TEST Kia Stinger 2.0 T-GDI & 2.2 CRDi – Ve stínu šestiválce
Test šestiválcového stingeru jste si mohli přečíst minulý týden, do ruky se nám ale postupně dostaly všechny motorizace. Prodejům v Česku zatím drtivým způsobem vládne právě vrcholné provedení, zbývající dvě verze si ale pár řádků rozhodně zaslouží, neboť se určitě nejedná o šestiválcový odvar politý naftovou omáčkou. Protože je značná část vlastností buď zcela totožná, nebo velmi podobná, dovolím si zkrátit úvodní slova, zmíním jen to zásadní a skočím rovnou na to, čím se lidové stingery liší od vrcholné verze.
Jak už jsem se přiznal minule, Stinger se mi líbí a nic na tom nemění ani skromnější motor pod kapotou. Design je totiž jako přes kopírák, bystré oko odhalí diesel podle pouhých dvou koncovek výfuku umístěných na pravé straně, čtyřválcový dvoulitr se čtyřmi koncovkami se zdařile maskuje jako šestiválec. S definitivní jistotou tak motorizaci poznáte až při pohledu ze strany.
Šestiválec má devatenáctky se specifickým designem, za kterými se ukrývají brzdy Brembo s červeně lakovanými třmeny, a na ty si skromnější motorizace musí nechat zajít chuť. I tady se najdou drobné rozdíly, u vznětové verze jsou kotouče o pár milimetrů menší než u dvoulitrového benzíňáku a zadní kotouče nemá diesel ani ventilované. Tady se s nějakým velkým sportováním asi příliš nepočítá.
Teď už tedy také víte, že modrý kousek v galerii poháněla nafta, zatímco ten žlutý má zážehový dvoulitr. Ta kanárkově žlutá mimochodem naživo vypadá naprosto fantasticky a pohledy kolemjdoucích to jen potvrzují. Je to mimochodem jediná barva bez příplatku, introvertům bych ji ale příliš nedoporučoval.
Všechno při starém
Ani pohled do interiéru na první pohled neprozradí žádné odlišnosti. Je tady stejný hliník na palubní desce, stejná kůže a, světe div se, stejná je i kompletní výbava na palubě, včetně elektricky nastavitelného a vyhřívaného volantu, ventilovaných sedadel nebo audiosystému Harman/Kardon. Ani se slabší motorizací si nebudete připadat ochuzeni, jedinou obětí jsou nastavitelné bočnice řidičova sedadla, a bez toho žít asi dokážete.
Za zmínku rozhodně stojí široká bezpečnostní a asistenční výbava ve standardu. Zkratek je tolik, že se vám z toho zamotá hlava, no schválně - VSM, ESC, FCW, SCC nebo třeba LKA. V překladu to znamená, že se Stinger dokáže udržovat v jízdním pruhu i od aut před vámi, umí vás varovat před blížící se srážkou a rozpoznává i chodce. Nepostrádá hlídání mrtvého úhlu ani užitečného asistenta, který vás upozorní při vyjíždění z kolmého místa, když se ze strany blíží auto.
kia srovnavacitesty strednitrida
Jsou to fajn věci, bez kterých se sice obejdete, ale když je máte, je s nimi jízda o něco pohodlnější a o dost méně stresující. Všechny pokročilé systémy fungovaly na jedničku, paradoxně mi nevyhovovala poněkud banální funkce automatických stěračů - často stíraly buď málo, nebo naopak hodně, takže jsem neustále měnil nastavení cyklovače. Vyhovující nastavení jsem ale nenašel, přitom u jiných aut stačí dát Auto a o víc se nestarat.
Pohled pod kapoty obou aut prozradí kromě podélně uloženého motoru ještě jednu zásadní věc. A totiž, že motor je uložený hodně vzadu a před ním je skutečně spousta místa. Asi nemusím zmiňovat, že jistá německá značka si přesně na tom historicky velmi zakládá, protože to má zásadní vliv na rozložení hmotnosti a tedy i jízdní vlastnosti. A jezdí tedy i plebejské stingery stejně dobře jako šestiválec?
