Designový retroduel: Ford Ka vs. Renault Twingo

Před dvaceti lety byl odstartován prodej první generace Renaultu Twingo – originálního automobilu s jednoprostorovou karoserií, která upoutala pozornost variabilní kabinou a pokrokovými tvary. Rozpustilý malý vůz, jehož vývoj započal již v roce 1986, byl ve všech ohledech originální – a právě v inovativnosti a snaze přinést něco nového tkví jeho hlavní přednost, jíž doplňuje nezaměnitelný výraz s oblými světlomety, mezi nimiž nenajdeme klasickou masku chladiče. Twingo však nebylo jediným modelem, který přispěl k pestrosti nejmenšího automobilového segmentu devadesátých let minulého století – o čtyři roky později byl představen Ford Ka, průkopník nového tvarového směru své značky a automobil, který zcela přehodnotil vztah automobilové karoserie a křivky. Právě tento útvar se stal hlavním identifikačním znakem designového jazyka s názvem New Edge, který lze zařadit mezi nejvlivnější počiny automobilového designu poslední dekády dvacátého století.

Oba automobily jsou hravé, malé a v rámci svých výrobců průkopnické, což přímo vybízí k designovému srovnání. Aby se tak stalo, vraťme se na chvíli do devadesátých let – do doby střetu mnoha designových směrů, kdy většina evropských automobilek prošla více či méně výraznou tvarovou modernizací. Zatímco jedni oprašovali kultovní vozy historie, druzí netrpělivě očekávali příchod nového milénia a prostřednictvím koncepčních studií předpovídali, jakým směrem se automobilový design vydá. Oba tyto pomyslné tábory však pojil dobový trend, jímž bylo zjemnění tvarů a příklon k měkkým přechodům mezi plochami karoserie – hranaté návrhy, tolik typické pro Giorgetta Giugiara a jeho realizace z osmdesátých let (zejména Fiaty Panda či Uno) byly nahrazeny celky s uhlazenějšími a zaoblenějšími proporcemi. Stylové proměny jsou nejlépe znát při mezigeneračních srovnáních jednotlivých modelových řad. Designový duel tak bude zároveň menší sondou do designu devadesátých let – podíváme se na tehdejší tendence a pokusíme se přiblížit některé inovace, jež umožnily designérům tvořit odvážnější kreace.

Ford Ka (1996-2008) – Rozpustile do 21. století

Druhá polovina devadesátých let byla u Fordu obdobím změn a experimentování. Tvarový směr New Edge, jehož průkopníkem je Ford Ka, byl postupně použit na většině sériových Fordů – pronikl dokonce i do střední třídy, kde je podepsán pod dynamickými a vcelku netradičními tvary omlazeného Fordu Mondeo (1996). Nešlo ale jen o první, ale (v dalším stupni vývoje New Edge) také o druhou generaci vozu. V případě nejmenšího modelu značky však bylo dosaženo unikátního souladu křivek, které jsou plynulé a vzájemně na sebe navazují – na první pohled členitý návrh je založen na jednoduché tvarové filozofii, jejímž klíčovým tvůrcem je designér Claude Lobo.

Cílem týmu designérů bylo vytvořit originální vůz bez jakýchkoli vazeb na minulost, který by byl zcela odlišný od veškeré konkurence – tedy i od Twinga. Stěžejní řešení designu – zejména rozvržení proporcí a profil s charakteristickým tvarem oken – byla představena již v roce 1994, a sice prostřednictvím stejnojmenného konceptu červené barvy, který však po stránce celkového vzhledu zdaleka neodpovídal pozdějšímu sériovému vozidlu. Vyznačuje se maskou chladiče ve tvaru elipsy a kulatými předními světlomety, na něž navazují zakulacená koncová světla a podobně oblé zadní okno.

