Test: Nissan Primastar Combi - Primabusík

Téměř 5,2 metru dlouhé vozidlo není žádný drobeček, protože devítimístné automobily lze získat v kategorii do 4,8 m. Zkoušený nissan se nacházel v delším provedení L2 a za třemi řadami sedadel tedy nabídl velký zavazadlový prostor. Ten se nám velmi hodil, protože primastar posloužil sedmi cestujícím nejen jako přepravník lidí, ale také tří bicyklů. Nakládka se díky velmi nízké hraně zavazadelníku stala komfortní.

Skromně vybavený

Nissan nás přivítal poněkud spartánsky, neboť na místě šoféra jsme si nemohli nastavit polohu volantu,

Postrádali jsme také dnes již téměř nezbytnou klimatizaci. Ostatní prvky zajišťující pohodlí posádky však nechyběly, a to například dálkově ovládané centrální zamykání či elektricky stavitelná přední okna.

Cestující na druhé řadě sedadel měli k dispozici posuvná okna, což bylo vzhledem k posuvnému charakteru dveří pro vstup ke dvěma zadním řadám sedadel pochopitelné.

Pěkný přístup

Trojice prostředních a zadních cestujících nastupovala do primastaru pravými bočními dveřmi. Pro zajímavost jsme zkoušeli, za jak dlouhou dobu je schopno v klidu nastoupit šest pasažérů dozadu. Potřebný čas se zastavil na hodnotě 1,1 min. To určitě nevadí, když vozidlo typu testovaného primastaru slouží jako shuttle u letiště či hotelu, ale musí být vhodné počasí. Za deště by se obsluhující řidič uběhal, kdyby každého jednotlivého cestujícího provázel s deštníkem od hotelu či vstupní haly letiště k autu. Určitě bychom přivítali možnost levých bočních posuvných dveří, ale ty nejsou k dispozici ani za příplatek.

Nejvíce času spolykalo nastupování na třetí řadu sedadel, přestože díky sklopitelné části opěradla uprostřed vozu se nám vcházelo pohodlně.

Dost místa pro běžná zavazadla

Díky delšímu ze dvou možných provedení primastar nabídl 2,2 m³ prostoru, do kterého se s trochou namáhavého skládání vejdou běžná zavazadla například hotelových hostů. V případě převozu osob, z nichž některá by byla upoutána na invalidním vozíčku či s sebou měla objemnější sportovní bagáž, Primastar L2 těžko obstojí jako devítimístné vozidlo. Kvůli nedělené zadní lavici lze přepravu cestujících skokově omezit až na šest.

První může být poslední

Dospělí cestující zcela vpředu neměli kromě řidiče dost místa v příčném směru. Mezi sedadlem šoféra a dvoumístnou lavicí vpravo musí být volný prostor, který tak ubírá centimetry šířky dvoumístné lavice. Toto oddělení je nutné i tehdy, kdy se řadicí páka nenachází na podlaze, ale výstupku středové konzoly. V tomto pochvalném případě, jenž se týkal i testovaného primastaru, stačí mezi sedadlem řidiče a lavicí vpravo jen tenká mezera. Tím se docílí osamostatnění sedadla řidiče a možnosti jeho všestranného nastavení. Dva urostlí cestující vpředu si však příliš pohodlí neužijí, takže běžně jezdí vedle řidiče jen jeden člověk a vozidlo se tak stává pohodlným pro osm pasažérů.

Sedíme

Za předními sedadly se nacházela třímístná lavice. Sedák i opěradlo všech míst kromě řidiče jsou velmi ploché a jejich výplně patří ke tvrdším. Z hlediska životnosti sedadel to tvoří výhodu, pro cestující na kratší vzdálenosti však ne. Očekávání, že se příjemně zaboříme do měkkých sedáků, se nám nesplnilo.

Primastar Combi nenabízel sklonově seřiditelná opěradla, pochválit však můžeme kvalitní opěrky hlav. Devítimístné kombi tedy z pohledu pohodlí cestujících patří k těm spartánštějším, ale schopnost převézt devět pasažérů a k tomu přidat 2,2 m³ nákladu pod dolní okraj bočních oken je fantastická. Navíc se nemusíte obávat, že například třetí lavice svým posunutím k té druhé ubírá místo před koleny.

Odkládací prostory téměř všude

Přestože základ Primastaru Combi tvoří furgon, na nedostatek odkládacích míst po vzoru rodinných osobních automobilů jsme si nemohli stěžovat. Ke standardu panel po celé šířce přístrojové desky, který před řidičem kryje přístrojový štít, ale vpravo od něj nabízí skvělé úložné místo. Před spolujezdcem se nacházela uzavíratelná schránka, ve výplních obou dveří jsme našli rozměrné kapsy s možností vložení 1,5litrové PET láhve.

Výběr motoru

Ze trojice turbodieselů jsme zvolili ten prostřední. Dvoulitrový čtyřválec poskytoval výkon 84 kW, lze ale obdržet také slabší provedení 66 kW. To jsme však hned vyloučili, a to nejen kvůli nedostatečnému výkonu pro více než dvoutunové vozidlo.

Agregát si spokojeně broukal až do polovičního obsazení. Jakmile jsme vozidlo naložili sedmi cestujícími a zavazadly o hmotnosti přibližně 150 kg, rázem zvládl dvoulitr jen klidnější styl jízdy. To samozřejmě platilo pro ekonomické cestování důsledně využívající otáčky na maximum točivého momentu. Jakmile jsme je nechali vystoupat na hranici 3000 za min, dynamika nissanu se zlepšila. Spotřebu jsme měřili jen při ekonomické jízdě s plným využitím točivého momentu motoru. Výsledných 8,2 l/100 km nás zahřálo.