Krásné Italky: Velká galerie sedanů Alfa Romeo

Alfa Romeo tento týden konečně zveřejnila kompletní český ceník dlouho očekávaného modelu Giulia, který se u prodejců objeví během léta. Při této příležitosti jsme se rozhodli velkou galerií připomenout předchozí sedany z dílny Alfy. Vedle přímých předchůdců Giulie připomínáme i další tříprostorové vozy z Milána. Tolik italských krasavic na jednom místě už zase dlouho neuvidíte!

Na příchod Giulie jsme čekali dlouhých pět let, už od roku 2011, kdy automobilka ukončila výrobu modelu 159. Od jeho konce totiž výrobce ve střední třídě nebyl zastoupen, chyběl tedy v segmentu, který je pro prémiové automobilky klíčový.

Jestliže Giulia se vrací k „prémiové“ koncepci motor vpředu, pohon zadních kol, předchozí 159 využívala pohon přední nápravy. Na konstrukci byla užita tehdy nová architektura (Premium Platform) vyvíjená ve spolupráci s GM. Účetní oddělení Fiatu ale rozhodlo o omezení použití vysokopevnostní oceli a hliníkových slitin, což byl hlavní důvod, proč 159 byla poněkud otylá.

Šetřilo se i na motorech, místo použití nové techniky se Alfa rozhodla upravit benzinové jednotky z dílny GM, a to pomocí vlastní hlavy válců nebo variabilního časování ventilů a přímého vstřikování paliva. Veřejnost však z těchto agregátů nebyla příliš nadšena, a tak klienti spíše kupovali turbodiesely.

TEST Alfa Romeo 159 SW TBi – 8C v kombajnu

To všechno znamenalo, že si 159 tolik zákazníků nenašla, a to navzdory své krásné karoserii. Mezi lety 2006 a 2011 tak vzniklo jen 220.835 exemplářů tohoto modelu, což byla proti předchozí 156 asi jen třetina.

Pravdou ale je, že nahradit 156 bylo pro 159 velice těžkým úkolem. 156 byla totiž nadmíru povedeným vozem, při jehož vývoji konstruktéři nebyli nijak výrazně svázáni jako u nástupce. Vedení firmy jim dalo celkem volné ruce, a to kvůli neuspokojivým výsledkům 155, kterou 156 v roce 1997 nahradila. 155 totiž mnohé zájemce zklamala, protože kvůli snižování nákladů přijela v roce 1992 s platformou od Fiatu, s pohonem předních kol.

TEST Alfa Romeo 156 2,0 JTS - některá auta nestárnou (01/2003)

Vývojáři sice museli nadále vycházet z podvozkové platformy Fiatu s pohonem předních kol, mohli ale provést zásadnější změny – natáhli rozvor, rozšířili rozchod a přepracovali zavěšení. Pod designem se pak podepsal Walter de Silva, který 156 vtiskl opravdu elegantní karoserii. Bonusem byla i moderní technika, benzinové agregáty sice byly převzaty s menšími změnami ze 155, nabídka naftových motorů ale vůbec poprvé zahrnovala jednotky s přímým vstřikováním typu common rail. Alfa Romeo 156 se tak stala prvním sériovým osobním autem s touto technikou na světě.

Podobnou stylistickou cestou jako 156 kráčela také o segment větší 166, představená v roce 1998. Sedan vyšší střední třídy postavený na podvozkové plošině Lancie Kappa nahradil stařičkou Alfu 164, která se tehdy produkovala již desátým rokem. Auto dlouhé 4,72 metru a nabízené s benzinovým čtyřválcem, šestiválci a dieselovým pětiválcem se chlubilo výtečnými jízdními vlastnostmi, jak je u Alfy zvykem. Proti německé konkurenci se však moc neprosadilo a v roce 2007 skončilo bez nástupce. Od té doby Alfa v segmentu nepůsobí.

