Po vyléčení si splnil sen a koupil youngtimera. V garáži má úžasné věci

Před časem se v redakční poště objevil stručný e-mail: „Včera to bylo šest let, co jsem vzal tři sta tisíc v hotovosti a jel je vyměnit za splněný klukovský sen – BMW 635 CSi.“ Slovo dalo slovo a hned nám bylo jasné, že příběh Petra Veselého se vymyká všem, které jsme zatím v seriálu publikovali. Petrovy důvody se totiž radikálně lišily od všech, které zatím dovedly majitele od ztřeštěného nápadu k realizaci.

Ve chvíli, kdy mladému Brňanovi před osmi lety diagnostikovali leukémii, sebralo mu to další plány. „Když jsem počítal bubliny v kapačkách, rozhodl jsem se změnit život, pokud se vyléčím. Ale bylo mi jasné, že asi najednou nepřestanu pít alkohol a jíst vepřové. Tehdy jsem si řekl, že pořídím BMW 635 CSi, které jsem vždycky chtěl,“ vzpomíná Petr na rok 2010.

Naštěstí se léčba dařila a do pár měsíců byl doma, kde strávil kvůli oslabené imunitě dalších tři čtvrtě roku. Čas zaháněl prohlížením motoristických časopisů, starých prospektů aut a hledáním na internetu. Ani po několika měsících ale nemohl najít auto, které poprvé viděl počátkem 80. let. „Tehdy žila sestra v Jižní Francii jako au-pair, kam mě pozvala na tři týdny. Otec rodiny měl právě takový bavorák. Dodnes si pamatuji dusot vytočeného motoru a sebe, jak sedím užasle na zídce,“ vypráví Petr.

Žluté Husajnovo BMW 635 CSi od Gembally má pohnutý a záhadný osud

Jakmile našel vysněné auto, dokonce přímo v Brně, požadoval za něj prodejce dvanáct tisíc eur – tehdy 306.000 korun. „Byla to spousta peněz, ale auto bylo přesně v takovém stavu, jak jsem chtěl. Jen usednout a jezdit. Dokonce i s raritní převodovkou Getrag, kde se jednička řadí směrem k sobě. Pánovi jsem odvyprávěl svůj příběh a auto mi dovezl ukázat. Když jsem ho vzal domů, kde jsem měl modely autíček a staré katalogy, řekl mi, že jsem právě ten správný magor, kterému auto prodá. A to přesto, že mu Pražáci nabízeli čtyři sta tisíc,“ směje se Petr. Peníze proto vybral z banky, nafotil si je na stole a v kapse od bundy vezl šalinou prodejci. Tehdy si prý sám řekl, že musí tedy být opravdu pořádný magor.

Od té doby ale ani jednou nelitoval. Vynechal posezení v hospodě s kamarády a opětovně získaný čas raději projezdil v autě. „Hned na první silvestr jsem si řekl, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Takže jsem do půl třetí ráno jezdil v ulicích Brna. Zvuk praskání do výfuku přece připomíná třaskání petard,“ má Petr pusu od ucha k uchu a hned nám to startováním dokazuje. Mimochodem v jeho autě nikdy nebude rádio – nejhezčí zvuk prý vydává motor. Servis svěřuje majitel po celé roky jen jediné prověřené autodílně.

BMW řady 5 E34 (1987-1996): Třetí generace pětky měla poprvé i kombi, je jí třicet

Petr až donedávna staré kupé používal denně, ročně najezdil i 15.000 km. Po nedávném přestěhování ale bavoráku našel garáž a krásně ji vyzdobil starými plakáty či modely aut po stěnách. Hezčí místo jsme dlouho neviděli. Kupé si to zaslouží, ceny za poslední roky vyletěly do raketových výšin. Ostatně CSi nikdy nebylo autem pro každého. „Například originální blatník vyjde na dvaadvacet tisíc a na vrakovišti ho nekoupíte,“ krčí majitel rameny nad poněkud náročnou milenkou. V rodině přesto navždy zůstane, malý syn i manželka víkendové svezení ve starém sporťáku zbožňují.