Ford Fiesta (1976–1983): Toto byla první generace bestselleru
První generaci supermini Fiesta představil Ford před 45 lety. Pro evropský Ford to byl po německém Taunusu druhý vůz s předním pohonem. Nabízel se jako třídveřový hatchback a dodávka.
Ford Fiesta byl původně navržen jako projekt “Bobcat”, vedený Trevorem Erskinem z Fordovy pobočky v Kolíně nad Rýnem a schválený Henrym Fordem II v září 1972. To se už ale srovnatelné vozy Fiat 127 a Renault 5 začaly vyrábět a pokrývaly stoupající zájem o úsporné vozy v době, kdy se čekala ekonomická a palivová krize.
Na název Fiesta měl práva General Motors a použil jej v roce 1953 u luxusního kabrioletu Oldsmobile Fiesta. Pro vyvíjené supermini byl však uvolněn a prosazen proti názvu Bravo, který preferoval marketingový tým. Motorističtí novináři spekulovali o existenci projektu Bobcat už v roce 1973, ale teprve v prosinci 1975 Ford oficiálně uvedl model Fiesta. Ford Fiesta se objevil v červnu 1976 před závodem na 24 hodin v Le Mans a na několika menších soutěžích. V Německu a Francii se Fiesty začaly prodávat v září 1976 a ve Velké Británii až v lednu 1977 (základní model stál 1856 liber). Fiesty se nabízely ve verzích Basic, Popular, L, GL, Ghia a S, lišících se úrovní výbavy.
V Západním Německu se ceny pohybovaly v rozmezí od 8440 DM (Fiesta Basic) do 10.995 DM (Fiesta Ghia). Fiesty se prodávaly velmi dobře, takže už v roce 1979 byl vyroben první milion těchto vozů. Kromě britského Dagenhamu se Fiesty vyráběly v nové továrně ve španělském Almussafes nedaleko od Valencie, německém Saarlouis a od roku 1979 také v Kolíně nad Rýnem.
Motory
Přední kola Fiesty poháněly čtyřválcové řadové motory umístěné napříč nad přední nápravou. Základním motorem pro evropský trh byl čtyřdobý řadový kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Ford Kent s rozvodem OHV a objemem 957 cm3 (vrtání/zdvih: 74/56 mm), přezdívaný „Valencia“ podle místa výroby. S kompresním poměrem 8,3:1 měl nejvyšší výkon 40 k (29 kW) při 5500 min-1 a točivý moment 64 Nm. S vyšší kompresí 9,0 stoupl výkon na 45 k (33 kW) při 6000 min-1. Zatímco motoru s nižší kompresí stačil benzin Normal, motor s vyšší kompresí vyžadoval benzin Super.
Pro ty, kterým byly výše uvedené výkony nedostačující připravil Ford řadový čtyřválec s objemem 1117 cm3 (vrtání/zdvih: 74/65 mm), výkonem 53 k (39 kW) při 5700 min-1 a točivým momentem 80 Nm při 3000 min-1. Tento motor se dodával standardně ve verzi S, v ostatních verzích za příplatek. Fiesty dosahovaly s výše uvedenými motory nejvyšší rychlost 130 až 145 km/h a v průměru spotřebovaly 7 až 8 litrů benzinu na 100 km.
Fiesty Mark I, určené pro americký trh a vyráběné v Saarlouis a Kolíně nad Rýnem, se dodávaly ve verzích Base, Decor, Sport a Ghia. Prodávaly se tam v letech 1977 až 1980 s výkonnějšími čtyřválcovými motory s objemem 1596 cm3, vybavené katalyzátorem (splňovaly tak přísná emisní omezení pro Kalifornii). „Americké“ Fiesty měly zvětšené nárazníky, schopné absorbovat menší nárazy, boční poziční světla, kruhové světlomety a za příplatek klimatizaci. V roce 1981 byla Fiesta nahrazena na americkém trhu Fordem Escort.
Podvozek
Ford Fiesta první generace měl moderní podvozek (foto) s pérováním všech kol vinutými pružinami. Přední kola byla nezávisle zavěšena na vzpěrách McPherson v kombinaci s dolními příčnými rameny a podélnými přítlačnými rameny. Vzadu měla Fiesta tuhou nápravu s vlečenými rameny a panhardskou tyčí. V balíčku pro sportovní verze byl přidán stabilizátor. Standardně dodávaná 12palcová kola měla vpředu kotoučové brzdy a vzadu bubnové brzdy. Ford kladl důraz na snadnost údržby a uváděl doporučené doby k náhradě různých dílů.
Ford Fiesta první generace měl moderní podvozek s pérováním všech kol vinutými pružinami.
