Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Peugeot 202 (1938-1949): Nejmenší lvíče se světly v masce

Aleš Dragoun
Diskuze (0)
Ve druhé polovině 30. let tvořil pilíř výrobního programu Peugeotu typ 402. Na začátku roku 1938 se přidal nejmenší 202. Jako jediný přežil druhou světovou válku...

Těsně předválečné vozy Peugeot se vyznačovaly unikátní oblou přídí s dvojicí těsně u sebe umístěných světlometů pod mřížkou kapoty. Tuto etapu začala velká 402, představená v září 1935 na pařížském autosalonu. Limuzína, od které byly odvozeny další karosářské varianty, zaznamenala velký obchodní úspěch. Pohodlné a prostorné vozy svými aerodynamickými karoseriemi leckoho překvapily. O rok později přibyla menší 302, ta se ale nabízela pouze krátce. Určitou inspiraci si obě vzaly z modelů Airflow amerického Chrysleru.

Počínaje další výstavou v metropoli, tedy na podzim 1937 Peugeot sondoval zájem o nový menší vůz. Zorganizoval jakési „referendum“, aby zjistil, co klientela očekává. Není samozřejmě jasné, zda konstruktéři měli ještě vůbec nějaký čas na to, aby začlenili některý z návrhů veřejnosti, neboť auto bylo už na konci vývoje, ale v první řadě šlo o publicitu. Automobilka vymyslela reklamní slogan „Hlasujte pro něj a my ho budeme vyrábět.“

S jedenáctisovkou

Typ 202, jehož výroba se rozběhla továrně v Sochaux v lednu 1938 a oficiální premiéra proběhla o dva měsíce později, pokračoval v nastoleném trendu. Jen v menším a podstatně levnějším balení, vždyť měřil na délku jen 4,1 m, byl 1,5 m široký a 1,55 m vysoký. Představení pro novináře a pozvané hosty včetně společné večeře se odehrálo 2. března v Buloňském lesíku (Bois de Boulogne).

Pohonnou jednotku představoval robustní, nově vyvinutý řadový kapalinou chlazený čtyřválec typové řady TG s rozvodem OHV, tedy ventily v hlavě, který měl zdvihový objem 1133 cm3 při vrtání 68 a zdvihu 78 mm. Dosahoval největšího výkonu 22 kW (30 k) v 4000 otáčkách při kompresi 7:1. O palivo se staral karburátor Solex 26 IAC. Hlava válců byla vyrobena z alpaxu, slitiny hliníku a křemíku. Třeba konkurenční Renault Juvaquatre používal ještě motor s postranními ventily (SV). Dalším soupeřem byla Simca 8, licenční Fiat 1100. Německého soka představoval Opel Kadett.

Rekonstrukce podvozku

Dvěstědvojce musela stačit třístupňová přímo řazená převodovka, ta ale nebyla v té době ničím neobvyklým, stejně jako nesynchronizovaná jednička. Řadicí páka trčela z přístrojové desky. 202 byla autem klasické koncepce se zadním pohonem, k přenosu síly používala taktéž jednokotoučovou suchou spojku Mécano Comète. Za zmíněnými světly byl umístěn chladič podporovaný vodním čerpadlem a u něj pak baterie, která se tak snadno vyměňovala. Elektroinstalace byla už dvanáctivoltová.

Podvozek se standardním rozvorem 2450 mm a rozchodem kol 1153 mm měl přední nápravu už dělenou, zpočátku odpruženou dokonce podélnými torzními tyčemi. Nezávislé zavěšení zavedl mezi velkosériovými peugeoty model 201 na počátku 30. let, zlepšovalo jízdní vlastnosti. Od konce roku 1938 se vpředu objevila archaičtější, ale bezpečnější dvojice příčných listových per. Zadní tuhou nápravu podporovaly tradiční podélné půlelipsy. Šasi tvořil tradiční rám s bočními členy a příčníky, Peugeot mu říkal „bloctube“.

Testy spotřeby a rychlosti

Čtveřici bubnových brzd Bendix i tu parkovací ovládaly tehdy už poněkud přežité lanovody. Standardní čtyřdveřový vůz vážil 790 kg a rozjel se na 100 km/h, přičemž na každou stovku kilometrů spálil 7,5-9 litrů benzinu. To moc nebylo... Akcelerace na maximálku mu trvala jen necelých 24 s.

Francouzský autoklub ACF provedl v roce 1938 silniční test, na trase z Bordeaux do Paříže a zpět dosáhl vůz spotřeby 7,76 l/100 km, v městském provozu přímo v metropoli, kde ujeli řidiči 640 km průměrem 33,9 km/h, pak spálil ještě méně: 7,4 l. Nádrž přitom pojala 45 l, Vytrvalostní test na 7.850 km absolvoval průměrem 65 km/h, přičemž na avizovanou stovku se na přímé silnici v bezvětří a suchu skutečně dokázal rozjet. Výkon potvrdil i na autodromu Linas-Montlhéry, kde při 400km zkoušce naměřili nejvýše 100,14 km/h.

Se střechou i bez

Přední dveře „berline“ ve výbavách Normal a Luxe se otevíraly proti směru jízdy (tzv. sebevražedné), zadní klasicky. 202 měla i jednodílné čelní sklo. Od 302 a 402 se kromě rozměrů lišila i výdechy na kapotě. Zádi se přezdívalo „bobří ocas“. Znamení o změně směru jízdy se ještě dávalo vyklápěcími šipkami. Dvoudveřové dvoumístné kabriolety D2 („décapotable“) s plátěnou střechou vynikaly půvabem, byly o 60 kg těžší a zákazník si musel připlatit zhruba 30 procent navíc. I dvěstědvojka si záhy našla široký okruh zákazníků, největší podíl na odbytu měla právě čtyřdveřová uzavřená verze, během sezóny 1938 se prodalo celkem 20.000 aut. Existovala i hrstka kupé a zřejmě jediný prototyp Eclipse s kovou střechou, která se elektricky sklápěla dozadu, podobně jako u 402. Malou část tvořily i limuzíny se šesti bočními okny.

