Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Designový duel: Citroën 2CV vs. REVOLTe

Jakub Sochor
Diskuze (12)
Nezaměnitelný vzhled kultovních automobilů dokáže posloužit jako zdroj inspirace nejen pro sériové retro, ale také pro studie budoucnosti. Autentickým příkladem je francouzská vize z roku 2009.

Dnešní duel je v řadě ohledů specifický. Namísto dvou duelantů jedné třídy je jeho předmětem porovnání dvou vozidel, která mají zcela odlišné poslání a význam – jeden představuje svébytný lidový automobil, jehož sériová výroba byla zahájena v roce 1948, druhý zase extravagantní studii s řadou progresivních myšlenek a použitých řešení. Oba dva pojí originální tvář, plynulá záď s elegantním zakončením a charakteristický profil se zcela nezaměnitelnou siluetou. Každý je však stavěn za diametrálně odlišnými účely.

Kromě běžného porovnání koncepcí bylo smyslem duelu zjistit, do jaké míry se kreace REVOLTe nechala inspirovat legendárních vozem 2CV. V případě retro vozidel je spojitost mezi zdrojem inspirace a moderním výsledkem různá, nejinak je tomu u automobilů s avantgardními prvky, které jsou kombinovány odkazem na kultovní vůz z historie.


Citroën 2CV (1948-1990) -

Práce na nízkonákladovém voze TPV (Très Petite Voiture - velmi malé vozidlo; pozdější 2CV), na nichž se podíleli André Lefebvre a designer Flaminio Bertoni, byly zahájeny v létě roku 1936. Cílem projektu bylo vytvořit robustní vůz malých rozměrů (sériová verze s délkou rozvoru 2400 mm měřila 3780 mm na délku, 1480 mm na šířku a 1600 mm na výšku), které by vážilo třetinu hmotnosti sedanu 11CV (pohotovostní hmotnost sériového modelu byla 495 kg) a bylo schopné převézt čtyři cestující (cílenou skupinou zákazníků byli venkované) přes zorané pole rychlostí 60 km/h, aniž by se v kabině rozbilo jediné vejce. Vůz byl pojat jako jednoduchý a bytelný stroj, který by sloužil jako ryze spotřební zboží.

Do května roku 1939 bylo zhotoveno 250 předsériových vozidel, jejichž karoserie byla vyrobena z vlnitého plechu. Exteriér se vyznačoval jediným světlometem, startovací klikou a velmi jednoduchými tvary, které již v této podobě předznamenaly notoricky známé rysy exteriéru sériové 2CV. Patřily mezi ně výrazné blatníky, plynulá příď (z profilu vedená do křivky), zakulacené dveře či záď, která měla poměrně dynamický spád. Automobil byl poháněn dvouválcovým agregátem o objemu 375 cm3. Vysoký zdvih odpružení a komfortní vlastnosti zajišťoval podvozek ze slitiny duralinox, přičemž kola byla zavěšena nezávisle na ramenech vyrobených z magnézia.

Sériový vůz z roku 1948 poháněl vzduchem chlazený dvouválec o výkonu 6,6 kW při 3500 ot/min. A jak již bylo řečeno, od verze TPV převzal téměř všechny podstatné rysy, které se staly základem pro řadu dalších atraktivních prvků. Patrně nejvýraznější částí karoserie je příď s úzkou kapotou, na níž přiléhají mohutné blatníky (tvořící zřejmě nejcharakterističtější exteriérový rys). Profil zaujme dynamickým spádem střešní linky, která plynule přechází do zadní části karoserie, osazené drobnými svítilnami.

Podvozek Citroënu 2CV posloužil jako základ pro stavbu řady pozoruhodných vozidel. Jedním z nich je kabriolet Radar z roku 1958, navržený Robertem Radarem. Počátek šedesátých let přinesl malé kupé Bijou, jehož autorem je Peter Kirwan-Taylor. Dalším z početné řady speciálů, založených na základech běžné verze, je Citroën Cogolin (1952).


Citroën REVOLTe (2009) - Retrospektivní revolta

Již na první pohled je zcela zřejmé, z jakých idejí vychází progresivní kreace REVOLTe, která byla představena v roce 2009 na autosalonu ve Frankfurtu. I přes to, že je stavěna dle současných karosářských zvyklostí a měřítek, vykazuje velké množství společných znaků s kultovním 2CV. Celek je však zpracován v emotivním stylu, který se v podobě nespočtu všemožných křivek, detailů a barevných variací promítá i do sériové výroby značky (nejde přitom jen o specifické modely DS3, DS4 a DS5 - členité a odvážné tvarosloví ovlivnilo také podobu hatchbacku C4, byť v podstatně méně vyzývavé podobě).

