Mercedes-Benz E: Design po generacích
Dnešní designové srovnání věnujeme Mercedesu třídy E. I přes to, že stuttgartská automobilka ve vyšší střední třídě napříč generacemi nabízí karosářské varianty kombi, kupé a kabriolet, srovnání jsme podrobili jen čtyři generace sedanů. U nich je totiž designová kontinuita nejvýraznější.
Na příkladě srovnání rozměrů čtyř generací lze demonstrovat (ne)růst automobilů v podání nejstarší automobilky. Oproti nejstaršímu konfrontovanému automobilu (W124) je sice nejnovější model E (typ W212) výrazně větší, proti přímému předchůdci ale jen o 16 mm delší, o 32 mm širší a dokonce o 1 cm nižší. Srovnání generací W211 a W210 ukazuje obdobně umírněný nárůst.
Jediným rozměrem neustále rostoucím v průběhu času je rozvor.
| Mercedes-Benz E - srovnání rozměrů čtyř generací | |||||
| Model | W124 (1984-1995) | W210 (1995-2002) | W211 (2002-2009) | W212 (od 2009) | rozdíl |
| Délka [mm] | 4740 | 4818 | 4852 | 4868 | +78/+34/+16 |
| Šířka [mm] | 1740 | 1799 | 1822 | 1854 | +59/+23/+32 |
| Výška [mm] | 1446 | 1440 | 1474 | 1464 | -6/+34/-10 |
| Rozvor [mm] | 2799 | 2833 | 2855 | 2874 | +34/+22/-19 |
| Součinitel aerodynamického odporu | 0,26-0,30 | 0,29 | 0,26 | 0,25 | - |
Přehled karosérií začínáme řadou W124. Tento automobil, představený roku 1984, mnozí považují za poslední klasický Mercedes. Jeho vnější tvary se vyznačovaly konzervatismem, mezi jehož nejvýraznější klady patřila vysoká nadčasovost, prokázána třinácti lety výroby. Připomeňme, že na nestárnoucí design této řady měli vliv Bruno Sacco (tehdy vedoucí designu koncernu Daimler-Benz), Josef Gallitzendörfer a Peter Pfeiffer.
Příď je složena z opticky subtilních prvků, které v celkovém součtu vyvolávají pocit fortelnosti. Mohutné přední světlomety kontrastují s poměrně rozměrnými blikači, umístěnými po stranách. Dominantním prvkem je ale robustní maska chladiče klasického obdélníkového pojetí, jejíž vnitřek je proložen mnoha decentními chromovými linkami.
Profil naznačil mírné sportovní sklony designu, neboť disponuje delší a poměrně nízkou přídí. S delším zadním převisem kontrastuje kratším a nižší přední. Avšak podstata boční části automobilu tkví v jednoduchosti a vizuální čistotě, včetně důsledného dodržení pravidelného tříprostorového provedení karosérie. Zajímavým prvkem je řešení podběhů kol, které se zdráhají klasického kruhového tvaru.
Záď představuje hned několik kreativních řešení designu. Kupříkladu víko zavazadlového prostoru vyvedené ve tvaru lichoběžníku, ke kterému jsou z jeho vnějších stran přiloženy světlomety (v dolní části sladěny s hranou víka v jedné rovině), jejichž kryt disponuje působivým vroubkovaným povrchem – typickým pro Mercedesy té doby. Celková kompozice zadních partií, obsahující mnoho přímých a pravidelných linek, je pak zjemněna oblými horními částmi zádě.
Tvary interiéru odrážely vnější pojetí automobilu. Přístrojová deska působí mohutným dojmem a její ztvárněna v hranatých a v celkovém kontextu spíše pravidelných tvarech. V kabině nalezly uplatnění hladké a nepříliš komplikované plochy, dojem ušlechtilosti dotváří kupříkladu dřevěné dekory.
Rok 1989 přinesl modernizaci řady W124, která byla oficiálně představena na IAA ve Frankfurtu. Vůz se dočkal vizuálního omlazení, přičemž nejviditelnější změnou byla aplikace rozměrného plastového dílu na boky karoserie (tzv. Sacco-Bretter) místo jednoduchých plastových lišt. Další změnou bylo například bohatší použití chromovaných doplňků.
Následující generace (W210) znamenala výraznou změnu v pojetí mnoha zásadních estetických řešení na karosérii. Citelných změn doznala příď, která opouští etablovaný styl a hledá nové cesty. Výsledkem je zcela nové provedení světlometů, které jsou dělené na dvě samostatné kruhové části. Tvar masky chladiče nabírá mírně lichoběžníkovou formu, která je opět prokládána chromovanými linkami. Změny designu postihly i kapotu, která v porovnání s předchozí řadou W124 disponuje výrazně bohatší a zaoblenější skulpturou, reagující na tvary přídě a jejich členění.
Oblé tvary pokračují v bočních partiích vozu, kde vizuálně zjemnily hrany dveří či podběhy kol, které jsou oproti předchůdci kulaté. Profil je hladký a celek stále klasicky tříprostorový.