Karoserie
Fiesta měla samonosnou karoserii s výklopnou zadní stěnou, jejíž tvary navrhl Tom Tjaarda ze studia Ghia pod dohledem Uwe Bahnsena, šéfa stylistů evropského Forda. Při vývoji vozu spolupracovala technická centra společnosti Ford v Kolíně nad Rýnem a Duntonu (Essex). Třídveřový Ford Fiesta Mark I (foto) měl jednoduché elegantní tvary s velkými okny a tenkými střešními sloupky. Pod obdélníkovými předními světlomety byly umístěny směrové blikače. Prostor mezi světlomety vyplňovala černá maska chladiče s vodorovnými lamelami regulujícími průtok vzduchu k chladiči. Pod předním nárazníkem měla Fiesta přítlačnou aerodynamickou plochu. Hladké boky ozvláštňoval prolis přes celou délku vozu, někdy zvýrazněný chromovanou lištou. Zadní víko, zvedané spolu s vyhřívaným zadním oknem směrem nahoru, umožňovalo přístup k zavazadlovému prostoru s objemem 300 litrů.
Třídveřový Ford Fiesta 1. generace měl jednoduché elegantní tvary s velkými okny a tenkými střešními sloupky.
Ford Fiesta první generace měl rozvor náprav 2286 mm a vnějšími rozměry 3565 x 1567 x 1360 mm (délka x šířka x výška) patřil do kategorie malých rodinných vozů. Samostatná přední sedadla byla posuvná a měla samonavíjecí bezpečnostní pásy. Opěradla měla seřiditelný sklon, u verze Ghia až do lůžkové úpravy. Zadní lavicové sedadlo mělo opěradlo sklopné dopředu. Na přání se dodávalo výklopné střešní okno z plastického skla.
Tuareg, Supersport a XR2
V roce 1978 postavil Ford ve spolupráci s turínskou karosárnou Ghia koncept terénního automobilu Ford Fiesta Tuareg (foto), který se v roce 1979 objevil na několika autosalonech. Tuareg měl výrazná rozšíření podběhů kol, vpředu navazujících na spoiler, kruhové světlomety a obdélníkové hledáčky na střeše.
V roce 1978 postavil Ford ve spolupráci s turínskou karosárnou Ghia koncept terénního automobilu Ford Fiesta Tuareg, který se v roce 1979 objevil na několika autosalonech.
Pro modelový rok 1980 připravil Ford sportovní derivát Supersport (foto), používající 1,3litrový čtyřválec Kent Crossflow s výkonem 66 k (48,5 kW). Vůz s hmotností 775 kg dosahoval rychlost 158 km/h a od běžných Fiest se odlišoval barevnými pruhy na bocích, přídavnými kruhovými světlomety před maskou chladiče a černě zbarvenými rámy oken.
Pro modelový rok 1980 připravil Ford sportovní derivát Supersport, používající 1,3litrový čtyřválec Kent Crossflow s výkonem 66 koní.
Supersport připravoval půdu pro podobně koncipovaný sportovní model Fiesta XR2 (foto), uvedený na trh o rok později. Fiestu XR2 poháněl podobný motor s objemem zvýšeným na 1,6 litru, který měl s karburátorem Weber 34 DATR nejvyšší výkon 84 koní. XR2 s ním dosahoval rychlost 170 km/h a na stovku zrychlil za 10,8 s. Odlišoval se černými plastovými doplňky karoserie (lemy podběhů kol, přední spoiler) a obdélníkové světlomety byly nahrazeny většími kruhovými. Směrovky se přestěhovaly do větších plastových nárazníků. Tento „hot hatch“ se stal kultovním vozem mladých závodníků.
Fiestu XR2 poháněl motor s objemem zvýšeným na 1,6 litru, který měl nejvyšší výkon 84 koní. XR2 s ním dosahoval rychlost 170 km/h.
Koncem roku 1981 bylo provedeno několik drobných úprav vzhledu (například větší nárazníky) a Ford oslavil 2 miliony vyrobených vozů Fiesta první generace. Ve stejném roce představila karosárna Crayford čtyřmístný kabriolet nazvaný Fiesta Fly, vzniklý konverzí z hatchbacku Fiesta. Navrhl jej David McMullan a práva na výrobu získala firma F. English Coachwork Division z Dorsetu. Odhaduje se, že vzniklo přibližně 100 až 200 kabrioletů různých verzí včetně XR2.
Fiesty první generace prokázaly i jisté sportovní ambice. Dva vozy Ford Fiesta startovaly například v roce 1979 na rallye Monte Carlo. Britští jezdci Roger Clark a Jim Porter skončili celkově na 13. místě a Fin Ari Vatanen s Davidem Richardsem byli desátí. To byl pro malé Fiesty s 1,6litrovými čtyřválci Kent dobrý výsledek.
Nástupcem první Fiesty se stala v roce 1983 druhá generace, vyráběná do roku 1989. Od předchůdce se lišila jen drobnými změnami na karoserii a poprvé se dala pořídit s 1,6litrovým vznětovým motorem.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat