálům. Stáli za nimi Walter de Silva a Marc Lichte.

VW Beetle: Ze života hmyzu vol. 3

Výroba v Pueble začala 15. července 2011, uvedení na trhy proběhlo až během podzimu. Byl k dostání s přímovstřikovými čtyřventilovými čtyřválci 1.2 TSI/77 kW (105 k), svébytným „twinchargerem“ 1.4 TSI/118 kW (160 k) s kompresorem i turbodmychadlem a 2.0 TSI/147 kW (200 k). Nechyběly ani common-railové turbodiesely, zpočátku pouze 1.6 TDI/77 kW (105 k). Po nezdaru s Pumpe-Düse Volkswagen kapituloval a přešel na konvenčnější řešení. Pro USA se dodávaly jen výkonné dvoulitry s oběma druhy pohonných látek a alternativně k nim zůstal atmosférický benzinový pětiválec 2,48 l se 125 kW (170 k).

Evropské modely vyjma slabších TDI měly standardně šestistupňové manuální převodovky a volitelně DSG se šesti, případně sedmi stupni, verze pro USA ovšem pětistupňová přímo řazená ústroji a automaty se šesti rychlostmi, šestirychlostní dvouspojky byly určeny pouze naftovým motorům.

Větší

Poslední Brouk značně narostl: měřil skoro 4,28 m, byl takřka 1,81 m široký a alespoň 1,47 m vysoký. Ale také přibral na minimálně 1270 kg. „Kufr“ měl v základním uspořádání už slušnějších 310 l. Střecha u kabrioletů tentokrát nevyčnívala. Poprvé se otevřená verze představila na autosalonu v Los Angeles v listopadu 2012 a tehdy se také začala prodávat. Na francouzském trhu se Beetle vrátil k oficiálnímu názvu Coccinelle (beruška), v Itálii mu říkali tradičně Maggiolino a v Brazílii Fusca, u New Beetle se tato pojmenování nepoužívala.

Volkswagen New Beetle Cabriolet

Ostrý Beetle R zůstal v podobě prototypu. Beetle dostal alespoň sportovní balíček R-Line. Dvoumístný koncept E-Bugster (NAIAS 2012) poháněl elektromotor o výkonu 84 kW (114 k). Roadster dostal i pevnou odnímatelnou střechu, tedy hardtop. Od února 2012 se dodával silnější a větší turbodiesel 2.0 TDI/103 kW (140 k).

Pocta GSR

Žlutočerná limitka GSR v počtu 3,5 tisíc kusů z května 2013 vzpomínala na stejnojmenného předchůdce z první poloviny 70. let na základě Brouka 1303 S a poháněl ji 2.0 TSI s 210 koňmi (155 kW), tedy motor převzatý ze šestkového Golfu GTI. Akcelerace z 0 na 100 km/h jí trvala jen 7,3 s a dosahovala 229 km/h. Drsný chlapácký Beetle Dune se objevil v Detroitu 2014, nejprve zůstalo pouze u studie, tentokrát zlaté.

TEST Volkswagen Beetle 1.4 TSI DSG Dune – Brouk do terénu?

V říjnu téhož roku se rozloučila nepříliš povedená jednotka TSI 1,39 l s turbem i mechanickým přeplňováním, aby ji nahradila takřka plnohodnotná čtrnáctistovka se 110 kW. Došlo také k omlazení nabídky TDI: dvoulitr (ve skutečnosti měl objem necelého 1,97 l) místo jediné varianty nabídl hned dvě: s 81 a 110 kW (110, respektive 150 k).

V roce 2015 byl pětiválec pro Státy vystřídán čtyřválcem 1.8 TSI o totožném výkonu. Na významných trzích se prodávaly různé speciální série (Black Turbo Launch Edition, Turbo Black, Fender, Remix, Black, White, retro 50s, 60s a 70s Edition, Xbox, iBeetle, Beetles Edition, Karmann, Classic, Allstar, Wave). Ve spolupráci s týmem Andretti Autosport vznikly Beetle GRC pro zámořský Global Rallycross Championship.

Vyhlazování vrásek

Drobná modernizace jara 2016 přinesla nové užší nárazníky, jinak se Beetle nezměnil, příplatkovou výbavu rozšířila koncová diodová světla. Konečně se také dal koupit Dune. Akční modely nesly názvy Denim, Pink, Coast (s retro koly), 53 Edition inspirovaná filmovým Herbiem a nesměla chybět ani Final Edition.

Produkce v mexické Pueble byla definitivně ukončena 10. července 2019. Zatímco v roce 2013 vzniklo rekordních 109,5 tisíce Beetlů této generace, předloni jen 59,5 tis. a loni už pouze necelých 38. Proti Mini, jehož odbyt je takřka trojnásobný, neměl druhý moderní Brouk vůbec žádnou šanci. A zájem o něj rychle opadl.

Neúspěch kvůli ceně

Byl pořád dražší a neměl tolik karosářských variant... Neuspěl ani v USA, kam jich zamířilo jen 176 tisíc z celkových 554 tisíc vyrobených. Uzavřená verze se neudržela ani na trhu v domácí zemi značky: Německu – na rozdíl od výrazně dražších kabrioletů. Je pravdou, že oproti New Beetlu se jeho nástupce prodával za výrazně nižší ceny. Zatímco při uvedení na náš trh před více než dvěma dekádami stál 715 tisíc a ceny léty a novými verzemi jen zvolna padaly k půl milionu, Beetle 1.2 TSI stál od 380 tisíc korun, po modernizaci činila základní cena 425 tisíc. Nebyl typicky ženským autem, za jeho volantem potkáte i muže. Přesto musel skončit, nevyplácel se...

Zdroje: Volkswagen Česká republika, VW Press UK, AWP, Wikipedia, World Auto (vw.com.vn), Carstyling.ru, Carsalesbase.com

Foto: Volkswagen