Historie automobilky Citroën: Od ozubených kol, přes zbrojovku k výrobě aut
Citroën je dnes producent designově zajímavých aut s neotřelými nápady. Víte však, že zakladatel této automobilky původně začínal s výrobou ozubených kol?
André Citroën, zakladatel a původní majitel francouzské automobilky Citroën je přímo vzorovou ukázkou toho, jak to vypadá, když se člověk chytne každé příležitosti. Začínal s firmou na výrobu ozubených kol, pokračoval ve zbrojovce a nakonec dal vzniknout jedné z nejznámějších automobilek na světě vůbec.
Jak Citroën ke svému logu přišel
André Citroën, jehož automobilka nese název vycházející z jeho příjmení, nebyl jen fanouškem příběhů Julese Verna, ale také studentem pařížské polytechniky. Na příbězích tohoto slavného autora obdivoval zejména pokrokové techniky, které byly pro tehdejší dobu opravdové „sci-fi“. V roce 1900 se stal absolventem školy a do pracovního procesu skočil doslova po hlavě. Již tehdy mu bylo jasné, že je součástí zlatého věku technického boomu, který ještě rozhodně není u konce. A také věděl to, že rychlejší vyhraje.
I proto si při návštěvě Polska, rodiště jeho matky, muž všimnul součástky, která mu změnila život. Tamní zařízení pro čerpání vody pracovalo s netradičním ozubením na velkých dřevěných kolech. Šípové uspořádání tohoto ozubení považoval nejen za netradiční, ale navíc v něm vycítil velký konkurenční potenciál. V porovnání s přímým ozubením je tento typ tišší, ale také vykazuje menší opotřebení. André se rozhodl, že si nechá toto zařízení (ocelové šípové ozubení) patentovat. Odtud pochází slavné logo automobilky Citroën – dvojité obrácené „V“ není pouhým písmenem, ale náznakem šípů.
André, nyní už jako zdatný inženýr, si vybojoval dobré jméno ve společnosti. Ještě před dosažením třiceti let (roku 1906) se stal ředitelem automobilky Mors a podnik prakticky zachránil. Jednalo se o krachující automobilku, jejíž příjem usilovnou snahou zdesetinásobil – a zachránil ji tak. Dalším významným krokem v jeho životě bylo založení továrny, která se zabývala výrobou ozubených kol. Tu otevřel v roce 1912 a jmenovala se Engrenages Citroën. Právě v této firmě se jako poprvé objevilo známé logo se znakem dvojitého „V“. Citroën dodával ozubená kola velké spoustě automobilek – a to i mimo Evropu. Po návštěvě Henryho Forda v Detroitu si zamiluje také proces výroby samotných automobilů. Jeho velké plány mu však přerušuje první světová válka.
Z hal zbrojovky automobilka
André byl kvůli válce povolán k dělostřelectvu, ale na samotné frontě se příliš dlouho neohřál. Ministerstvo totiž schválilo jeho návrh na výstavbu zbrojovky, která se nacházela v pařížské čtvrti Javel. Výstavba trvala pouhých 6 týdnů. Zde zavedl pásovou výrobu, kde se začaly vyrábět tisíce dělostřeleckých granátů. Ještě před koncem války továrna vyráběla až 35 tisíc kusů denně. Mezi jeho další kroky, které v této kruté době podniknul, patří také zavedení potravinových lístků a zásobování Paříže uhlím. Současně byl pověřen reorganizací zbrojovky v Roanne.
Po skončení války už taková výrobní kapacita zbrojovky nebyla potřeba, a tak Citroën využil prázdné haly v Javel k založení jedné z nejznámějších automobilek světa.
Uplynuly čtyři měsíce, během kterých byla zbrojovka proměněna v moderní a funkční automobilku. Již v roce 1919 se začaly v pařížském tisku objevovat první zmínky o novém Citroënu 10 HP – jednalo se o první francouzské vozidlo vyráběné velkosériově. Do konce roku 1919 se jich prodalo přes dva tisíce kusů, další rok šlo o neuvěřitelných 12 tisíc kusů.
