Břetislav Novotný a jeho revoluční dvoutakt Disk z brněnské Zbrojovky. Nadějný projekt skončil průšvihem

Ještě v předminulém století se v Rakousku-Uhersku narodil budoucí konstruktér a hlavně průkopník československého automobilismu. Studovaný inženýr Břetislav Novotný se do motoristického řemesla nesmazatelně nominoval v roce 1922, kdy vytvořil lehký vůz Novo. Učenlivý strojař sbíral cenné zkušenosti, o rok později z toho vznikl další vůz Omega, ze které byl vytvořen revoluční prototyp zvaný Disk. Byl natolik dobrý, že ho začala vyrábět Zbrojovka Brno.

100 let republiky: Tohle jsou nejzajímavější auta Československa z každého desetiletí

První evropské auto s dvoudobým motorem

Psal se 1. listopad roku 1924, když židenická fabrika zahájila sériovou výrobu dvoutaktního Disku. Novotného chloubu poháněl řadový čtyřválec o objemu 0,6 litru. Evropsky první dvoudobá technika doplněna vodovodním chlazením, karburátorem Zenith, vrtáním 55 mm a zdvihem 63 mm disponovala výkonem 7,5 kW (10 koňských sil) po dosažení 1800 otáček za minutu. Zápalnou směs tvořil mix benzínu a oleje, který přitékal samospádem z palivové nádrže o objemu 17 litrů.  

Originální manuální převodovka dala jméno slavnému Disku. Diskové převodové ústrojí vzniklo z páru kotoučů – ze setrvačníku na motoru a z kotouče na předlohové hřídeli. Složitý princip změn rychlostí popisuje encyklopedie tak, že na velký setrvačník na klikové hřídeli kolmo přiléhal třecí kotouč obložený kůží, jejž bylo možno při současném sešlápnutí pedálu axiálně posouvat po příčné drážkované hřídeli předlohy. Tak se měnil účinný poloměr záběru a tím také převod. Při přesunutí kotouče přes střed setrvačníku se dosáhlo zpětného chodu. Pedálem se ovládala excentrická uložení ložisek příčného drážkovaného hřídele a tím se přitlačoval, nebo uvolňoval třecí kotouč, což plnilo funkci spojky. Zdroj také uvádí, že „příčný drážkovaný hřídel byl spojen dvojicí kuželového ozubeného soukolí s hřídelem zadní nápravy bez diferenciálu“.

Automatické převodovky: Trendy v jejich konstrukci

Řadící páka trčela vedle od volantu tehdy ještě usazeného vpravo. Kulatá hlavice byla vyvedena k levé ruce řidiče přes šestimístnou kulisu. Poloha páky nejdále vlevo znamenala zařazení zpátečky, zatímco pět poloh blíže zastupovalo různé rychlostní stupně jízdy vpřed. Maximální rychlost Disku byla 55 km/h s kombinovanou spotřebou okolo 10 litrů na 100 kilometrů.

Kontakt tenkých kol Michelin se silnicí zajišťovaly tuhé nápravy sestavené z listových pružin upevněných do pomocného rámu. Na kostru pevně přiléhala částečně samonosná celokovová karosérie. Vůči tehdejšímu tradičnímu používání dřeva bylo nýtované plechové opláštění zázračným zjevením stejně jako čtyřcívkové akumulátorové zapalování na míru.

Jak se žije sběrateli a výrobci dřevěných modelů: Dva blázny spojuje jedna vášeň

Novátorská řešení zaujala lovce senzací, bohužel množství náročných systémů skrývalo tendenci poruchovosti. Zbrojovka podcenila testování pokrokových nápadů a ve snaze utéct konkurenci bylo zaveleno k masové výrobě. Málo prověřené technologie vyžadovaly neustálé zásahy odborníků. Běžný provoz se neobešel bez příliš častého servisu. Špatný dojem se pokusila zvrátit demonstrační jízda dvou Disků, které zvládly 815 kilometrů po Československu, ani to ale nepomohlo zvrátit špatný osud pro tolik nadějný automobil.

Dalším hřebíčkem do rakve Novotného pokusu byla koordinace továrních procesů. Špatná spolupráce s nezaškolenými karosáři způsobovala absenci použitelných dílů pro 3,5 metrový model. Chaos výrobní linky vedl k dokončení 75 kusů (někteří uvádí 55). Přesný počet není tolik podstatný jako fakt, že většina prodaných aut se vrátila do místa původu v doprovodu naštvaných zákazníků. Chabá kvalita přinesla vlnu reklamací a zpětného odkupu Disků.

Dobrý nápad se špatným dotažením skončil jediným dochovaným exemplářem v brněnském muzeu. Renovovaný Disk byl ve zmatku postaven židenickými dělníky v roce 1971, ti mezi sebou rádi žertovali říkankou „disk nám sežral zisk“.

Ing. Břetislav Novotný

Nespočet nápadů inovativní výroby automobilu pocházely z hlavy Břetislava Novotného, který spatřil světlo světa 21. července 1892 v Hulíně u Kroměříže. Absolvent mimo jiné belgických studií leteckého inženýrství po nasazení ve válce založil menší autodílnu v brněnské části Líšeň. Další kariérní postup nastal v Praze, kde se ujaly plány automobilu Novo. Další etapu už známe.

Po neúspěchu s Diskem se Novotný upsal Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze. Po dožití 66 let odešel do zaslouženého důchodu a posledním datem života revolučního konstruktéra zůstal 9. leden 1965, kdy pan inženýr zemřel ve věku 72 let.