Tichá dvoulitrová síla
Stejný čtyřválcový dvoulitr sice burácí i pod kapotou ostrého hatchbacku Hyundai i30 N, ale ve stingeru se chová jako jeho lepší dvojče, které třídí odpad a v neděli chodí pravidelně do kostela. Do interiéru se nepřenáší nejen vibrace, ale ani zvuk, čtyřem koncovkám výfuku navzdory. Nezlepší se to ani ve sportovním režimu, spíše naopak. Do akce se totiž zapojí reproduktory, které napříč otáčkoměrem jen nepěkně vrčí. V době, kdy i kombíky jako Golf R dokážou zuřivě funět a práskat do výfuku mi přijde vážně škoda, že se sportovní Kia držela se svým zvukem tak moc při zemi.
Jinak mu ale nemám moc co vytknout, má slušný zátah už od nízkých otáček, rád se vytáčí a jeho výkon pěkně graduje. Jak by ne, točivý moment 353 Nm je k dispozici od 1400 do 4000 otáček a výkon 188 kW (255 koní) se nachází v 6200 otáčkách. Není divu, že je s ním Stinger příjemně rychlý, stovku pokoří za rovných šest sekund a umí jet až 240 km/h. Kombinovaný je tradičně s osmistupňovou automatickou převodovkou, ale přišlo mi, že spojení není tak dokonalé jako u šestiválce. Tu a tam auto škublo, hlavně v nízkých rychlostech. V pohybu už si motor s převodovkou rozuměl lépe, přesto bych řekl, že vrcholná verze fungovala ještě o špetku dokonaleji.
kia srovnavacitesty strednitrida
Kromě ceny existuje ještě minimálně jedna věc, kvůli které si dvoulitr zaslouží vaši pozornost, pokud skutečně rádi řídíte. Mám teď na mysli pohon výhradně zadních kol a přítomnost samosvorného diferenciálu mezi nimi. Stinger tím dost zásadně změnil svůj charakter z nesmírně efektivní střely v hravou (a občas docela záludnou) hračku. Hlavně na mokru je potřeba mít reflexy na pozoru, nástup točivého momentu se kvůli přeplňovanému motoru špatně odhaduje a než se nadějete, už se auto sune ze zatáčky dveřmi napřed. Pochopitelně jen pokud svůj záměr stvrdíte zvolením nejsportovnějšího režimu Sport+ a cíleně se o to snažíte intenzivním tlakem pravé nohy na plynový pedál. Pak vám Stinger velmi ochotně dovolí nějaký ten drift, jakmile však pustíte plyn, auto vás zase srovná.
Druhou silnou stránkou dvoulitrového turbobenzínu je také hmotnost. Je to s přehledem nejlehčí motorizace v nabídce, má 1,6 tuny, takže je o šedesát kilo lehčí než naftová verze s pohonem zadních kol, zhruba 130 kilogramů dělá rozdíl u naftové čtyřkolky a o bezmála dvě stě kilogramů je lehčí než šestiválcové provedení. Ze všech tří verzí se právě tahle nejochotněji vrhá do zatáček. Řízení sice není tak rychlé jako v případě šestiválce s variabilním převodovým poměrem, ale čtyřválec je agilní přirozeně, svojí nízkou hmotností. A díky pohonu té správné nápravy je s ním také největší zábava, samozřejmě pořád v mezích třídy - není to Subaru BRZ, ale pohodlné GT, které jen tak mimochodem umí jezdit bokem.
Z hlediska spotřeby stojí zážehový čtyřválec někde na půli cesty mezi naftovou verzí a šestiválcem, můj dlouhodobý průměr činil nějakých 11 litrů, snaha o úspornější jízdu znamenala zhruba 8 litrů na sto, rychlé svezení přibližně dvojnásobek. Vzhledem k výkonu a rozměrům bych řekl, že jde o adekvátní hodnoty.
