Cesta auta k zákazníkovi: Navštívili jsme logistické centrum Gefco

Změnil jsem práci. Vstávám brzy, že sotva rozlepím oči, nemám čas ani na snídani a už jsem na cestě po dálnici D11. Zuby mi drkotají na počátečním panelovém úseku a přemýšlím, jestli mi budou pasovat montérky. Kam že to jedu? Přece do Ovčár u Kolína, dnes, pro tento jediný den, se totiž stanu pracovníkem ve firmě Gefco, která je zastávkou mnoha automobilů mezi výrobní halou a showroomem.

Proč sídlí logistické centrum Gefco právě u Kolína? V první řadě je hned v sousedství továrna TPCA a Gefco se stará o dodělávky, skladování a distribuci tamních trojčat Citroën C1, Peugeot 108 a Toyota Aygo. Existuje však ještě jeden důvod – okolí Kolína je srážkově slabá oblast kde málo prší a padají kroupy, což se hodí, když vám na dvoře stojí tisíce automobilů.

Přijíždím k hlavní bráně a zjišťuji, že nemohu dovnitř. Musím přesednout z jednoho Citroënu do druhého řízeného školeným řidičem, který se pak posunuje areálem maximálně dvacítkou – všude se pohybuje mnoho aut i lidí, a je tak potřeba, aby všichni zaměstnanci byli velmi disciplinovaní. To už jsme ale u hlavního objektu umístěného uprostřed obrovského parkoviště. Všude stojí nejen vozy z Kolína, ale i další auta značek Toyota, Citroën, Peugeot, Lexus či Ford. Halou projde každé z nich, denně jich bývá v průměru až 130.

Vstupuji do prostor logistického centra a následuje školení práce. Dostávám pracovní úbor, tedy montérky a ochrannou obuv, načež zjišťuji, kam chodit můžu a kam ne, na co se nesmí sahat a tak podobně. Procházíme vnitřní prostory, které se kromě kanceláří sestávají zejména z několika hal včetně autoservisu a prvotřídní klimatizované lakovny. Jedná se však pouze o první obhlídku, všechno podstatné začíná venku.

Vycházím na parkoviště a okamžitě mě usazují do postaršího unaveného Peugeotu 107. Ačkoliv sedím vlevo vpředu, volant je jinde, tedy napravo. Jedná se o anglickou verzi, kterou používají místní zaměstnanci a která mě zaveze k továrně TPCA. Mohu tedy živě vidět, jak se právě smontované vozy seřazují na venkovním parkovišti. Všechny mají za okny štítek s kódem, jež musejí řidiči rozluštit a podle toho dále auto odvézt. Vždy, když je v řadě šestice aut, přijede mikrobus, vyskáčou z něj řidiči a odvezou je dále. Možností je hned několik, z nichž nejčastější je přistavení vozu k autovlaku, k parkovišti kamionů nebo přímo k Gefcu. Kód dále obsahuje i cílovou destinaci, další zaměstnanci tedy vědí, které vozy kam naložit.

My jsme dostali exkluzivní možnost podílet se právě na převozu jedné várky Citroënů C1 z parkoviště TPCA na parkoviště Gefca. Jedná se o sotva kilometrovou trasu a pro místní řidiče je to již naprostá rutina. Pro mne to ale není nic jednoduchého, je totiž potřeba zaparkovat velmi přesně, aby se auta vešla tam, kam mají. Na asfaltu jsou nakresleny kříže, na které má řidič za úkol najet levým předním kolem. Musím říci, že je zvláštní absolvovat úplně první kilometr automobilu a napadají mě myšlenky, kdo s ním asi bude v budoucnu jezdit. Jenže není čas, vše probíhá velmi rychle a na mě už čekají ostatní řidiči v mikrobusu, zatímco se snažím správně zaparkovat, nechat klíče tam, kde mají být, a nic nepoškodit. Sorry kluci, už jsem tady...

Naše další zastávka je u autovlaku, v danou chvíli se ale žádná nakládka nekonala, přesunujeme se tedy ke stanovišti náklaďáků. Tyto soupravy, které jistě často potkáváte i na našich silnicích, mají za úkol odvézt vozy, jež prošly halami firmy Gefco, do celého světa. S auty na kamion najíždějí samotní řidiči podle striktně daných pravidel a někdy to nevypadá úplně jednoduše, ostatně více můžete vidět na našich videích. Na který návěs patří jednotlivé automobily, zjišťujeme z tabletu jednoho z pracovníků, vše je jasně zaevidováno.

Zpět ale pod střechu, začínáme v myčce. Každé auto se zde musí umýt od nečistot a různých ochranných folií. Najednou se může mýt až osm automobilů a všechno se provádí ručně. To je ale pouze okrajová záležitost, jednou z hlavních náplní Gefca je kupříkladu dovybavení vozidel. Vozy zde dostanou povinnou výbavu, servisní knihu, návody a další užitečné materiály.

My jsme zde však ještě z jiného důvodu. Jak jistě víte, nová kolínská trojčata na sobě mohou mít celou řádku okrasných polepů. Ty se nanášejí ručně, a to i na díly v interiéru. Je to náročná práce s důrazem na zručnost a zaměstnanci se to dlouho učili pomocí intenzivních školení. Vše totiž opět podléhá přísným standardům. K těmto věcem nás sice lidé z Gefca nepustili, mohli jsme se ale podílet alespoň na výstupní kontrole. Dostávám tedy do ruky měřítko, instrukce a kontroluji, jestli jsou nálepky na voze umístěny správně, jestli pod nimi nejsou větší vzduchové bubliny a tak dále. První vůz prochází bez problémů, u druhého ale objevujeme bublinu větší, než dovoluje tolerance a vše hlásíme vrchnímu pracovníkovi.

Pomyslným vrcholem dne je návštěva lakovny. Ta by měla patřit mezi ty vůbec nejmodernější v České republice, mimo jiné i díky tomu, že místnost pro míchání barev je klimatizovaná a je tam tedy stálá teplota. Dozvídáme se navíc zajímavé věci, kupříkladu to, že stříbrná barva na jednom z Citroënů má pod jedním kódem klidně osm stejných odstínů a ne jinak je to i s jinými barvami. Trefit správný odstín tedy nemusí být vůbec jednoduché. Říkáte si, co se může v těchto místech na vozech již vyrobených lakovat? U kolínských trojčat jde zejména o přechody u verzí s dvoubarevnou karoserií. Lakýrníci se tedy zaměřují zejména na zadní sloupek karoserie, kde jde přechod nejviditelnější. To lakovna přímo na výrobní lince nedokáže udělat přesně. V sousedící autodílně se pak opravují i ojeté stroje.

Cesta nového automobilu k zákazníkovi je tedy trnitější, než jste si možná mysleli. Pokud nyní čekáte na váš nový vůz, vzpomeňte si na to, že právě teď třeba projíždí prostorami firmy Gefco, která se stará o to, aby mu nic nechybělo a aby byl doladěný do detailu...