Na startu setinové rallye Carlsbad Classic 2018: Zelenáči na vlastní nebezpečí

Na letošní akci Carlsbad Classic jsem společně s přítelkyní Vandou vyrazil s něčím, co si ve světě setinových rallye ani nedovoluji nazvat zkušenostmi. Byly to spíše úvodní střípky v disciplíně, která si mě pro svou parádní atmosféru získala už v loňském roce. Prvně jsem k veteránským testům přesnosti přičuchnul na loňském ročníku Hamburg-Berlin-Klassik s kolegou Jirkou Baborským z partnerského časopisu Svět motorů. Tady jsem si na palubě Škody Spartak nejen premiérově vyzkoušel tak staré auto, ale ještě se prvně seznámil s termíny jako roadbook, tajná zkouška či měření šlauchem.

Výsledek tomu odpovídal. Vedle profíků, pro které jsou setinové rallye nedílnou a milovanou součástí života, jsme žádnou díru do světa neudělali. Celkově jsme v konkurenci 171 dalších posádek obsadili 105. místo, hlavně kvůli hrubým chybám při počáteční nesouhře. Byť konečná tabulka zrovna nehrála pro náš prospěch, z akce jako takové jsem si odvážel parádní dojmy. Tři dny plné skvělé atmosféry, vstřícného obecenstva napříč velkými městy i maličkými obcemi, to vše navíc v krásném prostředí. Setinová rallye si mě dokázala získat!

Dalších akcí už jsem se zúčastnil jen coby doprovod. Nejprve dubnového podniku 7 Castles Trial, kam jsem vyrazil jako pomocná ruka pořadatelů s renovovaným Opelem Kadett B redakčních partnerů z časopisu Auto Tip. A hned se mi po rychlostních zkouškách zastesklo. Podle roadbooku, tedy knížky informující o vaší trase a testech přesnosti, jsme sice jeli, avšak lasery na měřených úsecích míjeli bez možnosti ostrého pokusu.

Roadbook se mi dostal do auta ještě jednou, konkrétně během International L’Aventure Peugeot Meeting, kdy do Prahy zamířila stovka veteránů francouzské automobilky Peugeot. I tady jsem figuroval jen jako doprovod, avšak auto se čtyřmi rychlostními stupni, sytičem a řízením bez posilovače nahradila zcela nová 5008 se samočinnou převodovkou a šišatým volantem. Parťáka mi vůbec poprvé dělala právě přítelkyně a překvapilo mě, jak rychle se s roadbookem sžila (rozhodně mnohem snadněji než já v Německu).

No a když před časem přišla nabídka zúčastnit se Carlsbad Classic 2018, avšak namísto zkratky ORG se startovním číslem, dlouho jsem se nerozmýšlel. Dvaapadesát let starý Kadett při jarním zahřívacím pokusu kolem sedmi hradů a zámků ukázal, že je ve skvělé kondici. A osvědčila se i ve srovnání s ním o něco mladší přítelkyně. Posádka zastupující tým Auto Tip Klassik tak byla na světě.

Hurá na start!

Začátek akce krátce po pátečním poledni od karlovarského hotelu Thermal znamená pro nás bydlící nedaleko Pardubic vstávání okolo šesté hodiny ranní. Do Prahy ještě jedeme novým autem, tematicky novým Opelem Insignia, který o hodinu později měníme v redakční garáži právě za Kadett. Zprvu jde všechno jako po másle, na nejbližší čerpačce dáváme autu zaslouženou péči – dotankováváme jej do plna a v bezkontaktní myčce odstraňujeme pár pochytaných nečistot.

Doufám, že vůz se na 150 kilometrů dlouhé cestě odvděčí bezproblémovým a poklidným chodem. Jenže ujedeme třetinu cesty a Kadettu při každém zastavení na křižovatce zhasíná motor. Začínám lehce panikařit, dáváme si proto na další benzince krátkou přestávku a posléze pokračujeme, tentokrát už bez dalších komplikací. Naopak je relativně dlouhá cesta příjemnou záležitostí. Zvídavých pohledů kolemjdoucích a ostatních motoristů proběhne nespočet, někteří dokonce posílají palce nahoru, jiným zase staré auto v tak pěkném stavu vykouzlí úsměv na tváři.

