Ford Fiesta (1976–1983): Toto byla první generace bestselleru
První generaci supermini Fiesta představil Ford před 45 lety. Pro evropský Ford to byl po německém Taunusu druhý vůz s předním pohonem. Nabízel se jako třídveřový hatchback a dodávka.
Ford Fiesta byl původně navržen jako projekt “Bobcat”, vedený Trevorem Erskinem z Fordovy pobočky v Kolíně nad Rýnem a schválený Henrym Fordem II v září 1972. To se už ale srovnatelné vozy Fiat 127 a Renault 5 začaly vyrábět a pokrývaly stoupající zájem o úsporné vozy v době, kdy se čekala ekonomická a palivová krize.
Na název Fiesta měl práva General Motors a použil jej v roce 1953 u luxusního kabrioletu Oldsmobile Fiesta. Pro vyvíjené supermini byl však uvolněn a prosazen proti názvu Bravo, který preferoval marketingový tým. Motorističtí novináři spekulovali o existenci projektu Bobcat už v roce 1973, ale teprve v prosinci 1975 Ford oficiálně uvedl model Fiesta. Ford Fiesta se objevil v červnu 1976 před závodem na 24 hodin v Le Mans a na několika menších soutěžích. V Německu a Francii se Fiesty začaly prodávat v září 1976 a ve Velké Británii až v lednu 1977 (základní model stál 1856 liber). Fiesty se nabízely ve verzích Basic, Popular, L, GL, Ghia a S, lišících se úrovní výbavy.
V Západním Německu se ceny pohybovaly v rozmezí od 8440 DM (Fiesta Basic) do 10.995 DM (Fiesta Ghia). Fiesty se prodávaly velmi dobře, takže už v roce 1979 byl vyroben první milion těchto vozů. Kromě britského Dagenhamu se Fiesty vyráběly v nové továrně ve španělském Almussafes nedaleko od Valencie, německém Saarlouis a od roku 1979 také v Kolíně nad Rýnem.
Motory
Přední kola Fiesty poháněly čtyřválcové řadové motory umístěné napříč nad přední nápravou. Základním motorem pro evropský trh byl čtyřdobý řadový kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Ford Kent s rozvodem OHV a objemem 957 cm3 (vrtání/zdvih: 74/56 mm), přezdívaný „Valencia“ podle místa výroby. S kompresním poměrem 8,3:1 měl nejvyšší výkon 40 k (29 kW) při 5500 min-1 a točivý moment 64 Nm. S vyšší kompresí 9,0 stoupl výkon na 45 k (33 kW) při 6000 min-1. Zatímco motoru s nižší kompresí stačil benzin Normal, motor s vyšší kompresí vyžadoval benzin Super.
Pro ty, kterým byly výše uvedené výkony nedostačující připravil Ford řadový čtyřválec s objemem 1117 cm3 (vrtání/zdvih: 74/65 mm), výkonem 53 k (39 kW) při 5700 min-1 a točivým momentem 80 Nm při 3000 min-1. Tento motor se dodával standardně ve verzi S, v ostatních verzích za příplatek. Fiesty dosahovaly s výše uvedenými motory nejvyšší rychlost 130 až 145 km/h a v průměru spotřebovaly 7 až 8 litrů benzinu na 100 km.
Fiesty Mark I, určené pro americký trh a vyráběné v Saarlouis a Kolíně nad Rýnem, se dodávaly ve verzích Base, Decor, Sport a Ghia. Prodávaly se tam v letech 1977 až 1980 s výkonnějšími čtyřválcovými motory s objemem 1596 cm3, vybavené katalyzátorem (splňovaly tak přísná emisní omezení pro Kalifornii). „Americké“ Fiesty měly zvětšené nárazníky, schopné absorbovat menší nárazy, boční poziční světla, kruhové světlomety a za příplatek klimatizaci. V roce 1981 byla Fiesta nahrazena na americkém trhu Fordem Escort.
Podvozek
Ford Fiesta první generace měl moderní podvozek (foto) s pérováním všech kol vinutými pružinami. Přední kola byla nezávisle zavěšena na vzpěrách McPherson v kombinaci s dolními příčnými rameny a podélnými přítlačnými rameny. Vzadu měla Fiesta tuhou nápravu s vlečenými rameny a panhardskou tyčí. V balíčku pro sportovní verze byl přidán stabilizátor. Standardně dodávaná 12palcová kola měla vpředu kotoučové brzdy a vzadu bubnové brzdy. Ford kladl důraz na snadnost údržby a uváděl doporučené doby k náhradě různých dílů.