Volba rozumu
Tím jsem se pomalu propracoval k naftovému dvoulitru, nebo abych byl úplně přesný, čtyřválcové dva-dvojce. Povědomý vám může být z ostatních modelů značky, pohání třeba Sorento. Čtyřválec disponuje 450 N.m v rozsahu od 1750 do 2750 ot./min. a výkonem 147 kW, neboli rovných 200 koní. Na volnoběh má velmi hladký chod a do interiéru nepřenáší prakticky žádné vibrace, za což mimochodem vděčí i aktivnímu silentbloku motoru. Zvenku svůj naftový původ sice nezapře, ale za hlučný bych motor rozhodně neoznačil, odhlučnění je na velmi dobré úrovni.
Možná šlo jen o přehnaná očekávání, ale čistě pocitově mě dynamika motoru příliš neoslnila. Měl jsem přitom to štěstí, že diesel jsem měl jako první, takže to nebylo tak, že bych z šestiválce najednou přesedl do dieselu s polovičním výkonem a čekal zázraky, přesto bych řekl, že třeba koncernový dvoulitr dovede zatáhnout citelněji. Podle tabulek má každopádně Kia pokořit stokilometrovou rychlost za 7,6 sekundy a rozjet se na 230 km/h, což jsou pořád velmi slušná čísla.
Tato motorizace je také jediná, kde si můžete vybrat mezi zadokolkou a čtyřkolkou. Tu jsme měli i my, využívá lamelovou mezinápravovou spojku a standardně rozděluje výkon v poměru 30/70 ve prospěch zadní nápravy. Na suchu i na mokru jen efektivně přenáší výkon na kola, ale hádám, že na sněhu by s ní ale mohla být zábava srovnatelná s benzínovými motorizacemi.
kia srovnavacitesty strednitrida
Podvozek mi přišel o něco komfortněji naladěný, i ve srovnání s dvoulitrem, auta jsem ale neměl ve stejný čas na stejné silnici. Přirozená ochota zatáčet je však stingeru očividně vlastní bez ohledu na to, jaká pohonná jednotka s ním hýbe, takže dokáže udržet vysoké tempo i když nedisponuje přemírou výkonu. A spotřeba? Upřímně jsem čekal o trochu lepší hodnoty, při troše snahy se mi dařilo jezdit i za 7l/100 km, dlouhodobý průměr se ovšem pohyboval okolo deseti litrů, svižná jízda pak představovala spotřebu okolo třinácti litrů na sto.
Verdikt..?
Žádný překvapivý závěr dnes nečekejte. Šestiválcové GT je právě svým motorem mílovými kroky před ostatními motorizacemi - a to jak charakterem, tak hlavně dynamikou. Oba dvoulitry, jak zážehový, tak vznětový, hrají druhé housle. To ale rozhodně neznamená, že by byly špatné. Je to až na pár malicherností pořád ten samý Stinger, který výtečně jezdí, má skvělý interiér a je špičkově vybavený. Jen bez toho šťavnatého motoru…
Pokud tedy z nějakého důvodu nechcete šestiválec, třeba protože nevyužijete jeho dynamický potenciál, je výběr velmi jednoduchý. Zážehová zadokolka vás dokáže pobavit, je velmi rychlá, ale řekne si o adekvátní příděl paliva. Nafta je volbou rozumu, není tak rychlá a podvozek je naladěný o trochu komfortněji, ale zase se odvděčí poměrně slušnou ekonomikou provozu.
kia srovnavacitesty strednitrida
Kia Stinger 2.0 T-GDI | |
Nejlevnější verze modelu | 1.099.980Kč (2.0 T-GDI/188 kW GT-Line 4x2) |
Základ s testovaným motorem | 1.099.980Kč (2.0 T-GDI/188 kW GT-Line 4x2) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.099.980Kč (2.0 T-GDI/188 kW GT-Line 4x2) |
Kia Stinger 2.2 CRDi | |
Nejlevnější verze modelu | 1.099.980Kč (2.0 T-GDI/188 kW GT-Line 4x2) |
Základ s testovaným motorem | 1.149.980 Kč (2.2 CRDi/147 kW GT-Line 4x2) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.199.980 Kč (2.2 CRDi/147 kW GT-Line 4x4) |
Foto: Ondřej Lilling