Automobily z tajemné KLDR. Připomeňte si díla severokorejských výrobců!

Korejská lidově demokratická republika patří kvůli svému tuhému komunistickému režimu mezi nejtajemnější státy světa. Na západ ze země míří jen minimum informací, které jsou navíc detailně zcenzurované, a tak je otázkou, co je vlastně pravda. Tajemstvím je zahalen také severokorejský automobilový průmysl. Víme, že automobilové továrny i v KLDR existují, co ale vyrábějí, je vlastně velká neznámá, a tak všechny informace uvedené v tomto článku berte s rezervou.

V Severní Koreji existuje hned několik výrobců vozidel, které je dodávají tamější armádě, službám hromadné dopravy, firmám nebo těm pár šťastlivcům, kteří si mohou dovolit osobní vůz.

Tím vůbec nejstarším severokorejským producentem aut je továrna Sungri v městě Tokčchon. Fungovat začala v roce 1950, pod názvem Tokčchonský automobilový závod, přičemž od zahájení produkce se zaměřovala hlavně na produkci nákladních vozidel, vedle toho v ní ale vznikly i modely Achimkoy (kopie GAZ M20 Poběda), Jaju (klon Volkswagenu Passat) nebo Sungri 4.10 (GAZ 69).

Právě s ruským GAZem tuto automobilku spojují i další díla. Sungri 58 byl kopií nákladního GAZu 51, Sungri zase 61 zase GAZu 63.

Korejci hovořili na začátku osmdesátých let až o 20.000 vyrobených vozidlech ročně, střídmé odhady ale naznačovaly, že to bylo spíše 6.000 až 7.000 aut ročně. Poslední číslo z roku 1996 pak hovořilo jen o 150 postavených vozidlech.

Severní Korea před 43 lety nakoupila tisíc automobilů Volvo. Dodnes je nezaplatila

O továrně Sungri dlouho nebylo slyšet, loni se ale opět připomněla. Navštívil ji totiž sám severokorejský vůdce Kim Čong Un, který se při této příležitosti nechal vyfotit s nejnovějším dílem továrny. Jedná se o pětitunové nákladní vozidlo, které podle severokorejské propagandy dokazuje, že zoufalé snahy nepřátelských sil zablokovat pokrok KLDR posílily nezdolného ducha korejských dělníků a přiměly je vytvořit velký zázrak, který ohromuje svět.

Korejci též tvrdí, že nový nákladní automobil projevuje revoluční duch soběstačnosti. To by naznačovalo vlastní vývoj, který Severokorejci skutečně zdůrazňují, bližší pohled ale dokazuje, že se ve skutečnosti využívá starší komponenty od Nissanu. Do Severní Koreje se technika s největší pravděpodobností dostala z Číny (jak je to v této zemi zvykem), nejspíše od firmy Dongfeng a její divize Zhengzhou Nissan Automobile.

Spíše než Sungri je však známá automobilka Pyeonghwa, která se zabývá osobními automobily. Založena byla v roce 1999 jako společný podnik jihokorejské Církve sjednocení a severokorejské korporace Ryonbong General. Zakladatel Son-mjong Mun podnik viděl jako prostředek ke spolupráci mezi oběma částmi rozdělené Koreje, s čímž souvisí i název, Pyeonghwa znamená v překladu „mír.“

Tato bohulibá myšlenka ale nakonec nevyšla, firmě se nedařilo, a tak ji v roce 2013 kompletně převzala severokorejská vláda. Právě v roce 2013 se hovořilo o konci výroby, po změně majitele ale automobilka sídlící ve městě Nampcho funguje podle všeho dál.

Od začátku se tato továrna zaměřovala na montáž automobilů z dílů dovezených ze zahraničí, spolupracovala hlavně s čínskými automobilkami. Vůbec prvním automobilem z dílny této továrny byl každopádně Pyeonghwa Hwiparam, což byl 4,1 metru dlouhý čtyřdveřový sedan na bázi Fiatu Siena, což byl model odvozený od známějšího Palia. Fiatem byla původně také osobní dodávka Pyeonghwa Ppoggugi, neboli tehdejší Dobló.

Další vozy byly zase původně čínské provenience. Zmiňme 4,6 metru dlouhý sedan Pyeonghwa Hwiparam (licenční Brilliance BS4), sedmimístné SUV Pyeonghwa Ppoggugi II (Shuguang SUV 4x2) nebo pětimístné MPV Pyeonghwa Ppoggugi 4WD (Shuguang Dawn). Zajímavým dílem byl též Pyeonghwa Junma, tento 5,1 metru dlouhý luxusní sedan s pohonem zadní nápravy byl původně jihokorejský SsangYong Chairman H, který využíval základ Mercedesu W124.

Jestliže zpočátku své existence Pyeonghwa dokonce vyvážela svá auta do Vietnamu, dnes už se zaměřuje výhradně na domácí severokorejský trh. I když kdo ví, jestli vůbec něco vyrábí. Na internet uniklé propagační materiály z showroomu značky v severokorejském Pchjongjangu sice naznačují portfolio až 25 modelových řad, jenže ve všech případech to jsou jen rebrandovaná auta z Číny (včetně třeba staršího Volkswagenu Passat). A tak je otázka, zda se opravdu v Koreji montují, nebo zda se dováží z nejlidnatější země světa a v KLDR se jim pouze změní loga. Něčemu takovému bychom se vůbec nedivili...

Video: Takhle se v komunistické Severní Koreji „prodávají“ auta

Firma každopádně zřejmě nikdy nepřekonala jen pár stovek vyrobených aut ročně (v roce 2011 prý vyrobila 1.450 vozů), a to přestože má továrna údajně kapacitu na produkci 10.000 automobilů za rok.

Vozy od Sungri a Pyeonghwa ale nejsou jediná severokorejská díla. V osmdesátých letech vznikla v KLDR kopie Mercedesu 190 E, tzv. Kaengsaeng 88 či Pyongyang 4.10, která se nakonec podle všeho nevyráběla. Kumphyong se pak zaměřuje na užitková vozidla různých velikostí (hlavně původem od čínského Brilliance), zatímco Chongjin zase na autobusy nebo trolejbusy. V minulost Korejci v této souvislosti dokonce spolupracovali s maďarským Ikarusem. Trolejbusy se vyrábí v v továrně v Pchjongjangu, kterou tento týden navštívil Kim Čong Un. Při návštěvě prohlásil, že po chystané druhé modernizaci se závod má stát jedním z nejlepších výrobců trolejbusů světa. O schopných a kvalitních produktech pak prohlásil, že jsou pyšným dílem ukazujícím revolučního ducha soběstačnosti severokorejských pracovníků.