TEST Alfa Romeo 166 2.4 JTD - Had a kříž (05/2003)

Mezi velkými sedany přitom Alfa byla tradičně zastoupena. 164 prvně představenou 1987 jsme již krátce zmínili, připomeňme ještě, že byla postavená na architektuře Type Four s pohonem přední kol, která byla kvůli snížení nákladů vyvíjena společně s Lancií, Fiatem a Saabem. Na stejném základě tak byly postaveny i modely Lancia Thema, Fiat Croma a Saab 9000. Před příchodem 164 byl v prodeji sedan 75, prodávaný na americkém trhu jako Milano. Model, který svým názvem připomínal tehdejší 75. výročí od založení Alfy Romeo, byl představen také ve formě kombíku. Praktičtější verze se ale do prodeje nikdy nedostala, zůstalo jen u prototypu.

Čtyřdveřové divošky: Kompaktní sedany Alfa Romeo 1950-2012

75 byla postavená na základech úspěšného předchůdce, modelu Giulietta, což znamenalo koncepci transaxle – motor vpředu, převodovka vzadu a pohon zadních kol. Podle některých názorů se jedná o poslední pravověrnou alfu. Představena totiž byla rok před převzetí automobilky Fiatem. Následující vozy tak už byly vyvíjeny pod taktovkou mateřského výrobce.

Po boku 75 se vyráběly ještě dva větší sedany, 90 (1984-1987) a Alfa 6 (1979-1986). Devadesátka s hranatou karoserií od slavného designéra Marcella Gandiniho přijela jako nástupce tehdy 12 let produkované alfetty, na rozdíl od ní však ve výrobě vydržela pouhé tři roky. Důvodem byl fakt, že jí kradla zákazníky agresivně laděná 75. Navíc jí byla blízko i vlajková loď značky, Alfa 6, která byla pojmenovaná podle svých šestiválcových motorů (k dispozici ale byl i naftový pětiválec). Auto se navíc nedokázalo silněji prosadit ani proti konkurenci (Lancia Thema, BMW 5). Krátce po převzetí Alfy Romeo Fiatem tak sedan 90 dostal ránu z milosti.

Sedmdesátá léta byla u Alfy ve znamení široké nabídky modelů, mezi nimiž podstatnou roli hrály právě i sedany. Populární (a krásnou) Giulii z roku 1962 nahradila v roce 1978 Giulietta, 4,2 metru dlouhý sedan nabízený s několika benzinovými i vznětovými čtyřválci. Dále tu byla podobně velká Alfetta, která byla populární díky své kombinaci silných motorů a nízké váhy. V Brazílii se pak pro tamější trh vyráběla Alfa Romeo 2300 (později prodávaná jako Alfa Romeo 85), což byla technicky starší Alfa 1900, avšak stylisticky designově natažená alfetta.

Pomalu se dostáváme do šedesátých let. To ještě pokračovala produkce Alfy Romeo Dauphine, sedanu představeného v roce 1959. Jestli vám název evokuje Renault, nejste vedle, Alfa totiž francouzský model vyráběla v licenci. Alfa díky tomuto sedanu se vzadu uloženým čtyřválcem expandovala do segmentu malých aut. Dauphine nebyl jediným společným projektem Alfy s francouzským výrobcem, s logy italské značky se totiž prodával třeba Saviem SG2 (Alfa Romeo A38n), u nás známý jako Avia A15/A30.

Před koncem šedesátých let, v roce 1968 přišel čas Alfy Romeo 1750 Berlina, velkého sedanu dlouhého 4,3 metru se čtyřválcem o objemu 1779 cm³ pod kapotou. Později vůz dostal větší agregát s objemem 1962 cm³, což zároveň znamenalo přejmenování na 2000 Berlina.

Zapomínat bychom neměli ani na tehdejší Giuliettu, vyráběnou mezi lety 1955 a 1964 ve formě kupé, roadsteru i sedanu. Tento vůz se dočkal obrovské popularity, protože mnoha příslušníkům tehdejší rychle sílící střední třídy splnil sen o dostupném sportovně laděném autě. I kvůli nim vznikla, protože dřívější sedan 1900 byl přece jen pro mnohé zákazníky až příliš drahý. A to byla 1900 vyvíjena jako dostupnější auto pro širší vrstvu obyvatel. Nic jiného Alfě ani v poválečné Itálii nezbývalo, chudý stát i jeho obyvatelstvo se po válce musel zotavit, a tak na luxus nebyl moc velký prostor.