Land Rover Series I (1957): Šedozelené překvapení (video)

Ještě, že Rover výrobu terénních vozů osamostatnil, jinak bychom vzpomínali i na „Landieho“. Hranatý Defender však dá na konci letošního roku minimálně Evropě své sbohem. Možná se bude vyrábět dál mimo ni, v současnosti se tak děje u Otokaru v Turecku, montuje se ze stavebnic také v Pákistánu, Malajsii a JAR. Navazuje na své předchůdce tří (nebo vlastně čtyř...) sérií, které zaplavily svět už od roku 1948. Britská automobilka se vždy chlubila, že zhruba tři čtvrtiny produkce ještě jezdí. Ovšem obzvláště starší exempláře jsou v neutěšeném stavu a potřebují renovaci.

Příběh šedozeleného vozu první série z roku 1957 je neuvěřitelně zajímavý. Parta čtyř novozélandských vysokoškoláků si ho koupila jako ojetinu a patnáct let jim věrně sloužil, ale přišel čas se ho kvůli nepříliš dobrému stavu zbavit, investice už by byly příliš velké. 100 tisíc kilometrů nenajel jen po asfaltu, je to přece terénní auto! Žijeme v době internetu, takže nabídku umístili na aukční server. Zájemce James se našel, ovšem oni nemohli tušit, co je zač. Auto s řízením vpravo (Novozélanďané jezdí po opačné straně silnice) si odvezl a následně prošlo kompletní renovací v dílně Custom Metalshapers od naprostého základu. Pochopitelně muselo být rozebráno do šroubku, nepůvodní díly nahrazeny... Nezapomeňme, že ocelový rám na rozdíl od hliníkové karoserie koroduje. Znovuvzkříšením prošly motor i převodovka a historický teréňák dostal nový lak v původním odstínu.

Tým Tonyho Kattense nechal znovu vyrobit i samolepky, které se na něm léty nastřádaly při cestách. A samozřejmě zrekonstruovaný kus pořádně otestoval mimo zpevněné cesty. I když nemá stálou čtyřkolku jako jeho předchůdci (a nástupci), nebojí se ani vody. K překvapení oněch čtyř přátel se jim vrátil zpátky ve stavu, v jakém snad ani továrnu v Solihullu neopustil. Stylově letos na Valentýna jako dárek. Z tajemného kupce se totiž vyklubala novozélandská pobočka automobilky! A pro ni to byla určitě skvělá reklama.

Připomeňme, že první série měla na konci produkce pod kapotami buď řadový čtyřválcový zážehový dvoulitr, nebo atmosférický naftový motor stejného objemu i konfigurace, oba dávaly jen 39 kW a byly spojeny se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou.