Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ford Mustang Bullitt: Číslo 559 žije!

Aleš Dragoun
Diskuze (3)
Ford v Detroitu ukázal nový Mustang Bullitt. Vedle něj se však objevilo padesát let staré auto, považované za dávno ztracené. To původní z filmu...

Nový Mustang Bullitt debutoval na NAIAS 14. ledna a představovačky se zúčastnila i vnučka Steva McQueena Molly. Sběrateli oblíbená limitovaná edice nesmí v nové generaci chybět, navíc je to padesát let, co byl film uveden do kin. A nyní se prezentuje jeden ze dvou autentických kusů... Respektive druhý. Ano, ve snímku s jednou neslavnějších automobilových honiček stříbrného plátna účinkovaly dva, to fanoušci moc dobře vědí. Ten výrobního čísla 8R02S125558 měl putovat na šrotiště, ale byl objeven loni v květnu v Mexiku těžce poškozený, používal se k akčním scénám, říká se mu „jump car“. A nyní je znám i životopis onoho druhého.

Film Bullitt (u nás uváděn pod názvem „Bullittův případ“) produkovala pro Warner Brothers McQueenova společnost Solar Productions. Není tedy divu, že hlavní roli poručíka Franka Bullitta si zahrál právě milovník rychlých motorek a aut a sám závodník. Film Petera Yatese je jinak veskrze průměrnou kriminálkou, ale ona jedenáctiminutová scéna z příkrých uliček San Francisca prostě vstoupila do dějin. Byla natáčena opravdu naživo bez nějakých triků a dodělávek a určitě představuje to nejlepší ze snímku.

Úpravy pro film

Druhý kus s devítkou místo osmičky na konci spatřil světlo světa 8. ledna 1968 v továrně v kalifornském San Diegu. oba pak náležitě a shodně modifikovány. Tmavě zelenou barvu Highland Green dostaly už z továrny, stejně jako luxusní sedačky potažené černým vinylem. Z příplatkové výbavy se v nich usídlily vylepšené chlazení, silnější akumulátor, posilovač brzd, a rádio. Za konečnými úpravami pro snímek stál Max Balchowsky. Ten přidal vlastnoručně vyladěné vidlicové osmiválce 6,39 l, čtyřstupňové manuální převodovky Borg-Warner T10 se spojkami téže značky a odolnější komponenty šasi: stabilizátory Helwig, tlumiče Koni, silnější pružiny i uchycení samotných pohonných jednotek.

Původní pneumatiky s bílými boky nahradil závodními gumami Dunlop vpředu a Firestone GP Indy vzadu, obul je na patnáctipalcová hořčíková kola American Racing. Dodal i vyladěné výfuky. Tříramenné děrované volanty s logem jedovatého hada jsou také jeho práce, i když o skutečné Shelby GT500 nešlo. Emblémy Fordu a nápisy Mustang zmizely už tenkrát. Víčka nádrží obou proslulých strojů dostala černou barvu, odstraněna byla couvací světla. 559 změnila majitele 11. března 1968, předtím po natáčení ji ještě opravili a znovu přestříkali na tmavě zelenou.

Na inzerát

Byla považována dlouhé roky za dávno ztracenou, mýtickou, spekulovalo se o tom, zda ještě vůbec existuje, či nikoliv. Existuje! Jejím současným pyšným majitelem je Sean Kiernan z Nashvillu (Tennessee). Jeho rodina jej vlastní od podzimu roku 1974. V inzerátu říjnového čísla časopisu Road and Track stálo: „1968 Bullett Mustang driven by McQueen in the movie. Can be documented. Best offer.“ Ano, s chybou, písmenem „e“ místo „i“.

Onu nejlepší nabídku učinil Seanův otec Robert, auto se stěhovalo k němu. Tedy,, jak se nechal slyšet syn, vlastně jedinou, nikdo jiný neměl zájem. Jak překvapivé! „Prodal mu ho detektiv z New Jersey, nevíme za kolik, ale asi za šest tisíc dolarů, což bylo tenkrát strašně moc peněz, i nejlepší kusy ročníku 1968 se nabízely za polovinu. Rodičům bylo jen šestadvacet let a sestře Kelly čtyři, naši se brali v roce 1969. Žili v Madisonu v New Jersey, asi čtyřicet kilometrů od New York City.“

Na denní ježdění

Mustang fungoval jako jediné auto v rodině, otec jezdil do práce vlakem, živil se jako pojišťovák a kancelář měl v jednom z mrakodrapů Světového obchodního centra. Matka Robbie používala zeleného „ponyho“ coby učitelka v církevní škole farnosti svatého Vincenta. „Jen Bůh ví, co si o ní děti myslely, mustang měl laděný výfuk a dělal patřičný kravál, maminka musela být opravdu cool,“ O víkendech ale sloužil jako rodinné auto na výlety po státech New York a Maine. Problém je ten, že neměl uvnitř žádnou zvukovou izolaci, i ta šla pryč při úpravách pro film.

„V kufru byl obrovský výřez pro zařízení, které vyrábělo dým. Opravdu nemám tušení, jak mohla zavazadla zůstat suchá, když pršelo,“ říká Sean. :„Zadní pásy se určitě nepoužívaly, objevil jsem je přilepené páskou, sestra tedy určitě jezdila nepřipoutaná. Táta taky nainstaloval dozadu další pár reproduktorů, bez klimatizace, kterou auto nemělo, se řvoucím rádiem a staženými okny mohly být ty výlety celkem napínavé...“

Neprodám ani McQueenovi!