Už v březnu 1938 se místo jednoduchých ocelových lisovaných kol začaly montovat ráfky Michelin Pilote s pneumatikami 145 x 400, které zlepšily chování na silnici. V prosinci téhož roku bylo spolu s výše vzpomínanou úpravou podvozku změněno i pryžové uložení pohonné jednotky.

Užitkové karoserie se stavěly od roku 1939 na šasi s rozvorem o 20 centimetrů delším. Pravda, prodávala se i „krátká“ dodávka, která postrádala zadní sedadla, ale zůstaly jí všechny boční dveře, skla a hlavně měla praktickou výklopnou zadní stěnu, kterou základní sedany postrádaly a malý zavazadelník u nich byl přístupný pouze zevnitř. Jinak se stavěly náklaďáčky UB s půltunovou užitečnou hmotností, kombíky, sanitky a dodávky. Sám Peugeot nabízel postupně sedm karosářských verzí včetně polokabrioletu se shrnovací střechou, ale 202 neměla ještě samonosné ocelové „tělo“, takže se patřičně vyřádily i externí firmy. Onu „berline découvrable“ tak bylo snazší odvodit, neboť neztratila tuhost.

Za války a po ní

V listopadu 1942 konečně dostala přednost válečná výroba, od vypuknutí války se berliny nabízely pouze v jediné výbavě Grand Luxe. Francouzská i německá armáda ale využívaly zejména užitkové varianty, 202 byla totiž snadno opravitelná. Už v únoru 1945 se v bombardováním poškozené automobilce začaly montovat první poválečné vozy, ale byla jich pouze dvacítka. Využily se předválečné díly, které se podařilo počínaje říjnem 1944 shromáždit, jinak panoval zoufalý nedostatek surovin. V roce následujícím (1946) jejich produkce stoupla na 14 tisíc, a to se konečně naplno rozběhla až v květnu po německé kapitulaci, přičemž významnou inovací bylo rozšíření rozchodu o 24 mm na 1177 mm. Vozům značeným 202 B také chyběly ozdoby se stylizovanými lvími hlavami na zadních blatnících, které stále zakrývaly nyní už zase plná ocelová kola. Ta byla upevněna jen třemi šrouby místo čtyř. Hrdlo palivové nádrže se přemístilo na pravý zadní blatník.

Krátce poté byla přepracována palubní deska, konkrétně u typu 202 BH, debutujícího v říjnové Paříži 1946, objevila se v ní alespoň malá odkládací schránka. Revoluci znamenalo zavedení kapalinového, tedy hydraulického ovládání bubnových brzd Lockheed. Paleta karosářských variant se zase začala rozšiřovat. Kombi existovala s ocelovou, ale i částečně dřevěnou karoserií. Ta druhá s označením UH se stavěla od roku 1947. Byla 4,43 m dlouhá a 1,59 m široká, také vyšší. Návrat k tomuto druhu karoserie (naposledy ji Peugeot praktikoval v roce 1931 u typu 190) způsobil globální nedostatek ocelového plechu. Jenže byla o polovinu dražší než základ. I když je dnes „woody“ parádní stylovkou, jeho vznik byl tedy nutností... Darl'mat postavil na podvozku 202 závodní kupé.

Poslední úpravy

V roce 1948 se stala ocelová posuvná střecha, dříve dodávaná za příplatek u berlin standardem. Tehdy také byly ozdobeny středy kol chromovanými „čepičkami“ a podvozek dostal hydraulické tlumiče. V říjnu se objevila „holá“ verze Affaires za 320 tisíc franků, byla tak zhruba o 6 % levnější. Postrádala však topení a posuvnou střechu, ale pomohla vyčistit skladové zásoby. Skončila také produkce kabrioletů, ostatní varianty dobíhaly postupně. Výroba typu 202 se definitivně zastavila v červenci 1949, celkem od roku 1938 vzniklo 139.718 těchto automobilů: 93.666 uzavřených sedanů, 18.353 náklaďáčků, 5.839 berlin se střešním oknem, 5.657 samostatných podvozků s kabinou řidiče a spolujezdce, 4,522 limuzín, 4.301 dodávek, 3.090 kabrioletů, 3.015 „stejšnů“ a 414 sanitek. Ve výčtu tedy chybí ještě 861 dalších kusů.

Mezitím se v říjnu 1948 na pařížském autosalonu představil veřejnosti zcela nový typ 203, elegantní 4,3 m dlouhý čtyřdveřový sedan se zaoblenou splývavou zádí. Poháněl jej čtyřválec 1290 cm3/31 kW. Šlo o první vůz značky se lvem ve znaku opatřený samonosnou karoserií.

Ceny zrestaurovaných exemplářů jeho předchůdce se dnes pohybují mezi 8 a 10, výjimečně i 15 tisící eury, kabriolety jsou ale výrazně dražší, až 27 tisíc eur. To znamená v přepočtu široké rozmezí 203-686 tisíc korun. V nabídce inzertních serverů jsou však pouze jednotky kusů. Pojízdné kusy s nutnými zásahy přijdou na 4,5 tisíce eur (114 tisíc korun). U nás jich mnoho nejezdí, pokud se nějaký na srazech veteránů objeví, je vždy příjemným zpestřením.

Foto: Peugeot, Karel Haas

Aleš Dragoun
Diskuze (0)