TEST Ford Ka 1,3 – Ka-marád

Sériový návrh byl přepracován a navržen tak, aby jednotlivé díly tvořily harmonický celek. Karoserie produkčního Ka je definována několika křivkami, které propojují světlomety, masku chladiče a ponton. Za zmínku stojí také pozoruhodné propojení nárazníku s blatníky – minimalizace spár mezi použitými díly přispěla tvarové čistotě a zdůraznila vzájemnou provázanost jednotlivých karosářských panelů, která se promítá do interiéru s výrazně asymetrickou přístrojovou deskou. Mezi nejkreativnější části kabiny patří originální středový panel a jeho napojení na kapličku prostřednictvím linky, jež protíná jeden ze dvou kulatých výdechů ventilace.

Potenciálu nejmenšího Fordu si roce 1998 všiml věhlasný designér a tvůrce organického designu Luigi Colani, který připravil design speciální edice Fordu Ka se zaměřením na aerodynamiku. Charakteristické rysy běžného modelu zůstaly u dvousetkusové série zachovány, došlo však k změnám z hlediska uskupení jednotlivých dílů – masku chladiče nahradily nasávací otvory v nárazníku, s čímž souviselo rozšíření blatníků a použití masivního zadního spoileru.

Renault Twingo (1993-2007) – Nic neimitovat!

Móda oblých tvarů s plně integrovanými nárazníky (které opticky ucelily karoserii jako nikdy předtím) se podepsala i pod dobovými Renaulty. Pomineme-li koncepty, kupříkladu flexibilní elektrické vozítko Zoom (1992) či obojživelný automobil Racoon (1993), bylo to právě Twingo, které prvky tehdejších trendů vneslo mezi sériové Renaulty. Největším přínosem vozidla je ale jeho jednoprostorová karoserie s příkladným obestavěním vnitřního prostoru, modulárními sedadly a nevšedně tvarovanou přístrojovou deskou, která i dnes zaujme praktičností a nadčasovostí provedení.

Na první pohled Twingo upoutá zrak pozorovatele nezvyklým výrazem, který je tvořen zakulacenými světlomety, štíhlými směrovkami a absencí klasické masky chladiče. Podobně uspořádanými předními partiemi se vyznačuje druhá generace hatchbacku Clio (1998) a nejstarší Kangoo (1998), realizace o rok starší vize Pangea – trend přídí bez masky a s úzkým průduchem pod kapotou, který Renault praktikoval od roku 2007 až do příchodu Laurense van den Ackera do vedení designu značky, se u francouzské firmy objevuje již v devadesátých letech.

Video: Jak Renault před 20 lety vytvořil Twingo?

Typickými jsou však pro Twingo boční partie – zatímco většina hatchbacků segmentu A byla založena na dvouprostorové karoserii, Renault se rozhodl pro jednoprostorový koncept, který ovlivnil nejen uspořádání interiéru, ale také vzhled profilu, jímž se francouzský model výrazně odlišuje od Fordu. Zde se projevuje první zásadní rozdíl mezi oběma duelanty – zatímco Ka je spíše sportovním hatchbackem, Twingo bývá řazeno mezi velkoprostorové vozy nejmenší velikosti. Odlišné zaměření se projevuje také při pohledu na zádě obou vozidel – strmá záď Twinga s rozměrným oknem a decentními svítilnami kontrastuje s energickou zadní částí Ka, jež dodnes poutá pozornost výraznými lampami napojenými na nárazník.

Přístrojová deska Renaultu je oproti té v kabině Fordu symetrická – namísto vizuální efektnosti klade důraz na praktičnost a svou architekturou napomáhá pocitu vzdušnosti. Společným znakem porovnávaných automobilů je však užití dvojice výdechů ventilační soustavy uprostřed desky a v případě původního provedení dvouramenný volant. Návrháři však nezůstali jen u konvenční barevnosti – zaměřili se na zpestření atmosféry na palubě, čemuž měla pomoci barevná tlačítka či kliky dveří, v případě modernizovaného modelu (1998) také volant se třemi zakulacenými rameny.