Východoněmecká legenda IFA je skoro zapomenutá. Připomeňte si slavné náklaďáky!

IFA je zkratkou pro sdružení Industrieverband Fahrzeugbau, které vzniklo ve druhé polovině čtyřicátých let dvacátého století na příkaz sovětské vojenské správy v Německu. Pod křídla tohoto sdružení patřily mimo jiné i automobilové a motocyklové značky Robur, Barkas, Multicar, Wartburg, Trabant, MZ a Simson.

Přímo pod značkou IFA byly ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století vyráběny například osobní automobily F8 a F9, vycházející z předválečných automobilů značky DKW s tehdy moderními dvoutaktními motory a pohonem předních kol. Na první z této dvojice pak navazují vozy Trabant, zatímco na ten druhý Wartburg.

Značku IFA vedle osobních automobilů nesla i řada nákladních vozidel. První z nich s označením H3 se zrodil na základech válečné techniky na příkaz již zmiňované vojenské správy SSSR. Výchozím bodem pro vývoj třítunového nákladního vozu H3 byl projekt jeden a půl tunového vozidla Auto-Union AU 1500 původem z roku 1941, k jehož výrobě nedošlo.

Pamatujete si značku Robur? Připomeňte si příběh nákladních vozů z NDR

K pohonu pak byl použit zážehový řadový šestiválec Maybach HL 42, poskytující z objemu 4,2 l výkon 74 kW. Tento motor byl původně pohonnou jednotkou polopásových transportérů Sd.Kfz. 250, Sd.Kfz. 251 a Sd.Kfz. 11. Pro výrobu nákladních automobilů H3 byly určeny motory ze skladových zásob a díky tomu vzniklo jen 852 vozidel.

Model H3 s rozvorem náprav 3000 mm a celkovou délkou 5945 mm byl vyráběn v letech 1947 až 1949 v bývalém podniku VEB HORCH Kraftfahrzeug- und Motorenwerke Zwickau a i díky tomu je v jeho názvu písmeno H. V prvních letech výroby ostatně nesl tento model i značku Horch a je prvním z linie nákladních vozidel značky IFA se stal až po založení výše zmíněného sdružení v roce 1948.

Legendy východního bloku: Velkoprostoroví mistři

IFA H3A představuje přímou evoluci modelu H3, od nějž se na první pohled odlišuje výrazně delší kapotou motoru i tvarem kabiny. Zásadním rozdílem je pak i použitá pohonná jednotka, kterou u tohoto modelu představuje vznětový čtyřválec o objemu 6,0 l a nejvyšším výkonu 59 kW. Nákladní automobil s nosností 3,5 tuny dosahoval nejvyšší rychlosti 70 km/h a bez větších změn byl vyráběn v letech 1950 až 1958.

Vedle základního provedení H3A určeného pro montáž valníkových, sklápěcích a skříňových nástaveb byl tento zástupce značky IFA vyráběn i jako tahač návěsů a dočkal se i odvozených provedení. Za označení Z3 se ukrývalo vozidlo se zkráceným rozvorem náprav a krátkou korbou, které bylo určeno pro tahání soupravy dvou vleků. Podvozek H3A pak posloužil i jako základ pro autobus H3B.

IFA H6 byl středně těžký nákladní automobil, který s nosností 6,0 tun doplňoval menší model H3A a byl představen na veletrhu v Lipsku v roce 1951. Výroba vozidel modelové řady H6 probíhala ve Werdau v letech 1952 až 1959. Nástupce se tato vozidla nedočkala, i když se na něm pracovalo, ale vzhledem k tehdejší politické situaci bylo rozhodnuto o dovozu těžkých nákladních vozidel značek Tatra a Kamaz.

Pod elegantní dlouhou kapotou vozidel modelové řady H6, pokračujících v tradici značky Horch spolu s vozidly H3A, byl podélně uložen vznětový řadový šestiválec. Ten měl nejprve objem 9,0 a výkon 88 kW. Následně byl používán motor o objemu 9,84 l s výkonem 110 kW a vrcholem se stala vznětový šestiválec o výkonu 140 kW. Převodovka byla vždy manuální pětistupňová.

