Prohlédněte si třicet podob Fordu RS. Jaký je váš nejoblíbenější?

Puristé a fanoušci značky si ostré vozy s modrým oválem za takřka půlstoletí oblíbili a novinky vždycky s napětím očekávají. Klientela je loajální. Pomohla i účast v závodech cestovních vozů a automobilových soutěžích, díky ní se zrodil doslova kult. Klasické Escorty, Capri, později Sierry, ale i Fiesty se proháněly po okruzích a tratích rychlostních zkoušek. Výjimkou byla kromě krotších moderních modelů ST snad jen Cortina Lotus... Velká automobilka nezřídka spolupracovala při jejich vývoji s Cosworthem, který stál i za legendárním motorem DFV pro formuli 1...

Ford má v Británii označení RS (Rallye Sport) registrované jako ochrannou známku. Na to doplatila naše Škoda, která své rychlé modely musí na Ostrovech označovat zkratkou vRS podle symbolu na zadních dveřích. Malé písmeno „v“, které se objevilo v grafické podobě na soutěžních Favoritech 136 L skupiny A, sice symbolizuje vítězství, ale také jde o háček nad velkým „S“ v názvu automobilky... Ale zpátky k modrému oválu: ten označuje současný Focus RS jako třicátý v předlouhé řadě, do ní ale zařazuje i modely, které legendární písmena nenesly (Escort Mexico 1970 a Capri Turbo 1981). V životopisu hodlá pokračovat i nadále - v příštích čtyřech letech slibuje uvést dalších dvacet ostrých modelů.

15M, 17M a 20M

Všechno začalo v roce 1968 trojicí ostrých 15M/17M/20M RS. Šlo vlastně o německé Taunusy, ale toto označení se už nepoužívalo. Nejslabší „patnáctka“ byla součástí řady P6. Nabízela se coby tudor, sedan i atraktivní kupé. Navzdory označení ji poháněly typické vidlicové čtyřválcové motory s vyšším objemem 1,7 l. Výkony 70 a 75 koní (52, respektive 55 kW) se zdají být z dnešního pohledu úsměvné. 17M a 20M RS patřily do série P7, která vyznávala klasický zadní pohon, zatímco P6 byly předokolkami. „Dvacítky“ pak měly pod kapotou větší šestiválcové motory.

Capri

Capri RS2600 a RS3100 si vydobyly značené renomé na závodních tratích, hlavně v ME cestovních vozů. Tyto verze se zrodily v úvodní generaci a disponovaly vidlicovými šestiválci Cologne a Essex patřičných objemů. První z nich získala dva evropské tituly. Toto Capri nevznikalo pouze v západním Německu a Belgii, ale i v Británii a také mimo Evropu. Nástupci s třílitry V6 se proháněli i v u nás populárním seriálu Profesionálové, o RS však nešlo.

Ve druhé generaci se vyráběly také modely R/S (ano, s pomlčkou) a RSR Turbo, oba s V6 2,8 l. RS té třetí a závěrečné (šlo však o výraznou modernizaci předchůdce) mělo zase třílitr. Výše vzpomínané Turbo dostalo menší agregát 2,8 l, ale naladěný na 138 kW. Dodnes je mi záhadou, proč produkce Capri v roce 1986 skončila a Ford neuvedl nástupce. Byť si zachovávalo až do konce už dosti archaický podvozek se zadní tuhou nápravou a listovými pery, bylo však velmi oblíbené, 1,92 milionu vyrobených kusů hovoří za vše.

Escort Mk1/2

Escort byl prvním autem, které společně vyvinuly evropské divize Fordu: britská a německá. Stál tedy na počátku unifikace produkce, dnes mimochodem v Británii modrý ovál kompletní vozy vůbec nevyrábí. Do našeho přehledu patří modely RS1600 a RS2000 první generace. Šestnáctistovce dodával sílu čtyřventilový čtyřválec Cosworth BDA, Hans Heyer s ní v barvách Zakspeedu, který ji také dále poladil, dobyl titul v ME cestovních aut 1974. Druhý typ používal dvoulitrový agregát OHC Pinto, výkon produkční verze už vzrostl na 100 koní (74 kW). V úvodu zmíněné Mexico pojmenované po vítězství v maratonu z Londýna (Hannu Mikkola, 1970) mělo motor 1,6 l Crossflow.