Citroën 10 H byl znám také jako typ A. Automobil měl výkon 13 kW a dosahoval rychlosti 65 kilometrů za hodinu. Jeho průměrná spotřeba byla 7,5 litru benzínu. Jednalo se o vozidlo s levostranným řízením, které bylo na tu dobu velmi pokrokové. Již v roce 1921 spatřil světlo světa model B, který se pyšnil výkonem 15 kW. Do roku 1926 (do kdy se tento typ vyráběl) dosáhla celková produkce 90 tisíc kusů.
V roce 1922 vznikla novinka nesoucí název Citroën 5 CV o výkonu 8 kW. Velkou výhodou tohoto typu vozidla, ale i jeho předchůdce byla možnost koupě vozidla na splátky. Výsledkem bylo prodaných 80.000 vozů.
A to byl velký úspěch, díky čemuž si automobilka mohla dovolit netradiční formu propagace. Od roku 1925 do roku 1934 tak svítil obrovský světelný nápis Citroën na Eiffelově věži.
První s celokovovou karoserií
Během října 1924 automobilka představila Citroën B 10. Jednalo se o první vůz této značky, který měl celokovovou karoserii. Zákazníci si mohli vybírat čtyřmístnou otevřenou i uzavřenou karoserii. Tento model byl vyráběn pouze do podzimu roku 1925, poté byl nahrazen novějším modelem B 12. Ten se vyznačoval lepším podvozkem, ale také brzdami na všech čtyřech kolech.
O pár let později se automobilka začala snažit ještě víc než doposud. Došlo ke vzniku typu B 14. Byl to na pohled hezký, ale také velmi oblíbený automobil s motorem o výkonu 15 kW. Jeho charakteristickým rysem byl podtlakový posilovač brzd. Poté následovala nová řada C4 a C6, jejichž výkony byly 22 a 33 kW. Tyto modely díky svým inovacím tvořily základ výrobního programu do roku 1932. Celková produkce těchto modelů tvořila více než 300 tisíc prodaných kusů. Polopásové vozy, které byly odvozené z typů C4 a C6 se zúčastnili asijské expedice Croisiere Jaune (tisíce kilometrů dlouhá cesta mezi lety 1931 a 1932). Expedice jela mimo jiné například přes Himaláje či poušť Gobi.
Revoluční přední pohon
Podzim 1932 přál představení nové řady automobilů Citroën 8 CV, 10 CV a 15 CV. Tyto modely se vyznačovaly novou karoserií, která využívala velkoplošné výlisky. Od roku 1934 bylo součástí těchto automobilů také nezávislé zavěšení předních kol. V tomto čase si začal André Citroën pohrávat s myšlenkou vzniku automobilu, jenž by měl pohon předních kol. Na tu dobu šlo o velmi revoluční nápad.
André byl nadšený americkým systémem velkosériové výroby, s nímž se setkal při svých častých cestách do zámoří. I proto v roce 1933 během pár měsíců kompletně přestavěl velkou část své automobilky a rozhodl se tu vyrábět až tisíc nových automobilů denně. Kvůli nátlaku okolí mu bylo jasné, že další vůz, který představí, bude muset být úspěšný. I proto, poté, co padla myšlenka na samočinnou převodovku (a další na tu dobu neobvyklá řešení), byl v roce 1934 veřejnosti představen nový vůz Citroën 7 CV, známý též jako Traction Avant, který měl právě tehdy revoluční přední pohon.
Velká reorganizace
Revoluční nápady si ale žádaly vysoké náklady. V polovině třicátých let tak do Citroënu vstupuje slavný pneumatikářský koncern Michelin, kdy spolu s rozsáhlou reorganizací dochází k velkému oživení automobilky. Sám zakladatel z automobilky oficiálně odchází v roce 1935, kdy 3. července umírá. To však chod výroby nijak neohrozilo.