Trabant 601 (1963-1990): Zastaralý a vysmívaný modrofuk je dnes kultem

IFA S4000-1 přímo navazuje na model H3A a je evolucí modelu S4000, vyráběného krátce pouze v letech 1958 a 1959. Příbuzenské vazby se staršími modely odhaluje vzhled přídě, kapoty motoru i kabiny, který je až na malé detaily prakticky identický. Změnám se naopak nevyhnula technika, a jejich výsledkem bylo zvýšení výkonu i nosnosti.

Nákladní vozidla modelové řady S4000-1 z let 1959 až 1967 byla osazena vznětovým čtyřválcem o objemu 6,0 l, disponujícím nejvyšším výkonem 66 kW a točivým momentem 310 N.m. Převodovka byla manuální pětistupňová. Vozidlo s nosnosti 4,0 tuny bylo vyráběno v řadě provedení s rozvory náprav od 2500 přes 3250 a 3550 až 3900 mm. Vyrobeno mělo být celkem kolem 21.000 vozidel S4000-1 a kromě východoněmeckého trhu byly tyto nákladní automobily dodávány i do Polska, Bulharska, Vietnamu a na Kubu. 

Wartburg v nové době: Rychlý konec a krátká naděje na návrat

IFA W50 z let 1965 až 1990 známe poměrně dobře i z našich silnic. Není divu, vždyť se jedná o nejrozšířenější nákladní automobil z bývalé NDR, který má na své kontě 571.789 exemplářů vyrobených ve zhruba 60 variantách. Vyobrazení tohoto vozidla bylo dokonce i na východoněmeckých bankovkách s hodnotou pěti marek.

Vývoj nového nákladního vozidla, jímž měla být nahrazena modelová řady S4000-1 byl zahájen již ve druhé polovině padesátých let a v první polovině šedesátých let již byly dokončeny prototyp W45 s nosností 4,5 tuny, ale nakonec i díky zásahu tehdejšího vedení Německé demokratické republiky, v jehož čele stál Walter Ulbricht, došlo k přepracování na nosnost pěti tun.

IFA W50 byla vyráběna od roku 1965 v závodě Automobilwerke Ludwigsfelde postaveném přímo pro tato nákladní vozidla. Pohonnou jednotkou byl vznětový čtyřválec o objemu 6,56 l s výkony od 81 do 92 kW, který spolupracoval s pětistupňovou manuální převodovkou. Na základní verzi s rozvorem náprav 3200 mm navazovalo provedení W50 L s rozvorem náprav prodlouženým na 3700 mm. Ve druhé polovině šedesátých let byl uveden model W50 LA s přiřaditelným pohonem předních kol. 

Mrtvé značky: Melkus – Znáte východoněmecké sporťáky s technikou Wartburgu?

IFA L60 představuje poslední sériový nákladní automobil značky IFA, který by uveden v roce 1987 a vyráběn do srpna roku 1990. Na svém kontě má L60 celkem 20.289 vyrobených vozidel. V nabídce značky IFA po celou dobu produkce doplňoval starší modelovou řadu W50, ale podle dlouhodobých plánů ji měl postupně nahradit.

Nákladní vozidla modelové řady L60 s nosností 6,2 tun byla k dispozici v různých provedeních s rozvory náprav od 3200 do 3860 mm, k jejichž pohonu sloužil vznětový řadový šestiválec, který z objemu 9,16 l poskytoval nejvyšší výkon 132 kW a točivý moment 634 N.m. Standardem byla osmistupňová převodovka a pohon všech kol. Od roku 1988 byla k dispozici i provedení s pohonem pouze zadních kol.

Na jaře roku 1990 na základě memoranda o porozumění oznámil podnik Automobilwerke Ludwigsfelde, který produkoval nákladní vozidla značky IFA, strategické partnerství se společností Daimler-Benz. V důsledku toho by měl být vyvinut nový typ vozidla nazvaný IFA 1318. Kabinu měl dodávat Daimler-Benz, zatímco podvozek, motory a převodovky byly z produkce východoněmeckých společností. 

Prototyp nového nákladního vozu značky IFA byl v jejím výrobním podniku představen začátkem května roku 1990, ale již v červenci stejného roku byla spolupráce na vývoji nového typu s ohledem na změny v politické situaci Německa ukončena. Vozidla značky IFA podle provedeného průzkumu již neměla na otevřeném trhu šanci na úspěch. Automobilwerke Ludwigsfelde díky tomu již v roce 1991 zahájil výrobu užitkových vozidel značky Mercedes-Benz a následně se od roku 1994 stal součástí tehdejšího koncernu Daimler-Benz AG.