Podíváme-li se na příď, spatříme relativně subtilní masku chladiče, jež - podobně jako tvar a vykrojení kapoty- odkazuje na historický model. Esteticky pozoruhodným detailem jsou drobné světelné pásy nad světlomety, které svým tvarem symbolicky vytvářejí dojem kruhového světlometu. Dříve mohutné blatníky jsou v případě studie začleněny do celku, i přes to jsou však výrazné a v profilu nepřestávají hrát důležitou roli. Je-li řeč o boční části karoserie, poukažme na zvýšený důraz, který byl při navrhování kladen na linii dveří a jejich roli v profilu. Silné a na první zdání viditelné paralely mezi dvěma porovnávanými automobily nalezneme také na zádi, která je u konceptu zakončena podobně jako u klasického vozu. Unikátním prvkem zadní části jsou vysoce dekorativní svítilny se středem, který evokuje trojrozměrnou optiku, která byla použita na kabrioletu DS3.

Ztvárnění kabiny představuje futuristický výbuch tvořivé energie, při kterém praktičnost ustoupila experimentům v oblasti estetiky a rozmístění jednotlivých částí interiéru. Předně je důležité poukázat na vysokou míru dekorativnosti téměř všech funkčních dílů – i těch, kterým v sériové výrobě nebývá věnována přílišná péče (například pedály, zde zpracované v motivu DS, který se opakuje v zadní části kabiny). Displej je zapuštěn do skulptury, která volně vybíhá z přístrojové desky a svou strukturou připomíná zběsilé tahy štětce. Interiér si lze pomyslně rozdělit na dvě části - dynamickou přední a o něco klidnější zadní polovinu, jejíž dominantou je originální lavice připomínající pohovku, která zasahuje až do prostoru, kde se obvykle nachází konvenční sedadlo pro spolujezdce (kabina je tedy třímístná). Tvarově čistá a plynulá lavice vytváří - spolu s tmavým zbarvením sloupků, karmínovým velurem a protkanou kůží - intimní a originální atmosféru.

Z technického hlediska je REVOLTe plug-in hybrid, přičemž baterie našly své místo pod zadní lavicí. Shrnovací střecha skýtá solární panely, jež produkují energii (spolu s fotovoltaickými buňkami na kapotě) pro napájení palubních systémů. Dodejme, že je vůz schopen i čistě elektrické jízdy.

Prostřednictvím této studie se v naší přítomnosti střetává kultovní historie a kreativní budoucnost, to vše v dynamickém střetu jednoduchého (a přitom legendárního) designu starého modelů s moderními technologiemi a materiály kreace, o níž se spekulovalo, že se její potenciální sériová verze stane součástí nabídky řady DS.


Jakub Sochor
Diskuze (12)
4. 2. 2013 13:34
na dnešní poměry luxus
podvozek ze slitiny duralinox, přičemž kola byla zavěšena nezávisle na ramenech vyrobených z magnézia.

>:-[]
Avatar - dr.biker
4. 2. 2013 09:06
Re: Nesmrtelný vůz
Také jsem si myslel, že se nádrž nachází v zadní části vozu a že jeptiška jede pouze setrvačností. Vzhledem k jejímu rychlému jízdnímu stylu se setrvačností dostane daleko. >:D
O jednoduchosti auta si myslím, že právě při návrhu Kachny o maximální jednoduchost šlo, tvůrce auta chtěl vytvořil levné a jednoduché auto, které by motorizovalo celou Francii, hlavně venkov. Díky jednoduchosti auto dokázal opravit skoro každý, takže i venkovský člověk s minimem náhradních dílů a prostředků dokázal auto opravit. V dnešní době si člověk na autě skoro nic neudělá, v některých případech je potřeba zajet do servisu i s prasklou žárovkou. Je to smutné, ale je to tak.
Avatar - aproximus
3. 2. 2013 22:57
aneb jak moderní kreatura dostala na frak
od sto let staré kachny... 8-s >:-[]
3. 2. 2013 22:53
Re: Nesmrtelný vůz
Ta jednoduchost je jedině plus. Ty dnešní krámy kde si člověk ani nevymění žárovku bez rozebrání půlky auta speciálním nářadím, to je o ničem. Podobně jednoduché auto je anglická tříkolka Reliant - a ta se s minimálními úpravami dělala taky docela dlouho. Ta je navíc z laminátu a tak nerezne tolik jako Kachna :-)
Avatar - PeterLuk
3. 2. 2013 21:05
Re: Chybný název seriálu
Ako vieš, možno sa vyrábať bude (dúfam), DS5ke tiež predchádzal koncept starý sedem rokov (Airspace, 2005), snáď nás ešte prekvapia. ;-)