Po druhé světové válce (konkrétně v roce 1947) byl představen nový užitkový vůz série H, který se vyráběl celých 31 let v několika verzích – H, HY, HX, HW, HZ a 1600. O rok později, v říjnu 1948, byl představen také lidmi velmi oblíbený vůz Citroën 2 CV, alias Kachna. Ten jste mohli poznat zejména podle plátěné střechy. Vozidlo mělo vzduchem chlazený plochý dvouválec o výkonu 6,5 kW – s pohonem předních kol.
Automobil z budoucnosti přichází
Velká automobilová revoluce se ale konala také roku 1955. Přinesla novinku nesoucí jméno Citroën DS. Automobil byl aerodynamicky tvarovaný, svým vzhledem byl velmi futuristický. Měl hydropneumatické odpružení a vyráběl se celých dvacet let. Citroën tak jeho prostřednictvím vedle levného modelu 2CV nabídl i ryze luxusní model, jímž jezdil i francouzský prezident.
O pár let později, v dubnu 1961 byl trhu představen automobil nižší třídy Ami 6. Ten byl v roce 1969 nahrazen novějším typem Ami 8. Během léta 1967 byl na trh uveden automobil s názvem Dyane (modernější typ 2 CV) a v roce 1968 Citroën Méhari, který měl otevřenou karoserii z probarveného plastu.
Spojení Citroënu s Peugeotem
Dalším vozidlem, jehož bylo vyrobeno jen necelých 13 tisíc kusů, byl Citroën SM s italským motorem V6. Ten vznikl na základě fúze s italskou Maserati. Automobilka se v následujících letech rozhodla také pro rozvoj vozidel s hydropneumatickým odpružením – to dalo vzniku Citroënu GS a Citroënu CX.
Spolupráce s Maserati ale neměla dlouhého trvání. Revoluční technika sice byla na úrovni, vyžádala si ale opět vysoké náklady, které si Citroën, respektive jeho majitel, nemohl dovolit. Výsledkem tak bylo spojení s Peugeotem.
V roce 1976 se tak automobilka stala součástí koncernu PSA Peugeot-Citroën, do něhož dodnes. V tom samém roce došlo k představení typu LN, který měl lehce upravenou karoserii kupé Peugeot 104. Novinkou v roce 1978 byl Citroen Visa (na výběr s kapalinou chlazeným čtyřválcem nebo vzduchem chlazeným dvouválcem. V září 1982 došlo k velkému boomu kolem nového sedanu střední třídy – šlo o Citroën BX, jehož tvary vznikali ve spolupráci s italským studiem Bertone.
Úspěchy na konci tisíciletí
V roce 1986 došlo k představení nového vozidla Citroën AX. Šlo o malý automobil, který měl na délku pouhých 3,5 metru. Šlo o třídveřovou verzi, o rok později vznikla pětidveřová karoserie. Mnohem luxusnější automobil byl vyroben v roce 1989, šlo o luxusní a 4,7 metrů dlouhý sedan XM s motorem vpředu napříč. Dále měl přední pohon a elektronicky řízené plynokapalinové odpružení nové generace. Jednalo se o vlajkovou loď společnosti Citroën, v roce 1990 už automobilka získala třetí titul Automobilu roku.
Dnes je Citroën ryze mainstreamovou automobilkou, která se od sesterského Peugoetu liší neotřelým komfortem a důrazem na komfort. Přesto dlouhá léta značka působila také na rallye scéně.
Krátce značka opět nabídla i luxusní vozy, a to v rámci řady DS, pojmenované po slavném Citroënu DS. Ta se ale postupně v roce 2015 stala samostatnou značkou, nejluxusnější v nabídce Skupiny PSA. Vedle osobních aut je Citroën dodnes silně zastoupen také v oblasti užitkových vozidel. Spolu s ostatními členy PSA pak Citroën aktuálně čeká na fúzi s Fiat Chrysler Automobiles, čímž má vzniknout nový koncern Stellantis.