Dvojkový Escort si sice zachoval zadní pohon, ale oproti prvnímu se razantně zvětšila prosklená plocha a zmodernizovaly tvary. Tady se objevily verze RS1800, RS2000 a RS Mexico. Dvoulitr se chlubil 110 koňmi (81 kW). Ari Vatanen získal s Escortem RS1800 titul mistra světa v rallye 1981, žádnému jinému jezdci s vozem Ford se to od té doby nepodařilo! První dvě jmenovaná „eresa“ fungují dodnes hlavně ve skandinávských školách rallye. Proč? Protože od té doby nevzniklo auto, se kterým by se čerstvý adept malého volantu naučil lépe jezdit bokem na sněhu. A nejen tam...

Escort Mk3/4

Escort přešel na začátku osmdesátých let na přední pohon a praktičtější karoserie hatchback vystřídala tudory a sedany. Do vínku dostal kódové jméno Erika, vývojáři si tenkrát ženská jména oblíbili... Takové úspěchy už na RZ neslavil, prototypy RS1700T (1.8T/224 kW) se ke slovu nedostaly. Měly totiž pohon pouze zadních kol a byly bez šance na úspěch. Přesto i zde existovaly nadupané varianty. Atmosférický RS1600i z Německa, první model se vstřikováním paliva, nabídl 85 kW.

Escort RS Turbo se pak počínaje říjnem 1984 chlubil 97 kW, protože konstruktéři namontovali k šestnáctistovce výfukový doping od Garrettu. Po faceliftu v únoru 1986 následovala druhá přeplňovaná série s totožným výkonem a překvapivě pořád zadními bubnovými brzdami. Okřídlený třídveřák s přídavnými světlomety na přídi vystřelil z klidu na stovku za 8,7 s a jel až 206 km/h. Pro rallye však postavil britský Ford úplně jinou zbraň...

RS200

RS200 byl soutěžním speciálem, který využíval některé karosářské prvky ze Sierry (například dveře a zadní světla). Motor Cosworth BDT se nacházel uprostřed za sedadly. Pětistupňovou manuální převodovku však auta měla vpředu, takže od přeplňovaného čtyřválce 1,8 l/190 kW vedl jeden krátký kardan k ní a druhý klubový hřídel směřoval dozadu. Dodnes není jasné, zda skutečně vzniklo řády požadovaných 200 kusů, nebo více, či naopak méně (146). Zrodil se i evoluční agregát 2,14 l vyladěný Brianem Hartem.

RS200 se v soutěžním MS neprosadily a pak přišel zákaz šílených monster. Paradoxně k tomu pomohla i nehoda Joaquima Santose hned v úvodu Portugalské rallye 1986. Domácí matador vletěl s továrním fordem do diváků a rozséval zde smrt a zkázu (4 mrtví, 33 zraněných). Stejně jako konkurence našly vozy uplatnění v rallyekrosu a ještě nedávno i ve slavném Závodě do oblak, vrchařském klání na coloradském Pikes Peaku. Ale jejich čtyřválce už dávaly 850 koní (626 kW).

Sierra

Poslední ford evropské střední třídy se zadním pohonem šokoval designem, v éře hran přišel s oblinami. Původní okřídlené RS Cosworthy s jediným párem dveří a dvoulitry DOHC s turbem závodily ve skupině A. Produkční verze dávala 150 kW. Vzácná je homologační limitovaná série RS500 se 165 kW, ostré specifikace si pamatujeme z jediného ročníku mistrovství světa cestovních aut, toho vytrvalostního, kdy se jezdci za volanty střídali. Černé vozy v barvách Texaca nasazoval Švýcar Ruedi Eggenberger.

Jediné vítězství v MS rallye zaznamenal na Korsice 1988 pozdější francouzský mistr světa Didier Auriol. Následně přišly na řadu sedany, čtyřdveřová verze se vyráběla od roku 1987, v Británii se jmenovala Sapphire. Tříprostoroví klasici se nakonec pochlubili i pohonem všech kol a 162 kW z dvoulitru. Dnes je potkáme mezi historiky, a to rovněž v domácích soutěžních podnicích.

