50. výročí smrti Jochena Rindta: Zůstává jediný
V sobotu 5. září uplyne padesát let od skonu Jochena Rindta. Rakouský pilot formule 1 je jediným mistrem světa, který se své korunovace nedožil. Titul mu byl udělen in memoriam.
Šampionát F1 se jezdí od roku 1950 a dosud ho vyhrálo třiatřicet jezdců ze čtrnácti zemí. Rakušané se zapsali do historie dva. Niki Lauda třikrát – 1975, 1977 a 1984. Navázal na svého krajana Rindta, jenž to dokázal v sezoně 1970. Na jih od českých hranic měli také výborné novináře a knihu jednoho z nich – Heinze Prüllera – jsme využili.
Dědeček všechno srovnal
Správně se jmenoval Karl Jochen Rindt a narodil se 18. dubna 1942 v Mohuči. Otec byl Němec a provozoval rodinný podnik mlýnů na koření, rakouská maminka měla právnickou praxi. Když mu bylo patnáct měsíců, osiřel. Rodiče zabila bomba při náletu na Hamburk. Vychovávali ho babička s dědečkem ve Štýrském Hradci. Jochen od dětství rád lyžoval a dvakrát si při tom zlomil nohu. Rovněž tak ho přitahovaly motory – a není divu. Rodiče měli zálibu v rychlé sportovní jízdě a matku lákala rallye. Když měl Jochen dělat řidičák, nechtěli mu to policisté dovolit, protože na něj měli osmnáct oznámení za přestupky na mopedu. Do věci se vložil dědeček, známý štýrskohradecký advokát, a situaci urovnal.
V osmnácti jel první závod, tehdy ještě na klubové úrovni. Rindt řídil Simku Monthléry, kterou dostal od babičky. V roce 1962 si pořídil Alfu Romeo Giuliet ta TI a po úpravě motoru hned první tři závody vyhrál. Pro další sezonu si pořídil Cooper T59 pro formuli Junior a s ní odstartoval také v Brně, kde 25. srpna 1963 dojel druhý. Po startech s formulí 2 se dopracoval až k debutu ve formuli 1 v rakouském Zeltwegu dne 25. srpna 1964. Premiérové vystoupení ve světě F1 však skončilo v 57. kole z celkových 105 poruchou řízení brabhamu s motorem BRM.
Triumf v Le Mans
Rozhodující telefonát kariéry zastihl Jochena Rindta na konci srpna 1964 ve vaně. Z Velké Británie mu zavolal John Cooper a domluvili se na smlouvě pro rok 1965. V pětašedesátém dosáhl tehdy třiadvacetiletý Rindt na jeden z největších úspěchů kariéry, když vyhrál závod 24 hodin Le Mans. Za volantem Ferrari 275 LM se střídal s Američanem Mastenem Gregorym. Rozhodujícím krokem byla noční jízda rakouského jezdce, kdy strávil za volantem 75 kol (1010 kilometrů) a vytáhl vůz ze třináctého na druhé místo. Čtyři hodiny před koncem pak předjel vedoucí auto a Gregory pak přivezl automobil do cíle. Tahle výhra v absolutním pořadí je dodnes poslední, které italská značka na okruhu v La Sarthe dosáhla.
Ve formuli 1 se mu tolik nedařilo a z devíti závodů viděl jen čtyřikrát cíl. Nejlépe byl čtvrtý na Nürburgringu. Německý okruh patřil k jeho nejoblíbenějším. „Tady jsem si udělal jméno. Při závodech formule Junior se říkalo, že když přežiju to, co jsem předváděl, do dvou let budu superhvězda,“ svěřil se Heinzi Prüllerovi.
Pomohl také Laudovi
V listopadu 1965 se mu povedl obchodní majstrštyk. Ve Vídni uspořádal první výstavu závodních vozů v rakouské metropoli. Investoval do ní tehdejších 420.000 rakouských šilinků (dnešních 11,4 milionu korun). Za tři a půl dne ji navštívilo 28.000 diváků, což udivilo samotného Rindta, který rozdal dva tisíce autogramů. Postaral se o výraznou propagaci formule 1 v Rakousku a téhle publicity využil o několik let později Niki Lauda při svých začátcích v F1.
V sezoně 1966 se do formule 1 vrátily třílitrové agregáty. Jochenův cooper byl vybavený motorem Maserati, jehož koncepce pocházela z padesátých let. Ačkoliv měly vozy soupeřů modernější agregáty, dokázal se rakouský jezdec dostat třikrát za sezonu na stupně vítězů a skončil třetí v šampionátu. V dalším ročníku už to slavné nebylo a z deseti startů viděl šachovnicovou vlajku dvakrát. Chuť si spravil ve formuli 2, když z patnácti startů byl dvanáctkrát na stupních vítězů a z toho devětkrát první!
Pro šampionát 1968 zvolil tým Brabham vozy BT24 a BT26 s motory Repco, ale z dvanácti závodů dojel pouze dvakrát a pokaždé třetí. V té době už pro něj pracoval jako manažer Bernie Ecclestone, který později desítky let řídil svět formule 1. „Přišel za mnou Jochen, zda bych pro něj nepracoval alespoň patnáct minut denně. Nakonec to dopadlo tak, že tu čtvrthodinu jsem měl pro sebe a zbytek času padl na Jochenovy záležitosti,“ vzpomínal po letech britský manažer.