V prosinci 1977 zazvonil telefon. Na druhém konci drátu se ozval... sám Steve McQueen a není těžké uhodnout, co asi tak mohl žádat. Kontakt získal od původního vlastníka. Kiernan starší však nechtěl o prodeji ani slyšet. Herec se nenechal odradit, přece jen „ne“ slýchával velmi nerad a poslal mu dokonce dopis, ale Robert se nenamáhal vůbec odpovědět. Zelený fastback zůstal doma, už byl členem rodiny. „Hero car“ používali Seanovi rodiče sedm let, do roku 1981 a najeli s ním zhruba 74 tisíc kilometrů. Poté skončil v garáži, narodilo se jim druhé dítě, ano, právě Sean. To už byl Steve McQueen po smrti, zemřel v listopadu 1980 v pouhých padesáti letech. Lov na jeho auto zesílil, ale získat ho nikdo nemohl. Kdepak!

„Otec už povýšil a měl k dispozici firemní vůz, matka jezdila Plymouthem Horizon, který byl přece jenom menší a praktičtější. Nakonec to dopadlo tak, že se táta kromě aut zbláznil do koní – těch živých – a přestěhovali jsme se na farmu do Kentucky, kousek od Cincinnati. Plnokrevníci dostali přednost, měli jsme jich několik a farma se pro všechny logicky stala zaměstnáním na plný úvazek. A mezi tím vším jsem vyrůstal,“ pokračuje Sean.

Alespoň nasucho

Mustang se stěhoval s nimi a malý klučina v něm samozřejmě sedával na místě řidiče, každý den točil volantem a nasucho řadil, představoval si, že jede na nějaký hodně dlouhý výlet. No upřímně, kdo z nás tohle nikdy nedělal? Jen motor už dávno neběžel. „Fakt nevím, jak to převodovka mohla přežít,“ dodává dnes.

Na renovaci neměl otec čas a klenot stále zahálel a chátral v garáži. V roce 1995 se rodina přestěhovala na farmu poblíž Nashville, kde bydlí dodnes. Na konci 90. let už byl Sean automechanikem a s otcem začali konečně uvažovat o znovuvzkříšení. Když Ford uvedl v roce 2001 novou edici Mustangu Bullitt, opět vypukl hon na původní exemplář. Moc dobře věděli, že ho mají doma... Pustili se tedy do rozborky a renovace, ale práce kolem koní zabírala pořád moře času.

Otec odchází

Nakonec se projekt rozjel, otec odešel na odpočinek a měl více klidu, ale lékaři mu diagnostikovali Parkinsonovu chorobu a před čtyřmi lety zemřel. „Už nám nebylo dáno dokončit dílo společně,“ říká Sean. „Další dva roky jsem na něm dělal sám, abych ho vrátil do stavu, ve kterém v něm rodiče jezdili. Zprovoznil jsem motor, koupil jiný volant, ale podobný originálu, vyhodil staré koberce...“

Auto dnes vypadá unaveně a omšele, je však autentické. Až na pár drobností jako je anténa na pravém předním blatníku, zpětné zrcátko použité ve filmu vystřídalo už při prodeji standardní, první majitel pak nahradil původní řadicí páku tou od Hurstu a Seanův dědeček před nějakými čtyřmi dekádami mustanga zepředu trochu pocuchal, takže došlo k výměně předního nárazníku a mřížky.

Patina záměrem

Sean právě z piety k otci zachoval jemnou patinu, kterou za léta provozu i stání získal. Jde o záměr, nechtěl jej restaurovat do precizního stavu. Matný lak ale zůstal netknutý, k přestříkání na lesklý, jak si někteří přáli, nikdy nedošlo a tak to má být. Interiér Sean pouze vyčistil, dokonce ponechal i původní držák kamery. „Jasně poznáte těch pár nových dílů, které jsem vyměnil,“ říká. „Přesně takhle ho chci mít, prostě jsem ho dělal jako poctu tátovi.“

Jeden z největších odborníků na Mustangy Kevin Marti potvrdil autentičnost vozu. Sean kontaktoval samotného McKeela Hagertyho, šéfa společnosti Hagerty, která se specializuje na pojištění starších cenných aut. Historic Vehicle Association (HVA) jej zařadila do National Historic Vehicle Register jako 21. vůz v pořadí. Národní registr historických vozidel, který sídlí v americké metropoli, ochraňuje výjimečné stroje minulosti zpoza Velké louže. Samozřejmě vše pečlivě zdokumentoval, dochovala se většina „papírů“ včetně dopisu Steva McQueena.

Ikonické auto se objeví v dokumentu „Little Pieces: The Unprecedent Story of the Bullitt Mustang“ ještě letos. Kromě členů Kiernanovy rodiny a stále žijících lidí, kteří se podíleli na filmu. Chystá se také turné auta po Státech a majitel u něj nesmí chybět.

Aleš Dragoun
Diskuze (3)
18. 1. 2018 11:50
Re: Bullit
:yes: :-)
Avatar - Magister
18. 1. 2018 10:57
Bullit
Krýsný příběh s dobrým koncem.
Avatar - Stejsn
18. 1. 2018 10:15
Pěkný
a pokud s tím v tomhle stavu může normálně ve státech jezdit, aniž by ho na každém kiláku stavěly benga, tak je to s takovouhle patinou mnohem lepší než zrenovovaná leštěnka.