Bodensee-Klassik 2015: Jeli jsme veteránskou rallye se Škodou Felicia z roku 1961

Krátce po jedenácté dorážíme k hotelu Thermal, kde se vítáme s organizátory a parkujeme vůz. I tady je Kadett za hvězdu. V několika jazycích slyšíme během příprav na závod údiv návštěvníků nad tím, že je to starý Opel. Bohužel nemáme příliš času na rozpravy, ihned po příjezdu míříme k organizačnímu stolku a vyzvedáváme si balíček věcí, který je připraven pro všechny posádky. Kromě triček a zajímavého počtení jsou tu stěžejní položky v podobě nálepek na auto a právě roadbooku. Nejprve dozdobíme vůz červenými cedulkami, které po příjezdu „obléknou“ všechny zúčastněné vozy, posléze prvně usedáme k roadbooku.

Při německé premiéře jsem od zkušenějších účastníků okoukal nějaké ty finty. Kromě výpočtu průměrné rychlosti myslím i na to, že čas 0,55 min opravdu neznamená 55 sekund. Zní to triviálně, ale divili byste se, kolik posádek se na tomto nechalo nachytat… Postupně se prokousáváme až na konec prvního dne. Vysvětlujeme si, co znamenají jednotlivé značky a odpočítáváme minuty do startu.

Hodně rychlé vystřízlivění

Když jsem den před odjezdem vyzvedával od Auto Tipu klíčky od Kadettu, vtipkoval jsem s šéfredaktorem Petrem Benzlem o umístění v desítce. Věděl jsem, že takový cíl je pro zelenáče ve startovním poli hodně ambiciózní, ale věřil jsem, že bez zbytečných chyb bychom mohli vybojovat alespoň nějakou pozici v první půlce tabulky.

Jenže právě zbytečných chyb jsme první den udělali víc než dost a přišlo rychlé vystřízlivění. Jen připomenu, že cílem v testech přesnosti je trefit předem stanovený čas co možná nejpřesněji. Počítání začne v momentě, kdy na startu protne příď vašeho vozu laserový měřič a ukončí se tím samým v cíli. Tady je třeba dát pozor, někdy totiž lasery nahradí šlauch, tedy hadice, při které počítání začne, respektive skončí až při jejím přejetí.

První zkouška dopadla ještě obstojně, ale ukázala, proč se tahle soutěž jmenuje setinová. Coby nováčci a dvojka, která se za volantem veteránu teprve sehrává, protínáme cíl třiatřicetisekundové zkoušky s odchylkou 0,95 s, což znamená 95 trestných bodů. Že je to slušné? Ne tak docela. Při šesti desítkách účastníků to stačí na 34. místo. A pro zajímavost: vítězové této zkoušky ji dokázali zajet na setinu sekundy přesně. Odchylka první desítky nečiní více než deset setin. Podívejte se na průjezdy jednotlivých posádek první zkouškou níže. Už to vám hodně prozradí o tom, kdo je tady profík...

To nejhorší ale teprve přišlo. Druhá zkouška už se skládá ze tří částí, které jsme ale absolutně pokazili. A když jsem po prvním neúspěšném partu znervózněl a začal se s Kadettem prát o zařazení rychlostního stupně, věděl jsem, že je zle. Výsledkem totálně zpackané zkoušky bylo 1433 trestných bodů a ze všech zúčastněných byla nejhorší jen jedna posádka.

Rychle to hodíme za hlavu, nechceme, aby zklamání ovlivnilo další zkoušky. Třetí už se nám daří líp, 68 trestných bodíků a 38. místo. Čtvrtá zkouška přinesla další vrásky na čele, když nám stopky dopočítaly a my stále marně vyhlíželi cíl měření. Štěstí, že maximem je pětistovka trestných bodů. Obdrželi jsme plný počet, ale šlo o náročnou zkoušku, takže stejně dopadla celá polovina startovního pole.