Společně se rozhodli podepsat na další sezonu smlouvu s týmem Gold Leaf Team Lotus, což byla první stáj, která měla ve formuli 1 na kapotě tabákovou reklamu. Monoposty Lotus stavěl majitel stáje Colin Chapman, jehož konstrukce byly revoluční, ale také náchylné k poškození. V průběhu necelých dvou let utrpěl Rindt tři vážné havárie, přičemž třetí se mu stala osudnou. Rok 1969 přinesl Rindtovi první vítězství. Blízko k němu měl začátkem září na italské Monze, kde prohrál s Jackiem Stewartem o pouhých osm setin sekundy. O měsíc později se v americkém Watkins Glenu konečně dočkal, navíc to byl jeho padesátý závod ve formuli 1.
Vyhraju, nebo se zabiju
Nadcházející sezona (1970) - bohužel jeho poslední - byla ve znamení častých konfl iktů s Chapmanem. Jeho chlebodárce předvedl nový Lotus 72 s klínovitou přídí, ale ve Španělsku praskla vozu brzdová hřídel. „V tomhle autě se buď zabiju, nebo získám titul,“ prohlásil tehdy. Bohužel dokázal shodou smutných okolností obojí. Své schopnosti předvedl i ve formuli 2 ve vlastním týmu, který vedl Bernie Ecclestone. Jochen vyhrál pět podniků F2.
S Chapmanem se kvůli technickým problémům nehádal pouze Rindt. Konfl ikty s ním měla i Jochenova žena Nina, která ho doprovázela na závody. Paní Rindtová byla finské národnosti. Její otec Curt Lincoln sám závodil s auty a reprezentoval Finsko v tenisovém Davisově poháru. Manželům Rindtovým se v srpnu 1968 narodila dcera Natascha.
Pro závod v Monaku si vymohl Rindt řídit starší monopost Mk49C. Vyhrál, když předjel vedoucího Brabhama v předposlední zatáčce posledního kola. Následoval start v Belgii a porucha motoru. To už měl za sebou úspěšné testy Lotus72 a v Zandvoortu začala série čtyř vítězství. Závod v Nizozemsku byl pro něj hodně emotivní. V jeho průběhu uhořel při nehodě jeho britský přítel Piers Courage. Jochen se na stupních vítězů rozplakal a později měl slíbit, že pokud získá titul, zanechá závodění. Údajně měl toto rozhodnutí změnit, ale to by mohla potvrdit, či vyvrátit paní Nina, které bylo letos 77 let.
Smrtelná Monza
Pak přišel desátý víkend sezony a závod v královském parku v italské Monze nedaleko Milána. Rindt trénoval s monopostem bez přítlačných křídel a věřil, že takto dosáhne na nejrychlejší čas. Také byl známý tím, že si neupínal pětibodový pás úplně a ten mezi nohama byl volný. To se mu stalo osudným.
V sobotu 5. září 1970 v čase 15.44 šlápl před závěrečnou zatáčkou okruhu, která se jmenuje Parabolická, prudce na brzdu. Bohužel opět praskl pravý brzdový hřídel, vůz byl stržen doleva do svodidel. Když se zastavil, čouhaly z trosek vozu jezdcovy zlomené nohy. Horší však bylo, že vinou povolených bezpečnostních pásů sklouzlo jeho tělo při nárazu dolů. „Když jsme ho našli, měl zámek pásů až u krku,“ vzpomínal jeden ze záchranářů. O přístrojovou desku si totiž Jochen Rindt přivodil smrtelná zranění krční tepny.
Stewartovy vzpomínky
Skotský pilot Jackie Stewart byl velkým přítelem Jochena Rindta, domy měli blízko sebe na břehu Ženevského jezera. Jejich děti si společně hrály, manželky Helena s Ninou byly velké kamarádky a tvořily působivé duo v zákulisí závodů. Stewart ve své knize Faster (Rychleji) zavzpomínal na osudný okamžik Rindtovy nehody.
„Byl jsem tehdy v boxu, když Peter Gethin a Denny Hulme zastavili a sdělili mi o havárii. „Řekl jsem o tom Nině a spěchal na vedení závodu, ale tam mi nechtěli nic sdělit. Napadlo mě zajít do zdravotního střediska, kde opravdu Jochen ležel, ale nikdo u něj nestál. Bylo strašné zjistit, že kamarád nežije. V Itálii nesmí nikdo zemřít na závodním okruhu, jinak jsou závody zrušeny. Proto se rozhodli poslat ho do nemocnice, kam za ním jely Helena s Ninou. Já už jsem ovšem v té době věděl, že je Jochen mrtvý.“ O dva měsíce později převzala vdova Nina trofej pro mistra světa formule 1.
Ve dnech, kdy se přiblížilo výročí Rindtovy osudné nehody, uctili jeho památku ve Štýrském Hradci, kde vyrůstal. Po Rindtovi je pojmenována tramvajová zastávka, v provozu má být také tramvaj, jenž ponese jméno mistrovského lotusu. V městském muzeu otevřou výstavu věnovanou rakouskému pilotovi. K vidění má být i několik vozů, s nimiž závodil: Ford GT40 z roku 1966 i Lotus 72, s nímž vyhrával o čtyři roky později a získal titul.
Jochen Rindt odjel ve formuli 1 pouze šedesát závodů. Přesto napsal do dějin automobilového sportu kapitolu, která nebude nikdy zapomenuta.
Jochen Rindt
- Narozen: 18. 4. 1942
- Zemřel: 5. 9. 1970
- Země: Rakousko
- Debut F1: Rakousko 1964
- Starty: 60
- Výhry: 6
- Stupně vítězů: 13
- Nejlepší trénink: 10
- Nejrychlejší kolo: 3
- Body: 109
- Kilometry na 1. místě: 1903
- Odjeto kilometrů: 13.508
- Úspěchy: mistr světa F1 in memoriam (1970), vítěz 24 hodin Le Mans (1965)