Fiesta Mk3

Vzhledem k tomu, že Ford své modely někdy „pouze“ výrazně modernizuje a jindy totálně předělává, sám má pak v oficiálních datech trochu zmatek, zůstaňme u označování „marky“. K jiným autům než (také) britským se ale nehodí. Fiesta Mk3 (1988-1997) měla také svoje RS verze, i když u nás je mnohem známější atmosférická XR2i.

Právě s tou sdílela RS Turbo šestnáctistovku CVH, ale samozřejmě doplněnou o „doping.“ Výsledkem bylo půvabných 98 kW, stovku tento ďáblík dokázal pokořit během zhruba 8 sekund. V roce 1992 jej nahradila RS1800. Staré pohonné jednotky, původem ze třetích Escortů, už vzaly zasvé, „ereso“ poháněl nový Zetec 1,6 l s o něco menšími 96 kW.

Escort Mk5/6

Escort v poslední reinkarnaci (tu moderní čínskou pomiňme) nejdříve zcela zklamal. Ford postavil opravdu špatné auto, které moderně jen vypadalo. Jenže pak přišly krotké RS2000 a mnohem nabroušenější Cosworth. Třídveřový hatchback dostal v této podobě široké blatníky, na záď typické dvojité křídlo a do útrob dvoulitrový čtyřválec s turbem. Pro běžné smrtelníky byl k mání se 162 kW (220 k) a jinak pomohl vzkřísit slávu značky v rallye. Hodně jich závodilo i u nás a také na evropských kopcích. Pohon všech kol nemohl chybět...

Toho se dočkal po poslední velké modernizaci i jinak atmosférický RS2000, dvoulitr původně se 110 kW. Escort oficiálně čtvrté generace byl modernizován celkem dvakrát, poprvé v roce 1991, podruhé začátkem sezóny 1995, kdy se změnil do té doby hrozný interiér. RS Cosworth dostal mezitím jiné turbo a ono křídlo na přání. Ford z něj dokonce odvodil i svou první zbraň podle nových předpisů WRC, ale ta silniční variantu pro běžný provoz postrádala.

Focus

Nástup prvního, hodně originálního Focusu byl impozantní, ale verze RS na sebe nechala čekat poměrně dlouho. Její vývoj zabral čas. Šlo navíc o limitovanou edici, která vznikla v počtu 4.501 exemplářů od října 2002 do listopadu 2003. Výhradně tmavě modrých. Dvoulitr Duratec RS dával 158 kW a šlo o jednu z nejlépe jezdících a ovladatelných předokolek na trhu. Oblíbená disciplína 0-100 jí trvala jen 6,4 s a tachometr se zastavil u čísla 232.

Druhá generace dostala stejnojmennou verzi až po modernizaci celé řady. Název pohonné jednotky Duratec RS mohl naznačovat, že jde o evoluci staršího čtyřválce, jenže šlo o pětiválec 2,52 l původně od tehdy sesterského Volva s 305 koňmi, tedy správně 224 kW. Zachoval si ovšem samosvorný diferenciál Quaife. Akcelerace na stovku se zlepšila o půlvteřinu a při dvěstěpadesátce nezasáhl omezovač, takže druhý Focus RS zvládl 263 km/h. Vzácná třistapadesátikoňová a o další chloupek rychlejší RS500 (2010) dávala vzpomenout na stejně pojmenovanou Sierru RS Cosworth.

I když Focus nahradila v rallye Fiesta, coby RS existuje i současná generace. Konečně se vrátila k pohonu všech kol, který měl naposledy Escort RS Cosworth. Nabízí se opět v jedné jediné karosářské variantě, ale třídveřový hatchback, který byl z trojky vypuštěn úplně, vystřídal ten pětidveřový. A motor? Zase jiný, přeplňovaný čtyřválec 2.3 EcoBoost s 350 koňmi (257 kW). Oproti tomu v Mustangu dostal jiné dvoustupňové turbo. Nejnovější model z klidu pokoří stokilometrovou rychlost během 4,7 s a na německé dálnici, tam, kde je to ještě legální, sprintuje až ke 266 km/h. Čtete dobře...