Páté měření přináší další složenou zkoušku a další obrovskou nepřesnost, která znamená 429 trestňáků. Už tady víme, co do příště zlepšit: vícero stopek! S jedním jednoduchým zařízením tady díru do světa opravdu neuděláte, alespoň ne coby začátečník. Kuriózní je vložení tajné rychlostní zkoušky. Víte, jak jsem na začátku psal o tom, že se seznamujeme s tím, co která ikonka znamená? Tak přesně pod nimi je obrovským zeleným písmem jasně napsáno: „Tajná zkouška = 15 sekund“. Hádáte správně, všimli jsme si toho až po jejím absolvování. Měli jsme ale víc štěstí než rozumu, takže se nám, aniž bychom věděli jak, podařilo minimalizovat ztráty časem 17,33 s.

Po prvním dni jsme se k výsledkovým tabulkám sunuli jako na porážku. Tušili jsme, že nováčkovské chybky se tady neodpouští. Po prvním dni se z jednašedesáti zúčastněných usazujeme na 52. místě s celkovým počtem 2804 trestných bodů. A když začnu listovat roadbookem pro den druhý, začíná se mi dělat nevolno. Tohle už nejsou jen složené rychlostní zkoušky, tohle je doslova setinová šikana, která nám snad ani nedá spát.

Dumání nad roadbookem ale necháváme na den následující. Laserových měřičů a odpočítávání setinek máme plnou hlavu, teď si raději odpočineme. Organizátoři zavedli veteránskou flotilu na malebný lovecký zámek Lužec, kde si účastníci užili parádní večerní program s ohňostrojem a načerpali síly na další porci výzev.

Ono to půjde, ne že ne!

Sen o umístění v první polovině se rozplynul, před startem do druhého dne už jsem o poznání realističtější: chceme urvat alespoň první padesátku. Stačí absolvovat rychlostní zkoušky bez zbytečného inkasování stovek trestných bodů. Snadno se to řekne, ale mnohem hůře provádí.

Ještě během prvního dne jsem vyprávěl Vandě o parádním zážitku z Hamburku, kdy se jedna z rychlostních zkoušek konala z kopce s vypnutým motorem. A hádejte co? První měření druhého dne proběhlo naprosto stejně! Zisk 92 trestných bodů považujeme po prvním dni za úspěch. Další štace už je o poznání delší, tři kilometry a 90 metrů máme absolvovat v čase čtyři minuty a dvacet sekund. Sekneme se o více než dvě sekundy a obdržíme 244 trestňáků.

Ovšem během dopoledne přichází naše chvíle. Zkouška číslo osm se od těch ostatních značně liší. Tady totiž nemáte stanovený žádný čas. Jen rozmezí od 350 do 420 sekund. Máte si vybrat jakýkoliv čas mezi tím a absolvovat v něm 4080 metrů. A posléze vámi zajetou hodnotu co nejpřesněji zopakovat. Od ní se pak vypočítá výsledný počet trestných bodů. Výsledky nám sice organizátoři posílají průběžně, tady ale samozřejmě nenechávají nic náhodě. Můžete si myslet, že jste trasu zdolali za nějaký čas, který posléze chcete trefit, ale on ve skutečnosti mohl být o nějakou tu desetinku jiný. Zajíždíme tedy napoprvé. Původně jsme si vytyčili 400 sekund, ale celé jsme to zvládli o něco rychleji a za námi se objevili další soutěžící, takže jsme nakonec v cíli byli o čtyři sekundy dříve.