Karoserie
Fiesta měla samonosnou karoserii s výklopnou zadní stěnou, jejíž tvary navrhl Tom Tjaarda ze studia Ghia pod dohledem Uwe Bahnsena, šéfa stylistů evropského Forda. Při vývoji vozu spolupracovala technická centra společnosti Ford v Kolíně nad Rýnem a Duntonu (Essex). Třídveřový Ford Fiesta Mark I (foto) měl jednoduché elegantní tvary s velkými okny a tenkými střešními sloupky. Pod obdélníkovými předními světlomety byly umístěny směrové blikače. Prostor mezi světlomety vyplňovala černá maska chladiče s vodorovnými lamelami regulujícími průtok vzduchu k chladiči. Pod předním nárazníkem měla Fiesta přítlačnou aerodynamickou plochu. Hladké boky ozvláštňoval prolis přes celou délku vozu, někdy zvýrazněný chromovanou lištou. Zadní víko, zvedané spolu s vyhřívaným zadním oknem směrem nahoru, umožňovalo přístup k zavazadlovému prostoru s objemem 300 litrů.
Ford Fiesta první generace měl rozvor náprav 2286 mm a vnějšími rozměry 3565 x 1567 x 1360 mm (délka x šířka x výška) patřil do kategorie malých rodinných vozů. Samostatná přední sedadla byla posuvná a měla samonavíjecí bezpečnostní pásy. Opěradla měla seřiditelný sklon, u verze Ghia až do lůžkové úpravy. Zadní lavicové sedadlo mělo opěradlo sklopné dopředu. Na přání se dodávalo výklopné střešní okno z plastického skla.
Tuareg, Supersport a XR2
V roce 1978 postavil Ford ve spolupráci s turínskou karosárnou Ghia koncept terénního automobilu Ford Fiesta Tuareg (foto), který se v roce 1979 objevil na několika autosalonech. Tuareg měl výrazná rozšíření podběhů kol, vpředu navazujících na spoiler, kruhové světlomety a obdélníkové hledáčky na střeše.
Pro modelový rok 1980 připravil Ford sportovní derivát Supersport (foto), používající 1,3litrový čtyřválec Kent Crossflow s výkonem 66 k (48,5 kW). Vůz s hmotností 775 kg dosahoval rychlost 158 km/h a od běžných Fiest se odlišoval barevnými pruhy na bocích, přídavnými kruhovými světlomety před maskou chladiče a černě zbarvenými rámy oken.
Supersport připravoval půdu pro podobně koncipovaný sportovní model Fiesta XR2 (foto), uvedený na trh o rok později. Fiestu XR2 poháněl podobný motor s objemem zvýšeným na 1,6 litru, který měl s karburátorem Weber 34 DATR nejvyšší výkon 84 koní. XR2 s ním dosahoval rychlost 170 km/h a na stovku zrychlil za 10,8 s. Odlišoval se černými plastovými doplňky karoserie (lemy podběhů kol, přední spoiler) a obdélníkové světlomety byly nahrazeny většími kruhovými. Směrovky se přestěhovaly do větších plastových nárazníků. Tento „hot hatch“ se stal kultovním vozem mladých závodníků.
Koncem roku 1981 bylo provedeno několik drobných úprav vzhledu (například větší nárazníky) a Ford oslavil 2 miliony vyrobených vozů Fiesta první generace. Ve stejném roce představila karosárna Crayford čtyřmístný kabriolet nazvaný Fiesta Fly, vzniklý konverzí z hatchbacku Fiesta. Navrhl jej David McMullan a práva na výrobu získala firma F. English Coachwork Division z Dorsetu. Odhaduje se, že vzniklo přibližně 100 až 200 kabrioletů různých verzí včetně XR2.
Fiesty první generace prokázaly i jisté sportovní ambice. Dva vozy Ford Fiesta startovaly například v roce 1979 na rallye Monte Carlo. Britští jezdci Roger Clark a Jim Porter skončili celkově na 13. místě a Fin Ari Vatanen s Davidem Richardsem byli desátí. To byl pro malé Fiesty s 1,6litrovými čtyřválci Kent dobrý výsledek.
Nástupcem první Fiesty se stala v roce 1983 druhá generace, vyráběná do roku 1989. Od předchůdce se lišila jen drobnými změnami na karoserii a poprvé se dala pořídit s 1,6litrovým vznětovým motorem.
