Náš čtenář si na sněhu a ledu vyzkoušel klasická Porsche!

Řidič Multivanu se mi představuje jako Martin, vzhledem připomíná Jasona Stathama a mažeme si to mrazivým ránem od švédského městečka Are po zledovatělých a sněhem pokrytých cestách krajinou občas prolnutou nějakým menším červeným domkem s bílými okny.

Všude lesy, jezera a spousta sněhu zářícího v prvních paprscích slunce. Všechno je tu kousek, pokud však v tomto slově spatřujete obvykle hodinu jízdy. Martin se představuje jako jeden z instruktorů a ptám-li se na zkušenosti, skromně z něj pomalu padá vítězství v britském rally šampionátu i drobnost typu toho nejlepšího v PWRC roku 2003.

Po chvíli uhýbá ze široké silnice na cestu tak pro jedno auto, která jak se dozvídám sloužila posledních pár dní jako tréninkový track teamu M-Sport před nadcházející Švédskou rally (led, stromy a sněhové bariéry…). Za pár okamžiků na nás mává postarší Švéd u skútru, který je majitelem přilehlých pozemků a parkujeme před malou chatou, kde nás čeká ranní brífink. Ten vede chlapík, kterého jsem už taky někde viděl. Unaveným mozkovým buňkám chvíli trvá než si vzpomene na Terryho, který mě už nejednou instruoval na Salzburgringu a následně ukazoval, co vše se dá dělat s Jagem XKR-S nebo F-Type R.

Terry si nepotrpí na dlouhé proslovy, proto zanedlouho opět sedíme v minibusech a sjíždíme k jezeru. Jeho rozloha je dostatečná na to, aby skupina chlapíků, kterým voní benzín dokázala vytvořit úžasné tréninkové centrum s názvem: Below Zero Ice Driving

Už vidím vedle sebe postavené a ke startu připravené poklady, vlajky a stanové iglú. Tohle je můj ráj na dva dny!

8kousků rally speciálů na základě Porsche 911 různých ročníků, raritní raná 912 a unikátní 914-6 s šestihrnky uprostřed.

Sedám do červené 911 s motorem vybaveným vstřikováním (starší modely tu mají ještě karburátory) a vyrážím na slalom vytyčený na oválu s dostatečně širokou plochou kolem. Ovládnout se, abych neměl hubu od ucha k uchu, zpod slunečních brýlí neskanula slza nesmírné radosti ani nemá smysl.

Za volantem Porsche 912E: Chceme další levné Porsche!!!

Auta mají pro dnešní den osazeny pneumatiky s menšími hřeby, jde na to si zvyknout a naučit se je ovládat v menších rychlostech. Slalom poměrně rychle ukazuje, jak se s netradiční koncepcí dá jezdit nejefektivněji a přitom rychle. Šestiválcový boxer duní, ručí a ve vysokých otáčkách ječí holou kabinou, řazení chce pevnou ruku, řízení a brzdy bez posilovače fungují jako víno. Zapřísahávám se, že už nikdy nebudu u moderních aut psát o zpětné vazbě a dávkovatelných brzdách. Tady je definice, to co dnes řídíme je zcela jiný vesmír.

Po hodině bezuzdného blbnutí mezi slalomovými tyčemi přichází další krátká rozprava. Dělíme se na dvě skupiny, každá na jeden menší okruh, šířky cca 4m. Povrch je mixem ledu a sněhu, bariéry mají cca 40-80cm. Terry i Martin zdůrazňují nutnost pečlivého vyšlapávání spojky, převodovka musí ke své bezproblémové práci dostat pedál až na podlahu. Motory nemají ve většině případů omezovače, je dobré to vědět. Ten kdo nedokáže udržet auto na dráze a vycestuje do sněhové bariéry počká na vyprošťovací gazík. Nic víc, nic míň. Krátké a hlasité ENJOY mě směřuje k autu.

Beru jednu z nejstarších devětsetjedenáctek, usedám do závodní sedačky, upravuji polohu, nahazuji master a mačkám tlačítko startování vlevo pod volantem s nohou na plynu. Mazel se oklepe a zařve. Řadím jedna k sobě a dolů (výhody dvojky a trojky naproti sobe)

Vyrážím na první opravdovou rundu!

První kola cca 2km dlouhé trati jsou mnohem opatrnější, než na prostorem hýřící slalomovým „óčkem“. Sebemenší dotek plynu znamená okamžitou a brutální reakci zadních poháněných kol. Pomalé ruce jsou tu největší slabinou, stejně jako obava z výletu do závěje. Každým kolem přibývá odvahy a samozřejmě i rychlosti pohybu po trati. Daří se mi první ustlání si v peřině a potupně čekám na gazíka s lanem, který mě vyprostí. Uvědomuji si důvod vyplývající z pomalé reakce rukou a optimistického výjezdu ze zatáčky…už se mi to nestane si opakuju a jsem tam za dvě kola znova. Vracím se do „depa“, beru novější 911 a zkoumám rozdíly, včetně dnes už klasického schematu řazení.