TEST Za volantem Simcy 1000 LS: Tichá, hravá, ale trochu malá

Další pokus se snažíme zopakovat s maximální přesností. Krátce před finišem je (na rozdíl od většiny ostatních zkoušek) možnost zastavit, čehož rádi využíváme. Protínáme cíl s tím, že se nám to snad tak nějak povedlo. Když pak po cestě pípne SMSka, že jsme se „seknuli“ o pouhých 22 setin sekundy, vypukne v Kadettu euforie. Na nejbližší zastávce se dozvídáme, že i podstatně zkušenější kolegové zajeli zkoušku s větším rozestupem a má naděje na alespoň jedno umístění v nejlepší desítce opět žije. V cíli se pak dočítáme, že náš výkon stačil „jen“ na 14. místo, i tak jsme ale po extrémně náročném prvním dni nadmíru spokojeni. Vždyť jednu příčku za sebou jsme nechali i absolutní vítěze Carlsbad Classic 2018! Ovšem abychom si zas až tak nemysleli, nejlepší posádka se „kousla“ o jednu setinu sekundy. Čtete správně. Jednu. Setinu. Sekundy.

V dalším měření se vejdeme do nejlepší třicítky a konečně začínáme mít pocit, že nám to jde. Trestné bodíky najednou nepočítáme na stovky, ale desítky. Do toho v jedné ze zkoušek přichází další tajná. Teď už se nenecháme nachytat, říkám si a rychle připravujeme odpočet patnácti sekund. Když už si myslím, že se nám tohle fakt povedlo, něčeho si všimnu a nevěřím svým očím. Nevjíždíme do cíle tajné zkoušky, ale startu další. Organizátoři si z nás udělali dobrý den a do jedné tajné vložili další. Plusem pro nás byl nakonec fakt, že se celá tato etapa zrušila, jelikož se konala na frekventovaném místě a někteří řidiči a cyklisté neměli pro veteránské dobrodružství pochopení. Po stížnostech vícero účastníků zmizelo pořadí zkoušek v propadlišti dějin. Díky bohu!

Jenže přichází závěr a s ním další zbytečné chyby. Nejprve se v jedné ze složitějších zkoušek opět peru s autem, v další stopky dopočítávají a cíl je opět v nedohlednu. Průměrnou rychlost jsem si sice vypočítal, ale v náročnějších pasážích byl příliš pomalý a na rovince to pak dostatečně nedohnal. A závěrečná zkouška 210 metrů za 20 sekund s otočkou v polovině byla pro našeho litrového Kadetta jako výsměch do obličeje. Když jsme se otáčeli kolem kuželu a byli daleko za polovinou času, bylo jasné, že tohle nestihneme. Až po průjezdu cílem mi došlo, že jsme se na takovou zkoušku mohli rozjet s mnohem větším předstihem. A právě to jsou zkušenosti z praxe, které získáte jen a pouze při setinových rallye.

Příště chceme výsledek!

Celkově jsme si akci oba náramně užili. Nejenže nás dvoudenní program nenechal ani na chvíli vydechnout, ale ještě byla celá akce zasazena do krásného prostředí, kdy jsme na krátký úsek zavítali dokonce i do sousedního Německa. Nezbývá než Carlsbad Classic (ale i podobně zdařilý 7 Castles Trial) všem (nejen) automobilovým nadšencům doporučit. A pokud nemáte možnost startovat, zavítejte alespoň na některé ze stanovišť. Trasy veteránů jsou známé dlouho dopředu a posádky potěší, když se jim od lidí dostává zpětné vazby.

Jen škoda toho výsledku, celkově se umisťujeme na 49. místě... ale shodli jsme se, že aspoň máme o důvod víc se vrátit. Tedy pokud nám Auto Tip jejich Kadetta po tomto představení ještě někdy půjčí. Když jsem klíčky v pondělí vracel a „chlubil“ se naším počínáním, dostalo se mi jízlivé poznámky o slibovaném umístění v desítce. Bod pro mě: nespecifikoval jsem ve které desítce. A když náhodou nepůjčí, snad stihnu vyladit drobné mušky na dvojkovém Golfu, který je od jara novým členem naší rodiny. Zelenáči na startu setinových rallye jsou vítání, ale jen na vlastní nebezpečí.

Nejenže umí být tahle zábava pořádně náročná, ale časem se pro vás může stát doslova závislostí... a že vím, o čem mluvím!