Zadní sdružené svítilny mají, podobně jako předchůdce, specifické provedení krytu, vyznačující se nepravidelnosti povrchu v podobě jednotlivých vroubků. Zde ovšem v uhlazenější podobě. Lampy jako takové jsou oblého tvaru, čímž harmonicky ladí s výše uvedenými rysy automobilu. Architektura třetího karosářského prostoru navazuje na tu u minulého generačního vydání, ovšem ve výrazně oblejší podobě, díky níž jsou svítilny esteticky emancipovány od víka zavazadlového prostoru (což je patrné zvláště v jejich dolní části).
Oproti předchůdci je kabina generace W210 členitější, je však stavěna na obdobném tvarovém základu. Dvě základní části věcné přístrojové desky (horní a spodní) rozděluje dekor, kterým lze obložit i středový panel či výplně dveří. Mezi podstatné změny oproti minulému modelu patří použití opticky modernějšího volantu, který lépe odráží celkové tvary vně i uvnitř.
Po generaci W210, která přinesla do designové linie třídy E značné změny, přišlo provedení W211. U něho lze říci, že po vizuální stránce představuje evoluční provedení předchozího modelu. Nosné elementy designu jsou rozvíjeny. Z hlediska přídě se jedná o dvojici světlometů či maska chladiče. Příď jako celek je více zkosena a působí sportovnějším dojmem. Ruku v ruce s tím jde snížení součinitele aerodynamického odporu z 0,29 na 0,26.
Profil se vyznačuje harmonickým souladem s dalšími modelovými řadami značky. Tvarová linie však i nadále zůstává ve své podstatě neporušena a vůz stále reprezentuje konzervativní sedan klasického střihu. Generace W211 ale mírně přiostřila stylistickou formu, čímž dodala věcnému celku na sportovním náboji. Stalo se tak ale stále s ohledem na tradiční pojetí tříprostorové karosérie, jejíž důstojnost zůstala nenarušena.
Zatímco podstatné tvary přídě doznaly lehčích změn, na zádi je k vidění více úprav zásadnějšího založení. Oproti minulé verzi vůz skýtá nové světlomety odlišného tvaru, který se distancuje od předchozích verzí. Je rozměrný a jeho vnější linka koresponduje s horní hranou zádě.
Zjemnění a velké množství oblých tvarů a linek zavítalo do kabiny, která je v kontextu s W 210 elegantnější a svým ztvárněním přispívá na útulnosti. Prostor v ní dostaly nové materiály a tvarová řešení (kupříkladu výdechy ventilační soustavy s ovladači, situované do sdruženého celku, který jakoby navazoval na středový panel). Dvě části přístrojové desky opět rozděluje dekor, zde v propracovanějším řešení.
Aktuální řada W212 se distancovala od svých předchůdců a vrací se ke kořenům – pracuje s motivy typu W124, ale náznakem odkazuje také na prastarý Ponton (W120/W121) z padesátých let.
Proto ačkoli najdeme na karoserii W212 mnohá známá řešení, která se zachovala a prošla důkladnou modernizací, celek je vyveden v novém trendu, kterému se pozvolna podrobují všechny vozy napříč modelovým spektrem automobilky.
Oblé prvky nahradily razantní ostré tvary, dávající najevo návrat k hranatým konturám s použitím minima měkčích tvarů. Znovupoužití dvojice předních reflektorů (ovšem po znatelném zostření formou změny jejich tvaru z oblého na hranatý) platí za jednu z mála paralel, které volně pojí současnou generaci třídu E s tou předchozí. Nárazník je oproti W211 více členitý a maska prošla vizuálním omlazením.
Boční pohled odhalí pozoruhodný karosářský úkaz, tkvící v kombinaci jasných a přímo vedených linek s křivkou, dotvářející zadní blatník. Jak je ve třídě E tradicí, proporce klasického sedanu zůstaly neporušeny. Karosérie pouze citelně přiostřila své vzezření.
Zadní lampy svým příklonem k žiletkovým tvarům s absencí oblých křivek výrazně kontrastují s minulým vydáním vozu. Nejen, že se vrací k tvaru příbuznému s obdélníkem, ale zároveň disponují jiným rozestavěním světelných segmentů. Bílý kryt pro svítilny je integrován do jednoho kontinuálního pásu, namísto členění na dva pruhy u předchůdce.
Kabina odráží vnější tvary a lze z ní cítit návrat k tradici hranatých interiérů před příchodem řady W210. Je zde patrna návaznost na jiné vozy značky, zvláště pak řadu C. Mezi dominanty interiéru patří masivní lišta dekoru a rozměrná kaplička pro navigaci (připomínající tu z GLK). Ostré tvary postihly i kapličku přístrojů, což evokuje odkaz na řadu W124. Ve vyšších verzích lze kabině dodat na exklusivitě formou linek, tvořených světelnými vlákny, situovanými pod dekor.