Výkon je u „stříkačky“ mnohem větší, zjišťuji jak byl starší model jemnější, řadím z jedničky na dvojku se strojovým BUM a prásk, síla je u lehkého speciálu fantastická! Za tři a znovu herda do zad! Neskutečná porce výkonu, jemná levá, krátká rovinka a rozšířený pravý vracák, pedály jsou blíž k sobě, dvojku dávám se špičkou na brzdě a patou na plynu. Lehký pohyb volantu doprava, plyn, okamžité kontra a s dveřmi bokem ven do lehké levé, za tři, pravá a levá, levačkou na brzdě srovnat auto před táhlou levou a na trojku ji sypat za neustálých korekcí ven, táhlá levá, zkouším čtyřku a za pár metrů znovu na tři. Blížím se k druhému vracáku, ostré brzdy, meziplyn, dvojka, ještě ve vinglu odřazuji na tři a ve střídavém rytmu pravá/levá se blížím do dalšího kola.

Dopoledne je pryč, jedeme na krátký oběd do chaty s až dojemnou pohostinností seveřanů. Ani nemám hlad, chci jen jezdit…

Odpolední runda znamená opět dva menší vedle sebe umístěné okruhy, tentokrát ale jezdíme v protisměru oproti dopoledni. Velmi chytré, ani jedna zatáčka není stejná a zábava pokračuje. Zkouším další auta a začínám mít pomalu svého favorita, nebo spíš dva.

Jedním je starší ex-Waldegaardova 911 z Rally Kenya a druhým novější rozšířená „střikačka“ s až brutálním výkonem. Ani odpoledne jsem se nevyvaroval jednoho výletu ven, ale jistota je již mnohem větší.

Zní to velmi jednoduše a principiálně to i jednoduché je. Vem 911 pod krkem, přibrzdi ji před zatáčkou, zatížíš tak přední kola, opři se o ně a za okamžitého kontra vyjížděj pod plynem ven, za apexem už točíš protisměrnou a kyvadlo převrátíš na druhou stranu.

Den pomalu končí, hladím oranžovou krásku po oblouku nad světlem a sedám do Mulťáku k Martinovi, radostí se potřebuju vykecat, poslouchám rady, ptám se a hodina jízdy je pryč.

Ráno stepuju před hotelem o pár minut dříve. Martin doráží s úsměvem, ale na můj dotaz, zda si se mnou zajezdí vrtí hlavou. Ještě dopoledne musí odjet za jakýmsi Solbergem, jeho patnáctiletý syn od něj dostává trénink. Prý je už ve svém věku nesmírně rychlý a Martin mu predikuje velkou budoucnost. Ovšem bát se nemám, místo něj dnes bude mimo jiné k dispozici Duez. Marc Duez…Belgičan, jehož úžasné kousky na rally tratích s BMW M3 E30 jsem jako dítě hltal. Ten Duez, jenž se dokázal prosadit i ve vytrvalostních závodech na okruzích a např. v Le Mans vedl legendární McLaren F1 GTR nebo předtím Mazdu 767 či Porsche 936.

VW Porsche 914: Nepříliš oblíbený sportovec slaví 40 let

Ne už to není ten tmavovlasý mladík, kterého si pamatuji z fotek, ale identifikuji ho okamžitě. V sobotu nás čekají dvě delší a mnohem rychlejší tratě, kvůli tomu auta dostala nové pneumatiky s delšími hřeby. Prosím Marca, aby řídil jako první.

Tohle je dámy a pánové koncert. Jemnost a přesnost pohybů volantem a tanec po trojici pedálů je přímo virtuozní. Marc zatáčí díky rychlejším „gumám“ do zatáček ještě o chlup dříve. Jeho jízda je rychlá a přitom působí tak relaxovaně, přímo matadorsky. Měníme si pozice a dostávám jemné rady, které jsou tak gently jak to nejvíc jde (it’s very good, but try…). Člověk nabude dojmu, že to s jeho neumětelstvím nemusí být až tak hrozné. Ještě mi doporučuje pořádně protáhnout 914, ke které jsem se předchozího dne dostal jen na chvíli a jdu jezdit sám.

Přemotivovanost se ukáže hned ve druhém okruhu a jako včera i v tom následujícím. Nicméně zbytek dopoledne už jen střídám auta a královsky se za jejich volanty bavím. Výtečný oběd předznamenává poslední dvě hodiny. Ihned si jdu pro sedačkovou redukci na 914. Její pevně ukotvené sedadlo je totiž dost daleko a proto jsem se jí dříve nevěnoval.

Výkonný motor za sedadly udává zcela jiný rozměr jízdy. Vyžaduje větší přesnost a pevnější vedení v nájezdu, méně hravosti znamená rychlejší průjezdy zatáčkami. Řádím v ní snad hodinu a na finále se vracím do afrického „Bjorna“.

Zbývá mi hodina, která je fantastická. Nemusel jsem stydlivě vyhlížet Toyotu s lanem, řízení bylo samozřejmější a spíše jsem se věnoval hledání nejzazších brzdných bodů, zlepšování časů na kolo a dětské radosti z neustále se zvyšující top speed na jediné pseudorovince (vlastně jemná levá a pravá zatáčka) s malým hupem na konci.

Přeji všem, kteří mají jízdu v krvi, aby si udělali dva dny čas, nelitovali nákladů i výletu za Polární kruh a užili si řidičskou nirvánu provozovanou Terrym a jeho partou! Za jedny ze dvou nejkrásnějších dní v mém životě děkuji nejen jim, ale i dlouholetému kamarádovi, který mě na BELOW ZERO ICE DRIVING vytáhl!

Autor: webpaja