TEST Toyota Urban Cruiser: První jízdní dojmy

Nejprve si novinku od Toyoty představme podrobněji. Urban Cruiser spadá do kategorie malých MPV, či chcete-li „městských crossoverů“. Svými vnějšími rozměry (délka 3930 mm, rozvor 2460 mm, šířka 1725 mm a výška 1525, resp.1540 mm ve verzi AWD) a ideou maximálně obestavěného prostoru je určen zejména do velkých měst. V nich se cítí opravdu jako ryba ve vodě, podobně jako jeho o něco větší konkurent, Kia Soul. Do prodejen vstoupí Urban Cruiser již tento měsíc, cíl Toyoty je prodat do konce roku v Evropě 25.000 vozů, celých 30% z toho by mělo být vybaveno pohonem všech kol. Model bude prodáván i v USA a na domácím trhu Toyoty, v Japonsku.

Pojďme ale již usednout do sympaticky působícího vozu, nejprve na zadní sedadla. Na nich se ani průměrně vzrostlý Evropan necítí nikterak stísněně, vnitřní šířka vpředu i vzadu je dostatečná. Díky v podstatě rovné střeše se vzadu nemusíte krčit, zde velmi prakticky tvarovaná karoserie ukazuje jednu ze svých největších předností. Zavazadlový prostor nás překvapil velmi dobrým přístupem a nadprůměrnou velikostí. Verze s pohonem předních kol se mohou pochlubit hodnotou 314 až 388 litrů (v závislosti na poloze zadních posuvných sedadel), varianta s pohonem všech kol nabízí litrů 305. Po sklopení zadních, standardně dělených sedadel nevznikne sice rovná ložná plocha, tu vám ale dozajista vynahradí prostor o velikosti 749 (resp. 673) litrů. Velký důraz je kladen na bezpečnost - standardem bude sedm airbagů, aktivní opěrky hlavy, brzdový asistent, stabilizační systém VSC či regulace trakce TRC. Tolik teorie, usedněme nyní za volant a otestujme, co je pravdy na reklamních sloganech o výborných jízdních vlastnostech a maximálním komfortu.

Začněme posazem a celkovým dojmem z vozu z místa řidiče. Použité materiály působí hodnotným dojmem, slícování dílů je ukázkové. Ergonomie palubní desky je dobrá, tlačítka a ukazatele jsou umístěny logicky a s jejich obsluhou nebyl žádný problém. Vadily nám ale dvě věci: za prvé kratší sedáky předních sedadel, které stehna podpírají přeci jen málo a za druhé zvláštní tvarování spodní části středového panelu palubní desky (panel klimatizace), které svým vyboulením čas od času přišlo do kontaktu s koleny předních pasažérů.

Příjemně se držící volant je nastavitelný jak výškově, tak podélně, což je jistě dobré, větší podélný rozsah nastavení by ale rozhodně nebyl na škodu. Posaz za volantem je poměrně vzpřímený, dá se říci, že v dané kategorii nijak nevybočuje ze standardu. Co ale ze standardu rozhodně vybočuje je zábavnost, s jakou nás Urban Cruiser povozil po portugalských okreskách. Řízení je ideálně tuhé, má minimální „mrtvou zónu“, což znamená, že reaguje velmi čile na téměř každé vaše pootočení volantem a kupodivu poskytuje alespoň kusé informace o vozovce a příjemnou zpětnou vazbu. Sedadla sice nemají nikterak výrazné boční vedení (pochopitelně, vzhledem k primárnímu účelu modelu), přesto v zatáčkách naše těla držela docela statečně. Řazení má středně dlouhé, precizně vymezené dráhy; jednotlivé stupně bez protestů a rychle (i když nikterak sportovně) v převodovce zapadají. Podvozek je klasický, vpředu nalezneme zavěšení typu McPherson a vzadu obligátní vlečená ramena a zkrutnou příčku. To samo o sobě k výborným jízdním vlastnostem nedává moc předpokladů, inženýři Toyoty ale udělali opravdu dobrou práci. Na chování Urban Cruiseru v zatáčkách a při vysokých rychlostech tak může valná většina konkurence právem žárlit. Dobré je, že tímto nastavením podvozku neutrpěl jízdní komfort.

Aby to všechno nevypadalo zase tak moc růžově, zakousněme se nyní do kyselého jablka a podívejme se pod kapotu. Urban Cruiser nebude zřejmě vzhledem ke konkurenci nikterak cenově podbízivý, takže míří spíše na náročnější klienty v daném segmentu. Máme trochu obavu, zda je uspokojí benzinový agregát o objemu 1,33 litru (74 kW), doplněný turbodieselem 1,4 D-4D (66 kW). Pro srovnání, Kia Soul nabízí benzinovou a vznětovou šestnáctistovku o výkonu 92, resp. 94 kW. Motivace Toyoty je jasná, na evropském trhu čím dál tím více přituhuje v souvislosti s „emisním šílenstvím“ Evropské unie a tak je orientace na menší, úsporné motory logická. Přesto, nebylo by přeci jen lepší dát náročnému evropskému zákazníkovi na výběr i z benzinových jednotek o objemu 1,8 či 1,5 litru, které jsou v nabídce u americké a japonské verze? Odpovědní lidé z vedení tuto možnost nevylučují, není ale v blízké budoucnosti rozhodně ničím extra reálným.

A který z obou agregátů si tedy vybrat? My bychom jednoznačně doporučili ten benzinový. Je pochopitelně tišší (i vznětový motor je ovšem velmi dobře utlumen), nechá se bez protestů vytáčet a dynamicky je pro potřeby městského provozu naprosto dostačující. V intravilánu také (nejen) dámy ocení výrazně měkčí a uživatelsky přívětivější spojku. Obě motorizace se mohou pochlubit šestistupňovou manuální převodovkou, takže ani občasné dálniční výlety nedělají Urban Cruiseru problém. Vznětová verze na šestku totiž při reálné rychlosti 130 km/h točí příjemných 2600 ot./min, benzin pak 3500 ot./min. Spotřeba během testu se u benzinové verze (vybavené mimochodem funkcí Stop&Start) pohybovala mezi šesti a sedmi litry Naturalu, nafty proudilo z nádrže v průměru o 1,5 litru na 100 km méně.

Pro vznětový motor je v nabídce v exteriéru lehce modifikovaná verze s pohonem všech čtyř kol z Toyoty RAV-4. Systém Active Torque Control AWD funguje i v Urban Cruiseru velmi dobře, sami jsme měli jeho funkci možnost otestovat v jemném plážovém písku. Celkově musíme nový model Toyoty rozhodně pochválit, zejména jeho jízdní vlastnosti pro nás byly příjemným překvapením. Na finální ceny stále čekáme, měly by ovšem být k dispozici během nejbližších dnů.